text
stringlengths 1
5.92k
| labels
class label 2
classes |
|---|---|
[12] Stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích vzešel (ustanovení § 102 s. ř. s.), kasační stížnost je včasná (ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s.) a přípustná, neboť nejsou naplněny důvody podle ustanovení § 104 s. ř. s. | 00
|
[13] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněného důvodu. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. | 00
|
[14] Neúplné a nepřesvědčivé posouzení zdravotního stavu, které stěžovatelka namítá, se v řízení o dávkách důchodového pojištění podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem považuje podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54) za jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Nejvyšší správní soud proto přezkoumal napadený rozsudek pouze podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. 1 As 7/2004 – 47), ačkoli se stěžovatelka dovolávala důvodu podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené „nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.“ | 11
|
[15] Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná. | 00
|
[16] Brojí-li stěžovatelka proti závěru krajského soudu, že její zdravotní stav neodpovídá druhému stupni invalidity a že její zdravotní stav a pracovní schopnost nebyly soudem řádně posouzeny, Nejvyšší správní soud musí odkázat na svou judikaturu ohledně posuzování zdravotního stavu v případě přezkoumání rozhodnutí týkajícího se invalidního důchodu, podle níž podstatným faktorem určujícím výsledek soudního řízení je posouzení zdravotního stavu učiněné posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, protože soud sám nedisponuje takovými odbornými medicínskými znalostmi, které by mu umožňovaly o věci rozhodnout bez posouzení zdravotního stavu pojištěnce a jeho dopadu na pracovní schopnost těmito k tomu ze zákona povolanými orgány. Proto je nutné klást důraz na správnost, přesvědčivost a úplnost posudku vydaného touto posudkovou komisí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 – 54). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích tudíž nepochybil, když si v řízení vyžádal posudky posudkových komisí MPSV se sídlem v Hradci Králové, v Praze a v Brně. | 11
|
[17] Nejvyšší správní soud neshledává posudky posudkových komisí vnitřně rozpornými, případně nesouladnými s posouzením učiněnými posudkovými lékaři žalované v rámci správního řízení. Určité rozdíly v posudkových závěrech jsou v řízení o invalidní důchod pravidlem; toliko z faktu, že posouzení ve správním řízení a řízení soudním jsou v určitých aspektech poněkud odlišná, nelze dovozovat nesprávnost celkového posouzení, zejména pokud se ve svých závěrech o řešené otázce v podstatné míře shodují. Doplnění dokazování v řízení před soudem má sloužit právě k doplnění skutkových zjištění učiněných správním orgánem. | 11
|
[18] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že podle posudku OSSZ Chrudim ze dne 20. 2. 2013, č. j. LPS/2013/37-CR_CSSZ, stěžovatelka trpí diabetem mellitus II. typu na inzulinu, neuspokojivě kompenzovaným, s počínajícími diabetickými komplikacemi; obezitou; hypertenzí a smíšenou dyslipidemií. Po lékaře OSSZ Chrudim se jedná o invaliditu druhého stupně s mírou poklesu pracovní schopnosti ve výši 50%. | 00
|
[19] Ze správního spisu Nejvyšší správní soud dále zjistil, že podle posudku České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové ze dne 24. 4. 2013, č. j. LPS/2013/229-NR-KRH_CSSZ, vydaného v řízení o námitkách, rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky je diabetes mellitus II. typu na inzulínu, který je chronicky špatně kompenzovaný pro nespolupráci stěžovatelky. Posudkový lékař dále zjistil arteriální hypertenzi a smíšenou dyslipidémii. Stěžovatelka byla rovněž léčena pro perniciosní anémii. U stěžovatelky byla dále diagnostikována persona simplex. Posudkový lékař se ztotožnil se závěry posudku OSSZ Chrudim. Z doložených odborných nálezů vyplývá, že se jedná o středně těžké funkční postižení s přítomností dalších zdravotních postižení v rámci metabolického syndromu s hůře korigovanou hypertenzní nemocí a výraznou obezitou bez snahy o redukci. Podle posudkového lékaře nejde o těžké funkční postižení s opakovanými metabolickými dekompenzacemi, s progresí chronických komplikací diabetu do úrovně těžkých poruch s omezením zraku, snížením pohyblivosti, poruchami prokrvení, s poklesem celkové výkonnosti při běžném zatížení, s omezením některých denních aktivit. Ostatní zdravotní postižení svou závažností a posudkovou významností nedosahují takové intenzity, aby mohly být uznány za rozhodující zdravotní postižení, byly však zváženy při celkovém posouzení. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatelky posudkový lékař podřazuje pod kapitolu IV, položku 2c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., jako středně těžké funkční postižení, přičemž volí horní hranici procentního rozmezí, kterou navyšuje o dalších 5 % na celkových 50% míry poklesu pracovní schopnosti stěžovatelky. | 00
|
[20] Pro zdravotní postižení zařazená pod kapitolu IV (Poruchy endokrinní, výživy a přeměny látek), položka 2c (Diabetes mellitus, středně těžké funkční postižení s několika diabetickými komplikacemi lehčího až středního stupně (cévní, oční, neurologické), zachována schopnost zvládat běžné zatížení, některé denní aktivity vykonávány s obtížemi, činí míra poklesu pracovní schopnosti (podle rozsahu postižení) 30 - 45%. | 00
|
[21] Podle ustanovení § 39 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění ve znění platném od 1. 1. 2010 se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, a) zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, b) zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, c) zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, d) schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, e) schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, f) v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. | 00
