id
int64 1
14.5k
| statement
stringlengths 12
1.07k
| label
stringclasses 4
values | author
stringclasses 535
values | date
timestamp[ns]date 2012-02-05 00:00:00
2025-01-27 00:00:00
| party
stringclasses 70
values | explanation
stringlengths 37
10.1k
| explanation_brief
stringlengths 0
551
| origin
stringclasses 98
values | article_ids
sequencelengths 1
52
⌀ |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
201 | Například jsme (hnutí ANO, pozn.) otevřeli Střední policejní školu pod Ministerstvem vnitra, Střední vojenskou školu. | Pravda | Jana Mračková Vildumetzová | 2024-09-02T00:00:00 | ANO | Jana Mračková Vildumetzová (ANO) zmiňuje otevření dvou středních škol jako příklad konkrétních kroků vlády Karlovarského kraje pod vedením hnutí ANO. Zjevně tedy mluví o volebním období 2016–2020, kdy byla tři roky hejtmankou a v roce 2020 ji poté ve funkci vystřídal její stranický kolega a náměstek Petr Kubis. Vítězné hnutí ANO tehdy vládlo v koalici s ODS, Hnutím nezávislých za harmonický rozvoj obcí a měst, Piráty a SPO. V roce 2018 svou pobočku v Sokolově otevřela pražská Vyšší policejní škola a Střední policejní škola Ministerstva vnitra. Do prvního ročníku byli přijati uchazeči, kteří se z kapacitních důvodů nedostali na střední policejní školu v Praze. V roce 2020 v Sokolově vznikla také pobočka Vojenské střední školy a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany. Tato střední škola nabízí obor strojírenství se zaměřením na potřeby vzdušných sil armády. Původní plán otevřít vojenskou školu ve stejný rok, kdy zahájila výuku ta policejní, nevyšel kvůli nízkému počtu zájemců a náročnosti příjímacích zkoušek. V rámci volebního období 2016–2020, kdy v Karlovarském kraji vládlo hnutí ANO, byly v Sokolově otevřeny pobočky dvou středních škol. V roce 2018 zahájila výuku Střední policejní škola Ministerstva vnitra a v roce 2020 pak Vojenská střední škola Ministerstva obrany. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. | Mezi lety 2018–2020, kdy v Karlovarském kraji vládlo hnutí ANO, v Sokolově otevřela nejprve pobočka Střední policejní školy Ministerstva vnitra a posléze i pobočka Vojenské střední školy Ministerstva obrany. | Předvolební debata České televize | [
5384,
5420,
5464,
6440,
7221,
7305,
7306,
7868,
63682,
65581
] |
202 | Teď se otevřel obchvat Krupé, 6,5 kilometru. | Pravda | Jana Mračková Vildumetzová | 2024-09-02T00:00:00 | ANO | Jana Mračková Vildumetzová mluví o výstavbě dálnice D6, která má spojovat Karlovarský kraj s Prahou. Její trasa povede přes Karlovy Vary, Sokolov a Cheb až k německým hranicím. V provozu jsou zatím pouze některé její části, přičemž v Karlovarském kraji je dokončená trasa mezi Vary a Chebem. Nejnovějším zprovozněným úsekem na trase z Prahy do Karlových Varů je 6,5 kilometrů dlouhá přeložka u obce Krupá (.pdf). Její stavba začala v březnu 2022 a k otevření došlo 27. srpna 2024. Přeložka navázala na již zprovozněný úsek od Prahy končící u Krušovic. K otevření prvního úseku D6 došlo již v roce 1985. Dokončení dálnice mezi Prahou a Karlovými Vary je plánováno na rok 2028, čímž dojde ke spojení hlavního města s Chebem. V letech 2029–2031 je pak v plánu výstavba poslední části dálnice, a to spojení Chebu s německou hranicí (.pdf, str. 4). Přeložka u obce Krupé měřící 6,5 kilometru se skutečně nedávno otevřela, a to konkrétně na konci srpna. Výrok Jany Mračkové Vildumetzové tak hodnotíme jako pravdivý. | Ředitelství silnic a dálnic na konci srpna zprovoznilo přeložku u obce Krupá měřící 6,5 kilometru. | Předvolební debata České televize | [
6226,
7865,
8715,
61282,
65572,
704
] |
203 | Z Varů do Chebu nemusí mít lidé dálniční známku, to se podařilo prosadit od roku 2018. | Pravda | Jana Mračková Vildumetzová | 2024-09-02T00:00:00 | ANO | Jana Mračková Vildumetzová (ANO) v debatě mluví o dostavbě dálnice D6, která má spojit Karlovarský kraj s Prahou. Zprovozněné jsou zatím pouze některé její části, přičemž v Karlovarském kraji je dokončená trasa mezi Karlovými Vary a Chebem. Ta je od 1. ledna 2018 osvobozena od poplatků a k jízdě po této dálnici tedy není potřeba dálniční známka. Důvodem pro toto rozhodnutí bylo mj. zklidnění dopravy v okolních obcích. Tento krok byl součástí iniciativy tehdejšího ministra dopravy Dana Ťoka (za ANO), který rozšířil počet nezpoplatněných dálničních úseků již od roku 2016. Další pak přibyly v roce 2017, kdy Ministerstvo dopravy od poplatků osvobodilo 111 kilometrů dálnic. Cílem těchto opatření bylo snížit množství aut v centrech velkých měst. Osvobozené úseky tedy nejčastěji tvořily obchvaty měst a části dálnic, které spojují nezpoplatněné silnice. Zastupitelstvo Karlovarského kraje usiluje o zachování nezpoplatněného úseku mezi Karlovými Vary a Chebem do té doby, než budou dostavěny zbývající úseky D6. Spojení s Prahou má být dokončeno v roce 2028. V letech 2029–2031 je pak v plánu výstavba poslední části dálnice, a to spojení Chebu s německou hranicí (.pdf, str. 4). Část dálnice mezi Karlovými Vary a Chebem je tedy bez poplatku a řidiči po ní od začátku roku 2018 můžou jezdit bez dálniční známky. Tento krok prosadil někdejší ministr dopravy Dan Ťok (za ANO). Výrok Jany Mračkové Vildumetzové tak hodnotíme jako pravdivý. | Úsek dálnice D6 mezi Karlovými Vary a Chebem je od ledna 2018 bez poplatku. Toto opatření prosadil tehdejší ministr dopravy Dan Ťok (za ANO). | Předvolební debata České televize | [
5487,
6226,
7250,
7869,
7873,
65606,
704,
82863,
82864,
86471,
86657
] |
204 | Je kompletně připravena proměna kraje po útlumu těžby hnědého uhlí. | Pravda | Petr Kulhánek | 2024-09-02T00:00:00 | STAN | Hejtman Karlovarského kraje Petr Kulhánek z hnutí STAN v kontextu výroku mluví o již připravené transformaci kraje v souvislosti se zastavením těžby hnědého uhlí (video, čas: 5:51). Podle něj však bude nějaký čas trvat, než se rozsáhlé změny projeví, nicméně už dnes jsou dle jeho slov v procesu projekty, které by měly zastavit odliv lidí z kraje a naopak přilákat nové. Plán spravedlivé územní transformace V září 2021, tedy v době, kdy již Petr Kulhánek zastával funkci hejtmana Karlovarského kraje, schválili (.pdf, str. 15) karlovarští zastupitelé tzv. „Plán spravedlivé územní transformace“ (.pdf). Jeho cílem je pomoci kraji v přeměně z tradičně těžařského regionu na ekonomicky a sociálně vyspělejší území. Díky tomu by se podle Kulhánka mělo zamezit dalšímu odlivu mladých lidí, zlepšit možnosti pro nalezení zaměstnání a měla by se zvýšit celková kvalita života v kraji. Plán tak počítá s 11 strategickými projekty, které mají pomoci těchto cílů dosáhnout (.pdf, str. 104–108). Plán proměny Karlovarského kraje navazuje na cíl EU dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 (.pdf, str. 14). Pro Karlovarský kraji je navíc v rámci transformace uhelných regionů z rozpočtu Evropské unie přidělena dotace ve výši 6,3 miliardy korun. Celkově bylo pro Českou republiku vyhrazeno z Fondu pro spravedlivou transformaci, který je zaměřený na zmírnění negativních dopadů spojených s odklonem od uhlí, přibližně 40 miliard korun. Kromě Karlovarského kraje tyto finanční prostředky připadnou ještě Ústeckému a Moravskoslezskému kraji. Dodejme, že nehodnotíme, zda plán proměny skutečně povede k proměně krajské ekonomiky. Strategické projekty kritizovali někteří opoziční zastupitelé Karlovarského kraje, kterým vadil převážně výběr projektů určených k realizaci. Samotný Fond pro spravedlivou transformaci se už dřív potýkal s kritikou např. kvůli tomu, že některé projekty pochází od samotných uhelných firem. Transparency International pak za nedostatek fondu považovala neprůhlednost rozhodovacích procesů, které dle ní nahrávají korupčním rizikům a prosazování soukromých zájmů (.pdf, str. 39). Závěr Plán spravedlivé územní transformace Karlovarského kraje byl vypracován a následně schválen krajskými zastupiteli v září 2021. Cílem tohoto plánu je proměna Karlovarského kraje z těžařského regionu v přívětivější místo pro život a tím i zamezení dalšímu odlivu lidí z tohoto regionu. Výrok Petra Kulhánka tak hodnotíme jako pravdivý. | Plán spravedlivé územní transformace schválili krajští zastupitelé Karlovarského kraje v září 2021. Cílem tohoto plánu je proměna kraje související mimo jiné s celoevropským cílem dosáhnout uhlíkové neutrality. | Předvolební debata České televize | [
2465,
5345,
5431,
5447,
5451,
6238,
7319,
8762,
8768
] |
205 | Vůbec se nezačínají realizovat úseky (dálnice D6, pozn.) v Karlovarském kraji, pořád se realizují v Ústeckém a ve Středočeském. | Pravda | Jana Mračková Vildumetzová | 2024-09-02T00:00:00 | ANO | Jana Mračková Vildumetzová (ANO) mluví v kontextu výroku o potřebě dokončení dálničního spojení Karlovarského kraje s Prahou. Podle jejích slov předchozí vlády nevyvinuly dostatek snahy, aby se dálnice D6 zrealizovala. Dodává, že prioritu mají jiné kraje jako Ústecký nebo Středočeský a Karlovarský kraj se v tomto ohledu zanedbává, což podle ní přispívá k vysoké nehodovosti v tomto regionu. Realizace dálnice D6 V současné době jsou v realizaci tři úseky dálnice D6 společně s odpočívkou Kolešov. Tyto úseky se nachází na území Středočeského a Ústeckého kraje a jejich otevření se plánuje na rok 2025 a 2027 (vše .pdf, str. 4). V Karlovarském kraji se nyní žádná část dálnice D6 nebuduje. Nejnovější dálniční stavba v tomto regionu přitom pochází z roku 2012. K zahájení prací na několika úsecích D6 v Karlovarském kraji má podle Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) dojít v roce 2025, konkrétně se jedná o trasu mezi Žalmanovem a Bošovem. V případě úseku Knínice–Bošov ŘSD předpokládá, že se se stavbou začne už na přelomu letošního a příštího roku. U zmíněných úseků v současné době probíhá výkup pozemků (.pdf, str. 4), u jednoho z nich bylo v červenci 2024 zahájeno řízení na výběr zhotovitele. Realizace posledních dvou úseků, které by propojily Karlovy Vary s Prahou, by pak měla proběhnout v letech 2026 až 2028. Výhledově by mohla dálnice D6 vést z Chebu až na hranice s Německem. Dodejme, že dokončení dálnice D6 se stále prodlužuje, v roce 2021 tehdejší premiér Andrej Babiš sliboval dokončení dálnice do roku 2025, později mluvil o roku 2026. Na vině jsou komplikace při výkupu pozemků nebo výběr zhotovitele. Závěr V současné době jsou realizovány tři úseky dálnice D6 ve Středočeském a Ústeckém kraji. V Karlovarském kraji se žádný úsek nebuduje, poslední se zde otevřel v roce 2012. Podle plánů Ředitelství silnic a dálnic se jeden nový úsek D6 v Karlovarském kraji začne realizovat až na přelomu roku 2024 a 2025, zatím u tohoto projektu probíhá řízení na výběr zhotovitele a výkup pozemků. Výstavba dalších částí D6 na trase mezi Prahou a Karlovými Vary se plánuje na roky 2025 až 2028. Výrok Jany Mračkové Vildumetzové tak hodnotíme jako pravdivý. | Ve Středočeském a Ústeckém kraji probíhají práce na třech úsecích D6. V Karlovarském kraji by realizace jednoho nového úseku měla začít až na přelomu let 2024 a 2025, nyní probíhá výběr zhotovitele a výkup pozemků. Stavba dalších úseků D6 se v kraji plánuje na roky 2025–2028. | Předvolební debata České televize | [
6445,
6446,
61787,
704,
84975,
84985
] |
206 | Slibovali (Fialova vláda, pozn.) že nebudou zvyšovat daně, najednou je zvyšujou. | Pravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Poslanec a předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku říká, že nadcházející krajské volby podle něj ukážou, jestli jsou lidé spokojeni s vládou Petra Fialy. Následně kritizuje Fialův kabinet mj. za to, že jeho členové v minulosti slibovali, že nebudou zvyšovat daně. Podle Okamury ale tento vládní politici nedodrželi a daně zvedli. Předvolební kampaň Vláda Petra Fialy byla jmenována v prosinci 2021 a je složená ze dvou koalic. Konkrétně ze SPOLU (tedy ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a koalice Pirátů a Starostů. Jelikož obě koalice kandidovaly s odlišným programem, podíváme se na předvolební sliby o daních u obou z nich. Ve volebním programu Pirátů a Starostů stojí, že je podle nich potřeba hledat nové příjmy a musí se „snížit tempo zadlužování“ (.pdf, str. 98). Toho chtěli dosáhnout prostřednictvím zdanění digitálních gigantů, zdanění prodeje konopí či zvýšením zdanění komerčních nemovitostí (str. 98–99). Tato koalice tedy ve svém programu se zvyšováním některých daní počítala. Koalice SPOLU pak ve svém programu uvedla, že velké daňové změny provedou „jen jednou za celé volební období“ (.pdf, str. 8). Tyto změny už ale v dokumentu dále nespecifikuje. Koalice v něm pouze odmítá zvýšení zdanění zahraničního kapitálu a zavazuje se ke snížení daně z přidané hodnoty u ekologických výrobků. Kromě toho v programu stojí, že provozovatelé hazardu mají dle koalice platit vysoké daně a že spotřební daně mají zohledňovat škodlivost (str. 9). Příslib, že „nezvýší žádné daně“, ale koalice SPOLU používala ve své předvolební kampani. Její představitelé to mj. uvedli také na tiskové konferenci v červenci 2021, kdy nezvyšování daní označili jako první pilíř svého programu (.pdf, str. 3). Mezi předvolebními slogany občanských demokratů se objevilo např. i odmítnutí růstu daně z nemovitosti. Prohlášení po volbách V programovém prohlášení vlády se konkrétní závazek nezvyšovat daně nevyskytuje, stejně tak není slib obsažen ani v koaliční smlouvě mezi SPOLU a Piráty a Starosty (.pdf). Přesto tento slib po volbách zopakovala např. ODS a někteří členové vlády Petra Fialy se nechali slyšet, že daně zvyšovat nebudou. Například ministr financí Zbyněk Stanjura v roce 2022 řekl, že vláda nebude zvyšovat daně z příjmu, daň z přidané hodnoty, ani daň z majetku. Obdobně se vyjádřil i předseda vlády Petr Fiala, který také na sociální síti X (dříve Twitter) napsal, že zvyšování daní považuje za špatné. Konsolidační balíček Vláda v květnu 2023 představila konsolidační balíček, jehož cílem je snížit deficit veřejných financí. Návrh balíčku poté v roce 2023 prošel legislativním procesem. První část opatření, která balíček obsahuje, je účinná už od 1. ledna 2024. Další části postupně vešly v účinnost během letošního roku, u zbytku k tomu dojde v letech 2025 až 2027. Úkolem balíčku je snížit deficit jak skrze snížení výdajů, tak navýšení příjmů. Mezi zaváděné změny patří například: Že vláda nedodržela předvolební slib koalice SPOLU o nezvyšování daní, uznal např. ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka nebo místopředseda Poslanecké sněmovny za ODS Jan Skopeček. Naopak podle ministra financí Zbyňka Stanjury konsolidační balíček předvolební sliby neporušil, jelikož dle něj daňová zátěž zůstává stejná. Závěr Koalice SPOLU tedy ve své předvolební kampani slibovala, že nebude zvyšovat daně. Někteří členové Fialovy vlády tento závazek zopakovali i po volbách. Schválený konsolidační balíček ale některé daně zvyšuje, jedná se např. o daň z nemovitosti, tabákových výrobků nebo daň z příjmů právnických osob. Byť tedy nezvyšování daní neslíbila přímo samotná vláda Petra Fialy, někteří představitelé vládní koalice SPOLU se k tomuto kroku zavázali. Výrok Tomia Okamura tedy hodnotíme jako pravdivý. | Vláda jako celek sice nezvyšování daní neslíbila, zástupci koalice SPOLU se ale během kampaně před sněmovními volbami v říjnu 2021 – a také po volbách – zavázali k nezvyšování daní. Konsolidační balíček pak některé daně zvyšuje, např. z nemovitosti nebo příjmů právnických osob. | K věci | [
5373,
5398,
5455,
6271,
7377,
10982,
9296,
11993,
9932,
12557,
59546,
61976,
61977,
15739,
63762,
64494,
28470,
85032,
87290
] |
207 | Na základě výsledků v eurovolbách, kdy oni (strany vládní koalice, pozn.) získali pouze devět mandátů z 21. | Pravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Poslanec a šéf strany SPD Tomio Okamura v kontextu výroku poukazuje na to, že vládní strany ve volbách do Evropského parlamentu podle něj propadly, jelikož získaly jen devět mandátů z celkových 21, které připadají Česku. Vládní zisk ve volbách do EP Zatímco koalice SPOLU, tedy ODS, TOP 09 a KDU‑ČSL, do Evropského parlamentu kandidovala dohromady, Piráti a Starostové šli do voleb samostatně. Volby se sedmi mandáty vyhrálo opoziční hnutí ANO a na druhém místě se umístila právě koalice SPOLU se ziskem šesti mandátů. STAN má v novém Europarlamentu dva zástupce a Piráti pouze Markétu Gregorovu, která svůj mandát obhájila. Dohromady tedy strany vládní koalice získaly devět křesel, zatímco opoziční hnutí ANO a SPD mají celkem osm mandátů. Závěr Strany vládní koalice ve volbách do Europarlamentu skutečně získaly devět mandátů. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý. | Vládní strany ve volbách do Evropského parlamentu opravdu získaly devět mandátů. Šest křesel připadlo koalici SPOLU, dva mandáty obdrželo hnutí STAN a Piráti vyšli z voleb s jednou europoslankyní. | K věci | [
2605,
5355,
2477,
6252,
59032,
61325,
61430,
62054,
83271
] |
208 | Stoupá počet exekucí. | Nepravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Předseda SPD Tomio Okamura reaguje na otázku, jak chce hnutí v krajských volbách dosáhnout sesazení Fialova kabinetu. Podle jeho názoru by vláda měla obecně ve volbách získat většinu hlasů a pokud prohraje v nadcházejících volbách, může se začít rozpadat. To by podle něj mohlo vést k předčasným volbám, kterým by se nebránil, jelikož dle jeho slov lidé nemají peníze a roste počet exekucí. Počet exekucí Počet exekucí, tedy soudně vynucených splacení dluhů, se v Česku od roku 2016 výrazně snížil, stejně jako počet lidí v exekuci. Vyplývá to z dat Exekutorské komory, která statistiky o dlužnících začala zveřejňovat v roce 2016 (video, čas: 2:10). Údaje k letošnímu roku prozatím nejsou finální a jsou platné k 1. srpnu 2024. Za úbytkem exekucí stojí podle expertů například zastavení bezvýsledných exekucí, úspěšná insolvenční řízení i změna zákonů, které umožňovaly tzv. obchod s chudobou (video, čas: 2:17). S poklesem souvisela také regulace lichvy a zastropování případných sankcí dlužníkům, která vstoupila v platnost ke konci roku 2016. Prezident Exekutorské komory Jan Mlynarčík v listopadu 2023 upozornil, že roste podíl lidí s více exekucemi. To vyplývá i z projektu Mapa zadlužení, na kterém spolupracuje Institut prevence a řešení předlužení s agenturou PAQ Research. V roce 2024 tak na jednoho dlužníka připadá v průměru šest exekucí oproti pěti v roce 2017. Se třemi a více exekucemi se v současnosti potýká více než 430 tisíc lidí. Závěr Počet exekucí i lidí v exekuci, navzdory výkyvům v jednotlivých letech, od roku 2017 dlouhodobě klesá. Většina zbývajících dlužníků v exekuci jich má tři nebo více a poměr počtu exekucí na jednoho dlužníka tak mírně narostl. Tomio Okamura však tvrdí, že roste celkový počet exekucí, což není pravda. | Počet lidí v exekuci se od roku 2017 snížil z 863 tisíc na necelých 646 tisíc v roce 2023. I letos jejich počet klesl, stejně jako celkový počet exekucí. | K věci | [
3284,
5364,
5378,
5443,
6253,
7366,
7880,
61416,
61443,
63803
] |
