text
stringlengths 1
5.92k
| labels
class label 2
classes |
|---|---|
Žalobou doručenou České správě sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) dne 9. 12. 2005 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2005, č. j. x, kterým byla zamítnuta její žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníků československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939/1945 (dále jen „zákon 261/2001 Sb.“). | 00
|
Žalovaná předložila podání žalobkyně Městskému soudu v Praze spolu se svým vyjádřením, v němž potvrdila, že dne 13. 10. 2005 pod č. j. x, zamítla žádost žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb., uplatněnou žalobkyní z důvodu účasti v národním boji za osvobození. Učinila tak proto, že nebylo prokázáno, že žalobkyně je osobou, která se v době mezi 15. 3. 1939 a 8. 5. 1945 po dobu celkem nejméně 3 měsíců z rasových nebo náboženských důvodů ukrývala na území Československa v jeho hranicích z 29. 9. 1938. V uvedeném rozhodnutí byla žalobkyně poučena o tom, že proti uvedenému rozhodnutí je možné do 30-ti dnů od jeho doručení podat žalobu k Městskému soudu v Praze. Předmětné rozhodnutí žalobkyně převzala dne 3. 11. 2005. Dne 9. 12. 2005 bylo žalované doručeno podání označené jako „žaloba k Městskému soudu v Praze“, které bylo odevzdáno k poštovní přepravě dne 8. 12. 2005. Žalobkyně v tomto podání uvedla, že se obrací k soudnímu přezkumu. Toto podání posoudila žalovaná jako žalobu a navrhla soudu, aby tato byla odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) pro její opožděné podání; žalobkyně totiž vzdor poučení na rozhodnutí, že žalobu je možno podat do 30-ti dnů od jeho doručení, učinila tak až po uplynutí stanovené lhůty. | 00
|
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 1. 2006, č. j. 12 Ca 155/2005 – 9, postoupil věc k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě, když zaujal názor, že s ohledem na změnu věcné příslušnosti soudů, k níž došlo v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, je místně příslušným k projednání této věci Krajský soud v Ostravě, neboť v jeho obvodu je obecný soud oprávněné osoby, tedy žalobkyně. | 00
|
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 2. 2006, č. j. 22 Ca 57/2006 – 14, žalobu odmítl, když se ztotožnil s názorem žalované, že je podána opožděně. Poukázal na ustanovení § 7 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb., podle něhož lze proti rozhodnutí o jednorázové peněžní částce podat opravný prostředek k soudu, a též na přechodné ustanovení soudního řádu správního - § 129 odst. 1 věty první, podle něhož lze v těchto věcech podat žalobu ve lhůtě 30-ti dnů od doručení rozhodnutí, (nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou), žalobu podle části třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona, jsou-li splněny podmínky tam stanovené. Z obsahu spisu však zjistil, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 3. 11. 2005, avšak ta žalobu podala až dne 8. 12. 2005, tedy po uplynutí lhůty podle § 129 odst. 1 s. ř. s. Posledním dnem lhůty pro podání žaloby bylo totiž pondělí dne 5. 12. 2005, neboť konec 30-ti denní lhůty připadl na sobotu 3. 12. 2005. Z tohoto důvodu krajský soud musel žalobu odmítnout, aniž se mohl zabývat její důvodností. | 00
|
Na toto rozhodnutí reagovala stěžovatelka podáním adresovaným Nejvyššímu správnímu soudu, z něhož bylo patrné pouze to, že podává kasační stížnost prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyšší správnímu soudu a že se jedná o věc poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníka národního boje za osvobození z rasových důvodů, přičemž její žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě zamítnuta. Bližší identifikaci věci, tedy ani označení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě či spisovou značku, pod níž věc byla rozhodnuta nesdělila. Její podání bylo postoupeno Krajskému soudu v Ostravě k postupu podle § 108 s. ř. s., tedy k odstranění vad kasační stížnosti. | 00
|