|
[22] Ohledně posouzení míry poklesu pracovní schopnosti se tedy jedná o otázku odbornou – medicínskou (důchod podmíněný dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem) a – jak již bylo výše zdůrazněno - rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Správní soud si proto nemůže učinit úsudek o této otázce sám. Podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou oprávněny k posouzení poklesu pracovní schopnosti a zaujetí posudkových závěrů o invaliditě, jejím vzniku, trvání či zániku. | 00
|
[23] Posudkové řízení je tedy specifickou formou správní činnosti (srov. ustanovení § 16a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Jde o postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v ustanovení § 77 odst. 2 s. ř. s. a v případě potřeby může zejména uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového lékařství. Posudek, který splňuje požadavek úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti a který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi, bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr by měl být náležitě zdůvodněn, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá, a ani nemůže mít, odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí především. Nejvyšší správní soud tedy zdůrazňuje, že případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku, jež způsobují jeho nepřesvědčivost či neúplnost, nemůže soud s ohledem na výše uvedené nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to na rozdíl od posudkové komise nemá potřebné medicínské znalosti (obdobně se Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 30. 9. 2009, č. j. 4 Ads 19/2009 - 38). | 11
|
[24] Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a aby své posudkové závěry náležitě odůvodnila. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy. V posudku musí být dále uvedeno, zda zjištěný zdravotní stav zakládá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a pokud ano, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je více zdravotních potíží (ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb.), přičemž jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se tu nesčítají, ale procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Procentní míru poklesu pracovní schopnosti tedy komise vyhodnotí podle charakteru zdravotního postižení na základě vyhlášky č. 359/2009 Sb., přičemž zdravotní postižení podřadí podle jeho druhu a intenzity pod příslušnou kapitolu, oddíl a položku přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., a současně odůvodní stanovenou míru poklesu pracovní schopnosti v rámci zde stanoveného rozpětí. | 11
|
[25] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že posudky Posudkové komise MPSV v Hradci Králové, v Praze a v Brně (jejichž úplný obsah je citován v části I. odůvodnění tohoto rozsudku) splňují výše uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost odborného lékařského posudku a lze z něj tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet. V projednávaném případě posudkové komise zasedající v řádném složení jednoznačně vymezily rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky jako diates mellitus II. typu, přičemž ohledně podřazení tohoto onemocnění pod příslušnou položku vyhlášky č. 359/2009 Sb. posudkové komise vždy uvedly kapitolu IV, položku 2c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. | 00
|
[26] K obdobnému závěru ohledně příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelky dospěla i Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové v posudku ze dne 24. 4. 2013, č. j. LPS/2013/229-NR-KRH_CSSZ,; a OSSZ Chrudim v posudku ze dne 20. 2. 2013, č. j. LPS/2013/37-CR_CSSZ, jež byly vypracovány v průběhu správního řízení před žalovanou. | 00
|
[27] Stěžovatelka tyto jednoznačné závěry svou kasační stížností napadá, ale nepřináší argumentaci, která by byla s to posudkové závěry zpochybnit. | 00
|
[28] Na tomto místě Nejvyšší správní soud poukazuje v této souvislosti na ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s., podle kterého soud při přezkoumání rozhodnutí vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, tj. ke dni 25. 4. 2013. | 00
|
[29] Dovolává-li se stěžovatelka toho, že nebyla objektivně prozkoumána její způsobilost k výkonu práce, nezakládá se toto tvrzení s ohledem na obsah správního a soudního spisu na pravdě. Ostatně samotná stěžovatelka kromě svého tvrzení ohledně nesprávného posouzení jejího zdravotního stavu nepřináší žádné důkazní prostředky, které by byly s to podpořit její argumentaci. Stěžovatelka se podle názoru Nejvyššího správního soudu mýlí v tom, že by posudkové orgány měly nad rámec výše uvedeného přihlédnout i k tomu, zda je stěžovatelka na pracovním trhu reálně uplatnitelná, neboť jejich úkolem bylo posouzení jejího zdravotního stavu v souladu s příslušnými kritérii za účelem vyhodnocení, zda naplňuje podmínky příslušného stupně invalidity. Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že v současné době je uplatnitelnost osob s minimálním vzděláním na trhu práce značně komplikovaná, a to zejm. v případě, kdy taková osoba trpí určitými zdravotními komplikacemi jako stěžovatelka, ale tato skutečnost nemůže převážit to, že i přes konstatování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatelčin zdravotní stav není natolik nepříznivý, aby její pracovní potenciál nemohl být alespoň v omezeném rozsahu využitelný a aby odůvodňoval přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. | 11
|