209 | Co se týče volebního průzkumu pro volby do Sněmovny, máme 8,5 % – agentura Median, je to z 8. srpna. | Pravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Tomio Okamura v kontextu výroku poukazuje na výkyv ve výsledku hnutí SPD a Trikolory v červnových volbách do Evropského parlamentu, ve kterých koalice získala pouze 5,73 % hlasů. Tomio Okamura ale připomíná, že v průzkumech pro volby do Sněmovny je na tom SPD o několik procent lépe. Dne 8. srpna 2024 zveřejnila agentura Median výsledky svého volebního modelu, pro který sbírala data v průběhu června. Z něj vyplývá, že by pro hnutí SPD ve sněmovních volbách hlasovalo 8,5 % voličů (.pdf, str. 7). Tento výsledek by hnutí, v případě že by i ostatní strany kandidovaly samostatně, přinesl 5. místo. Jedná se o mírné vylepšení oproti předchozímu modelu z května 2024, ve kterém Median přisuzoval SPD jen 7,5 % (.pdf, str. 7). Podle červencového modelu, který Median zveřejnil 24. srpna (tedy až poté, co Tomio Okamura mluvil o modelu z 8. srpna), by SPD získalo 8 % hlasů (.pdf, str. 7). Volební modely v posledních měsících zveřejňovaly i jiné agentury. Analytický ústav STEM, který se také zaměřuje na volební tendence české veřejnosti, ve svém červnovém modelu přisuzuje SPD pouze 7,3 %. Podle volebního modelu společnosti Kantar by hnutí Tomia Okamury získalo ve volbách, kdyby se konaly v červnu 2024, pouze 6 % hlasů. Volební model agentury Median z 8. srpna 2024, který ukazuje voličské preference za měsíc červen, přisuzuje hnutí SPD 8,5 % hlasů. Výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý. | Na základě průzkumu společnosti Median zveřejněného 8. srpna 2024 by hnutí SPD získalo ve sněmovních volbách 8,5 % hlasů. | K věci | [
4986,
81375
] |
210 | Agentura Median nám vždycky dávala méně, než jsme měli reálně ve volbách. | Nepravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Předseda Svobody a přímé demokracie (SPD) Tomio Okamura reaguje na připomínku moderátora, že hnutí v nedávno proběhlých volbách do Evropského parlamentu získalo necelých 6 % hlasů. Podle Okamury se jedná o výkyv, protože lídr kandidátky pro tyto volby dle něj neoslovil voliče, na jaké SPD jako „sněmovní strana“ běžně cílí. V této souvislosti uvádí, že agentura Median v předvolebních průzkumech SPD vždy přisuzovala menší procento hlasů, než jaké získalo ve volbách. Podle něj má tak SPD reálně větší podporu, než kterou mu Median přiřkl v srpnovém průzkumu. Sněmovní volby v roce 2017 Hnutí SPD vzniklo v červnu 2015 po odchodu Tomia Okamury z hnutí Úsvit. Ve volebním modelu agentury Median se tak SPD poprvé objevilo v říjnu 2015, kdy by hnutí volilo 2,5 % respondentů (.pdf, str. 5). Jak je vidět na následujícím grafu, podpora SPD se v průzkumech pohybovala okolo 2 % přibližně rok. Mezi říjnem 2016 a zářím 2017 se pak pohybovala mezi 3,5–6,5 %. Poslední sněmovní volební model z poloviny října 2017 přisuzoval SPD 9,5 % hlasů (.pdf, str. 8). Ve volbách v říjnu 2017 následně hnutí SPD obdrželo 10,64 % hlasů a získalo 22 poslaneckých mandátů. Hnutí tak získalo více hlasů, než předpovídaly všechny průzkumy Medianu. Sněmovní volby 2021 Poněkud odlišná situace už ale panuje u průzkumů pro poslední sněmovní volby, které se uskutečnily v říjnu 2021. Volební model Medianu v dubnu 2018 SPD přisoudil 9 % hlasů (.pdf, str. 7) a následně se podpora držela v rozmezí od 6 do 11,5 %, jak ukazuje následující graf. Ve sněmovních volbách v říjnu 2021 pak SPD získalo 9,56 % hlasů, což pro stranu znamenalo 20 mandátů v dolní komoře. Hned šest modelů Medianu přitom hnutí přisoudilo vyšší podporu, než jakou dostala ve volbách. Konkrétně se jedná o průzkumy z listopadu/prosince 2018, května 2019, února 2021, března 2021, dubna 2021 a září 2021. Nynější volební období Agentura Median v současném volebním období SPD přisoudila větší podporu, než jakou hnutí obdrželo v minulých volbách do Sněmovny, a to hned několikrát. Více než 10 % respondentů by SPD volilo v průzkumech publikovaných od března do října roku 2022. Následně jeho podpora klesla a opakovaně se dostala i pod volební výsledek. Ve všech případech dokonce průzkumy SPD přiznávaly větší míru podpory, než jakou mělo v letošních volbách do Evropského parlamentu. Závěr SPD ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2017 získalo více hlasů, než mu připisovaly všechny předcházející modely Medianu před těmito volbami. V následujících průzkumech už ale byla situace odlišná. Ve volebním období 2017 až 2021 agentura Median zveřejnila vícero volebních modelů, které hnutí SPD připisovaly vyšší podporu, než jakou nakonec ve volbách získalo. SPD mělo dle průzkumů vyšší podporu zejména v období mezi únorem a dubnem 2021. V aktuálním volebním období pak Median přisoudil SPD přibližně v polovině průzkumů vyšší podporu, než jakou hnutí získalo v posledních volbách do Sněmovny. Není tedy pravda, že by agentura Median pravidelně připisovala SPD nižší podporu, než jakou hnutí získává ve volbách. Už vůbec se tak neděje „vždycky“, jak zmiňuje Tomio Okamura. Jeho výrok proto hodnotíme jako nepravdivý. | Modely Medianu před sněmovními volbami v roce 2017 připisovaly SPD nižší podporu, než jakou mělo ve volbách. Před volbami v roce 2021 a po nich už ale řada průzkumů Medianu přisuzovala SPD vyšší podporu, než byl jeho skutečný volební výsledek. | K věci | [
59048,
65622,
82860
] |
211 | My jsme navrhli zákon o ukončení zneužívání dávek „nepřizpůsobivými“, předloni nám ho Fialova vláda zamítla. | Pravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Předseda hnutí SPD Tomio Okamura v diskuzi o zaměstnávání cizinců mluví o špatné situaci, která podle jeho názoru panuje v průmyslových oblastech, mj. v Ústeckém kraji. V této souvislosti zmiňuje návrh novely zákona, který SPD dle něj předložilo, a jehož cílem bylo zastavit zneužívání sociálních dávek. Doplňuje, že doufá, že se SPD dostane do vlády, aby se mu tuto novelu podařilo prosadit. Pravidla a podmínky sociálních dávek upravuje zákon o pomoci v hmotné nouzi. Podle něj se lidé v hmotné nouzi nachází tehdy, když příjmy osoby nebo rodiny nedosahují životního či existenčního minima nebo tehdy, když lidi postihne vážná mimořádná událost a nejsou schopni své základní životní potřeby zajistit vlastními silami. Mezi hlavní dávky patří příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc. Novela zákona o pomoci v hmotné nouzi Skupina poslanců z hnutí SPD a dva poslanci z hnutí ANO předložili návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi (.pdf) v říjnu 2021. Hlavním cílem tohoto návrhu bylo zpřísnit podmínky pro přiznání sociálních dávek a snížit počet lidí, kteří údajně zneužívají sociální systém, což jim dle návrhu současná legislativa umožňuje (.pdf, str. 25–26 z 96). Podle poslanců se dávky zneužívají např. prostřednictvím zatajování finančních příjmů, fiktivních změn trvalého bydliště nebo „vyhýbání se práci osobami, které jsou práceschopné“ (str. 26 z 96). Navrhovaná novela se zaměřovala např. na osoby, které byly vyřazeny z evidence uchazečů o zaměstnání kvůli porušení pravidel během pracovní neschopnosti, a které dle návrhu nemají mít nárok na dávky (.pdf, str. 3, 30 z 96). To mělo platit i pro ty, kteří nebyli vedeni jako uchazeči o zaměstnání, ale jejich zdravotní stav odpovídal pracovní neschopnosti (str. 29 z 96). Poslanci také chtěli zavést nová ustanovení, která by umožňovala vyloučit z okruhu příjemců dávek i rodiče, kteří kromě povinné školní docházky nezajišťují svým dětem ani předškolní vzdělávání (.pdf, str. 31–32 z 96). Cílem návrhu bylo také omezit výplatu příspěvků na bydlení v případech, kdyby byty nesplňovaly základní hygienické a stavebně technické standardy (str. 10, 36–37 z 96). Reakce na návrh Tehdy ještě Babišova vláda o poslaneckém návrhu jednala v prosinci 2021, kdy k němu přijala nesouhlasné stanovisko (.doc). Svůj postoj odůvodnila tím, že se s cílem omezit zneužívání dávek ztotožňuje, ale představený návrh byl dle ní „nesystémový a značně problematický i z hlediska souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami“ (str. 1). Poslanecká sněmovna pak o návrhu jednala v březnu 2022, tedy už v době, kdy vládl kabinet Petra Fialy. Dolní komora tehdy návrh v prvním čtení nepodpořila a vrátila ho k přepracování (.pdf). Pro vrácení návrhu hlasovalo 78 ze 146 přítomných poslanců, přičemž ze zástupců vládních stran se zdržel pouze Jan Skopeček (ODS) a proti vrácení se vyslovila Marie Jílková (KDU-ČSL). Zneužívání dávek v Česku Na zneužívání dávek upozorňuje například i ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL), který v tomto roce představil reformu systému sociálních dávek sloučením čtyř dávek do jedné, což podle něj zjednoduší celý systém. Nicméně např. socioložka Linda Sokačová či ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček upozorňují, že zneužít sociální dávky je v praxi složité a dochází k němu minimálně. Podle Sokačové je problémem naopak to, že většina lidí, kteří na dávky nárok mají, je nečerpá a propadají se tak ještě do větších problémů. To už v roce 2022 uvedla např. i agentura PAQ Research. Závěr Skupina poslanců SPD v říjnu 2021 skutečně předložila návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, jehož cílem bylo zpřísnit podmínky pro přiznání sociálních dávek. Poslanci např. chtěli z okruhu příjemců vyloučit osoby, které záměrně porušovaly pravidla pracovní neschopnosti nebo rodiče, kteří nezajišťovali povinné předškolní vzdělávání svých dětí. Babišova vláda k tomuto návrhu v prosinci 2021 přijala nesouhlasné stanovisko. Dolní komora o něm ale jednala až v březnu 2022, tedy v době, kdy již vládl Fialův kabinet. Tehdy byl návrh v prvním čtení vrácen k přepracování, pro což hlasovali všichni zástupci vládních stran kromě Jana Skopečka a Marie Jílkové. Tomio Okamura tedy nepřesně popisuje, že návrh zamítla přímo vláda Petra Fialy. Přesto platí, že díky hlasům vládních poslanců návrh neprošel prvním čtením Sněmovny. Výrok Tomia Okamury tak hodnotíme jako pravdivý. | Skupina poslanců hnutí SPD v říjnu 2021 předložila návrh novely zákona o pomoci v hmotné nouzi, jehož cílem bylo zpřísnit podmínky pobírání sociální podpory. V březnu 2022 jej poslanci vládní koalice v prvním čtení nepodpořili a vrátili k přepracování. | K věci | [
9139,
11909,
11955,
12542,
12600,
59878,
59546,
64501,
65631,
65654,
28470,
84087,
85032,
85385
] |
212 | (Nadnárodní korporace, pozn.) odvádí ročně, a to už jsou údaje i renomovaných ekonomů z auditorských společností, 300 miliard do zahraničí nezdaněných dividend. | Pravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Poslanec a šéf hnutí SPD Tomio Okamura mluví o montovnách nadnárodních korporací, které podle něj nejsou přínosem pro českou ekonomiku, jelikož vyvádí zisky do zahraničí. Dle Okamury tyto společnosti odvádí v dividendách 300 mld. korun do zahraničí, které tak nedaní v ČR. Korporace a dividendy Odliv dividend do zahraničí podle dat České národní banky (ČNB) činil bezmála 300 mld. Kč už v roce 2022. V předcházejících letech se pohyboval přibližně mezi 240 a 330 mld. Kč. V roce 2023 se pak podle předběžných údajů jednalo o podobnou částku. Např. server Novinky.cz se na jaře 2024 odvolával na analytika UniCredit Bank Jiřího Poura, podle kterého si zahraniční vlastníci v roce 2023 ze svých zisků v Česku rozdělili na dividendách 321,5 mld. Kč. Z těchto dividend ale společnosti zároveň reinvestují část peněz zpět do tuzemské ekonomiky. Částku 320 miliard Kč, které z Česka odtekly prostřednictvím dividend, zmiňoval (video, čas 1:13:27) v březnu 2024 ve vysílání České televize také viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar, ekonom napojený na SOCDEM Michal Pícl v květnu v Českém rozhlase Plus zase mluvil (audio, čas 23:48) o 300 miliard Kč. Dlouhodobou příčinou pro odliv dividend je působení zahraničních investorů v českých firmách, ale také stav, kdy čeští investoři stahují zisky do svých holdingových firem v cizině. Největšími cílovými zeměmi pro odliv dividend jsou Nizozemsko, Německo, Rakousko, Lucembursko nebo Belgie, přičemž množství prostředků odčerpávají zejména banky, pojišťovny nebo automobilky. O odvádění dividend v roce 2024 obecně mluvil např. i ekonom České spořitelny a zároveň poradce vlády a člen Národní ekonomické rady vlády Petr Zahradník, který ale nezmínil konkrétní částku. K situaci se vyjádřila i viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová, podle které má Česko „téměř nejvyšší objem přímých zahraničních investic na hlavu v Evropě“. V zahraničním vlastnictví je dle ní přibližně polovina podnikové sféry, přičemž ještě znatelnější je to u exportních podniků a ve finančním sektoru. Doplňme, že dividendy vyplácené mateřským společnostem v zahraničí skutečně nepodléhají zdanění v Česku, ale pouze v zemi, kde sídlí mateřská společnost. Toto pravidlo vychází ze směrnice Rady EU o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států, která zabraňuje dvojímu zdanění výnosů ze zisku v zemích EU. Poslanci hnutí SPD již v minulosti opakovaně navrhovali dividendy dodatečně zdanit 15% sazbou, vláda Andreje Babiše k návrhům nicméně vydala nesouhlasná stanoviska (obě .doc) právě s odvoláním na unijní pravidla, která takové zdanění zakazují. Závěr Odliv dividend činil zhruba 300 miliard korun už v roce 2022, přičemž předtím se pohyboval v rozmezí 240 až 330 mld. Kč. V roce 2023 si podle ekonoma UniCredit Bank Jiřího Poura zahraniční vlastníci ze zisků v Česku rozdělili asi 320 mld. Kč. O částkách 320 a 300 mld. Kč mluvili také Radek Špicar či ekonom Pícl. Tomio Okamura tedy uvádí přibližně správnou částku a vejde se do naší standardní 10% tolerance. Přestože se nám nepodařilo ve veřejně dostupných zdrojích dohledat žádná vyjádření „renomovaných ekonomů z auditorských společností“, jiní ekonomové skutečně o 300miliardovém odlivu dividend do zahraničí mluví, výrok Tomia Okamury proto hodnotíme jako pravdivý. | Vyjádření odborníků přímo z auditorských společností jsme sice ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali, o odlivu dividend do zahraničí ve výši 300–320 miliard korun ale mluvili ekonomové, kteří se odkazovali na data ČNB. | K věci | [
102,
2547,
2676,
2775,
5408,
5410,
5419,
5434,
5439,
7916,
63807,
64503
] |
213 | My už jsme navrhli zákon, aby to (dividendy odtékající z Česka, pozn.) podléhalo zdanění 15 %. | Pravda | Tomio Okamura | 2024-08-19T00:00:00 | SPD | Poslanec a předseda hnutí SPD Tomio Okamura v kontextu výroku mluví o montovnách nadnárodních korporací, které podle něj nejsou přínosem pro českou ekonomiku, jelikož vyvádí zisky do zahraničí. Poté uvádí, že SPD už v minulosti navrhlo zákon, aby dividendy plynoucí do zahraničí podléhaly 15% zdanění, protože si dle něj firmy mohou zvolit, kde odvádí daně. SPD a návrhy zákonů Hnutí SPD v minulosti předložilo dva návrhy novel zákona o daních z příjmů, jejichž cílem bylo zdanit zisky (dividendy) zahraničních vlastníků společností působících v České republice 15% srážkovou daní. Poprvé se o zavedení takového opatření pokusilo v roce 2020 (.pdf, str. 5 ze 16), podruhé v říjnu 2021 (.pdf, str. 5 ze 16). K oběma návrhům vydala svá stanoviska vláda Andreje Babiše, k navrhovaným novelám se vyjádřila (.pdf, str. 2) nesouhlasně (.pdf, str. 3–4). V odůvodnění vysvětlila, že návrh SPD obsahuje legislativní „nedostatky a odchylky“ od ustálených pravidel vytváření novel zákonů a navíc je v rozporu s evropským právem a dalšími mezinárodními závazky České republiky (.pdf, str. 3–4). První návrh SPD Poslanecká sněmovna před volbami v říjnu 2021 neprojednala, druhý návrh v současnosti čeká na projednání v prvním čtení. Závěr SPD v minulosti předložilo dva návrhy novel zákona o daních z příjmů, jejichž cílem bylo zavést 15% zdanění dividend plynoucích velkým zahraničním vlastníkům společností působících v Česku. Ani jeden z návrhů ale neprošel prvním čtením Poslanecké sněmovny. Tehdejší Babišova vláda k návrhům vydala nesouhlasná stanoviska, ve kterých upozorňovala na možný nesoulad mezi navrhovanou legislativou a mezinárodními závazky ČR. | O 15% zdanění dividend odtékajících z Česka zahraničním mateřským společnostem se hnutí SPD pokusilo opakovaně v letech 2020 a 2021. Ani v jednom případě návrh neprošel prvním čtením Poslanecké sněmovny. | K věci | [
2547
] |
214 | Ministr zahraničí Jan Lipavský a já jsme hodnoceni jako nejdůvěryhodnější politici vlády. | Zavádějící | Ivan Bartoš | 2024-07-03T00:00:00 | Piráti | Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na otázku redaktorky, jestli si voliči na základě výsledku evropských voleb nepřejí jiné Piráty než ty, které reprezentuje právě Bartoš. Ten v odpovědi mluví o tom, že pirátské působení ve vládě lidé posuzují kladně, což podle něj dokazují i průzkumy, ve kterých jsou on a ministr zahraničí Jan Lipavský hodnoceni jako nejdůvěryhodnější vládní politici. Důvěra v politiky Průzkum důvěry vůči členům vlády a některým dalším vrcholným politikům provádí Centrum pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Poslední šetření probíhalo od konce letošního ledna přibližně do poloviny března a centrum výsledky zveřejnilo na začátku dubna (.pdf). Jak je vidět v následující tabulce, v případě členů vlády nejvíce účastníků průzkumu důvěřovalo Ivanu Bartošovi (28 %) a po něm Janu Lipavskému (24 %). CVVM do svých výsledků zahrnuje i tzv. index důvěra/nedůvěra, který představuje rozdíl mezi kladným a záporným hodnocením (.pdf, str. 2). Všichni hodnocení vládní politici přitom mají index negativní, což znamená, že jim více lidí nedůvěřuje, než důvěřuje. Výrazné procento respondentů vyjádřilo nedůvěru právě i Bartošovi a Lipavskému. U Ivana Bartoše to bylo celkem 60 % dotázaných, předseda Pirátů se tak stal hned čtvrtým členem vlády s nejvyšší nedůvěrou. Svou roli při porovnávání politiků podle procent důvěry a nedůvěry hraje i to, jak moc jsou členové vlády mezi respondenty známí. O co vyšší je totiž procento dotázaných, kteří politika neznají, o to menší je pak procento lidí, kteří dále mohou vybírat z možností „důvěřuji“, „nedůvěřuji“ nebo „nevím“. Menší známost politika tak vede k tomu, že získává menší procento jak důvěry, tak nedůvěry. To lze vidět zejména u méně známých ministrů při Úřadu vlády (mezi kterými byla v době šetření i Helena Langšádlová). Například ministr pro legislativu Michal Šalomoun by nemohl získat větší procento důvěry než Ivan Bartoš, ani pokud by mu důvěřovali všichni lidé, kteří ho v průzkumu znali. Ministru Bartošovi tedy sice důvěřuje největší procento ze všech respondentů, avšak z těch, kteří ho znají, mu důvěřuje menší podíl než u Martina Kupky a Marka Výborného. Závěr V nejnovějším šetření Centra pro výzkum veřejného mínění lidé nejčastěji řekli, že důvěřují ministru pro místní rozvoj Ivanu Bartošovi a následně ministru zahraničí Janu Lipavskému. Zároveň k nim ale velké procento respondentů vyjádřilo nedůvěru – Bartošovi konkrétně 60 % dotázaných. Předseda Pirátů se tak zařadil také mezi členy vlády s největší nedůvěrou, kdy obsadil čtvrtou pozici. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící. | V šetření Centra pro výzkum veřejného mínění lidé nejčastěji řekli, že důvěřují ministru pro místní rozvoj Bartošovi a ministru zahraničí Lipavskému. Zároveň jim ale velké procento dotázaných vyjádřilo nedůvěru, přičemž Bartoš se s 60 % nedůvěry zařadil na 4. příčku ve vládě. | Aktuálně.cz | [