Usnesením ze dne 14. 3. 2006, č. j. 22 Ca 57/2006 – 23, Krajský soud v Ostravě vyzval žalobkyni, nechť ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení odstraní vady kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2006, č. j. 22 Ca 57/2006 – 14, tím způsobem, že označí rozhodnutí soudu, které napadá (číslem jednacím, dnem, kdy bylo rozhodnutí krajským soudem vydáno, označí účastníky řízení a kasační stížnost datuje a podepíše), a dále uvede, z jakých konkrétních důvodů považuje rozhodnutí o odmítnutí žaloby pro opožděnost za nezákonné. V odůvodnění rozhodnutí bylo stěžovatelce vysvětleno, že se domáhá přezkoumání rozhodnutí krajského soudu, aniž by uvedla, v čem konkrétně jeho pochybení spočívá. Přitom důvody podání kasační stížnosti musí být konkretizovány a náležitě odůvodněny; proto je vyzývána k odstranění tohoto nedostatku s poučením, že nebude-li podání v uvedené lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesení odmítne. | 00
|
Podle obsahu spisu bylo usnesení doručeno stěžovatelce poštou dne 24. 4. 2006, jak o tom svědčí číselný záznam na doručence obálky, v níž bylo odesláno (zásilku převzala V. P. – snacha). | 00
|
Po marném uplynutí lhůty 1 měsíce k doplnění náležitostí kasační stížnosti, předkládá dne 9. 6. 2006 Krajský soud v Ostravě spis Nejvyššímu správnímu soudu s předkládací zprávou, že vady kasační stížnosti byly odstraňovány postupem podle § 106 odst. 3 s. ř. s., avšak odstraněny nebyly, neboť stěžovatelka na výzvu soudu nereagovala. | 00
|
Podle ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení § 37 s. ř. s. zde platí obdobně. Podle § 108 odst. 1 a zmíněného § 37 odst. 5 s. ř. s., má-li kasační stížnost vady, postará se předseda senátu o jejich odstranění. Usnesením vyzve podatele k opravě nebo k odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno, nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne; o tom musí být podatel ve výzvě poučen. | 00
|
V projednávané věci je nepochybné, že předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě postupoval a zcela v intencích citovaných zákonných ustanovení, neboť po doručení kasační stížnosti stěžovatelky, která neobsahovala náležitosti kasační stížnosti podle ustanovení § 106 odst. 1 s. ř. s., (nebylo patrno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatelka pokládá napadené usnesení za nezákonné), vyzvala stěžovatelku k doplnění jejího podání a poučila ji o způsobu, jak má při tomto doplnění postupovat. Stanovila jí k tomu přiměřenou lhůtu 1 měsíce od doručení výzvy. Poučila ji rovněž o náležitostech nevyhovění výzvě, tj. o odmítnutí kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem. | 00
|
Ve lhůtě krajským soudem stanovené, která skončila s ohledem na den doručení výzvy stěžovatelce, (kdy byl dodržen postup doručování podle ustanovení § 46 o. s. ř.), však stěžovatelka požadované doplnění kasační stížnosti nezaslala, ostatně neučinila tak ani později až do dne vydání tohoto usnesení. | 00
|
Nejvyšší správní soud proto za této procesní situace v souladu s ustanovení § 37 odst. 5 (použitého pro řízení o kasační stížnosti podle ustanovení § 120 s. ř. s.) kasační stížnost odmítl. | 00
|
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že i pokud by byly splněny podmínky pro projednání kasační stížnosti, nezbylo by mu než kasační stížnost zamítnout, neboť sdílí závěr Krajského soudu v Ostravě, že žalobu proti napadenému rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2005, č. j. x, podala stěžovatelka opožděně, tj. po uplynutí lhůty 1 měsíce k jejímu podání, ačkoliv v rozhodnutí žalované byla o nutnosti dodržení této lhůty poučena. Z tohoto důvodu již nepokládal Nejvyšší správní soud za účelné poučovat stěžovatelku o povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti ve smyslu § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť s ohledem na opožděnost žaloby by setrvání na tomto požadavku bylo zcela neúčelné – nemohlo by pro stěžovatelku přinést příznivější výsledek. | 11
|
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. (za použití § 120 s. ř. s.), podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta. | 00
|
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. | 00
|
V Brně dne 25. srpna 2006 | 00
|
JUDr. Dagmar Nygrínová | 00
|
předsedkyně senátu | 00
|
3 As 81/2015 - 34 | 00
|
U S N E S E N Í | 00
|
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Jaroslavem Vlašínem v právní věci žalobce: J. P., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, P. O. BOX 155, Praha 4, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2014, č. j. MV-117233-10/ODK-2014, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 3. 2015, č. j. 52 A 29/2015-205, | 00