[30] Na tomto místě proto Nejvyšší správní soud shrnuje, že na základě shodných závěrů posudků posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí a posudků vypracovaných ve správním řízení nelze mít žádných pochyb o správnosti zjišťované klinické diagnózy stěžovatelčina onemocnění. Posudkové komise z ní při zaujetí posudkových závěrů důsledně vycházely. Přesvědčivě rovněž odůvodnily, z jakého důvodu je třeba rozhodující zdravotní postižení stěžovatelky podřadit pod kapitolu IV, položku 2c přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., u níž míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti je stanovena v rozmezí 30 - 45%, a proč jej stanovily na výsledných 55%. | 00
|
[31] Nejvyšší správní soud tu nezpochybňuje skutečnost, že stěžovatelka trpí onemocněními, se kterými jsou imanentně spojena omezení v jejím každodenním životě. Tento závěr Nejvyššímu správnímu soudu vyplývá z vypracovaných posudků, neboť i posudkové komise uvedly, že se v případě stěžovatelky jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, což je ve smyslu ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění ve znění po 31. 12. 2009 stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok. Tento dlouhodobě nepříznivý stav stěžovatelky však není při objektivním posouzení, jež je v případě určení invalidity posuzované osoby určující (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 Ads 81/2009 – 46), takového charakteru, aby odůvodňoval přiznání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. | 11
|
III. | 00
|
Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení | 00
|
[32] Na základě výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud po přezkoumání napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích k závěru, že nebyl naplněn tvrzený důvod podání kasační stížnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., za použití ustanovení § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s. Kasační stížnost proto není důvodná a Nejvyšší správní soud ji podle § 110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl. | 00
|
[33] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s ustanovením § 120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla ve věci procesně úspěšná, proto nárok na náhradu nákladů řízení nemá; žalované však nelze podle ustanovení § 60 odst. 2 s. ř. s. přiznat právo na náhradu nákladů řízení ve věci týkající se důchodového pojištění, ačkoli byla procesně úspěšná. | 00
|
[34] Protože stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ustanoven zástupce, JUDr. Ing. Jiří Špelda, advokát, Nejvyšší správní soud mu podle ustanovení § 35 odst. 8 s. ř. s. přiznal odměnu za zastupování za dva úkony právní služby ve smyslu ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů – první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem; doplnění kasační stížnosti ze dne 10. 3. 2015. Tato odměna je podle ustanovení § 9 odst. 2 cit. vyhlášky ve spojení s ustanovením § 7 cit. vyhlášky stanovena ve výši 1.000 Kč za jeden úkon právní služby. Dále mu Nejvyšší správní soud přiznal na náhradě hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu 600 Kč paušální náhrady hotových výdajů (jeden úkon právní služby po 300 Kč). Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal částku 2.600 Kč jako odměnu za zastupování a náhradu hotových výdajů, kterou navýšil o částku 546 Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, neboť ustanovený zástupce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. K výplatě částky v celkové výši 3.146 Kč pak Nejvyšší správní soud stanovil přiměřenou lhůtu. | 00
|
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné. | 00
|
V Brně dne 2. dubna 2015 | 00
|
JUDr. Dagmar Nygrínová | 00
|
předsedkyně senátu | 00
|
Judikát 25 Cdo 5072/2014 | 00
|
25 Cdo 5072/2014 | 00
|
ČESKÁ REPUBLIKA | 00
|
ROZSUDEK | 00
|
JMÉNEM REPUBLIKY | 00
|
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. F. M., CSc., zastoupeného Mgr. Evou Budínovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Dobrovského 724, proti žalované ARCIMPEX s.r.o., se sídlem ve Sviadnově, K čističce 53, IČO 15502511, o 2.621.400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 140 EC 90/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2014, č. j. 71 Co 280/2014-236, takto: | 00
|
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2014, č. j. 71 Co 280/2014-236, a rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 9. 2013, č. j. 140 EC 90/2012-177, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. | 00
|
Odůvodnění: | 00
|
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 18. 9. 2013, č. j. 140 EC 90/2012-177, zastavil řízení ohledně částky 1.500.000,- Kč, žalobu zamítl ohledně částky 1.121.400,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ve sporu o náhradu škody ve výši 2.621.400,- Kč vyšel ze zjištění, že žalovaná na objednávku třetí osoby provedla likvidaci a odvoz kovové tlakové nádrže na vodík o obsahu 2.000 litrů, umístěné na pozemku žalobce. Své vlastnické právo k nádrži žalobce dovozoval ze smlouvy o bezúplatném převodu, kterou uzavřel dne 1. 10. 1996 se společností ENERGOVARS, spol. s r.o. v likvidaci, jejímž byl tehdy jednatelem a společníkem. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť své vlastnické právo k nádrži neprokázal. Smlouva o bezúplatném převodu by podle zákona musela být schválena valnou hromadou společnosti, zápis z takové valné hromady se však po likvidaci společnosti nedochoval a poslední jednatel společnosti ve svědecké výpovědi uvedl, že o takovém zápisu ani prodeji neví. Ze stejného důvodu soud nedovodil ani vydržení vlastnického práva k nádrži, neboť držba žalobce nemohla být za takového stavu oprávněná. Konečně soud uvedl, že nádrž lze od pozemku žalobce oddělit při zachování její funkčnosti, není tedy součástí pozemku, a proto ani z tohoto titulu žalobci vlastnické právo nesvědčí. Dne 4. 3. 2013 navrhla společnost ENERGOVARS, spol. s r.o., v likvidaci, svůj vstup do řízení na místě druhého žalobce, s tvrzením, že je vlastníkem věci. Následně však oznámila, že nastaly skutečnosti, pro které přestává být účastníkem řízení, neboť pohledávku vůči žalované ve veřejné dražbě konané 27. 3. 2013 vydražil žalobce. S ohledem na to soud dovodil, že je opět zpochybněna dobrá víra žalobce o nabytí vlastnického práva. Závěrem soud uvedl, že vydražení pohledávky sice vedlo ke zhojení nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce ve sporu, vzhledem k zásadě koncentrace řízení ve smyslu § 118b o.s.ř. k tomu však nelze přihlížet. Žalobu proto zamítl. | 00