5381,
5426,
6280,
9237,
58945,
82862
] |
215 | Piráti jsou dlouhodobě druhá nejsilnější vládní strana, (...) máme deset až jedenáct procent v průzkumech. | Pravda | Ivan Bartoš | 2024-07-03T00:00:00 | Piráti | Ministr pro místní rozvoj a předseda Pirátů Ivan Bartoš v rozhovoru zmiňuje, že od vstupu do vlády slýchá, že se Piráti „ztrácejí“. Dodává, že voliči si to nemyslí, a odkazuje se přitom právě na průzkumy, ve kterých jsou prý Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. V našem odůvodnění se proto zaměříme na vývoj výsledků průzkumů, které publikují výzkumné agentury. Volební průzkumy Sněmovní volební modely – tedy vyčíslení předpokládaného výsledku voleb, které by se konaly v době průzkumu – pravidelně zveřejňuje například agentura Median. Nejnovější model dostupný ke dni debaty pochází z letošního května a shrnuje data za duben (.pdf). Data v grafu, sesbíraná mezi loňským červnem a letošním dubnem, ukazují, že Piráti mají z vládních stran dlouhodobě druhé nejvyšší preference (.pdf, str. 8). Ve většině těchto průzkumů Medianu by jim dalo hlas 10–12 % lidí, kteří by pravděpodobně přišli volit. Předstihuje je pouze ODS, kterou by volilo přibližně 12–15 % respondentů. Také v případě průzkumů agentury STEM jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Ačkoliv by je v letošním červnu volilo pouze 8,7 % lidí, v předchozích šetřeních dosahovali přibližně 10–11 %, tedy výsledku, který zmiňuje Ivan Bartoš. Volební modely zpracovává i agentura Kantar. Také podle ní jsou Piráti druhou nejsilnější vládní stranou. Z následujícího grafu vyplývá, že by jim svůj hlas odevzdalo přibližně 9–11 % voličů, pouze v září 2023 by pro ně hlasovalo jen 8,5 % respondentů. Závěr Z průzkumů výzkumných agentur Median, STEM a Kantar vyplývá, že Piráti jsou dlouhodobě – přinejmenším od začátku roku 2023 – druhou nejsilnější vládní stranou. Více respondentů by dalo hlas pouze ODS. Piráty by stabilně volilo cca 9–11 % voličů. Výrok Ivana Bartoše proto hodnotíme jako pravdivý. | Zhruba od začátku roku 2023 Piráti ve volebních modelech opravdu vychází jako druhá nejsilnější vládní strana, kterou by stabilně volilo kolem 10 % voličů. Z koaličních partnerů je předstihuje pouze ODS. | Aktuálně.cz | [
4986,
9834,
179
] |
216 | Samotný (stavební, pozn.) zákon byl schválen už loni. | Pravda | Ivan Bartoš | 2024-07-03T00:00:00 | Piráti | Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš v kontextu výroku mluví o digitalizaci a implementaci nového stavebního zákona, který ve svém plném znění začal platit 1. července. Reaguje na dotaz ohledně toho, co říká na stížnosti úředníků, kteří podle svých slov neměli čas se na digitalizaci dostatečně připravit. Nový stavební zákon Návrh nového stavebního zákona Poslanecké sněmovně předložila už minulá vláda Andreje Babiše v září 2020. Cílem zákona bylo zjednodušit a zefektivnit stavební řízení a změnit systém tak, aby o dané stavbě bylo vedeno vždy jen jedno řízení na jednom úřadu s jediným rozhodnutím (.pdf, str. 177 z 630). Zákon měl mimo jiné zavést Nejvyšší stavební úřad, pevně dané lhůty a apelační princip (kdy nadřízený stavební úřad musí ve věci rozhodnout, a ne jen vracet věc zpět k dalšímu řízení; .pdf, str. 178 z 630). Tehdejší opozice s podobou zákona nesouhlasila a vyzvala vládu, aby vrátila návrh zpět do mezirezortního připomínkového řízení (.pdf). Současná pětikoalice tehdy kritizovala především vznik nového Nejvyššího stavebního úřadu. Také se při zjednodušení stavebního řízení chtěla více zaměřit na digitalizaci a navrhovala posílení role samospráv. Dolní komora návrh v květnu 2021 schválila (.pdf), Senát jej ale jednomyslně zamítl. Poslanci nicméně později Senát přehlasovali. Zákon vstoupil v platnost v červenci 2021 a nahradil dosavadní zákon z roku 2006. Účinnosti měl nabýt od 1. července 2023. Novelizace zákona Současná vláda Petra Fialy ve Sněmovně předložila v únoru 2022 návrh novely stavebního zákona, který následně úspěšně prošel legislativním procesem. Novela pro některá ustanovení zákona zaváděla přechodná období, která končila k 30. červnu 2023 a 30. červnu 2024 (.pdf, str. 4 z 18). Kvůli této změně došlo k odsunutí účinnosti novely stavebního zákona na 1. července 2024, byť pro některé stavby, jako jsou dálnice nebo elektrárny, byla novela účinná již od 1. ledna 2024. Fialův kabinet poté v listopadu 2022 předložil další návrh novely stavebního zákona. Jedním z jeho cílů bylo zrušit vznik Nejvyššího stavebního úřadu a jemu podřízených institucí. Na novele se shodla vláda s opozičním hnutím ANO i SPD a v březnu 2023 ji Sněmovna schválila. V květnu návrh prošel i Senátem a po podpisu prezidentem vyšel ve sbírce zákonů. Závěr Poslanecká sněmovna schválila novelu stavebního zákona v březnu 2023, o dva měsíce později získal návrh souhlas Senátu a také jej podepsal prezident. Výrok Ivana Bartoše tedy hodnotíme jako pravdivý. | Novelu určující současnou podobu stavebního zákona schválila Sněmovna v březnu 2023. O dva měsíce později návrh prošel Senátem a také jej podepsal prezident. | Aktuálně.cz | [
10762,
12750,
12760,
10808,
61513,
65653,
65678,
64828,
65783,
65838,
65858,
28470,
85505,
87604,
87663
] |
217 | V systému stavebního řízení bylo minulý týden přihlášeno asi 2 700 úředníků. | Pravda | Ivan Bartoš | 2024-07-03T00:00:00 | Piráti | Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš reaguje na kritiku týkající se problémů se spuštěním digitálního stavebního řízení, konkrétně na stížnosti úředníků, že neměli dostatek času se na digitalizaci připravit. Bartoš tvrdí, že od loňského prosince probíhalo školení úředníků, i když podle jeho slov o něj „mohl být větší zájem“. Právě poté zmiňuje, že v týdnu před rozhovorem bylo v systému stavebního řízení přihlášených 2 700 úředníků. Zjevně tedy mluví o týdnu před samotným spuštěním systému, které proběhlo dva dny před zveřejněním rozhovoru, a o počtu úředníků přihlášených do testovacího, školicího režimu. Digitalizace stavebního řízení Digitalizace stavebního řízení je součástí nového stavebního zákona, který pro běžné stavby nabyl účinnost v pondělí 1. července 2024. Zákon například stanovuje pevnou lhůtu 30 dnů pro vydání povolení u jednoduchých staveb, jako jsou rodinné domy. Nově se má rozhodnout o umístění a povolení stavby v jednom řízení namísto dvou. Občané také podle nového zákona nebudou muset k žádosti přikládat závazná stanoviska jednotlivých orgánů, jako jsou památkáři nebo hasiči, protože si stavební úřad dokumenty od dotyčných orgánů vyžádá sám. Nový stavební zákon zavádí digitalizaci stavebního řízení na více úrovních. Pro komunikaci mezi stavebními úřady a občany slouží Portál stavebníka, k jehož spuštění došlo 1. července. Podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) tento portál obsahuje veškeré informace o stavebním řízení a formuláře pro podávání žádostí o povolení stavby a umožňuje sledovat probíhající stavební řízení. Pro zaměstnance stavebních úřadů a dalších orgánů podílejících se na stavebním řízení vznikl Informační systém stavebního řízení (ISSŘ), který má sloužit úředníkům ke správě celého řízení a ke komunikaci mezi jednotlivými orgány. MMR už v roce 2023 uvádělo (.pdf, str. 6), že plánuje proškolit úředníky ohledně práce s ISSŘ. Některé stavební úřady ještě na jaře 2024 školení kritizovaly a zmiňovaly, že jsou nedostatečná. Spuštění systému digitálního stavebního řízení 1. července provázela řada problémů. V Brně a na dalších místech se například úředníci do systému nemohli přihlásit kvůli přetížení. V Praze měli úředníci problém s tím, že mohli upravovat podání i z jiných úřadů. Některá místa také hlásila potíže s nastavením přístupových práv do systému. Radnice kritizovaly i nedostatečné proškolení, protože podle nich manuál k systému dostaly tři dny před spuštěním. Zapojení úředníků do systému Počet úředníků, kteří byli zapojeni do systému digitálního stavebního řízení v týdnu před jeho spuštěním (od 24. do 30. června) se nám z veřejných zdrojů nepodařilo dohledat. V pondělí 1. července bylo přímo do ISSŘ přihlášeno podle MMR 4 500 úředníků. Počet 2 700 úředníků, o kterém mluvil Ivan Bartoš, zmiňoval později i náměstek na Úřadu vlády a bývalý pirátský poslanec Ondřej Profant. Podle něj se „do testovacího prostředí“ ISSŘ přihlásilo právě 2 700 úředníků. S dotazem o počtu úředníků v ISSŘ v týdnu před spuštěním jsme se obrátili na Ministerstvo pro místní rozvoj. Resort v odpovědi potvrdil, že v daném týdnu bylo do „školicího prostředí ISSŘ“ přihlášeno 2 700 úředníků. „Zdrojem informace o počtu přihlášených úředníků je dodavatel – společnost InQool,“ upřesnilo MMR. Z těchto důvodů tak výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako pravdivý. | Ministerstvo pro místní rozvoj na dotaz Demagog.cz potvrdilo, že v týdnu před zveřejněním rozhovoru a spuštěním digitálního stavebního řízení bylo do školicí verze systému skutečně přihlášeno 2 700 úředníků. | Aktuálně.cz | [
5465,
5468,
6230,
8719,
9236,
59021,
59151,
61536,
61675,
62128,
64692,
64710,
65678,
65913,
85122,
86036
] |
218 | 1,6 milionu lidí v Česku se v nějaké životní fázi může dostat do problému udržet si stávající bydlení. | Pravda | Ivan Bartoš | 2024-07-03T00:00:00 | Piráti | Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš odpovídá na otázku o návrhu zákona o podpoře bydlení, který letos v červnu schválila vláda (.pdf). Právě v této spojitosti uvádí, že problém udržet si stávající bydlení může u nás mít až 1,6 milionu lidí. Podle Bartoše je proto potřebné, aby existoval nástroj mimo klasický sociální systém, který bude lidem pomáhat tyto situace řešit. Zákon má za cíl zabránit dalšímu zhoršování bytové nouze a pomoci především rodinám s dětmi a seniorům, kteří jsou podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) nejvíce ohroženi ztrátou běžného bydlení. Součástí zákona je vytvoření sítě kontaktních míst, kde by lidé mohli získat rady a podporu ohledně udržení nebo nalezení bydlení (.pdf, str. 84, 107 ze 466). Dalším opatřením je zavedení dobrovolného systému garancí pro soukromé majitele bytů, který je má motivovat k pronájmu bytů lidem v bytové nouzi (.pdf, str. 257–258 ze 466). Ohrožení bytovou nouzí MMR ve své tiskové zprávě informovalo, že bytová nouze v Česku ohrožuje až 1,6 milionů lidí. Takové číslo se objevovalo i v médiích, která o schválení zákona psala. Podobně mluví také důvodová zpráva k návrhu zákona, podle které je ve skupině lidí „ohrožených ztrátou bydlení, energetickou chudobou a s nadměrnými náklady na bydlení“ přibližně 1,6 milionu osob (.pdf, str. 85–86 ze 466). Počet domácností, které se nachází v bytové nouzi nebo jsou jí ohrožené, rozebíralo MMR také v Závěrečné zprávě z hodnocení dopadů regulace (RIA) (.doc, str. 13, 17–18, 141–147). Ministerstvo při svém výpočtu využívalo data z šetření Příjmů, výdajů a životních podmínek domácností (SILC), které vypracoval Český statistický úřad (ČSÚ) v roce 2022, data ČSÚ o růstu inflace a data České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) o výši důchodů. Zpráva RIA na základě těchto dat uvádí, že se v Česku nachází téměř 154 000 osob už přímo v bytové nouzi (.doc, str. 13, 18). Do této definice spadají lidé bez domova, v krátkodobých ubytovnách, v přechodném bydlení či v nevyhovujících podmínkách (str. 12–13). Dokument dále mluví právě o skupině obyvatel ohrožených bytovou nouzí, kam patří zejména lidé, kteří na bydlení vynakládají velkou část svých příjmů nebo nemají dostatek peněz na platby za energie (str. 17–18). Zpráva rozděluje obyvatele ohrožené bytovou nouzí do tří kategorií (.doc, str. 17–18, 141–145), jak shrnuje i následující tabulka. Absolutní počet uvádí, kolik osob se celkově s daným problémem potýká, přičemž jeden člověk může čelit více problémům najednou. Z toho důvodu je pak ve čtvrtém sloupci každá osoba započítána tak, aby byla pouze v jedné z kategorií. Podle těchto výpočtů MMR je v Česku bytovou nouzí ohroženo přibližně 1,56 milionu lidí (.doc, str. 17–18, 141, 143 a 144). Závěr Podle Ministerstva pro místní rozvoj, které při svém výpočtu vycházelo z dat Českého statistického úřadu a částečně také z dat České správy sociálního zabezpečení, je bytovou nouzí ohroženo skoro 1,6 milionu lidí. Tato skupina zahrnuje domácnosti ohrožené ztrátou bydlení, energetickou chudobou a nadměrnými náklady na bydlení. Výrok Ivana Bartoše tak hodnotíme jako pravdivý. | Dle vyčíslení Ministerstva pro místní rozvoj, které vycházelo z dat ČSÚ a ČSSZ, je v Česku opravdu bytovou nouzí ohroženo téměř 1,6 milionu lidí. Do bytové nouze spadají osoby ohrožené ztrátou bydlení, energetickou chudobou a potýkající se s nadměrnými náklady na bydlení. | Aktuálně.cz | [
5475,
9270,
59229,
253,
62187,
65908,
85686,
86850
] |
219 | Stále ale platí to, že ten člověk může dojet na zastupitelský úřad a tam odvolit. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) obhajuje návrh novely zákona o správě voleb, která pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně a kterou Sněmovna schválila v červnu 2024. Poslankyně reaguje na námitky ohledně možných problémů s tajností voleb. Podotýká, že volba prostřednictvím dopisu je způsob, který podle ní využijí zejména lidé, kteří bydlí daleko od zastupitelských úřadů. Tvrdí, že Češi v zahraničí by i v případě úplného schválení novely měli i nadále možnost hlasovat osobně na zastupitelských úřadech. Korespondenční volba Návrh novely zákona o správě voleb (.pdf) má zjednodušit Čechům žijícím v cizině účast ve volbách. Tito voliči totiž musí cestovat na zastupitelské úřady, které mohou být vzdálené i tisíce kilometrů daleko. Hlasování dopisem se dle návrhu bude vztahovat na volby do Poslanecké sněmovny, prezidentské volby a volby do Evropského parlamentu (.pdf, str. 14 ze 46). Korespondenční hlasování se dle návrhu bude týkat lidí, kteří v zahraničí pobývají trvale, nebo tam odjeli za prací či studiem. V případě úplného schválení novely budou tito lidé o hlasování poštou muset požádat a budou zapsáni u příslušného zastupitelského úřadu na voličský seznam (.pdf, str. 3 ze 46). Návrh nicméně nevylučuje prezenční volbu na zastupitelském úřadě v zahraničí a nadále s touto variantou počítá (str. 32–33 ze 46). Osobní odvolení v zahraničí tedy bude možné i nadále. Návrh také počítá s variantou, kdy volič plánuje hlasovat prezenčně na zastupitelském úřadě v zahraničí, později se ale rozhodne volit korespondenčně. Pokud by si takový volič nejprve zřídil voličský průkaz a poté by zažádal o možnost hlasování poštou a obdržel příslušnou písemnost, už by fyzicky hlasovat nemohl (.pdf, str. 32 ze 46). Měl by ale stále možnost odvolit korespondenčně. K platnému hlasu by však musel do doručovací obálky vložit i vydaný voličský průkaz (str. 4, 10, 21 a 22 ze 46). Návrh novely také vymezuje, že pokud by volič nejprve zažádal o písemnost ke korespondenční volbě, už by mu nemohl být voličský průkaz vydán (str. 9 ze 46). Závěr Návrh novely zákona o správě voleb, který zavádí možnost volby poštou pro Čechy žijící v zahraničí, možnost prezenčního hlasování na zastupitelských úřadech skutečně neruší. V případě úplného schválení novely by si tak voliči mohli vybrat způsob odvolení. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý. | Návrh novely zákona o správě voleb, který zavádí možnost korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí, i nadále počítá s možností prezenčního hlasování na zastupitelských úřadech. | 90' ČT24 | [
6326,
12821,
61658,
62666,
65921,
65976,
28470
] |
220 | (…) pozměňovacím návrhem změna trestního zákoníku, kdy se nově vkládá paragraf, který maření volebního práva – nějaký ten psychický nátlak, fyzický nátlak – bude posuzován, kvalifikován jako trestný čin. | Nepravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) v kontextu výroku mluví o korespondenční volbě, jejíž zavedení Poslanecká sněmovna schválila 21. června. Zajíčková připouští, že odvolení poštou může oslabit tajnost hlasování. Upozorňuje ale, že v souvislosti se schváleným návrhem přijala dolní komora i pozměňovací návrh, který podle ní zavádí změnu v trestním zákoníku, jež má toto reflektovat a případný nátlak trestat. Korespondenční volba V případě zavedení korespondenční volby by čeští občané trvale pobývající v zahraničí nemuseli volit pouze na zastupitelských úřadech, ale mohli by odeslat svůj hlas poštou (.pdf, str. 13–14 ze 46). Dolní komora návrh novely zákona, který odvolení poštou zavádí, schválila díky hlasům poslanců z vládních stran. Ke dni odvysílání námi ověřované debaty návrh čekal na projednání v Senátu a neprošel tak celým legislativním procesem. Ústavně právní výbor na své dubnové schůzi (.pdf), která se konala mezi prvním a druhým čtením, Poslanecké sněmovně doporučil přijetí několika změn spojených s návrhem o zavedení korespondenční volby (.pdf, str. 2 z 10). Jednou z nich byla i navrhovaná novelizace trestního zákoníku, kterou původně požadovaly poslankyně Helena Válková a Lucie Potůčková (.docx). Návrh, který poupravuje stávající skutkovou podstatu trestného činu maření přípravy a průběhu voleb a referenda (.pdf, str. 9–10 z 10) byl ale Poslanecké sněmovně nakonec předložen právě prostřednictvím Ústavně právního výboru (.pdf, str. 1, 7–8). Ten tak navrhl, aby se k potenciálně trestaným činnostem doplnila i pohrůžka těžké újmy, zneužití totožnosti jiné osoby nebo zneužití korespondenčního hlasování. Dolní komora tento návrh v takové podobě (.pdf, str. 7–8) v červnu následně schválila. Maření volebního práva, včetně vyhrožování fyzického násilí, bylo nicméně trestným činem i před přijetím zmíněného návrhu. Trestní zákoník, který vstoupil v účinnost v roce 2010, toto vymezení obsahoval již ve své původní neupravené verzi. Za maření volebního práva hrozí podle tohoto zákona pobyt ve vězení na dobu tří měsíců až tří let. Schválený návrh do trestního zákoníku doplňuje zejména formulace týkající se korespondenční volby a nepřidává do něj zcela nové ustanovení, které by se týkalo psychického či fyzického nátlaku. Závěr Poslanecká sněmovna v souvislosti s přijetím návrhu na zavedení korespondenční volby schválila i návrh ústavně právního výboru, který novelizuje trestní zákoník. Tato změna ale do příslušného paragrafu pouze doplňuje záležitosti spojené s korespondenčním hlasováním a přidává bránění (a případně nucení) k odvolení pod pohrůžkou těžké újmy jako porušení zákona. Přijatá legislativní změna ovšem maření volebního práva, včetně pohrůžky fyzického násilí, neklasifikuje jako trestný čin nově. Takto se posuzuje již nyní a trest pachatelům hrozil ještě před přijetím návrhu. Výrok poslankyně Zajíčkové tak hodnotíme jako nepravdivý. | Sněmovna v souvislosti se zavedením korespondenční volby přijala návrh, který novelizuje trestní zákoník. Maření volebního práva, včetně pohrůžky fyzického násilí, ale bylo klasifikováno jako trestný čin už před schválením návrhu. Za tento čin hrozí až tříleté vězení. | 90' ČT24 | [
12617,
12848,
62188,
64745,
65921,
28470
] |