|
t a k t o : | 00
|
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti s e z a m í t á . | 00
|
II. Návrh žalobce na osvobození od soudních poplatku s e z a m í t á . | 00
|
III. Návrh žalobce na prodloužení lhůty k podání kasační stížnosti s e z a m í t á . | 00
|
O d ů v o d n ě n í : | 00
|
Žalobce dnem 14. 4. 2015 požádal Nejvyšší správní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce – advokáta pro řízení o kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 3. 2015, č. j. 52 A 29/2015-205. Žalobce rovněž požádal o prodloužení lhůty k podání kasační stížnosti. Krajský soud tímto usnesením odmítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného o odvolání ve věci námitky podjatosti vůči oprávněné úřední osobě, neboť je toho názoru, že tato žaloba je vyloučena z přezkoumání podle § 70 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). | 00
|
Žalobce v návaznosti na výzvu k prokázání osobních majetkových a výdělkových poměrů uvedl, že jeho manželka je poživatelkou starobního důchodu ve výši 8.472 Kč, jeho jediným zdrojem příjmu je starobní důchod ve výši 12.241 Kč. Ve společném jmění manželů mají bytovou jednotku v domě č. p. 2429 v P. a také rodinný domek v B. č. p. 41. Dům je (dle tvrzení žalobce) v dezolátním stavu. Z uvedených nemovitostí nemá žalobce žádné výnosy. Žalobce platí daň z nemovitosti ve výši odpovídající 205 Kč měsíčně, místní poplatky ve výši 1.111 Kč měsíčně, poplatky za byt ve výši 5.385 Kč, pojištění majetku 320 Kč a poplatky za telefon 790 Kč. Žalobce též dekapitoval své zdravotní problémy a uvedl, že jeho manželka je osobou zdravotně postiženou. Rozpočet jejich rodiny značně zatěžují náklady na dietní stravu, zvýšené přepravné, náklady na administrativu a léky. | 00
|
Žalobce dále uvedl, že za prodej domu v B. mu byla nabídnuta realitní kanceláří symbolická 1 Kč. Rovněž doložil prohlášení L. R. a M. B., ve kterém je uvedeno, že zmíněný dům je v tak špatném technickém stavu, že jej není možné obývat ani jej jinak pronajímat pro bydlení. Žalobce zdůraznil, že značné částky (konkrétně 3.000 Kč až 5.000 Kč měsíčně) vynakládá v souvislosti s „ochranou svých práv“. Žalobce též zatěžují související soudní poplatky. Uvedl, že svými žádostmi o informace dle zákona o svobodném přístupu k informacím sleduje „odhalení nesprávných úředních postupů, ba nezákonností povinného subjektu“, což považuje za jednání ve veřejném zájmu. | 00
|
K výroku I: | 00
|
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí žalobce o osvobození od soudních poplatků. Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti. Podání žalobce ze dne 25. 1. 2015 není podle svého obsahu kasační stížností, ale žádostí o ustanovení zástupce a osvobození od soudních poplatků podle § 35 odst. 8 předposlední věta s. ř. s. pro teprve v budoucnosti zahájené kasační řízení. Poplatková povinnost v řízení o kasační stížnosti tedy žalobci dosud nevznikla, a tudíž žalobce od ní nemůže být ani osvobozen. Zdejší soud proto jeho žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl (výrok I. tohoto usnesení). | 00
|
K výroku II: | 00
|
Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem žalobce na ustanovení zástupce pro podání kasační stížnosti. Podle § 35 odst. 8 s. ř. s. může předseda senátu účastníku, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Účastníku řízení lze tedy ustanovit zástupce za součastného splnění dvou podmínek: 1) jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a 2) jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho práv. | 00
|
Nejvyšší správní soud proto přistoupil k posouzení majetkových poměrů žalobce, aby bylo možno postavit najisto, zda žalobce splňuje prvně uvedenou zákonnou podmínku. Je třeba připomenout, že podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. lze osvobození od soudních poplatků přiznat pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody. | 00
|