|
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 19. 6. 2014, č. j. 71 Co 280/2014-236, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a Českou republikou, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal, že dokazování proběhlo v souladu s procesními předpisy, a skutková zjištění soudu prvního stupně proto přejal jako správná a dostatečná pro rozhodnutí ve věci. Souhlasil i s právním posouzením věci, které soud prvního stupně zaujal, a uvedl, že řízení, které vydání rozsudku soudu prvního stupně předcházelo, netrpělo žádnou vadou, která by vedla k nesprávnému rozhodnutí ve věci, ani vadou zmatečnostní. | 00
|
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o.s.ř. dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která doposud nebyla dovolacím soudem řešena, a sice otázky, zda je soud povinen provést důkazy, jejichž potřeba vyplynula ze spisu po zákonné koncentraci řízení, jestliže prokazují skutečnosti, které nastaly až po zákonné koncentraci řízení. Tuto právní otázku soudy podle něj posoudily nesprávně. Vytýká soudu prvního stupně, že ač byl seznámen se skutečnostmi, z nichž vyplývá, že žalobce se stal vlastníkem pohledávky na náhradu škody, kterou původně žaloval z titulu vlastnického práva (eventuální nedostatek aktivní legitimace tak zhojil), přesto rozhodl, že k příslušným dokladům o dražbě pohledávky nelze přihlížet z důvodu koncentrace řízení. Ta však nastala před samotným vznikem nové skutečnosti (první jednání se konalo 24. 10. 2012, dražba až 27. 3. 2013, potvrzení o dražbě došlo soudu 9. 4. 2013, v mezidobí žádné jednání neproběhlo). Dovolatel uvádí, že i v režimu zákonné koncentrace řízení není soud zbaven povinnosti provést i jiné než účastníky navržené důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (§ 120 odst. 3 o.s.ř. – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 1538/2006). Koncentrace podle § 118b odst. 1 o.s.ř. se přitom nevztahuje na ty skutečnosti a důkazy, jimiž účastník hodlá zpochybnit věrohodnost provedených důkazů, ani na ty, které nastaly nebo vznikly po prvním jednání, nebo které účastník z hlediska svých subjektivních poměrů nemohl uvést (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 30 Cdo 350/2006). To, že soud nesprávně aplikoval § 118b odst. 1 o.s.ř. a odmítl provést důkazy, jejichž potřeba v řízení vyplynula, je dle dovolatele jinou vadou, jež mohla mít vliv na rozhodnutí ve věci. Podle § 212a odst. 5 o.s.ř. je odvolací soud k takové vadě povinen přihlédnout i v případě, že nebyla zmíněna v odvolání. Odvolací soud však výslovně uvedl, že řízení u soudu prvního stupně žádnou vadou netrpělo, s právním posouzením soudu prvního stupně se plně ztotožnil a přihlásil se tak k předmětnému právnímu názoru, který dovolatel dle výše uvedeného považuje za nesprávný. Navrhuje, aby dovolací soud oba rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. | 00
|
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolatel vlastnické právo k nádrži zjevně neprokázal a pouze vytváří různé „právní konstrukce“. Uvádí také, že spol. ENERGOVARS nemohla mít vůči žalované pohledávku ve výši 2.621.400,- Kč, neboť 1.500.000,- Kč z této částky (původně žalované dovolatelem) měl představovat zisk, který v důsledku poškození nádrže měl ujít dovolateli, nikoliv spol. ENERGOVARS. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné. | 00
|
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobce je přípustné podle § 237 o.s.ř. pro posouzení otázky, zda je soud povinen provést důkazy, jejichž potřeba vyplynula ze spisu po zákonné koncentraci řízení, ke skutečnostem, které nastaly až po zákonné koncentraci řízení. Dovolání je důvodné. | 00
|
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel uplatňuje jako důvod dovolání [§ 241a odst. 1 o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Může přitom jít i o předpis procesní. | 00
|
Podle § 118b odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, tj. v době procesního postupu soudu prvního stupně, pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 2. | 00
|
Pro posouzení, zda je dána věcná legitimace účastníka v soudním sporu, jsou rozhodné skutkové okolnosti, z nichž vyplývá hmotněprávní vztah účastníka k právu či k povinnosti, jež jsou předmětem řízení; tyto okolnosti jsou předmětem dokazování, na které se v řízení sporném (jakým je i řízení v souzené věci) vztahují ustanovení § 120 odst. 3, § 119a, jakož i § 205a o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 26 Cdo 824/2002). Přitom dále platí, že ani v režimu zákonné koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř. není soud zbaven povinnosti provést i jiné (než účastníky navržené) důkazy, jestliže potřeba jejich provedení vyšla v řízení najevo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 1538/2006). Zákonná koncentrace řízení omezuje soud v rozsahu těchto aktivit potud, že může brát v úvahu jen takové důkazy, jejichž potřeba provedení vyšla najevo do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. Není však vyloučeno provést důkaz, ohledně něhož se uplatní výjimka z koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 (srov. Bureš, Jaroslav, Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009. ISBN 978-80-7400-107-9, str. 841 a 864, či Hromada, Miroslav, Svoboda, Karel a kol. Občanský soudní řád: komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013. ISBN 978-80-7400-506-0, str. 435). K výjimkám ze zásady koncentrace se mimo jiné řadí i skutečnosti nebo důkazy, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání, nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést. | 11