221 | My (hnutí SPD, pozn.) nemáme pro ústavní stížnost dostatek poslanců. | Pravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | Karla Maříková (SPD) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně, a kterou Sněmovna schválila v červnu 2024. Poslankyně reaguje na dotaz moderátora, jestli hnutí SPD podá podnět k Ústavnímu soudu, aby přezkoumal způsob hlasování o tomto návrhu. Maříková vysvětluje, že poslanecký klub SPD není dostatečně početně silný na to, aby bez pomoci ostatních opozičních poslanců takový podnět mohl podat. Návrh na zavedení korespondenční volby O možnosti hlasovat poštou pro Čechy v cizině se diskutovalo již za vlád Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše, kdy návrhy příslušných novel (.pdf a .pdf) předkládali poslanci tehdy opoziční TOP 09. Oba Babišovy kabinety navíc samy slibovaly zavedení korespondenční volby ve svých programových prohlášeních. K uzákonění korespondenční volby se ve svém programovém prohlášení zavázala i vláda Petra Fialy (.pdf, str. 31). Právě díky hlasům poslanců z vládních stran prošel 21. června 2024 návrh novely (.pdf) Poslaneckou sněmovnou a ke dni vysílání námi ověřované debaty čekal na projednání v Senátu. Pokud by novela prošla legislativním procesem, Češi v zahraničí by nemuseli volit na zastupitelských úřadech států, ve kterých pobývají, ale stačilo by jim svůj hlas odeslat poštou. Systém, který funguje ve většině evropských zemích, ovšem dlouhodobě kritizuje část opozice. Ta se domnívá, že přijetím novely by došlo k porušení principu tajnosti voleb a mohlo by tak dojít k manipulacím s hlasy. Ústavní stížnost Poslanecká sněmovna o návrhu jednala od ledna letošního roku. Včetně závěrečného hlasování šlo v čistém čase zhruba o 96 hodin. V červnu pak dolní komora stanovila pevný termín hlasování na základě návrhu poslanců z vládního tábora. Předsedkyně poslanců ANO Alena Schillerová k tomu uvedla, že považuje za předčasné sdělovat, zdali se kvůli tomu ANO obrátí na Ústavní soud. Doplnila, že případné podání stížnosti hnutí probere se svými experty poté, co návrh projde legislativním procesem. Podnět k Ústavnímu soudu ke zrušení schválené legislativy může podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina minimálně 17 senátorů a za specifických podmínek i vláda. Soud následně danou legislativu přezkoumá a rozhodne, zda je v souladu s ústavním pořádkem, či nikoliv. Pokud by tedy SPD chtělo podat ústavní stížnost bez pomoci od ostatních stran, potřebovalo by mít alespoň 41 poslanců či 17 senátorů. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 SPD dostalo 9,56 % voličských hlasů. Získalo tak 20 poslaneckých křesel a tento počet členů si poslanecký klub SPD drží i k červnu 2024. K podání podnětu k Ústavnímu soudu by tedy hnutí potřebovalo vedle podpisů od členů vlastního klubu i podporu dalších 21 sněmovních kolegů. SPD také nemůže sama podat podnět prostřednictvím podpisů senátorů. K červnu 2024 totiž nemá v horní komoře Parlamentu jediného zástupce. Závěr Návrh na zrušení legislativy může Ústavnímu soudu podat skupina alespoň 41 poslanců nebo 17 senátorů. Hnutí SPD má k červnu 2024 v poslaneckém klubu 20 členů a v Senátu jej neprezentuje ani jeden zástupce. Pro podání ústavní stížnosti tak SPD skutečně nemá dostatek poslanců, jak správně uvádí Karla Maříková. Její výrok proto hodnotíme jako pravdivý. | Pokud se skupina poslanců rozhodne podat podnět Ústavnímu soudu ke zrušení platné legislativy, potřebuje alespoň 41 podpisů. Poslanecký klub SPD má ale pouze 20 členů, a pro podání stížnosti tak opravdu nemá potřebný počet poslanců. | 90' ČT24 | [
2510,
9699,
9716,
12868,
62232,
62301,
64894,
64745,
65921,
66030,
66033,
28470,
82860,
83111,
85768,
86935
] |
222 | Celá řada ústavních právníků upozorňovala na to, že korespondenční volba nekoresponduje s naší Ústavou, a to hlavně v tajnosti voleb. | Pravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | Poslankyně SPD Karla Maříková v kontextu výroku mluví o tom, jestli se SPD kvůli zavedení korespondenční volby obrátí na Ústavní soud. K tomu uvedla, že hnutí na podání stížnosti nemá dostatek poslanců. Dodala, že nechce odhadovat, jak by se soud k případné stížnosti postavil, pokud by ji podalo druhé opoziční hnutí ANO. Upozornila ale na to, že podle ní ústavní právníci tvrdili, že hlasování poštou není v souladu s ústavním principem tajnosti voleb. Korespondenční volba a Ústava Ústavní právníci se převážně shodují na tom, že hlasování poštou princip tajnosti voleb oslabí. Podle ústavního právníka a advokáta Ondřeje Preusse je korespondenční volba v některých bodech na hraně ústavnosti. Za možný problém označil právě tajnost volby, konkrétně zmiňoval, že se při poštovním hlasování „vzdáváme části této tajnosti“ (video, čas: 25:17). Dodal ovšem, že se neobává hromadného ovlivňování voličů nebo podvodů při sčítání hlasů. Ústavní právník Jan Kudrna uvedl, že návrh na zavedení korespondenční volby zahrnuje celou řadu ústavě-právních problémů (video, čas: 5:05), mezi které patří i otázka tajnosti volby. Poukazoval přitom na to, že stát je povinen vytvořit podmínky nepropojitelnost hlasu s konkrétní osobou (video, čas: 5:37). Zmínil také nutnost zajištění osobní a svobodné volby, kdy volič hlasuje bez jakéhokoliv nátlaku. Současný zákon tyto principy podle Kudrny v případech hlasování za plentou reflektuje, nová korespondenční volba ale podle něj může být v tomto ohledu problematická (video, čas: 7:13) a naráží na „ústavní mantinely“. Ústavní právník Jan Kysela, který je zároveň poradcem prezidenta Petra Pavla, řekl, že rozhodnutí o korespondenčním hlasování je otázkou poměru principu tajnosti a principu všeobecnosti volebního práva. Princip všeobecnosti znamená, že právo volit má bez diskriminace a jakýchkoliv omezení každý zletilý občan ČR – včetně těch, kteří žijí v zahraničí. Kysela vysvětloval, že ačkoliv by se hlasováním poštou dle jeho slov oslabila tajnost voleb, zároveň by se odstranila překážka pro občany v zahraničí, a posílil by se tak princip všeobecnosti (video, čas: 3:22). S tím souhlasil i ústavní právník Marek Antoš. Ten tvrdil, že některé výtky ke korespondenčnímu hlasování jsou kvůli oslabení tajnosti voleb postavené na reálných základech. Zároveň by ale možnost odvolení poštou podle něj přispěla k narovnání šance lidí na to se voleb vůbec zúčastnit. Porušování principu tajnosti i bez hlasování poštou Pro úplnost doplňme, že někteří ústavní právníci mluvili i o tom, že k určitému porušování principu tajnosti voleb dochází i bez možnosti korespondenčního hlasování. Antoš připustil, že od tajnosti volby se upouští např. tehdy, když jde volič za plentu s doprovodem kvůli tělesnému handicapu. Obdobný argument použil i právní teoretik a ústavní právník Aleš Gerloch, podle kterého je tajnost oslabena například v případech, kdy je volební urna přinesena k hlasování lidem do domácnosti (video, čas: 3:18). Jak Gerloch, tak i výše zmíněný Jan Kysela, také popisovali možné problémy se systémem předem distribuovaných lístků do domácností. Kysela řekl, že může docházet k fenoménu tzv. domácího hlasování, kdy je hlasování rodiny ovlivněno jedním členem (video, čas: 4:10). Tento problém připustil i Ondřej Preuss. Zároveň ale upozornil, že při osobním hlasování jde volič za plentu (až na výjimečné případy) sám, zatímco při korespondenční volbě na poště může být v okamžiku odeslání hlasu stále pod dohledem. Z výše zmiňovaných důvodů někteří ústavní právníci mluvili o potřebě úpravy Ústavy tak, aby zohledňovala hlasování poštou. Takovou potřebu zmínili např. Gerloch nebo Kudrna. Naopak podle Kysely je korespondenční systém hlasování dostatečně bezpečný a novela, která ho navrhuje zavést, v rozporu s Ústavou obecně není. Marek Antoš dokonce uvedl, že „je málo ambiciózní, protože řeší pouze situaci voličů, kteří žijí v zahraničí dlouhodobě, ale nedává tu možnost korespondenčního hlasování lidem, kteří tam budou krátkodoběji.“ Závěr Někteří ústavní právníci opravdu upozorňovali na to, že zavedení poštovního hlasování může narušit ústavní princip tajnosti voleb. Podle Ondřeje Preusse a Jana Kudrny je pak korespondenční volba na hranici ústavnosti. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý. Část právníků nicméně také dodala, že k oslabení tajnosti dochází i za současného systému – např. kvůli doručování volebních lístků do domácností, kdy jeden člen rodiny může ovlivnit hlasování ostatních lidí. | Podle některých ústavních právníků může korespondenční volba oslabit ústavní princip tajnosti hlasování, byť je tato zásada dle nich narušována i v současnosti. | 90' ČT24 | [
3604,
5432,
5477,
6347,
6302,
7344,
8810,
8813,
63920,
64914,
66085,
84655
] |
223 | (...) bývalým europoslancem Pospíšilem za TOP 09 a ten se vyjádřil: nejdříve si to (hlasování poštou, pozn.) vyzkoušíme na volbě ze zahraničí a pak to budeme moci zavést tady. | Pravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | Poslankyně Karla Maříková (SPD) se odkazuje na debatu s europoslancem Jiřím Pospíšilem, které se dle svých slov účastnila „přibližně před půl rokem“. Pospíšil v ní prý uvedl, že po vyzkoušení korespondenční volby pro české občany žijící v zahraničí se hlasování poštou bude moct zavést i na území ČR. Bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil byl do Evropského parlamentu zvolen za TOP 09 ve volbách v roce 2019. V těch letošních už nekandidoval a jako europoslanec tak končí. Ačkoliv poslední zasedání proběhlo už ke konci dubna, nový Europarlament se má poprvé sejít až 16. července, kdy oficiálně začne další volební období. Ke dni námi ověřované diskuze byl tak Pospíšil stále formálně europoslancem, přestože ho v ní poslankyně Maříková označuje za bývalého. Pospíšil a korespondenční volba Zmiňovaná debata, na kterou Karla Maříková naráží, proběhla v prosinci 2023 v pořadu Partie na CNN Prima News. Kromě Maříkové a Pospíšila se jí účastnili také místopředseda hnutí STAN Jan Farský a poslankyně Jana Mráčková Vildumetzová za ANO (video, čas 20:16). V reakci na dotaz moderátorky Pospíšil tehdy uvedl, že korespondenční volba je v souladu s Ústavou (video, čas 14:40). Dodal, že v Německu, které má podle něj podobný právní systém jako Česko, mohou poštou volit všichni občané i na území státu. Pospíšil pokračoval konstatováním, že poslanecký návrh zavádí korespondenční volbu pouze pro Čechy žijící mimo republiku a neumožňuje volit občanům, kteří jsou v době voleb v zahraničí pouze na dovolené (video, čas 14:52–15:16). Na konci své odpovědi Jiří Pospíšil navrhuje, aby bylo hlasování poštou v této limitované podobě pojato jako zkouška a dodává, že je přesvědčený, že za pár let se bude uvažovat o rozšíření korespondenční volby i na území samotného Česka (video, čas 15:18). Závěr Poslankyně Karla Maříková tedy slova europoslance za TOP 09 Jiřího Pospíšila necituje a jeho tvrzení pouze parafrázuje. Pospíšil nicméně v debatě, které se účastnila i Maříková, skutečně řekl, že po vyzkoušení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí se časem může uvažovat o zavedení tohoto způsobu hlasování i v rámci Česka. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. | Europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil v prosinci 2023 v Partii na CNN Prima News řekl, že korespondenční volba pro Čechy v zahraničí může být zkouškou. Následně by se dle něj mohlo časem uvažovat o jejím plošném zavedení i na území Česka. | 90' ČT24 | [
3630,
5473,
6304,
7309,
58909,
65065,
65921,
795,
81334,
83540
] |
224 | My už jsme i v minulosti vyzvali několikrát opoziční druhou stranu ANO, že bychom se připojili k ústavní stížnosti. | Pravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | V kontextu výroku řečníci mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně. Tento návrh poslanci schválili pevným hlasováním. Vládní koalice totiž stanovila, že se o návrhu hlasovalo v předem daný čas. Poslankyně Karla Maříková odpovídá na otázku, zdali bude SPD jednat s hnutím ANO o připojení se k případné ústavní stížnosti, která by se týkala právě způsobu, jakým byl návrh schválen. Poslankyně reaguje, že se SPD už dříve chtělo k ústavním stížnostem připojit a v případě, že hnutí ANO k tomuto kroku sáhne, SPD bude mít zájem jej podpořit. Z veřejně dostupných zdrojů nelze potvrdit, zda se SPD obrátilo na hnutí ANO ohledně společné žádosti na Ústavní soud kvůli hlasování o schválení korespondenční volby. V našem odůvodnění se tak zaměříme na to, zdali se SPD v minulosti chtělo připojit k jiným stížnostem. Hlasování o korespondenční volbě Zmíněný návrh zákona o korespondenční volbě poslanci schválili ve třetím čtení 21. června 2024. Datum hlasování bylo pevně určeno na schůzi ze 14. června 2024, kdy jej odhlasovali poslanci vládní koalice společně s Janem Richterem z hnutí ANO. Kvůli pevnému zařazení hlasování se v pátek 21. června nedostalo ke slovu 56 opozičních poslanců, kteří byli řádně přihlášeni do debaty. Ihned po ukončení hlasování hnutí ANO na tiskové konferenci zkritizovalo (video, čas 2:48) postup vládní koalice při prosazení tohoto zákona. Předsedkyně poslaneckého klubu ANO Alena Schillerová na dotaz novinářky ohledně toho, jestli se hnutí obrátí na Ústavní soud, odpověděla (video, čas 12:44), že na takové rozhodnutí je příliš brzy, a že se poradí s experty teprve poté, co novelu zákona projedná Senát a podepíše prezident. Ústavní stížnosti Hnutí SPD v minulosti skutečně vícekrát oslovilo hnutí ANO s žádostí o připojení se k podání ústavní stížnosti. V roce 2022 obě hnutí společně podala stížnost na projednávání pandemického zákona ve stavu legislativní nouze. U Ústavního soudu tehdy neuspěly. Dalším případem byla stížnost na zpomalení valorizace důchodů. I v tomto případě stálo SPD o to, aby se k ní mohlo připojit, což dávalo opakovaně najevo. Hnutí ANO ovšem nakonec stížnost podalo samo. Opoziční poslanci vládní novelu kritizovali za údajnou retroaktivitu i za způsob, jakým byl návrh projednáván. I tuto stížnost Ústavní soud nakonec odmítl. Závěr SPD v minulosti opravdu oslovilo hnutí ANO s žádostí připojit se k ústavní stížnosti. V případě pandemického zákona stížnost obě hnutí podala společně. Stížnost na snížení valorizace důchodů podalo samotné ANO, hnutí SPD však opakovaně žádalo o možnost se k ní připojit. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý. | SPD se v minulosti obrátilo na ANO ohledně společné žádosti k Ústavnímu soudu např. ohledně projednávání pandemického zákona nebo zpomalení valorizace důchodců. O společném postupu ve stížnosti kvůli schválení korespondenční volby zatím veřejné zdroje nemluví. | 90' ČT24 | [
6282,
12963,
61757,
62330,
62356,
62399,
61472,
65063,
63935,
65921,
86008
] |
225 | Tímto způsobem se tomu vyhnuli (klasickému připomínkovému řízení, pozn.) předložili to jako poslanecký návrh (návrh zákona na zavedení korespondenční volby, pozn.) | Pravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | Poslankyně za SPD Karla Maříková kritizuje, že vládní koalice podle ní zavedení korespondenční volby označuje za svou prioritu, ale přitom návrh na její zavedení byl podán pouze jako poslanecký návrh. Tímto krokem se Fialův kabinet dle jejího názoru vyhnul klasickému připomínkovému řízení, které doprovází vládní návrhy zákonů. Návrh korespondenční volby Poslanecká sněmovna návrh novely zákona o správě voleb, který zavádí korespondenční hlasování ze zahraničí, schválila 21. června 2024. Normu dostane k projednání ještě Senát. Pokud novela projde celým legislativním procesem a vyjde ve Sbírce zákonů, bude se možnost hlasování poštou týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46). Poslanecká sněmovna začala návrh projednávat v lednu 2024, tedy zhruba měsíc poté, co jí novelu předložila skupina poslanců z vládních stran. Mezi nimi byl i premiér Petr Fiala, ministr vnitra Vít Rakušan, ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka, ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš či předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová (.pdf, str. 1 ze 46). Vládní vs. poslanecké návrhy zákonů Na základě Ústavy má právo podat návrh zákona vláda a také poslanci, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku, tedy krajů a hlavního města Prahy. Pokud návrh podává vláda, probíhá příprava návrhu jiným způsobem, než když návrh podává například právě skupina poslanců (.pdf). V případě vládních návrhů vytváří počáteční dokument některé z ministerstev (.pdf), které svou verzi návrhu vloží do elektronické knihovny vlády. Následně probíhá meziresortní připomínkové řízení (.pdf, str. 24). V něm podle legislativních pravidel vlády k dokumentu podávají připomínky ostatní ministerstva a další ústřední orgány státní správy, případně další organizace, pokud se návrh týká oblasti jejich působnosti (.pdf, str. 10, 6). Na základě těchto připomínek ministerstvo návrh zákona ještě upravuje (.pdf, str. 15) a až tento upravený dokument předkládá ke schválení vládě. Pokud ho kabinet odsouhlasí, putuje nakonec celý návrh do Poslanecké sněmovny (.pdf). U poslaneckých návrhů je ovšem postup odlišný. Poslanci nejdříve Sněmovně předloží svůj hotový návrh zákona, který poté předseda dolní komory posílá vládě s žádostí o vydání stanoviska (.pdf). V elektronické knihovně vlády (eKLEP) se k návrhu vyjadřují jednotliví ministři a případně i vedoucí jiných orgánů státní správy (.pdf, str. 31–32), což se v eKLEPu také označuje jako „připomínkové řízení“. Tyto připomínky ale slouží jen jako podklad (.pdf, str. 23), na jehož základě vláda vydává své stanovisko k návrhu – souhlasné, nesouhlasné, nebo neutrální (.pdf, str. 32). Klasické meziresortní připomínkové řízení, ve kterém se návrh upravuje na základě připomínek ministerstev či dalších subjektů, tedy u poslaneckých návrhů neprobíhá (.pdf). Samotný kabinet svým rozhodnutím už návrh poslanců nemůže měnit, k jeho změnám může dojít až při projednávání v dolní komoře pomocí pozměňovacích návrhů. Ke zmiňovanému návrhu novely zákona o správě voleb Fialův kabinet vydal souhlasné stanovisko (.pdf). Jednotlivá ministerstva k návrhu podala svá vyjádření a většina z nich zaujala také souhlasné stanovisko. Neutrální zůstaly pouze resort školství, dopravy a spravedlnosti. Ministerstvo dopravy svůj postoj odůvodnilo tím, že problematika nespadá do jeho gesce a za směrodatné tak považovalo stanovisko Ministerstva vnitra (.docx). Resorty školství a spravedlnosti poté požadovaly zejména poupravit strukturu návrhu (.docx, .doc). Tyto připomínky už ovšem na podobu předložené ani schválené (.pdf) novely vliv neměly a nepromítly se ani do předložených pozměňovacích návrhů. Závěr Návrh novely zákona o správě voleb, který zavádí korespondenční volbu ze zahraničí, Poslanecké sněmovně opravdu předložila skupina poslanců, a nikoliv vláda. Kvůli tomuto kroku tak návrh opravdu nemusel projít stejným připomínkovým řízením, ke kterému dochází u vládních návrhů. Výrok Karly Maříkové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. | Návrh novely zákona, který zavádí možnost hlasování poštou ze zahraničí, skutečně předložila skupina poslanců z vládních stran. Proto legislativní návrh neprošel stejným připomínkovým řízením jako v případě, že by ho předkládala vláda. | 90' ČT24 | [