Majetkové poměry žalobce lze shrnout tak, že žalobce s manželkou disponují měsíčně příjmy v celkové výši 20.913 Kč. Žalobcem vyčíslené náklady na chod jejich domácnosti přitom činí 7.811 Kč. Žalobce a jeho manželka vlastní dvě nemovitosti. Byt užívají k bydlení, společný rodinný dům v B. (jak žalobce uvádí) užívat nemohou. Z toho ovšem nelze dovodit, že tento rodinný dům a pozemek k němu náležející mají nulovou hodnotu. Jejich hodnotu nemůže zpochybnit ani tvrzení žalobce o jejich bezcennosti. Toto tvrzení není ničím podložené; cena nabídnutá realitní kanceláří nepředstavuje objektivní ocenění tržní ceny nemovitosti, jakým by byl kupříkladu znalecký posudek. | 00
|
Nejvyšší správní soud konstatuje, že náklady na soudní poplatky v jiných žalobcem vedených řízeních nejsou pro posouzení žalobcovy sociální situace v nyní posuzovaném případě relevantní. Tyto poplatky tvoří součást nákladů konkrétních řízení. V případě úspěchu v takovém řízení přitom žalobci může být přiznána náhrada těchto nákladů vůči žalovanému, popřípadě v rámci konkrétního řízení může být jeho poplatková povinnost modifikována. | 00
|
Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že tento soud akceptoval v minulosti částku společného měsíčního příjmu manželů ve výši 13.000 Kč jako příjem neodůvodňující osvobození od soudních poplatků (srov. rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 2. 2013), č. j. 7 As 104/2012 – 15). Měsíční příjem žalobce a jeho manželky (20.913 Kč) tuto hranici značně převyšuje. I po odečtení deklarovaných nákladů na chod domácnosti ve výši 7.811 Kč zbývá žalobci a jeho manželce na měsíční živobytí částka ve výši 13.102 Kč. Z takové částky lze soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5.000 Kč uhradit, aniž by byla sociální situace rodiny ohrožena. Již z tohoto důvodu nelze u žalobce nalézt předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. | 11
|
Nadto nelze přehlédnout, že žalobce podává žádosti o informace a vede soudní řízení, motivován snahou o ochranu „veřejného zájmu“ tak, jak jej zřejmě subjektivně vnímá. Nejvyššímu správnímu soudu je známo z úřední činnosti, že se žalobce domáhá poskytnutí celé řady informací od žalované obce Seč (kromě projednávané věci o tom svědčí například řízení u tohoto soudu vedená pod sp. zn. 2 As 24/205, 5 As 42/2015, 6 As 23/2015, 9 As 47/2015 a další). Z vyjádření žalované obce vyplývá, že eviduje 98 podání žalobce, čítajících stovky listů. Ostatně tato činnost žalobce je obecně známá (viz. například zprávy sdělovacích prostředků, dostupné pod adresou http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/261314-pod-tihou-stiznosti-chatare-rezignovalo-cele-zastupitelstvo/; případně pod adresou http://orlicky.denik.cz/zpravy _region/sec-aneb-jak-kvůli-plotovemu-sloupku-malem-nebyly-volby-20140808.html). Uvedená činnost žalobce (a s ní spojené náklady) se ovšem bezprostředně netýká jeho osobní sféry, nýbrž jeho subjektivní představy ochrany veřejného zájmu. V té souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyšší správní soud v jiné věci již vyhodnotil uvedené aktivity žalobce jako zneužití práva za účelem dalšího zahlcení žalované (rozsudek ze dne 12. 3. 2015 č. j. 2 As 24/2015 – 52). Nejvyšší správní soud přirozeně nijak nezpochybňuje právo žalobce na přístup k soudu. Z toho však nelze zároveň dovozovat, že se tak může dít na náklady státu také v případech, kde pro to nejsou objektivně splněny zákonné podmínky. Jestliže si účastník přeje vést řadu sporů, musí zároveň brát v potaz i důvody, pro které byla zavedena poplatková povinnost iniciátora soudního řízení a restriktivní pojetí výjimek z této povinnosti. | 11
|
Žalobce tedy nesplňuje již první z komulativně vyžadovaných podmínek pro ustanovení zástupce podle § 35 odst. 8 s. ř. s. (předpoklady pro osvobození od soudních poplatků). Nejvyšší správní soud proto žádost žalobce o ustanovení zástupce pro podání kasační stížnosti zamítl výrokem II. tohoto usnesení. | 00
|
K výroku III: | 00
|
Lhůtu dvou týdnů k podání kasační stížnosti určuje ustanovení § 106 odst. 2 s. ř. s., podle téhož ustanovení platí, že zmeškání této lhůty nelze prominout. Z uvedeného vyplývá, že tuto lhůtu neurčil soud, předseda senátu ji proto nemůže ani prodloužit (srov. § 40 odst. 5 in fine s. ř. s.). | 00
|
Nejvyšší správní soud proto zamítl i návrh žalobce na prodloužení lhůty k podání kasační stížnosti. | 00
|
Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. | 00
|
V Brně dne 4. května 2015 | 00
|
JUDr. Jaroslav Vlašín | 00
|
předseda senátu | 00
|
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.