|
V posuzované věci je zřejmé, že k tvrzenému vydražení sporné pohledávky žalobcem (dne 27. 3. 2013) došlo až po skončení prvního jednání ve věci (24. 10. 2012) a že tato skutečnost byla soudu bez zbytečného prodlení oznámena. Jde proto o skutečnost, která je významná pro posouzení aktivní legitimace žalobce ve sporu (podle § 154 odst. 1 o.s.ř. pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení) a která nastala po uplynutí desetidenní lhůty, kterou dal soud při prvním jednání účastníkům k navržení důkazů, tedy až poté, co nastaly procesní účinky, tzv. koncentrace řízení. Pokud pak soud prvního stupně k takovému důkazu nepřihlédl, upřel žalobci možnost v mezích pravidel nastavených procesním předpisem prolomit dovoleným způsobem zásadu koncentrace řízení. | 11
|
Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je přitom zřejmé, že pokud by soud přihlédl k vydražení pohledávky žalobcem, došlo by ke zhojení nedostatku aktivní legitimace žalobce, a bylo by tak možné v řízení dále pokračovat. Výše popsaná vada v dokazování byla proto zjevně způsobilá přivodit nesprávné rozhodnutí ve věci. Zároveň platí, že odvolací soud nemohl vadu dostatečně napravit, neboť i kdyby k vydražení pohledávky a nápravě věcné legitimace přihlédl, bylo by v řízení nutno dále pokračovat a doplnit dokazování ohledně dalších skutkových okolností, takové dokazování ovšem nelze přesunout až na soud druhé instance. Za daných okolností jsou proto splněny předpoklady § 212a odst. 5 o.s.ř., a odvolací soud měl tedy přihlédnout k procesnímu pochybení soudu prvního stupně, jeho rozsudek zrušit a vrátit mu jej k dalšímu řízení. | 00
|
Z těchto důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o.s.ř.). Jelikož důvody, pro které bylo rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil nejvyšší soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o.s.ř.). | 00
|
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci soud rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243g odst. 1 o.s.ř.). | 00
|
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. | 00
|
V Brně dne 18. června 2015 | 00
|
JUDr. Petr Vojtek | 00
|
předseda senátu | 00
|
Judikát 28 Cdo 1283/99 | 00
|
28 Cdo 1283/99 | 00
|
ČESKÁ REPUBLIKA | 00
|
ROZSUDEK | 00
|
JMÉNEM REPUBLIKY | 00
|
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Milana Pokorného, CSc., a soudců JUDr. Julie Muránské a JUDr. Josefa Rakovského o dovolání F. P., zastoupené advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z l9.2.l999, sp.zn.5 Co l03/99, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp.zn. l3 C 226/9l (žalobkyně F. P. proti žalovanému S. č. a m. s. d., o uzavření dohody o vydání nemovitostí), takto: | 00
|
I. Dovolání se zamítá. | 00
|
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání. | 00
|
O d ů v o d n ě n í : | 00
|
Žalobou, podanou u soudu l3.ll.l99l, se žalobkyně domáhala, aby žalovanému bylo uloženo uzavřít s ní dohodu o vydání domu čp. 28 a pozemku parc. č. 40 v Č. III. V žalobě bylo uvedeno, že výměrem Ministerstva lehkého průmyslu z 3.7.l95l, čj. 243929/5l-A-II-2, byly tyto nemovitosti znárodněny dnem l.l.l948 podle ustanovení § l odst. l bod 25 zákona č. ll4/l948 Sb., přičemž uvedený výměr se týkal firmy J. V., továrna na kožené rukavice v Č.; podle názoru žalobkyně bylo toto znárodnění provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy (firma měla méně než 50 zaměstnanců a znárodnění bylo provedeno se zpětnou účinností). Tímto znárodněním byly postiženy dům čp. 28 s pozemkem parc. č. 40 v Č., které koupili žalobkyně F. P. a její manžel F. P. (který zemřel 2.8.l.l967 a žalobkyně se stala jeho dědičkou), a to za účelem provozování cukrářské dílny ve zvýšeném přízemí domu čp. 28. Uvedené nemovitosti užívalo od roku l950 družstvo R. Č. a později J., spotřební družstvo Č.; žalovaný S. č. a m. d. je vlastníkem domu čp. 28 s pozemkem parc. č. 40 v Č. na základě hospodářské smlouvy z 27.l2.l988. Žalobkyně uplatnila dne 8.4.l99l písemně výzvu k vydání nemovitostí, ale bezvýsledně. | 00
|
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že znárodnění bylo v daném případě provedeno v souladu s tehdy platnými předpisy, neboť se týkalo podniků a závodů, které tvořily se znárodněným podnikem hospodářský celek, i když náležely někomu jinému než vlastníku znárodněného podniku. Továrna na rukavice, patřící J. V., měla v rozhodném období více než 50 zaměstnanců. Žalovaný měl také za to, že dům čp. 28 ztratil provedenými přístavbami svůj původní stavebně technický charakter. | 00
|
Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni jako účastnici řízení, vyslechl svědky P. V., R. J., A. V., J. V. a V. H., provedl důkaz posudkem znalce z oboru stavebnictví a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích z 28.l2.l994, čj. l3 C 226/9-l0l, bylo rozhodnuto, že „za žalovaného se uzavírá dohoda o vydání nemovitostí ve znění uvedeném v příloze rozsudku“. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení l.7l7,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo uloženo zaplatit dále na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích 500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. | 00
|