9682,
10737,
12928,
59886,
61810,
60900,
65921,
28470
] |
226 | Vládní pětikoalice tvrdí, že korespondenční volba byla jednou z jejich priorit. | Pravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | Poslankyně hnutí SPD Karla Maříková říká, že vládní pětikoalice označuje zavedení korespondenční volby za jednu ze svých priorit. Kritizuje, že návrh novely Sněmovně předložili poslanci, nikoliv Fialův kabinet. Pokud by podle ní byla korespondenční volba skutečná priorita, očekávala by, že návrh zákona bude podaný jako vládní návrh. Hlasování poštou jako priorita Vláda Petra Fialy se k zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí zavázala ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 (.pdf, str. 31), kde kromě toho slíbila i jednodušší získávání voličských průkazů. Stejný bod obsahuje i revidovaná verze prohlášení. Dlouhodobou prioritouje zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí pro hnutí STAN. Ministr vnitra Vít Rakušan ji chtěl prosadit už pro prezidentské volby v roce 2023. Nakonec se stal i jedním z předkladatelů návrhu novely, která hlasování poštou pro české občany žijící v zahraničí zavádí (.pdf, str. 14 ze 46). Možnost hlasování poštou za prioritu označil i pirátský poslanec Jakub Michálek, který uvedl, že Česko je podle něj jednou z posledních zemí EU, která tuto možnost nemá. Předseda Pirátů a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš o změně mluvil jako o dlouho očekávaném kroku. Koalice Pirátů a Starostů zavedení korespondenční volby slibovala i ve svém programu pro sněmovní volby v roce 2021 (.pdf, str. 23). Vyjádření koalice SPOLU TOP 09 se ke korespondenční volbě dlouhodobě staví pozitivně. Poslanec za TOP 09 a nynější ministr pro vědu, výzkum a inovace Marek Ženíšek už v prosinci 2015 Poslanecké sněmovně předložil návrh novely zákona o volbách do Parlamentu, jehož cílem bylo zavést korespondenční hlasování pro volby do Sněmovny, Evropského parlamentu a při prvním kole prezidentských voleb (.pdf, str. 24 ze 62). V minulém volebním období předsedkyně strany Markéta Pekarová Adamová uvedla, že zavedení korespondenční volby je pro stranu důležité z toho důvodu, aby dle ní Češi žijící v zahraničí mohli jednodušeji odvolit. V letošním květnu pak před schůzí dolní komory řekla, že je pro ni prosazení návrhu na zavedení hlasování poštou důležité. V ODS se názory na hlasování poštou různily. Premiér Petr Fiala v komentáři pro Forum 24 před tímto způsobem hlasování ještě v roce 2020 varoval. Později ale začal korespondenční volbu podporovat a řekl, že by podle něj by měli mít i občané žijící v zahraničí podobně snadnou možnost odvolit jako Češi v tuzemsku. Poslanec Marek Benda v srpnu 2023 označil volbu poštou za přeceňovanou, ale zároveň ji dle svých slov respektoval. V letošním květnu poslankyně Eva Decroix, která byla i jednou z předkladatelů výše zmíněného návrhu, hlasování poštou podpořila. KDU‑ČSL korespondenční volbu v den jejího schválení označila za důležitý nástroj. Předseda poslaneckého klubu lidovců Aleš Dufek dříve řekl, že tato změna podle jeho názoru zjednoduší hlasování v zahraničí těm, kdo jsou od volebních míst vzdálení. Místopředseda strany Jan Bartošek také zmínil, že se chce přiblížit dalším evropským státům, které tento způsob hlasování umožňují. Závěr Zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí slibovala Fialova vláda v obou svých programových prohlášeních. Z výše zmíněných vyjádření vyplývá, že vládní strany prosazení tohoto způsobu hlasování skutečně označovaly za prioritu. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako pravdivý. | Vládní strany skutečně o korespondenční volbě mluvily jako o prioritě. Fialova vláda ji slíbila v obou svých programových prohlášeních a za prioritu ji označilo např. hnutí STAN, pirátský poslanec Jakub Michálek nebo předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. | 90' ČT24 | [
4961,
4970,
4972,
4978,
5458,
6286,
6314,
7810,
8835,
2510,
14065,
63938,
63958,
65195,
66194,
66228,
111,
82901,
84173
] |
227 | Kde bude korespondenční volba povolena, to bude na základě Ministerstva zahraničí. To určí, v jakých volebních obvodech to bude probíhat. | Pravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | Poslankyně Karla Maříková (SPD) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Odpovídá na dotaz moderátora, zdali se neobává, že tato změna může znamenat horší výsledky pro SPD. V této souvislosti tvrdí, že volební obvody bude vybírat Ministerstvo zahraničí, což v kontextu výroku kritizuje. Návrh korespondenční volby Poslanecká sněmovna zmíněný návrh novely schválila v červnu 2024 a normu dostane k projednání ještě Senát. Pakliže úspěšně projde legislativním procesem, bude se možnost korespondenčního hlasování týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46). Podle návrhu novely nebude hlasování poštou zavedené plošně, ale jen v obvodech. které vyhláškou stanoví Ministerstvo zahraničí (.pdf, str. 5, 11, 24 ze 46). Jejich určení bude vycházet z „dostupnosti a podmínek poskytování poštovních služeb na příslušném území“ (.pdf, str. 4). Poslankyně Lucie Potůčková (STAN), jedna z předkladatelů novely, odhadla, že případné odepření korespondenční volby některým obvodům bude výjimečné. To stojí i v důvodové zprávě, podle které nebude volba poštou umožněna v oblastech, kde není možné zajistit doručení nezbytných písemností, a to např. kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu (.pdf, str. 24 ze 46). Závěr Poslankyně Karla Maříková správně uvádí, že rozhodnutí o tom, ve kterých územních obvodech v zahraničí bude korespondenční volba občanům umožněna, bude náležet Ministerstvu zahraničí. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. | Návrh novely zákona o správě voleb, který pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit korespondenčně, skutečně stanovuje, že územní obvody pro hlasování poštou stanoví Ministerstvo zahraničí. | 90' ČT24 | [
12821,
64894,
65921
] |
228 | Když takové návrhy (na zavedení korespondenční volby, pozn.) byly, tak vždycky u Legislativní rady vlády pohořely a byly tam vždycky připomínky. | Nepravda | Karla Maříková | 2024-06-21T00:00:00 | SPD | Poslankyně Karla Maříková v debatě mluví o legislativním návrhu na zavedení korespondenční volby ze zahraničí, který předložila skupina poslanců, nikoli vláda, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle Maříkové se Fialova vláda obávala toho, jak by klasický legislativní proces dopadl, kdyby jím prošel i aktuální návrh. V této souvislosti poslankyně zmiňuje, že předchozí návrhy na zavedení poštovního hlasování u Legislativní rady vlády (LRV) neuspěly. Vládní vs. poslanecké návrhy zákonů Na základě Ústavy má právo podat návrh zákona vláda a také poslanci, Senát nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku – tedy krajů a hlavního města Prahy. Pokud návrh podává vláda, probíhá příprava návrhu jiným způsobem, než když návrh podává například právě skupina poslanců (.pdf). Jednou z odlišností je úloha Legislativní rady vlády – poradního orgánu vlády, který se skládá ze zhruba 30 odborníků a jemuž předsedá jeden z ministrů. Minulé návrhy na zavedení korespondenční volby Korespondenční hlasování se v minulosti pokoušela zavést řada návrhů, které byly předloženy Poslanecké sněmovně. Jen jeden z nich předložila vláda, konkrétně Paroubkův kabinet, který chtěl v roce 2005 umožnit hlasování poštou ze zahraničí ve volbách do Poslanecké sněmovny a Senátu (.pdf, str. 4, 25 z 51). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, jak se k návrhu stavěla Legislativní rada vlády, a návrh není dohledatelný ani ve veřejné elektronické knihovně legislativního procesu (VeKLEP). Dolní komora se k návrhu později nedostala a jeho projednávání tehdy skončilo spolu s koncem volebního období. Kromě výše uvedeného návrhu web Poslanecké sněmovny zařazuje do kategorie „korespondenční hlasování“ už jen vládní návrh z roku 2021, který se ovšem odvolení poštou vůbec netýkal (.pdf). Zabýval se pouze zvláštními způsoby hlasování v souvislosti s pandemií covidu-19 ve volbách do Sněmovny v říjnu 2021, kdy umožnil odvolit také osobám s nařízenou karanténou nebo izolací (.pdf, str. 16 z 50). Podle záznamů v digitální knihovně VeKLEP v minulém volebním období návrh na zavedení korespondenční volby připravilo také Ministerstvo vnitra pod vedením Jana Hamáčka (.doc). K němu se Legislativní rada vlády vyjádřila, když doporučila návrh upravit na základě svých připomínek (.pdf, str. 5–6, .doc). Samotnou korespondenční volbu ale neodmítala (.pdf) a návrh zákona jako celek doporučila vládě schválit (.doc, str. 6). V dalších případech, kdy návrhy předkládali poslanci nebo Senát, se Legislativní rada vlády k navrhovaným změnám nevyjadřovala. Připomínky k nim zpravidla měly kraje, ministerstva, či případně další instituce jako Český statistický úřad. Závěr Legislativní rada vlády tedy podává stanoviska pouze k vládním návrhům zákonů. V případě návrhu Paroubkova kabinetu z roku 2005 jsme stanovisko rady ve veřejně dostupných zdrojích nedohledali. K návrhu Ministerstva vnitra pod vedením Jana Hamáčka sice Legislativní rada vlády měla řadu připomínek, proti korespondenční volbě se ale nevyslovila a návrh zákona doporučila vládě schválit. Výrok Karly Maříkové tak hodnotíme jako nepravdivý. | Ve veřejně dostupných zdrojích lze dohledat jen jedno vyjádření Legislativní rady vlády k návrhu na zavedení korespondenční volby, a to z roku 2020. Rada sice k návrhu měla řadu připomínek, proti korespondenční volbě se ale nevyslovila a návrh zákona doporučila vládě schválit. | 90' ČT24 | [
5437,
9824,
9682,
10020,
10737,
12928,
13030,
59934,
60900,
65921,
28470,
82860
] |
229 | Těch skoro 100 hodin, které jsme věnovali projednávání této změny legislativní (návrhu na zavedení korespondenční volby, pozn.) | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně ODS Renáta Zajíčková v kontextu výroku reaguje na kritiku Karly Maříkové z SPD, že vládní koalice při debatě o zavedení korespondenční volby nenaslouchala argumentům opozičních poslanců. Zajíčková uvádí, že se uskutečnilo několik schůzek, na kterých poslanci z vládních stran opozici vyslechli. Dále uvádí, že jednání na půdě Sněmovny trvala dohromady skoro sto hodin, což pokládá za dostatečný prostor pro vyjádření názorů. Jednání ve Sněmovně Dolní komora o návrhu novely zákona o správě voleb, který pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně, jednala od ledna letošního roku. Lednové první čtení trvalo šest dnů a skončilo až poté, co koalice stanovila pevný čas hlasování. Po zhruba 63,5 hodinách diskuze návrh prvním kolem prošel a byl přikázán výborům k projednání (.pdf). Druhé čtení proběhlo v květnu, kdy poslanci jednali o pozměňovacích návrzích (.pdf). Hnutí SPD během něj prosazovalo zamítnutí celého návrhu, které se v tomto bodě standardně může navrhnout, ale hlasuje se o něm až ve třetím čtení. Květnová debata trvala přibližně 20 hodin. Závěrečné třetí čtení v červnu přineslo po zhruba 12,5 hodinách již definitivní schválení návrhu, když pro jeho přijetí hlasovalo 92 poslanců. Poslanecká sněmovna na základě návrhu vládního tábora opět určila pevný čas hlasování, a ke slovu se tak nedostalo 56 opozičních poslanců, kteří byli řádně přihlášeni do debaty. Závěr Poslanci se návrhem novely zákona o správě voleb skutečně zabývali skoro sto hodin, konkrétně šlo o 96 hodin čistého času. Výrok poslankyně Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý. | Poslanci ve Sněmovně skutečně jednali o návrhu na zavedení korespondenční volby přibližně 96 hodin. | 90' ČT24 | [
62501,
62301,
62330,
65941,
65921
] |
230 | Možnost korespondenční volby (...) má většina vyspělých zemí. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o návrhu novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46). Svým výrokem reaguje na otázku moderátora, jestli by místo korespondenční volby nebylo efektivnější rozšířit počet hlasovacích míst. Zajíčková hlasování poštou obhajuje tím, že voličům podle ní poskytne větší komfort a zjednoduší účast ve volbách. Vyzdvihuje přitom běžnost této praxe v jiných zemích. V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na členské státy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), do které patří většina vyspělých států. Obdobný výrok jsme ověřovali i na začátku tohoto roku, kdy předsedkyně dolní komory Markéta Pekarová Adamová mluvila o korespondenčním hlasování v evropských zemích. Korespondenční hlasování v zemích OECD Jak je vidět na tabulce níže, korespondenční volbu pro voliče s bydlištěm v zahraničí umožňuje v různých podobách 25 z 38 členských zemí OECD. Mezi státy, které tuto možnost nemají, patří Dánsko, Polsko, Turecko, Řecko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kolumbie, Kostarika, Chile a Island. V Irsku je pak hlasování poštou ze zahraničí povoleno pouze pro aktivní diplomaty a jejich partnery. Na seznam států bez možnosti hlasovat poštou v zahraničí ke dni námi ověřované debaty stále patří i Česko, ačkoli novelu zákona 21. června schválila Poslanecká sněmovna. Občané dlouhodobě žijící v cizině by měli mít možnost volit korespondenčně už ve sněmovních volbách v roce 2025. Návrh novely ale musí ještě schválit Senát, který jej obdržel 26. června a na jeho projednání má 30 dní. Některé země, které neumožňují korespondenční volbu ze zahraničí však povolují jiné formy hlasování poštou. Například v Dánsku funguje tzv. hlasování v předstihu, při kterém hlasovací obálka může putovat poštou, samotné dánské úřady ovšem upozorňují, že se nejedná o korespondenční volbu. Volič totiž musí dát svůj hlas do obálky přímo v přítomnosti úředníka, který pak hlasovací lístek odešle do okrsku, ze kterého volič původně pochází (.pdf, str. 24–26). Polsko umožňuje hlasování poštou jen uvnitř státu osobám v karanténě, zdravotně postiženým nebo starším 60 let. Ani tato skupina lidí ale nemůže volit korespondenčně ze zahraničí (.pdf, str. 44–45). Podobně ke korespondenční volbě přistupuje i Japonsko, kde je hlasování poštou omezeno na osoby se zdravotním postižením. Pravidla korespondenčního hlasování ze zahraničí se liší i podle toho, kdo ho může využít. Například Maďarsko umožňuje hlasování poštou pouze občanům s trvalým bydlištěm v jiné zemi (.pdf, str. 8). Naopak Nizozemsko, Estonsko nebo Španělsko dovoluje volit korespondenčně i lidem, kteří v zahraničí pobývají jenom dočasně. V Německu a v Rakousku funguje korespondenční volba bez omezení místa pobytu a využít ji mohou lidé i přímo na území domovského státu. Dále záleží i na typu voleb. Ve Francii mohou občané hlasovat poštou ze zahraničí pouze v parlamentních volbách, nikoli v prezidentských. Stejné pravidlo platí i na Slovensku. Závěr Korespondenční volba ze zahraničí funguje v 25 z 38 členských států OECD, která sdružuje většinu vyspělých zemí světa. Některé země, které tuto možnost nedovolují, umožňují hlasování poštou jen na svém území pouze pro vybrané skupiny osob. Podmínky korespondenční volby se v jednotlivých státech liší, více než polovina členů OECD ji však povoluje. Výrok Renáty Zajíčkové proto hodnotíme jako pravdivý. | Korespondenční volbu ze zahraničí opravdu umožňuje většina vyspělých zemí, např. 25 z 38 států OECD. | 90' ČT24 | [
5427,
5428,
3808,
5457,
5460,
5467,
5527,
5620,
7217,
7220,
7223,
7279,
7248,
12821,
61932,
65921,
84242
] |
231 | My jsme jednali několikrát na ústavně právním výboru (o zavedení korespondenční volby, pozn.) setkání s opozicí se uskutečnila čtyřikrát. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na výtku Karly Maříkové (SPD), že vládní koalici nezajímají názory opozice ohledně zavedení korespondenční volby pro Čechy žijící v zahraničí. Poslanecká sněmovna návrh novely zákona o správě voleb schválila v červnu 2024. Pokud jej schválí Senát a poté podepíše prezident, bude se možnost hlasování poštou týkat sněmovních, prezidentských a evropských voleb (.pdf, str. 14 ze 46). Jednání ústavně právního výboru Ústavně právní výbor se zabývá zejména zákony, které předkládá Ministerstvo spravedlnosti. Nejvýznamnější činností výboru je projednávání ústavních zákonů, věnuje se ale také revizím občanského a trestního práva. Současným předsedou je bývalý šéf dolní komory Radek Vondráček (ANO) a mezi členy výboru jsou poslanci koaličních stran i opozičních hnutí. Jednání o korespondenční volbě, respektive projednání návrhu novely zákona o správě voleb, proběhlo na ústavně právním výboru celkem čtyřikrát. Poprvé výbor projednával hlasování poštou 14. února 2024 (.pdf, str. 1), kdy se schůze účastnili zástupci koalice i opozičních hnutí (.pdf). Následně se členové výboru sešli 27. března (.pdf, str. 1; .pdf). Schůze ale byla přerušena, protože členové vládních stran slíbili navrhnout opozici ústupky, které by byly probírané na dalším jednání. Ústavně právní výbor při svém třetím jednání o korespondenční volbě 24. dubna (.pdf, str. 1; .pdf) schválil celkem šest změn koaliční novely. Podpořil např. návrh na zvýšení počtu krajů, do kterých se budou počítat hlasy z ciziny, ze dvou na čtyři. Požadoval také, aby politické strany mohly nominovat své zástupce do volebních komisí na zastupitelských úřadech nebo aby volič v zahraničí mohl vyzvednout hlasovací sady nejvýš pro sedm dalších lidí. Poslední schůze výboru, na které se jednalo o korespondenční volbě, proběhla 5. června (.pdf, str. 2). Na ní poslanci projednávali předložené pozměňovací návrhy (.pdf) a navrhli zamítnout například návrh Radka Vondráčka, který chtěl, aby hlasování poštou platilo až od roku 2026 (.pdf, str. 15 z 18). Sněmovna tento návrh následně ve třetím čtení opravdu nepřijala. Shrnutí Poslanci vládních stran s opozičními poslanci o zavedení korespondenční volby skutečně jednali. Schůze probíhaly v rámci ústavně právního výboru a dohromady se uskutečnily čtyřikrát. Výrok poslankyně Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý. | Ústavně právní výbor, na kterém se sešli poslanci vládních stran i zástupci opozičních hnutí, skutečně projednával korespondenční volbu čtyřikrát. | 90' ČT24 | [
6397,
15678,
65921,
66228,
66346
] |
232 | To bylo i hluboko po půlnoci, kdy jsme jednali o korespondenční volbě. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) mluví o projednávání návrhu novely zákona o správě voleb, která pro české občany žijící v zahraničí zavádí možnost hlasovat korespondenčně. Sněmovna novelu schválila v letošním červnu, platit má již pro sněmovní volby v roce 2025. Zajíčková reaguje na dotaz moderátora, jestli poslance z vládních stran zajímají argumenty opozice. Poslankyně odpovídá, že zajímají, což ilustruje na tom, že se s opozicí uskutečnila řada schůzek a projednávání návrhu v Poslanecké sněmovně probíhalo i po půlnoci. Dlouhá jednání Poslanecká sněmovna o návrhu jednala od ledna letošního roku. Ačkoli poslanci o návrhu debatovali standardně ve třech čteních, projednávání se často protáhlo na několik dní a včetně závěrečného hlasování šlo nakonec přibližně o 96 hodin čistého času. Dolní komora návrh probírala konkrétně na 88., 102., a 107. schůzi. Ze stenografických zápisů vyplývá, že některá jednání pokračovala až do pozdních nočních hodin. Jednání v lednu v rámci 88. schůze skončilo téměř hodinu po půlnoci. Celkově zabralo první čtení zhruba 63 hodin. Do jedné hodiny ráno trvalo i druhé čtení v květnu na 102. schůzi. Závěrečná schůze se už nočního jednání nedočkala. Sněmovna na základě návrhu poslanců z vládního tábora stanovila pevný termín hlasování na pátek 21. června v 13:00. Návrhy zákonů ve třetím čtením totiž můžou poslanci obvykle schvalovat jen o středách a pátcích vždy mezi 09:00 a 14:00. Závěr Jednání o návrhu, který zavádí korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí, v Poslanecké sněmovně během prvního i druhého čtení skončilo až po půlnoci. Výrok Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý. | Některá jednání poslanců o korespondenční volbě skutečně probíhala i po půlnoci. Přibližně v jednu hodinu ráno skončilo projednávání návrhu v lednu a květnu letošního roku. | 90' ČT24 | [
9227,
15737,
15738,
15743,
15791,
15796,
62330,
65218,
65921
] |
233 | (...) Benátská komise, která se zabývá průběhem voleb a monitoruje volby a i korespondenční volbu a pak vyhodnocuje a upozorňuje na nějaká rizika. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) obhajuje zavedení korespondenční volby a zmiňuje, že vláda měla možnost čerpat z poznatků ze zahraničí, kde hlasování poštou již funguje. V této souvislosti zdůrazňuje také tzv. Benátskou komisi, která se podle ní průběhem voleb zabývá a monitoruje a vyhodnocuje případná rizika spojená s korespondenční volbou. Benátská komise Evropská komise pro demokracii prostřednictvím práva, neboli Benátská komise, spadá pod Radu Evropy a funguje jako její poradní orgán pro ústavní záležitosti. Komise poskytuje právní poradenství státům tak, aby jejich institucionální struktury odpovídaly evropským standardům. Tato organizace dohlíží na fungování demokratických institucí a dodržování základních práv a poskytuje asistenci při ústavních reformách. Komise dále spolupracuje s jednotlivými ústavními soudy a zprostředkovává výměnu informací. V neposlední řadě se komise specializuje na volební zákony především formou vydávání stanovisek a dalších dokumentů. Benátská komise se přímo neúčastní monitoringu voleb, poskytuje ale právní poradenství členům Parlamentního shromáždění Rady Evropy, které mj. do různých států vysílá pozorovatelské mise, aby dohlédly na průběh voleb (.pdf). Samotná Rada Evropy nepatří mezi instituce Evropské unie, a tyto mise tak jménem EU zajišťuje Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ). Ta vysílá nezávislé pozorovatele do hostitelských zemí, kteří v nich shromažďují informace a hodnotí kvalitu volebního procesu. Komise a korespondenční volba Benátská komise pro zajištění volební stability vypracovala Kodex správné praxe ve volebních otázkách (.pdf), který schválilo zmíněné Parlamentní shromáždění Rady Evropy. Kodex se zabývá i korespondenčním hlasováním (.pdf, str. 12, 28–29). Podle dokumentu má být volba poštou umožněna pouze tam, kde funguje spolehlivá a bezpečná doručovací služba (.pdf, str. 12). Kodex připouští i možnost, kdy právo na korespondenční volbu není přístupné všem, nýbrž je omezeno pouze na některé skupiny obyvatel, jako jsou lidé s omezenou pohyblivostí, osoby ve vězení nebo v nemocnicích či občané žijící v zahraničí (str. 12). Dalším důležitým dokumentem pro odvolení poštou je také Zpráva o kompatibilitě absenčního a elektronického hlasování se standardy Rady Evropy z roku 2004 (.pdf). Ta konstatuje, že korespondenční volba je principiálně slučitelná s kodexem volební praxe, ale pouze za předpokladu, že je správně nastavená národní legislativa a daná země splňuje odpovídající technické a sociální podmínky (.pdf, str. 12). Závěr Benátská komise je poradní orgán Rady Evropy, který je nepřímo zapojený do monitoringu voleb. Poskytuje především právní poradenství členům pozorovatelských misí a státům v oblasti fungování jejich institucí. Přímo k volbám komise vytvořila kodex, který popisuje, jak má vypadat volební praxe podle evropského standardu. Tento orgán se tedy skutečně zabývá průběhem voleb a publikuje stanoviska k jednotlivým problémům volebního procesu. Výrok Renáty Zajíčkové z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. | Benátská komise je poradní orgán Rady Evropy, který poskytuje právní poradenství mj. v oblasti konání voleb. Komise vypracovala kodex, který se zabývá standardy volební praxe, včetně korespondenčního hlasování a vydává stanoviska k volebním zákonům. | 90' ČT24 | [
2784,
5096,
5459,
5497
] |
234 | Už v minulém volebním období, kdy vládlo hnutí ANO, takový zákon (o zavedení korespondenční volby, pozn.) připravili (...), prošel řádnými procesy, to znamená i připomínkovým řízením (...) a pak z nějakého důvodu nebyl předložen tou minulou vládou. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na kritiku, že návrh novely zákona o správě voleb, která pro Čechy žijící v zahraničí zavádí možnost volit poštou (.pdf, str. 14 ze 46), byl předložen skupinou poslanců, nikoli vládou. Zajíčková vysvětluje, že obdobný návrh byl již připraven předchozím Babišovým kabinetem, který jej nakonec Sněmovně nepředložil. Vládní návrh zákona Zavedení korespondenční volby ve svém programovém prohlášení z června 2018 slibovala vláda hnutí ANO a ČSSD (dnes SOCDEM). Možnost hlasování poštou pro krajany v zahraničí (.doc, str. 64, 71) zahrnoval vládní návrh zákona o správě voleb z října 2019 (.doc, str. 39–40). Návrh předložilo Ministerstvo vnitra vedené Janem Hamáčkem (ČSSD), které tehdy návrh rozeslalo do meziresortního připomínkového řízení. Kromě korespondenčního hlasování návrh obsahoval zavedení jednodenní volby a možnost hlasovat v předstihu. Možnost volit poštou ze zahraničí se dle návrhu měla týkat voleb do Poslanecké sněmovny a Evropského parlamentu a volby prezidenta republiky. Dokument předpokládal, že by se poprvé mohlo takovým způsobem hlasovat ve sněmovních volbách v roce 2021. Tento návrh však vláda do konce svého volebního období nestihla projednat, a materiál tak nakonec nedoputoval do Poslanecké sněmovny. Připomínkové řízení Návrh zákona prošel připomínkovým řízením. Z ministerstev návrh bez připomínek podpořily jen resorty zdravotnictví, školství a dopravy. Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo kultury a Ministerstvo obrany se klonilo k přijetí návrhu, ale s některými připomínkami (.docx, .docx, .docx,.docx). Zbylá ministerstva se vyslovila proti návrhu. Přímo korespondenční volbu nicméně žádný z resortů v meziresortním řízení neodmítl. K samotnému hlasování poštou se vázala připomínka resortu obrany, které požadovalo, aby se tento způsob hlasování vztahoval i na vojáky působící na zahraničních operacích (.doc, str. 5). Ministerstvo pro místní rozvoj kromě toho chtělo upřesnit postup v případech, kdy volič zemřel v době mezi odesláním hlasu a samotným dnem voleb (.docx, str. 3). Závěr Návrh zákona, který by umožnil korespondenční hlasování ze zahraničí, předložilo Ministerstvo vnitra vedené Janem Hamáčkem (ČSSD) v roce 2019 za druhé vlády Andreje Babiše. Návrh sice prošel standardním připomínkovým řízením, ale vláda ho nakonec nestihla projednat a nepředložila ho tak k projednání v Poslanecké sněmovně. Výrok Renáty Zajíčkové tedy hodnotíme jako pravdivý. | Druhá vláda Andreje Babiše připravila návrh zákona o správě voleb, který navrhoval zavést korespondenční volbu pro Čechy v zahraničí. Ministerstvo vnitra vedené ČSSD návrh poslalo do připomínkového řízení, kterým legislativa prošla. Sněmovně už ale návrh předložen nebyl. | 90' ČT24 | [
9165,
9220,
9716,
12821,
85726,
11493
] |
235 | Oni (zástupci opozice, pozn.) dopředu avizovali, že tento zákon (návrh na zavedení korespondenční volby, pozn.) nepodpoří, že budou obstruovat. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně Renáta Zajíčková (ODS) reaguje na kritiku ohledně toho, že byl návrh zákona o správě voleb, který Čechům žijícím v zahraničí umožní volit korespondenčně, předložen skupinou poslanců, nikoli vládou, a nemusel tak projít běžným připomínkovým řízením. Podle poslankyně zástupci opozice předem dávali najevo, že budou návrh blokovat obstrukcemi. Bylo tedy předem jasné, že se projednávání protáhne. Postoj opozice ke korespondenční volbě Už před začátkem lednové schůze Poslanecké sněmovny, na které se návrh projednával, byly ze strany opozičních hnutí ANO a SPD avizovány obstrukce. Hnutí SPD předeslalo, že bude důsledně brzdit prosazení korespondenční volby. Předseda SPD Tomio Okamura například na síti X (dříve Twitter) korespondenční volbu kritizoval kvůli tomu, že podle něj narušuje tajnost a rovnost volby a nahrává podvodům. Dále slíbil, že SPD k boji proti ní použije všechny zákonné prostředky. To, že bude proti korespondenční volbě bojovat, hnutí avizovalo i ve svém politickém usnesení z 16. ledna 2024, tedy den před tím, než se návrh začal v Poslanecké sněmovně projednávat. Hnutí ANO původně korespondenční volbu prosazovalo a její zavedení slibovaly obě Babišovy vlády ve svých programových prohlášeních. Hnutí ovšem svůj názor později změnilo a začalo vystupovat proti korespondenční volbě. Argumentovalo tím, že může být v rozporu s Ústavou. Stejně jako SPD dávalo i ANO předem najevo, že se chystá zákon obstruovat. O využití všech legálních nástrojů mluvil například místopředseda hnutí Radek Vondráček, podobně se pro deník Echo24 vyjádřil i místopředseda Sněmovny Karel Havlíček. Zástupci opozice během projednávání návrhu následně řečnili několik hodin a jeho schválení opravdu obstruovali. Už první den debat v lednu vystoupil mj. předseda hnutí ANO Andrej Babiš s téměř čtyřhodinovým projevem. Ještě obsáhlejší proslov pronesl předseda SPD Tomio Okamura, který s bezmála jedenáctihodinovým nepřerušeným řečněním překonal svůj vlastní rekord v délce projevu ve Sněmovně. Poslanci ANO a SPD schválení brzdili i ve druhém a třetím čtení, kdy dolní komora nakonec stanovila pevný termín hlasování na základě návrhu poslanců z vládního tábora. Sněmovna o novele jednala dohromady zhruba 96 hodin. Závěr Hnutí ANO i SPD kritizovaly korespondenční volbu a jejich představitelé mluvili o využití všech dostupných prostředků pro její zastavení ještě před tím, než se začala projednávat. Výrok poslankyně Renáty Zajíčkové tak hodnotíme jako pravdivý. | Představitelé hnutí ANO a SPD už před projednáváním korespondenční volby v Poslanecké sněmovně avizovali obstrukce a opakovaně mluvili o tom, že využijí všechny legální prostředky a metody k tomu, aby jejímu přijetí zabránili. | 90' ČT24 | [
7672,
9699,
9716,
61884,
61901,
62093,
62094,
62630,
62671,
62700,
62330,
62301,
65287,
65921,
66030,
66432,
84427
] |
236 | Někteří ústavní právníci říkají, že tady k nějakému oslabení tohohle principu (tajnosti volby, pozn.) mírnému dochází. | Pravda | Renáta Zajíčková | 2024-06-21T00:00:00 | ODS | Poslankyně ODS Renáta Zajíčková reaguje na otázku moderátora, zda zavedení korespondenční volby ohrozí princip tajnosti hlasování, která je jednou z ústavních zásad volebního práva. Zajíčková připouští, že k oslabení tajnosti může dojít, což podle ní tvrdí i někteří ústavní právníci. Vliv korespondenční volby na princip tajnosti Ústavní právníci se převážně shodují, že hlasování poštou princip tajnosti voleb oslabí. Podle ústavního právníka a advokáta Ondřeje Preusse je korespondenční volba v některých bodech na hraně ústavnosti. Za možný problém označil právě tajnost volby, a kromě toho také legitimitu hlasování a důvěru lidí v systém. Dodal ovšem, že se neobává hromadného ovlivňování voličů nebo podvodů při sčítání hlasů. Ústavní právník Jan Kudrna uvedl, že stát je povinen vytvořit podmínky pro nepropojitelnost hlasu s konkrétní osobou (video, čas 5:37). Zmínil také nutnost zajištění osobní a svobodné volby, kdy volič hlasuje bez jakéhokoliv nátlaku. Současný zákon tyto principy podle Kudrny v případech hlasování za plentou reflektuje, ale korespondenční volba podle něj může být problematická (video, čas 7:13) a naráží na „ústavní mantinely“. Ústavní právník Jan Kysela, který je zároveň poradcem prezidenta Petra Pavla, řekl, že rozhodnutí o korespondenčním hlasování je otázkou poměru principu tajnosti a principu všeobecnosti volebního práva. Princip všeobecnosti znamená, že právo volit má bez diskriminace a jakýchkoliv omezení každý zletilý občan ČR – včetně těch, kteří žijí v zahraničí. Kysela vysvětloval, že ačkoliv by se hlasováním poštou dle jeho slov oslabila tajnost voleb, zároveň by se odstranila překážka pro občany v zahraničí, a posílil by se tak princip všeobecnosti (video, čas 3:22). S tím souhlasil i ústavní právník Marek Antoš. Ten tvrdil, že některé výtky ke korespondenčnímu hlasování jsou kvůli oslabení tajnosti voleb postavené na reálných základech. Zároveň by ale možnost odvolení poštou podle něj přispěla k narovnání šance lidí na to se voleb vůbec zúčastnit. Porušování principu tajnosti i bez hlasování poštou Někteří ústavní právníci navíc mluvili i o tom, že k určitému porušování principu tajnosti voleb dochází i bez možnosti korespondenčního hlasování. Antoš připustil, že od tajnosti volby se upouští např. tehdy, když jde volič za plentu s doprovodem kvůli tělesnému handicapu. Obdobný argument použil i právní teoretik a ústavní právník Aleš Gerloch, podle kterého je tajnost oslabena v případech, kdy je volební urna přinesena k hlasování lidem do domácnosti (video, čas 4:01). Jak Gerloch, tak i výše zmíněný Jan Kysela, také popisovali možné problémy se systémem předem distribuovaných lístků do domácností. Kysela řekl, že může docházet k fenoménu tzv. domácího hlasování, kdy je hlasování rodiny ovlivněno jedním členem (video, čas 4:10). Tento problém připustil i Ondřej Preuss. Ten ale zároveň dodal, že při korespondenčním hlasování by se riziko narušení tajnosti zvýšilo, jelikož volič jde za plentu až na výjimečné případy sám, kdežto na poště může být pod dohledem. Jako možný problém Kysela vyzdvihl také dvoudenní hlasování, které je v zahraničí dle jeho vyjádření méně časté kvůli otázce, jak volební urnu zajistit během noci (video, čas 3:37). Z těchto důvodu podle Kysely nemají Češi na princip tajnosti přílišné nároky (video, čas 5:05). Z výše zmiňovaných důvodů někteří ústavní právníci mluvili o potřebě úpravy Ústavy tak, aby zohledňovala hlasování poštou. Takovou potřebu zmínili např. Gerloch nebo Kudrna. Naopak podle Kysely je novela dostatečně bezpečná a v rozporu s Ústavou není. Marek Antoš dokonce uvedl, že „je málo ambiciózní, protože řeší pouze situaci voličů, kteří žijí v zahraničí dlouhodobě, ale nedává tu možnost korespondenčního hlasování lidem, kteří tam budou krátkodoběji“. Závěr Někteří ústavní právníci opravdu tvrdili, že zavedením korespondenční volby dojde k oslabení principu tajnosti hlasování. Část z nich také uvedla, že tento princip je oslaben už v současnosti, např. z důvodu možnosti hlasování v přítomnosti jiné osoby v případě handicapu. Rovněž zmiňovali, že oslabení tajnosti voleb by bylo vyváženo posílením jejich všeobecnosti. Z uvedených důvodů tak výrok hodnotíme jako pravdivý. | Někteří ústavní právníci skutečně řekli, že zavedení korespondenčního hlasování může oslabit princip tajnosti voleb. Vyjádřili se takto např. Ondřej Preuss, Jan Kysela nebo Marek Antoš. | 90' ČT24 | [
2772,
3604,
6302,
63920,
64914,
66085,
84655
] |
237 | Začátkem roku 2022 pod koordinací tureckého prezidenta probíhaly rozhovory mezi ruskou a ukrajinskou stranou a podle Ukrajinské pravdy byly blízko dohody. | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Andrej Babiš (ANO) se vyjadřuje ke svému přesvědčení, že je potřeba „zastavit boje na Ukrajině a začít jednat“. Odkazuje na jedna z prvních setkání mezi ruskou a ukrajinskou stranou. Jednání zprostředkovaná Tureckem Brzy po vypuknutí ruské agrese v únoru 2022 se odehrála řada rozhovorů mezi zástupci Kyjeva a Moskvy v Bělorusku. Tato jednání významný posun nepřinesla. Ve stejné době nabídlo možnost zprostředkovat mír i několik dalších států včetně Izraele, Indie, Spojených arabských emirátů nebo Turecka. Hostitelem prvních jednání vysoce postavených představitelů Ukrajiny a Ruska se 10. března 2022 stalo právě Turecko v čele s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Turecko předtím vyjádřilo naději, že jednání na úrovni ministrů – tedy mezi ukrajinským ministrem zahraničí Dmytrem Kulebou a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem – otevře dveře k trvalému příměří. Průběh jednání První třístranné setkání šéfů diplomacie Ruska, Ukrajiny a Turecka podle ukrajinského serveru Ukrajinska pravda nepřineslo velké úspěchy. V polovině března 2022 následovala další ukrajinsko-ruská jednání prostřednictvím videokonferencí. Tehdy byl představen návrh plánu o patnácti bodech, podle kterého by se Ukrajina stala neutrální, například by se vzdala snahy přidat se k NATO a zavázala by se k odmítnutí zahraničních vojenských základen i zbraní na svém území. Výměnou by Rusko souhlasilo s tím, že by Ukrajině ochranu zaručovali někteří spojenci, např. Spojené státy, Velká Británie či Turecko. Následně 17. března 2022 proběhl telefonát mezi tureckým a ruským prezidentem. Během něj si Erdogan od Vladimira Putina vyslechl šest základních ruských požadavků. 25. března 2022 Erdogan dle serveru Ukrajinska pravda oznámil, že jsou obě strany připravené se dohodnout na čtyřech z uváděných šesti ruských podmínek. Podle Erdogana existovala shoda na tom, že se Ukrajina vzdá členství v NATO, uzná ruštinu jako druhý oficiální jazyk a provede ústupky v oblasti demilitarizace. Čtvrtý bod se týkal „kolektivní bezpečnosti“. Zároveň Ukrajinska pravda zmiňovala, že dle Erdoganových slov Ukrajina odmítla ruský požadavek na uznání anexe Krymu a uznání statusu separatistických republik na Donbasu. Stejný server 29. března 2022 zveřejnil informaci, že ukrajinská delegace na dalším jednání v Istanbulu, kterého se účastnil i turecký prezident Erdogan, představila „systém bezpečnostních záruk“. Jejich splnění ze strany Ruska by podle ukrajinských vyjednavačů mohlo vést k vyhlášení neutrálního statusu Ukrajiny. Následující vývoj Rusko 7. dubna 2022 uvedlo, že jednání postupují pomalu. Moskva kritizovala západní země za to, že se podle ní snaží mírová jednání sabotovat tím, že ruské vojáky obviňují z válečných zločinů. O několik dní později Vladimir Putin řekl, že mírová jednání jsou ve slepé uličce, protože se podle něj Ukrajina údajně odchýlila od dohod z Istanbulu. Na konci dubna stejného roku prohlásil, že dříve zahájená jednání zmařilo obvinění Ruska z masakru civilistů v ukrajinském městě Buča. Prezident Erdogan v březnu letošního roku oznámil, že Turecko je znovu připraveno mírová jednání zprostředkovat. Moskva na jaře uvedla, že jednání v Istanbulu z roku 2022 by se mohla stát základem pro další vyjednávání o míru v letošním roce. Závěr Andrej Babiš správně uvádí, že brzy po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se vyjednavači obou zemí několikrát setkali na mírových jednáních zprostředkovaných tureckým prezidentem Erdoganem. Server Ukrajinska pravda v březnu 2022 zveřejnil článek s Erdoganovým vyjádřením, dle kterého se tehdy Ukrajina a Rusko shodovaly na čtyřech z celkem šesti požadavků, jimiž Rusko podmiňovalo konec bojů. Lze tedy říci, že podle informací portálu Ukrajinska pravda byla Ukrajina s Ruskem „blízko dohody“. Výrok Andreje Babiše proto hodnotíme jako pravdivý. | Turecko v březnu 2022 zprostředkovalo několik kol mírových jednání mezi Ukrajinou a Ruskem. Server Ukrajinska pravda tehdy vydal článek s vyjádřením tureckého prezidenta Erdogana. Dle něho se Ukrajina s Ruskem shodovaly na 4 z 6 požadavků, kterými Rusko podmiňovalo konec války. | Evropské volby | [