V odůvodnění tohoto rozsudku bylo uvedeno, že žalobkyně je oprávněnou osobou podle ustanovení § 3 odst. l zákona č. 87/l99l Sb., která podala včas výzvu k vydání nemovitostí, a žalovaný je povinnou osobou podle ustanovení § 4 odst. l téhož zákona. Soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že nemovitosti uvedené v žalobě žalobkyně přešly na stát ve smyslu ustanovení § 6 odst. l písm. k/ zákona č. 87/l99l Sb. znárodněním, které bylo provedeno v rozporu s tehdy platnými právními předpisy, což soud prvního stupně spatřoval zejména v tom, že znárodnění bylo provedeno nikoli pro potřeby státního podniku, jehož se znárodnění týkalo, ale družstva. Soud prvního stupně neshledal, že by dům čp. 28 v Č. ztratil provedenými stavebními pracemi, zejména přístavbami, svůj stavebně technický charakter. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn soudem prvního stupně ustanovením § l42 odst. l občanského soudního řádu a výrok rozsudku o soudním poplatku byl odůvodněn ustanovením § 2 zákona č. 549/l99l Sb. | 00
|
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením z l3.9.l995, sp.zn. 5 Co 654/95, zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. | 00
|
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud posuzuje okolnosti, za nichž přešly nemovitosti uvedené v žalobě žalobkyně na stát, jako okolnosti, které má na zřeteli ustanovení § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb., když znárodnění bylo provedeno podle zákona č. ll4/l948 Sb., který nabyl účinnosti 28.4.l948, a nejdříve tohoto dne mohlo být znárodněním dotčeno vlastnictví manželů P., kterým patřila firma V., výroba kožených rukavic. Tato firma byla od l.l.l950 začleněna do R. závodů, které majetek manželů P. neužívaly; užívalo jej družstvo R. Č., které ale rukavičářskou výrobu neprovozovalo a majetek firmy užívalo na základě výměru bývalého Jednotného národního výboru v Českých Budějovicích ze l6.ll.l950, kterým mu byl dům čp. 28 v Č. přikázán pro účely jeho provozu, a to s porušením práva vlastníků tohoto domu; ke dni citovaného výměru nesloužil tedy již tento dům k provozu firmy V., která byla předmětem znárodnění. Odvolací soud měl proto za to, že v daném případě přešly nemovitosti na stát způsobem uvedeným v ustanovení § 2 odst. l písm. c/ zákona č. 87/l99l Sb. | 00
|
Odvolací soud však nesdílel názor soudu prvního stupně, že dvorní objekt u domu čp. 28 v Č. je součástí původní uliční budovy, nýbrž měl za to, že je samostatnou věcí v právním smyslu, přičemž jde o stavbu, která byla vybudována až po převzetí nemovitosti státem. Tato okolnost musí být ještě v tomto řízení ověřena. Vydání uliční budovy čp. 28 již sice nic nebrání, ovšem v dosavadním žalobním návrhu není tato stavba nijak odlišena od ostatních objektů a z tohoto hlediska se jevil žalobní návrh odvolacímu soudu jako neurčitý a poukazoval na to, že k jeho změně a k připuštění této změny soudem zatím nedošlo. Byl proto rozsudek soudu prvního stupně změněn a věc byla vrácena k dalšímu řízení. | 00
|
V dalším průběhu řízení uplatnila žalobkyně změnu žalobního návrhu, a to v tom smyslu, že jí navržená dohoda se týká vydání domu čp. 28 v Č. a pozemku parc. č. 40/l a dalších pozemků vzniklých z pozemku parc. č. 40; současně žalobkyně uplatnila návrh na vydání částečného rozsudku, jímž by bylo žalovanému uloženo uzavřít se žalobkyní dohodu o vydání domu čp. 28 v Č. se stavební parcelou č. 40/l. | 00
|
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 4.l2.l995, čj. 226/9l-l42, bylo rozhodnuto, že „za žalovaného se uzavírá dohoda o vydání nemovitostí), a to domu čp. 28 v Č. se stavební parcelou č. 40/l (o výměře 4l4 m2)“. V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že tento soud vycházel z právního názoru odvolacího soudu, jímž je vázán, takže dospěl k závěru, že jsou tu splněny zákonné předpoklady podle zákona č. 87/l99l Sb. pro vydání uličního traktu domu čp. 28 na pozemku parc. č. 40/l, která byla oddělena z pozemku parc. č. 40 geometrickým plánem č. l3l5/303/94 z 28.9.l994. Žalobnímu návrhu na vydání částečného rozsudku podle ustanovení § l52 odst. 2 občanského soudního řádu soud prvního stupně vyhověl, protože to pokládal za vhodné, neboť se tím rozhodne o podstatné části tohoto sporu; ke konečnému rozhodnutí, pak zůstane dvorová přístavba domu čp. 28, příslušenství tohoto domu a zbývající část pozemkové parcely. | 00
|
O odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze 4.l2.l995, čj. l3 C226/9l-l42, rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z l2.6.l996, sp.zn. 5 Co 875/96. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen s upřesněným zněním výroku o uzavření dohody o vydání domu čp. 28, stojícího výlučně na stavební parcele č. 40/l o výměře 349 m2 v Č., oddělené z původního pozemku parc. č. 40 (o výměře l070 m2) podle geometrického plánu z l3.l2.l995 č. l3l5-627/95. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo vysloveno, že je proti rozsudku odvolacího soudu přípustné dovolání. Odvolací soud v odůvodnění tohoto rozsudku uvedl, že k vydání nemovitostí uvedených v žalobě žalobkyně jsou splněny předpoklady podle zákona č. 87/l99l Sb. Vyslovení přípustnosti dovolání bylo učiněno k posouzení toho, že „skutkovými okolnostmi zjištěnými v této věci v souvislosti se způsobem znárodnění jsou naplněny podmínky ustanovení 6 odst. 2 zákona č. 87/l99lSb. ve spojení s ustanovením §2 odst. l písm. c/ téhož zákona, avšak tyto skutkové okolnosti neznamenají znárodnění v rozporu s právními předpisy“. | 00
|
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z l2.6.l996, sp.zn. 5 Co 875/96, bylo zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu z 28.l.l997, 2 Cdon l369/99. Dovolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukazoval na to, že vzhledem vázanosti dovolacího soudu dovolacími důvody mohl právní otázku uvedenou odvolacím soudem posuzovat pouze za předpokladu, že způsob jejího řešení odvolacím soudem dovolatel napadl v dovolání, popřípadě v dovolání zpochybnil závěry, k nimž odvolací soud ohledně této právní otázky dospěl, což se však v daném případě nestalo. Proto dovolací soud dovolání dovolatele zamítl. | 00