2548,
2663,
5277,
5461,
5510,
5588,
5697,
6316,
6386,
6414,
6423,
9897,
65291,
65357,
80604,
80630,
80640,
80642
] |
238 | Zelenskyj má deset bodů mírové konference. | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na otázku, jestli je rychlé nastolení příměří ve válce na Ukrajině bez přímé účasti Ukrajiny reálné. Podle Babiše mírové rozhovory probíhaly už dříve a ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj představil desetibodový mírový plán. Na tom ilustruje, že se obě strany konfliktu mohou dohodnout, a kritizuje premiéra Petra Fialu, že se dle jeho názoru nedostatečně angažuje ve snahách nastolit mír. Mírový plán Volodymyr Zelenskyj o plánu na obnovení míru na Ukrajině mluvil již v listopadu 2022 na summitu států G20. Tehdy ve svém projevu řekl, že pokud nedojde ke konkrétním činům vedoucím k obnovení míru, Rusko během vyčkávání nahromadí své síly a zahájí nové útoky. V prosinci 2022 deník The Wall Street Journal informoval, že na mírovém plánu Zelenského tým pracuje. O pár dní později agentura Reuters zveřejnila konkrétní přehled, který desetibodový plán rozebíral. Ten obsahoval následující požadavky: Rusko na tento plán ihned reagovalo odmítavě, když mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov řekl, že musí zohledňovat i ruské územní zisky. V únoru 2023 mírový návrh podpořila Evropská unie. Ukrajina poté obdobný plán představila Organizaci spojených národů, která jej naprostou většinou podpořila. Už v prosinci 2022 Zelenskyj navrhl uspořádání mírového summitu, který byl nakonec naplánován až na polovinu letošního června. Ukrajinská strana předem avizovala, že se summit zaměří především na tři části ze zmiňovaného desetibodového plánu (.pdf) – na potravinovou bezpečnost, jadernou bezpečnost a propuštění vězňů a deportovaných osob. Závěr Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj ke konci roku 2022 opravdu představil desetibodový mírový plán, který obsahoval např. zajištění potravinové, energetické či jaderné bezpečnosti. Zelenskyj také navrhl uspořádání mírového summitu, na jehož programu bylo právě jednání o zmiňovaném mírovém plánu. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. | Volodymyr Zelenskyj ke konci roku 2022 představil desetibodový mírový plán, jehož cílem bylo položit základy pro ukončení války na Ukrajině. Jednání o tomto plánu byla na programu mírové konference, která byla naplánována na polovinu června 2024. | Evropské volby | [
5531,
5599,
6424,
6428,
62764,
62808,
80602,
80646,
80877,
81135,
81136,
81140,
81221
] |
239 | Pan premiér nikdy nemluvil o míru (v souvislosti s válkou na Ukrajině, pozn.) | Nepravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš se v debatě vyjadřuje k otázce nastolení míru na Ukrajině. Říká, že kdyby byl prezidentem nebo premiérem, převzal by iniciativu k ukončení konfliktu. Premiéra Petra Fialu kritizuje za to, že podle něj „nikdy nemluvil o míru“ a že místo mírového řešení podporuje zasílání vojenského materiálu. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, jestli Petr Fiala skutečně nikdy nevolal po diplomatickém řešení rusko-ukrajinského konfliktu. Petr Fiala a mír na Ukrajině Premiér Fiala se o míru v souvislosti s Ukrajinou vyjadřoval od vypuknutí konfliktu v únoru 2022 hned několikrát. Poprvé o něm mluvil už v březnu 2022 poté, co se vrátil z cesty do Kyjeva. Uvedl, že pokud Evropa a NATO budou pokračovat v podporování Ukrajiny a sankcích proti Rusku, je šance dospět k diplomatickému mírovému řešení. V dubnu 2023 pak Petr Fiala společně s tehdejším slovenským a polským premiérem publikovali článek, který se konfliktu týkal. V případě pádu Ukrajiny by podle nich střední Evropa mohla být „další na řadě“. V článku napsali, že mír může nastat jen za podmínek Ukrajiny a že si Rusko zamrzlým konfliktem kupuje čas. V červnu 2023 se Fiala na summitu Evropského politického společenství k podmínkám míru vyjádřil obdobně. „Mír lze přinést jedině tehdy, když Ukrajina obhájí své území a uspěje, jinak není možné přimět Rusko, aby respektovalo nezávislost Ukrajiny a světový řád a světový mír,“ řekl. Dva roky od vypuknutí konfliktu, tedy v únoru 2024, Petr Fiala uvedl, že složení zbraní a ustoupení agresorům nikdy k míru nevedlo. V březnu následně řekl, že boje pravděpodobně budou pokračovat, a odmítl, že by pomoc Ukrajině její šance na mír ničila. Rusko by se podle něj nezastavilo ani v případě, že by ostatní země Ukrajinu obětovaly, a pasivita by dle jeho slov znamenala „čekat, až Rusko přijde k nám domů“. V jiném rozhovoru zase uvedl, že každý, kdo vyzývá Ukrajinu k vyhlášení příměří, když je část jejího území okupována Ruskem, napomáhá cílům Ruska (video, čas 2:46) V dubnu se k volání po míru na Ukrajině vyjádřil v souvislosti se setkáním slovenského ministra zahraničí Juraje Blanára s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem. Předseda vlády Fiala řekl, že taková schůzka a snaha o mír za každou cenu ohrožuje bezpečnost Evropy. Zároveň ale zopakoval, že po míru touží, ale že dosáhnout ho lze jen tak, že se Ukrajina ruské agresi ubrání (video, čas 22:00). Závěr Premiér Petr Fiala o míru v souvislosti s konfliktem na Ukrajině mluvil opakovaně. Za přijatelnou podobu míru považoval takovou variantu, při které se Ukrajina ruské agresi ubrání a zachová si územní celistvost. Ve svých komentářích byl sice skeptický k volání po mírovém řešení za každou cenu, už v roce 2022 se ale pozitivně vyjadřoval o možnosti ukončení konfliktu diplomatickou cestou. Výrok Andrej Babiše tak hodnotíme jako nepravdivý. | Premiér Petr Fiala o míru v souvislosti s válkou na Ukrajině mluvil opakovaně a za jeho přijatelnou podobu považoval variantu, při které si Ukrajina zachová své území. Už v roce 2022 se pozitivně vyjadřoval o možnosti ukončení rusko-ukrajinského konfliktu diplomatickou cestou. | Evropské volby | [
5960,
9893,
9906,
59005,
59125,
61973,
61987,
62043,
84500,
87016
] |
240 | „Jedna z největších děr, které máme, NATO má jen 5 % nutné protivzdušné obrany“, píše iRozhlas. | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš reaguje na poznámku moderátorky, která zmiňuje, že podle slov premiéra Petra Fialy představují Babišovy výroky bezpečnostní riziko. Babiš v kontextu vyzdvihuje nutnost obrany a upozorňuje na to, že Severoatlantická aliance má jen 5 % nutné protivzdušné obrany, jak podle něj informoval iRozhlas.cz Článek iRozhlasu Server iRozhlas na konci letošního května zveřejnil článek s titulkem „ ‚Jedna z největších děr, které máme.‘ NATO má jen pět procent nutné protivzdušné obrany, píše deník“. Redakce iRozhlasu ve svém textu vycházela informací, které publikoval britský deník Financial Times. Jeho článek se odvolával na tvrzení nejmenovaných diplomatů obeznámených s obrannými plány, které NATO vypracovalo v loňském roce. Oba články uvedly, že Aliance disponuje pouze pěti procenty kapacit potřebných pro ochranu vzdušného prostoru svého východního křídla. Upřesněme, že nejde o celé území NATO. Za východní křídlo Severoatlantické aliance se považuje Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko, Polsko, a pobaltské státy (.pdf). Vzdušný prostor tohoto křídla chrání mezinárodní mise v rámci tzv. posílené předsunuté přítomnosti (enhanced Forward Presence – eFP; .pdf) či mise Air Policing (česky střežení vzdušného prostoru), která je součástí Integrovaného systému protivzdušné a protiraketové obrany NATO. Deník Financial Times s odkazem na interní výpočty NATO napsal, že kapacita obrany je na východním křídle Aliance značně omezená. Podle deníku jsou státy NATO schopné poskytnout právě jen zmiňovaných 5 % z celkových prostředků protivzdušné obrany, které by byly v případě plnohodnotné invaze potřebné k zajištění obrany středo- a východoevropských členů Aliance. Jeden z citovaných představitelů NATO pro Financial Times dodal, že se jedná o „jednu z největších děr“ v obraně členských států. Severoatlantická aliance v reakci na tento článek uvedla, že informace tohoto druhu jsou tajné, ale že ke snížení „zásob protivzdušné obrany“ skutečně došlo. Závěr Andrej Babiš se odkazuje na skutečný článek iRozhlasu, který přebírá informace z původního článku Financial Times. V tom se vyjadřují anonymní zdroje z NATO o tom, že Aliance má pouze 5 % protivzdušné obrany nutné k ochraně svého východního křídla v případě invaze. Diplomat z NATO také uvedl, že protivzdušná obrana je jedna z největších děr, které Aliance má. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. | Andrej Babiš správně cituje název článku, který publikoval iRozhlas. Ten vycházel z informací deníku Financial Times, jemuž nejmenovaní diplomaté řekli, že Severoatlantická aliance má pouze 5 % kapacit nutných k účinné protivzdušné obraně středo- a východoevropské části NATO. | Evropské volby | [
5597,
6363,
6387,
7227,
7340,
62827,
81134,
84760,
84767,
85927
] |
241 | „Munice pro Ukrajinu je nekvalitní, část ji musíme doplňovat“, říká český zbrojař. | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje vládu Petra Fialy a její muniční iniciativu pro Ukrajinu, skrze kterou dle jeho názoru vláda „okrádá Ukrajince“ kvůli nedostatečné kvalitě munice. Na příkladu iniciativy se Babiš snaží demonstrovat, že Fialův kabinet Ukrajině pomáhá méně, než se na první pohled zdá. V této souvislosti zmiňuje titulek článku serveru iDNES.cz, v němž se tvrzení zbrojaře Michala Strnada o nekvalitní munici objevilo. Česká muniční iniciativa Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Prostřednictvím bilaterální spolupráce se třetími zeměmi (státy mimo EU) chce Česká republika Ukrajině dodávat zbraně, munici a jinou zbrojní techniku. Zejména se jedná o zajištění dělostřelecké munice ráže 155 milimetrů, přičemž prezident Petr Pavel při proslovu na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci mluvil konkrétně o dojednání „půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 tisíc kusů munice ráže 122 milimetrů“. Česká pomoc Ukrajině, která se týká oblasti dodávek dělostřelecké munice, je podle Ministerstva obrany založená na třech pilířích. Prvním pilířem je spolupráce s Dánskem a Nizozemím na dodávkách těžké techniky (např. tanků, bojových vozidel, dronů nebo velkorážní munice). Druhý pilíř stojí na přímé spolupráci mezi Ukrajinou a českými firmami (především jde o dodávky velkorážové munice sovětského typu). Třetí pilíř tvoří právě zmíněná muniční iniciativa. Tu ke dni vysílání námi ověřované debaty podpořilo celkem 20 států, ale pouze 15 z nich do ní podle premiéra Fialy finančně přispělo. Nekvalitní munice Jak uvedl server iDNES.cz, jedním z problémů iniciativy je podle majitele zbrojařské společnosti Czechoslovak Group Michala Strnada nedostatečná kvalita samotné munice. Podle Strnada je přibližně polovina munice, kterou firma sehnala, nepoužitelná a firma do ní musí dodávat vlastní komponenty. Americký deník Financial Times konkrétně uvedl, že „díly získané jeho společností jménem české vlády v místech, jako je Afrika a Asie, nebyly dost dobré na to, aby byly bez další práce odeslány na Ukrajinu.“ V případě poškozené munice jde zejména o tu, která putuje přímo ze skladů. Inciativa ale staví také na munici, která byla v Česku a zahraničí vyrobena nově. Podle Strnada je tak iniciativa stále „na dobré cestě“ a zmíněné komplikace by neměly zabránit dodání slíbeného množství munice. Závěr Majitel české zbrojařské společnosti Czechoslovak Group Michal Strnad se skutečně vyjádřil v tom smyslu, že zhruba polovina nakoupených dělostřeleckých nábojů má špatnou kvalitu a jeho firma tak musí doplňovat chybějící komponenty. Výrok Andreje Babiše tedy hodnotíme jako pravdivý. | Podle majitele zbrojařské firmy Czechoslovak Group, Michala Strnada, je přibližně polovina nakoupené munice v rámci české muniční iniciativy pro Ukrajinu nekvalitní. Společnost tak chybějící komponenty musela doplňovat. | Evropské volby | [
196,
7231,
7389,
10009,
62179,
65410,
82861,
87013
] |
242 | Ta munice (v rámci české muniční iniciativy pro Ukrajinu, pozn.) je ještě ruského původu. | Neověřitelné | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje českou muniční iniciativu, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině. Podle Babiše se ale jedná pouze o reklamu premiéra Fialy a nakoupená munice je dle něj navíc nekvalitní a ruského původu. Česká muniční iniciativa Na mimořádném summitu EU na začátku února 2024 se lídři unijních zemí shodli, že EU musí urychlit dříve přislíbené dodávky munice na Ukrajinu, které se nepodařilo dodat podle původního plánu. Premiér Fiala tehdy na summitu navrhl, aby Unie dělostřeleckou munici nakupovala i mimo země EU, což by podle něj mohlo pomoct unijní slib splnit. Schválení takového návrhu ovšem později zablokovalo několik členských zemí EU. Česká republika se nakonec rozhodla postupovat nezávisle na Evropské unii. V polovině února prezident Petr Pavel oznámil, že se Česku podařilo mimo EU najít zdroje dělostřelecké munice, kterou by ČR mohla nakoupit a poměrně rychle dodat Ukrajině, pokud by další země pomohly s financováním. Do českého projektu se poté skutečně rozhodly zapojit i další státy. V rámci iniciativy chce Česká republika Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů, případně ráže 152 mm. Pavel dříve mluvil i o pořízení munice ráže 122 mm. V případě ráže 155 mm se jedná o munici odpovídající standardům NATO. Naopak munice ráže 152 mm a 122 mm se používá do zbraní a vojenské techniky sovětského typu, tyto typy munice se tak běžně označují za „východní“ (.pdf, str. 13) či „sovětskou“ ráži. Ačkoliv ukrajinská armáda postupně začala přecházet na modernější dělostřeleckou techniku ráže 155 mm, velká část jejího dělostřelectva je stále ještě sovětské konstrukce, a využívá tak právě munici sovětských ráží. Podle vyjádření Petra Pavla z dubna 2024 se do projektu rozhodla zapojit dvacítka států, ministryně obrany Jana Černochová i její náměstek Daniel Blažkovec později upřesnili, že jde o 18 států. Jana Černochová po odvysílání námi ověřované debaty uvedla, že počet zájemců, kteří se do iniciativy chtějí zapojit, i nadále roste. Ministerstvo obrany plánovalo zprostředkovat nákup 800 000 kusů dělostřelecké munice. Ke dni odvysílání námi ověřované debaty jich iniciativa zvládla celosvětově zajistit přibližně půl milionu. Prezident Petr Pavel v dubnu 2024 mluvil o tom, že se již podařilo předjednat pořízení více než milionu kusů dělostřelecké munice. Původ munice Ruské, případně sovětské, zbraně má stále v armádní výbavě řada států světa – jsou rozšířené například v Číně, Indii, Vietnamu či některých státech Afriky a Latinské Ameriky. Ačkoliv Ministerstvo obrany uvádí, že klade důraz na transparentnost české muniční iniciativy, z bezpečnostních důvodů o ní nezveřejňuje konkrétní detaily. Deník The Wall Street Journal pouze napsal, že Česko munici nakupuje i od států, které vystupují jako spojenci Ruska. Česko v rámci iniciativy nakupuje nově vyráběnou munici i munici, která pochází ze starších skladových zásob zdrojových zemí. Nelze tedy vyloučit, že munice pořizovaná od zemí, které lze označit za spojence Ruska, je buď sovětského typu, nebo ještě vyrobená přímo v Sovětském svazu či Rusku. Závěr Do české muniční iniciativy se rozhodlo zapojit několik států, především těch z Evropské unie. S pomocí jejich finančních zdrojů Česko zajišťuje nákup dělostřelecké munice ze zemí mimo EU. Podle amerického deníku The Wall Street Journal Česko nakupuje munici i od zemí, které jsou spojenci Ruska. Ze kterých konkrétních zemí munice pochází a kde byla vyrobena, se nám ale ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. Kontaktovali jsme proto Ministerstvo obrany, které nám odpovědělo, že původ munice z bezpečnostních důvodů nebude komentovat. Protože nemůžeme potvrdit ani vyvrátit, jestli je pořizovaná munice sovětského či ruského původu, hodnotíme výrok jako neověřitelný. | Ministerstvo obrany kvůli bezpečnosti nezveřejňuje některé detaily o české muniční iniciativě. Ve veřejně dostupných zdrojích jsme tak nedohledali, zda je munice ruského původu. Resort obrany i na náš dotaz odpověděl, že z bezpečnostních důvodů původ munice nechce komentovat. | Evropské volby | [
268,
5496,
5501,
5502,
5583,
5781,
5937,
8721,
8725,
10000,
10009,
59840,
62111,
62909,
62943,
62976,
63010,
65410,
80638,
80879,
83250,
84548,
87013
] |
243 | Z těch 39 miliard (v rámci české muniční iniciativy pro Ukrajinu, pozn.) zaplatilo Německo přímo Ministerstvu obrany pro toho vybraného českého zbrojaře 500 milionů eur dopředu, to je 12,5 miliardy. | Zavádějící | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Andrej Babiš v kontextu výroku kritizuje českou muniční iniciativu, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině, aby se mohla bránit ruské agresi. Podle Babiše se ale jedná pouze o reklamu premiéra Fialy a jeho vlády a nakoupená munice je dle něj navíc nekvalitní a předražená. Říká, že z celkové přislíbené částky poskytlo Německo 500 milionů eur, které jdou do kapsy českému zbrojaři. Vzhledem ke kontextu výroku tím zjevně naráží na Michala Strnada, který vlastní Czechoslovak Group. Česká muniční iniciativa Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Česko chce Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů. Při svém proslovu na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci Petr Pavel mluvil konkrétně o dojednání „půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 tisíc kusů munice ráže 122 milimetrů“. Iniciativy se kromě jednotlivých států účastní také společnosti Czechoslovak Group (CSG), STV Group, Česká zbrojovka nebo skupina Omnipol, které část munice samy vyrábějí. K polovině dubna se podle předsedy vlády Fialy podařilo zajistit 500 tisíc kusů dělostřelecké munice a na dalších téměř 200 tisíc kusů byly hotové smlouvy. Objevily se i nedostatky, podle majitele CSG není všechna munice kompatibilní se zbraněmi, které Ukrajinci využívají. Jedná se zejména o munici z afrických a asijských zemí, CSG proto musí některé komponenty nahrazovat vlastními. Kdo přispívá? Podle slov premiéra Fialy přispělo ke konci května do české iniciativy 15 zemí EU a NATO celkovou částkou 1,6 miliardy eur (39,5 miliardy korun). Ne všechny státy ale českému Ministerstvu obrany poslaly přislíbené finanční závazky, podle ministryně obrany Jany Černochové tak ke dni námi ověřované debaty učinily pouze čtyři země, a to Kanada, Dánsko, Nizozemsko a Portugalsko. Z jejího vyjádření také vyplývá, že zapojené země finanční prostředky poskytují českému Ministerstvu obrany, které munici následně nakupuje. Jedním z problémů z hlediska informovanosti je tlak ze strany Ruska vyvíjený na třetí země, ze kterých munice pochází. Ministerstvo obrany proto z bezpečnostních důvodů nechce o nákupu munice sdělovat více detailů a nezveřejňuje, které země se do iniciativy zapojily nebo jakou částkou přispěly. Některé státy ale informace o svém zapojení samy zveřejnily. Jedná se např. právě o Andrejem Babišem zmíněné Německo, které na začátku dubna uvedlo, že přispěje částkou 576 milionů eur, tedy v přepočtu přibližně 14,6 miliardy korun. Kromě toho Německo pro Ukrajinu připravilo svůj vlastní balík vojenské pomoci v celkové hodnotě 500 milionů eur. Ke dni vysílání námi ověřované diskuze bylo také známo, že Nizozemsko slíbilo přispět částkou 250 milionů eur. Ministryně obrany Černochová mluvila i o příspěvku Litvy, která na nákup munice poslala 35 milionů eur. Závěr Andrej Babiš správně zmiňuje, že do české iniciativy na nákup munice pro Ukrajinu zapojené státy přislíbily přispět celkem 39,5 miliard korun, z čehož Německo poskytne zhruba třetinu. Peníze ovšem neputují jednomu vybranému českému zbrojaři, nýbrž Ministerstvu obrany. Součástí iniciativy je navíc vícero tuzemských zbrojařských firem. Kromě Czechoslovak Group jsou to také STV Group, Česká zbrojovka nebo skupina Omnipol. Předseda hnutí Babiš tak mylně vytváří dojem, že peníze byly předem určené jen jednomu konkrétnímu podnikateli. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako zavádějící. | Státy zapojené do české muniční iniciativy přislíbily přispět celkem 39,5 mld. Kč. Německo z toho pokryje zhruba třetinu. Částku ale poskytne české vládě, do jejíž iniciativy je zapojena řada zbrojařských firem. Nejde tedy o peníze určené pro jednoho vybraného zbrojaře. | Evropské volby | [