|
V dalším průběhu řízení provedl soud prvního stupně zejména důkaz znalcem z oboru stavebnictví, ale také dalšími listinnými doklady, předloženými účastníky řízení. Rozsudkem z l0.9.l998, čj. l3 C 226/9l-233, bylo rozhodnuto tak,že se „za žalovaného uzavírá dohoda“, týkající se vydání pozemků parc.č. 40/2 a parc.č. 40/4 v Č., vzniklých oddělením z původního pozemku parc. č. 40 podle geometrického plánu z l3.l2.l995, č. l3l5-627/95, zapsaných na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích. Byla zamítnuta žaloba žalobkyně, aby byla za žalovaného uzavřena dohoda o vydání pozemků parc.č. 40/2 a parc. č. 40/4, které vznikly oddělením z původní pozemkové parcely č. 40 podle geometrického plánu z l3.l2.l995 č. l3l5-627/95, zapsaných na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích. Žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení l3.325,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalovanému bylo také uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek 500,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Rovněž bylo žalovanému uloženo zaplatit na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích na náhradu nákladů řízení 497,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. | 00
|
V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně dospěl k závěru, že zatím co žalobkyní požadované pozemky parc.č. 40/2 a parc.č. 40/4 v Č. nelze vydat, neboť jde o pozemky, na nichž je umístěna stavba, která vznikla až po převzetí pozemku státem, tato překážka nebyla zjištěna u zbývajících požadovaných pozemkových parcel č. 40/3 a č. 40/5, protože jde o pozemky nezastavěné; pozemek parc. č. 40/3 je opatřen jen zpevněným povrchem a pozemek parc. č. 40/5 je zatravněn; nejsou tu tedy na těchto pozemcích stavby ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. Proto bylo žalobě žalobkyně vyhověno, pokud šlo o pozemky parc. č. 40/3 a parc. č. 40/5; o žalobě týkající se uzavření dohody (v navrženém znění) ohledně vydání pozemků parc. č. 40/2 a parc.č. 40/4 bylo rozhodnuto tak, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta. Výroky o nákladech řízení byly soudem prvního stupně odůvodněny ustanoveními § l42 odst. 3 a § l48 odst. l občanského soudního řádu. Výrok soudu o soudním poplatku byl odůvodněn ustanovením § 2 odst. 2 zákona č. 549/l99l Sb. | 00
|
O odvolání žalovaného i o odvolání žalobkyně (co do výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení) rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem z l9.2.l999, sp.zn. 5 Co l03/99. Rozsudek soudu prvního stupně (pokud nezůstal /v odstavci II./ odvoláním nedotčen) byl změněn takto: Soud nahrazuje projev vůle žalovaného s uzavřením dohody následujícího znění: Žalovaný vydává žalobkyni parcelu č. 40/5, vzniklou oddělením z původní parcely č. 40 geometrickým plánem z l3.l2.l995, č. l3l5-627/95, zapsanou na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích. Návrh, aby soud nahradil projev vůle k uzavření dohody, kterou žalovaný vydává žalobkyni i parcelu č. 40/3, vzniklou oddělením z původní pozemkové parcely č. 40 geometrickým plánem z l3.l2.l995, č. l3l5-627/95, v katastrálním území Č. 6, zapsanou na listu vlastnictví č. 3l3 v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Českých Budějovicích, se zamítá. | 00
|
Dalšími výroky svého rozsudku odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že žalovaný je povinen zaplatit na účet Okresního soudu v Českých Budějovicích soudní poplatek 500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a že žalobkyně i žalovaný jsou povinni zaplatit Okresnímu soudu v Českých Budějovicích každý částku 248,50 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.Výrokem svého rozsudku odvolací soud zamítl návrh žalovaného, aby bylo připuštěno dovolání proti rozsudku odvolacího soudu. | 00
|
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že vzhledem k obsahu odvolání žalovaného se odvolací soud zabýval otázkou, zda vydání pozemků parc. č. 40/3 a parc. č. 40/5 brání ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb., podle něhož se nevydává pozemek, na němž je umístěna stavba, která byla zřízena až po převzetí pozemku státem. Odvolací soud poukazoval na to, že z výsledků řízení u soudů obou stupňů nevyplynulo, že by na pozemku parc. č. 40/5 existovaly nějaké povrchové úpravy, že by tu byla umístěna nějaká stavba, ani podpovrchová, ale že je pouze zatravněn. Ohledně pozemku parc. č. 40/3 dospěl odvolací soud k závěru, že jeho povrchovou úpravu (asfaltovou a zčásti betonovou) nelze pokládat za stavbu, což se týkalo i splaškové kanalizace na tomto pozemku. Odvolací soud však poukazoval na to, že na pozemku parc. č. 40/3 je umístěn opěrný sloup, který podpírá spojovací chodbu nad zemí, jež spojuje tzv. uliční trakt domu čp. 28 s dvorním objektem, který byl postaven na pozemku parc. č. č0/2 nově po převzetí pozemku státem; spojovací chodba byla rovněž postavena po převzetí pozemku parc. č. 40/3 státem. Uvedený opěrný sloup, je nedílnou součástí spojovací chodby a ta je zase součástí již zmíněného dvorního objektu, takže tento dvorní objekt zasahuje svou součástí do jiného pozemku, a to do pozemku parc. č. 40/3. Proto dospěl odvolací soud k závěru, že vydání pozemku parc. č. 40/3 brání ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. Byl tedy rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že byla zamítnuta žaloba týkající se pozemku parc. č. 40/3 v katastrálním území Č. | 00
|
Výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanoveními § l42 odst. 3, § l48 odst. l a § 224 odst. 2 občanského soudního řádu. | 00
|
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která žalobkyni v řízení zastupovala, dne 23.3.l999 a dovolání ze strany žalobkyně bylo u Okresního soudu v Českých Budějovicích podáno l3.4.l999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. l občanského soudního řádu. | 00
|
Ve svém dovolání dovolatelka navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a abyvěc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka vytýkala, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. | 00
|
Dovolatelka měla za to, že dokazování nebylo v řízení provedeno úplně, neboť ohledně opěrného sloupu ke spojovací chodbě nelze ani přesně určit, zda je umístěn na pozemku parc.č. 40/5 nebo na pozemku parc. č. 40/3; dále nebylo prokázáno, zda tento sloup o průměru 25 cm je vůbec sloupem opěrným či jen ozdobným. Podle názoru dovolatelky nelze souhlasit s názorem, že je pozemek zastavěn, je-li nad ním postavena spojovací chodba ve výši 4 až 5 m nad zemí. Dovolatelka tedy dovozovala, že chodba vedoucí nad pozemkem parc. č. 40/3 není umístěna na tomto pozemku parc. č. 40/3, takže tento pozemek není zastavěn ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. a lze tedy tento pozemek vydat. Proto dovolatelka trvala na svém dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci. | 00
|
Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II.odst. l zákona č. 238/l995 Sb., podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 99/l963 Sb.), platí i na řízení, která byla zahájena před účinností zákona č. 238/l995Sb. (tj. před l.l.l996; srov. článek V. zákona č. 238/l995 Sb.). | 00
|
Dovolání tu bylo přípustné, protože směřovalo proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé. Tato změna se týkala ovšem jen výroku o nahražení prohlášení vůle žalovaného k uzavření dohody o vydání pozemku parc. č. 40/3 v Č., protože jen v tomto rozsahu bylo rozhodnutí odvolacího soudu napadeno přípustným dovoláním (§ 238 odst. l písm. a/ občanského soudního řádu) a tedy podléhalo přezkoumání ze strany dovolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 odst. l občanského soudního řádu. | 00
|
Dovolatelka uplatňovala proti rozsudku odvolacího soudu dovolací důvody uvedené v ustanovení § 24l odst. 3 písm. c/ a písm. d/ občanského soudního řádu. | 00
|
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/l994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 24l odst. 2 (nyní 3) občanského soudního řádu, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z důvodů uvedených v ustanovení § 24l odst. 2 (nyní 3) písm. a/ až c/ občanského soudního řádu. Dovolacím důvodem uvedeným v ustanovení § 24l odst. 3 písm. b/ občanského soudního řádu nemohou být vady a omyly při hodnocení důkazů (§ l32 občanského soudního řádu). Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, ale také jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá; musí jít o skutečnost, jejíž zjištění je právně významné. | 11
|
V daném případě neshledal dovolací soud, že by odvolací soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, anebo že by nepokládal za zjištěnou podstatnou skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá. I dovolání dovolatelky obsahuje jen tvrzení o neúplnosti dokazování a o vadném hodnocení důkazů; výtky tohoto druhu týkající se skutkového zjišťování a jeho hodnocení ve smyslu ustanovení § l32 občanského soudního řádu nelze chápat jako dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 občanského soudního řádu (jak již shora vyloženo na závěrech z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto dovolací soud nepokládal v daném případě za doložený dovolací důvod podle ustanovení § 24l odst. 3 písm. c/ občanského soudního řádu. | 00
|
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu, na něž dovolatelka rovněž poukazovala, může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo že si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/l998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. l3 /45/). | 11
|
V daném případě posuzoval odvolací soud projednávanou právní věc co do otázky, ohledně níž změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně (což je tu předmětem přípustného dovolání) podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb., které se na posouzení dílčí otázky této právní věci nepochybně vztahovalo. V řízení o dovolání bylo třeba se ještě zabývat tím, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil. | 00
|
Za stavbu ve smyslu ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. je třeba považovat takovou stavbu, která z dříve nezastavěného pozemku činí pozemek zastavěný (srov. č. 34/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. l20 /254/). | 11
|
Pokud jde o pozemek, na němž stojí stavba, která byla zřízena po převzetí pozemku státem, pak je tu rozhodující skutečnost umístění stavby na pozemku a nikoli ta skutečnost, zda jde o umístění celé stavby nebo její části, jde-li o stavbu umístěnou např. na dvou pozemcích (srov. k tomu č. 34/l993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, str. ll2 a ll5 /246 a 249/). | 11
|
I z těchto právních závěrů ze stanovisek uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, odvolací soud v podstatě vycházel. Stejně z nich vychází i dovolací soud a nemohl tedy přisvědčit názoru dovozovanému dovolatelkou, že si odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 87/l99l Sb. Neshledal tedy dovolací soud doloženým v daném případě ani dovolací důvod podle ustanovení § 24l odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu. Nezbylo tedy dovolacímu soudu než dovolání dovolatelky zamítnout podle ustanovení § 243b odst. l a 5 občanského soudního řádu. | 11
|
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly. | 00
|
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. | 00
|
V Brně dne 15. června 2000 | 00
|
JUDr. Milan P o k o r n ý , CSc., v.r. | 00
|
předseda senátu | 00
|
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková | 00
|
Judikát 30 Cdo 589/2015 | 00
|
30 Cdo 589/2015 | 00
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.