10009,
10097,
62190,
62225,
62240,
64076,
65410,
82930,
85923,
87013
] |
244 | My jsme byli jediní jako hnutí ANO, které poslalo 10 milionů (na pomoc Ukrajině, pozn.) | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v debatě vyzýval premiéra Fialu, aby řekl, kolik peněz on osobně nebo ODS věnovali Ukrajině. Následně Babiš uvádí, že hnutí ANO bylo jediné, které na pomoc Ukrajině poskytlo deset milionů korun. Zjevně se tak vymezuje především proti vládním stranám a poukazuje na to, že koaliční ani ostatní sněmovní strany takovou částku na pomoc Ukrajině ze svého stranického rozpočtu nedarovaly. Finanční pomoc Ukrajině od hnutí ANO Hnutí ANO už krátce po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 uvedlo, že Ukrajinu podpoří částkou ve výši 10 milionů korun. Tyto peníze byly podle hnutí určené na pomoc ukrajinským uprchlíkům v Česku tak, aby částečně pokryly náklady na ubytování, nákup potravin nebo dopravu na území Česka. Ve výroční zprávě hnutí za rok 2022 stojí, že ANO na dary vyčlenilo 10 002 000 Kč (.pdf, str. 10 z 58). Účetní závěrka poté upřesňuje, že tyto peníze šly na pomoc Ukrajině (str. 23 z 58). O rok později hnutí ANO v této pomoci dále nepokračovalo (.pdf, str. 10, 24 z 62). Na svém webu o dalších darech neinformovalo ani v roce 2024. A co ostatní sněmovní strany? Strany vládní pětikoalice (ODS, KDU-ČSL, TOP 09, Piráti a STAN) a opoziční SPD ve svých výročních zprávách za roky 2022 a 2023 uvádějí, že část svých prostředků směřovaly na dary, nezmiňují ale, že by ze svých rozpočtů posílaly peníze na pomoc Ukrajině. Výjimku tvoří pouze TOP 09, která ve výroční zprávě za rok 2022 informuje o svém daru věnovaném Velvyslanectví Ukrajiny (.pdf, str. 26). Jeho hodnota je nicméně o dva řády nižší než dar poskytnutý hnutím ANO. ODS za oba roky na dary obecně vynaložila jen necelých 30 tisíc korun (.pdf, .pdf, vše str. 7). U lidovců to byly necelé tři miliony, přičemž většina směřovala křesťansko-demokratických spolkům a sdružením (.pdf, str. 10, 16; .pdf, str. 11, 17). TOP 09 darovala téměř 10 milionů, z toho polovinu politickému institutu a drtivou většinu zbývajících peněz jiným politickým stranám (.pdf, str. 26; .pdf, str. 24). Zmíněný dar Velvyslanectví Ukrajiny pak dosáhl hodnoty 100 tisíc korun (.pdf, str. 26). Piráti v daném období ze svého rozpočtu na dary vynaložili přibližně 350 tisíc korun (.pdf, .pdf, vše str. 6). Starostové a nezávislí celkem darovali 50 milionů svým koaličním partnerům, ostatní dary dosáhly hodnoty 5,4 milionu korun (.pdf, .pdf, vše str. 11). Hnutí Svoboda a přímá demokracie v letech 2022 a 2023 na dary směřovalo zhruba 18 milionů korun (.pdf, str. 18; .pdf, str. 5, 17). 98 % této částky putovalo na prezidentskou kampaň. O tom, že by ze svých rozpočtů darovaly na pomoc Ukrajině podobnou částku, strany vládní pětikoalice a SPD na svých webech neinformovaly ani v roce 2024. Shrnutí Hnutí ANO v roce 2022 na pomoc Ukrajině opravdu ze svého rozpočtu vyčlenilo 10 milionů korun, jak stojí v jeho výroční zprávě. TOP 09 v roce 2022 přispěla Velvyslanectví Ukrajiny výrazně menší částkou, ostatní sněmovní strany o žádném podobném daru neinformovaly na svých webových stránkách, v médiích ani přímo ve výročních zprávách z let 2022 a 2023. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý. | Výroční zprávy jednotlivých sněmovních stran z let 2022 a 2023 ukazují, že částku dosahující 10 mil. Kč poslalo na pomoc Ukrajině ze stranického rozpočtu jen hnutí ANO. O poskytnutí daru v podobné výši neinformovala žádná z ostatních sněmovních stran ani v letošním roce. | Evropské volby | [
2580,
4967,
5478,
6311,
87173
] |
245 | My máme u nás pod ochranou 351 000 Ukrajinců, z toho 123 pracuje. 26 % máme dětí, 4 % seniorů, takže pracuje u nás 54,1 % Ukrajinců. | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Moderátorka diskuze se obou hostů ptá, jestli by měla Evropa pomáhat vracet bojeschopné muže na Ukrajinu. Jako první odpovídá Petr Fiala, který říká, že je to rozhodnutí daných lidí, a pochvaluje si integraci ukrajinských uprchlíků do české společnosti. Následně odpovídá Andrej Babiš, který reaguje na premiéra Fialu slovy, že by měl sdělit „kolik on osobně přispěl na Ukrajinu“ a vyjmenovává aktuální údaje o ukrajinských uprchlících. Počet ukrajinských uprchlíků Ministerstvo vnitra (MV) od začátku války na Ukrajině každý měsíc mapuje počty osob s přiděleným pobytovým oprávněním. K začátku června tohoto roku resort evidoval celkem 352 941 ukrajinských uprchlíků, kteří měli povolení k pobytu (.xlsx). Z těchto statistik také vyplývá, že dětí a mladistvých do 18 let z toho je 89 376, což odpovídá přibližně 25,3 %. Dospělých je 249 805 (cca 70,8 %) a seniorů 13 760 (asi 3,9 %). MV upozorňuje na to, že se nejedná pouze o lidi s ukrajinskou státní příslušností, ale o všechny osoby, které povolení dostaly v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Uprchlíci na pracovním trhu V dubnu letošního roku Ministerstvo práce a sociálních věcí oznámilo, že dle jeho dat pracuje v České republice přibližně 123 000 ukrajinských uprchlíků. Zároveň uvedlo, že se každý týden počet pracujících ukrajinských uprchlíků zvyšuje zhruba o tisícovku, v současnosti tak může být číslo ještě vyšší. Jestliže vezmeme zmíněných 123 tisíc pracujících a srovnáme toto číslo s celkovým počtem uprchlíků z Ukrajiny ve věku 18–65 let, vychází nám, že v této věkové skupině má práci přibližně 49,2 % lidí. Pokud tedy nezapočítáváme děti a seniory, lze skutečně říci, že má práci zhruba polovina ukrajinských uprchlíků. Data o integraci ukrajinských uprchlíků na trh práce sbírá také výzkumná společnost PAQ Research v rámci výzkumu Hlas Ukrajinců a ve svých zprávách zveřejňuje počty pracujících „ekonomicky aktivních uprchlíků“ (.pdf, str. 4). Do „ekonomicky aktivní“ populace PAQ Research řadí všechny uprchlíky starší 17 let, kteří buď aktuálně pracují v Česku nebo na Ukrajině, nebo jsou nezaměstnaní. Započítává tak i pracující studenty, pracující důchodce, osoby na mateřské a rodičovské dovolené či podnikatele. Nepracující důchodce, studenty, ale ani osoby pečující o děti do 3 let do této skupiny PAQ Research nezahrnuje. Většina ukrajinských uprchlíků na pracovním trhu dlouhodobě nevyužívá svoji kvalifikaci. Až šest z deseti uprchlíků pracuje podle průzkumu PAQ Research pod svou kvalifikací a přibližně stejný podíl pracuje ve špatných pracovních podmínkách. Mnoho uprchlíků se tak pohybovalo v příjmové chudobě či na její hranici (.pdf, str. 23). Závěr Andrej Babiš správně udává počet uprchlíků z Ukrajiny, kterých k začátku června podle Ministerstva vnitra bylo v Česku přibližně 350 tisíc. Z toho bylo cca 25 % dětí a 4 % seniorů. Zbývajících cca 250 tisíc osob byli dospělí od 18 do 65 let. Z nejnovějších dat MPSV vyplývá, že ukrajinských uprchlíků na jaře letošního roku pracovalo zhruba 123 tisíc. Toto číslo opravdu odpovídá zhruba polovině uprchlíků z Ukrajiny, pokud nezapočítáváme děti a seniory. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. | Dle Ministerstva vnitra bylo k začátku června 2024 v Česku 352 941 ukrajinských uprchlíků, z nichž asi 25 % představovaly děti a 4 % senioři. Pracujících uprchlíků je dle nejnovějších dat MPSV zhruba 123 tisíc, což odpovídá přibližně 50 % dospělých uprchlíků z Ukrajiny. | Evropské volby | [
24,
2455,
2535,
7268,
62264,
86274,
87173,
87241
] |
246 | Nechci to citovat, nevím to úplně přesně, Masaryk někde řekl, že nejde o to být velkým národem, jde o to být slušným národem. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Předseda vlády Petr Fiala mluví o tom, že i středně velká země jako Česko může podpořit Ukrajinu v boji proti Rusku. Vyzdvihuje především českou muniční iniciativu, která má pro Ukrajinu zajistit dodávky dělostřelecké munice. V této souvislosti Fiala parafrázuje Tomáše Garriguea Masaryka a přiznává, že se nejedná o přesný citát. V odůvodnění se tedy zaměříme na to, jestli lze podobnou myšlenku v Masarykově díle najít. Problém malého národa Masaryk napsal publikaci s názvem „Problém malého národa“, ve které se zamýšlí nad českým vlastenectvím a popisuje postavení českého národa ve světě. V textu například definuje češství, které se podle něj jako národní vědomí vyvinulo ze slovanství. Dále se zaměřuje na humanitní pojetí národnosti a vymezuje se proti nacionalismu postaveném na nenávisti k jinému národu (.pdf, str. 16). V neposlední řadě zmiňuje potřebu vytvoření národního státu (.pdf, str. 14). Humanitní pojetí národnosti Masaryk zmiňuje například i v práci„Ideály humanitní“ (.pdf, str. 67). Odvolává se přitom na slova Karla Havlíčka Borovského: „Napřed buď každý našinec sám přičinlivý, vzdělaný, čestný člověk a pak teprv vlastenec" (.pdf, str. 67). Masaryk tedy odmítá romantické pojetí národního vědomí, které se opírá o svou minulost (.pdf, str. 7), a vyzdvihuje soukromé pojetí: „Otázka cti národa je otázka cti každého jednotlivce.“ (.pdf, str. 15). Přímo velikosti národa se Masaryk věnuje v první zmíněné publikaci v kapitole „Prostředky národa malého“ (.pdf, str. 26–29). V této části odmítá, aby český národ k vlastnímu prosazení používal násilí jako to udělalo například Německo. Oproti tomu vyzdvihuje intenzivní práci a propagaci české kultury v zahraničí: „Cizina se o nás doví jen z toho, co se o nás píše ve Vídni. Jaký je to národ, když se sám o sebe nestará?“ (.pdf, str. 28–29). Závěr Petr Fiala se odkazuje na Tomáše Garriguea Masaryka slovy, že jde o to být národem slušným spíše než velkým. Masaryk se tomuto tématu skutečně věnoval ve svém textu „Problém malého národa“. V něm píše, že důležitější než velikost je píle a sebeprezentace. V jiné části se věnuje vlastenectví, které má podle něj být založeno na slušnosti jednotlivce, nikoli na nenávisti k jiným národům. Masaryk sice nepoužil stejnou formulaci jako premiér Fiala, který ale upozorňuje na to, že se nejedná o doslovnou citaci. Fialova parafráze obsahově odpovídá několika částem Masarykova díla, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý. | Masaryk vydal publikaci „Problém malého národa", ve které se zamýšlí nad postavením českého národa ve světě. V textu píše, že vlastenectví má vycházet ze slušnosti jednotlivce a že pracovitost je důležitější než velikost. | Evropské volby | [
2480,
5481,
6365
] |
247 | Jsme na tuto iniciativu (nákupu munice pro Ukrajinu, pozn.) vybrali nebo máme přislíbeno 1,6 miliardy euro. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Petr Fiala v kontextu výroku mluví o české muniční iniciativě, jejímž účelem je s pomocí dalších států nakoupit především dělostřeleckou munici v zemích mimo EU a tu následně předat Ukrajině, aby se mohla bránit ruské agresi. Podle slov premiéra Fialy má česká iniciativa přislíbené příspěvky na nákup munice v hodnotě 1,6 miliardy eur. Česká muniční iniciativa Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Česko chce Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů. Při svém proslovu na únorové Mnichovské bezpečnostní konferenci Petr Pavel mluvil konkrétně o dojednání „půl milionu kusů munice ráže 155 milimetrů a 300 tisíc kusů munice ráže 122 milimetrů”. Česká pomoc Ukrajině, která se týká oblasti dodávek dělostřelecké munice, je podle Ministerstva obrany založená na třech pilířích. Prvním pilířem je spolupráce s Dánskem a Nizozemím na dodávkách těžké techniky (např. tanků, bojových vozidel, dronů nebo velkorážní munice). Druhý pilíř stojí na přímé spolupráci mezi Ukrajinou a českými firmami (zejména se týká dodávek velkorážové munice sovětského typu). Třetí pilíř tvoří právě probíraná muniční iniciativa. Přislíbené finance Premiér Petr Fiala již na konci května mluvil o částce 1,6 miliardy eur, kterou přislíbilo poskytnout celkem 15 zemí. Uvedl to při příležitosti jednání o bezpečnosti s dalšími evropskými státníky. Ačkoliv samotná částka zazněla z úst Petra Fialy, u jednání nechyběli zástupci Dánska, Lotyšska, Polska a Nizozemska (.pdf) a schůzky se účastnili i premiér Ukrajiny Denys Šmyhal a americký náměstek ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti James O'Brien. Obdobně se na začátku června vyjádřil i ministr zahraničí Jan Lipavský, podle kterého se podařilo získat závazky na poskytnutí financí zhruba ve výši 1,7 miliardy eur od 15 zemí. To by podle něj mělo vystačit na nákup půl milionu kusů munice (video, čas 5:55). Celkovou výši příspěvků, které země na iniciativu poslaly, ale většinou není možné zjistit z oficiálních zdrojů. Ministerstvo obrany z bezpečnostních důvodů nechce o nákupu munice sdělovat více detailů a nezveřejňuje, které země se do iniciativy zapojily nebo jakou částkou přispěly. Důvodem je i tlak ze strany Ruska na třetí země, ze kterých munice pochází. Některé země nicméně samy zveřejnily, kolik peněz na českou iniciativu přispějí. Velkou částku poskytne Německo, které na začátku dubna přislíbilo celkem 576 milionů eur. Ke dni vysílání námi ověřované debaty zveřejnilo výši příspěvku dalších 12 členských států EU a také Kanada. Jak je vidět na následující tabulce, podařilo se nám dohledat příspěvky ve výši přibližně 1,5 miliardy eur. Patnáctým státem, který přispěl, je Polsko. Tamní ministr zahraničí Radoslaw Sikorski uvedl, že polská vláda rozhodla o zdvojnásobení sumy, konkrétní částku ale neprozradil. Kromě toho na nákup munice finančně přispívá i Česko. Přesná částka ale není známá, protože se na ní Fialův kabinet shodl v utajeném režimu. Premiér Fiala pouze opakovaně uvedl, že se jedná o vyšší stovky milionů korun (video, čas 23:15) a dodal, že množství finančních prostředků podle jeho názoru odpovídá „podílu, který by země naší velikosti a prosperity měla do těch věcí vložit“. Závěr Předseda vlády Petr Fiala mluvil o příspěvku 1,6 miliardy eur do české muniční iniciativy již na konci května po boku dalších evropských státníků. Ministr zahraničí Jan Lipavský později řekl, že na nákup munice Česko získalo 1,7 mld. eur. Ministerstvo obrany z bezpečnostních důvodů částky a přispívající země nezveřejňuje. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám ale podařilo dohledat příspěvek 14 zemí EU a NATO. Celkově se jedná o 1,5 miliardy eur. Výsledná částka se tak vejde do naší 10% tolerance, a výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý. | Ministr zahraničí Jan Lipavský na začátku června mluvil o příspěvku zhruba 1,7 miliardy eur od 15 zemí. Ministerstvo obrany jednotlivé částky nezveřejňuje, z veřejně dostupných zdrojů ale vyplývá, že 14 států ke dni námi ověřované debaty přislíbilo poslat celkem 1,5 mld. eur. | Evropské volby | [
2462,
10009,
62296,
63040,
64214,
65410,
82930,
84632,
84500,
87013
] |
248 | Lidi, jako jste vy, kteří nejsou ochotni přijít na pomoc sousední zemi, jak jste to řekl veřejně v televizi. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Petr Fiala v duelu mluví o pomoci Ukrajině ve formě dodávek munice a vyzdvihuje, že v českém zájmu je, aby se Ukrajina ruské agresi ubránila. Andreje Babiše kritizuje za jeho vyjádření v České televizi, kde řekl, že by neposlal české vojáky do otevřeného konfliktu v případě napadení spojenců v NATO. Vyjádření v televizi Babišův výrok zazněl v předvolebním duelu ČT s Petrem Pavlem před druhým kolem prezidentských voleb 2023. Jedním z témat debaty byla bezpečnost. Mír a válka přitom byly častými motivy Babišovy prezidentské kampaně, ve které se vymezoval vůči vládě Petra Fialy a používal slogany jako „Nezavleču Česko do války“. Moderátor duelu Martin Řezníček se Andreje Babiše zeptal, zda by měla Česká republika splnit spojenecké závazky a poslat své vojáky na pomoc Polsku nebo pobaltským státům v případě jejich napadení (video, čas 52:00). Na tuto otázku Babiš odpověděl: „Ne, určitě ne. Já chci mír, nechci válku a v žádném případě bych neposílal naše děti a děti našich žen do války.“ (video, 53:10) Česko je k vzájemné pomoci v případě napadení partnera zavázáno členstvím v NATO. Článek 5 Severoatlantické smlouvy říká, že útok na jednoho člena je útokem na celou alianci a členská země v případě ohrožení pomůže napadeným partnerům nutnými způsoby, v mezním případě tedy i za použití vojenské síly. Babišova reakce Andrej Babiš se svůj výrok později snažil vzít zpět. Na svém účtu na síti X napsal, že by článek 5 Severoatlantické smlouvy dodržel, pokud by to bylo potřeba. Alena Schillerová či Klára Dostálová z ANO následně Babiše obhajovaly tím, že nechtěl odpovídat na hypotetickou otázku. To samé na síti X psal i samotný Andrej Babiš. Pokud by ale došlo reálně k napadení, pochopitelně bych dodržel článek 5. O tom není debata. Závěr Petr Fiala má tedy pravdu, že Andrej Babiš v televizi řekl, že by jako prezident neposlal napadeným státům NATO pomoc. Babiš však později svá slova vzal zpět a potvrdil, že by jako velitel ozbrojených sil dodržel článek 5 smlouvy o NATO, který členské státy k pomoci zavazuje. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou. | Andrej Babiš skutečně v televizi řekl, že by napadeným státům na pomoc nepřišel. Slova zazněla před druhým kolem prezidentských voleb 2023 v duelu na ČT s Petrem Pavlem. Doplňme, že později se Babiš vyjadřoval odlišně a uváděl, že by české závazky v NATO naopak dodržel. | Evropské volby | [
7988,
10163,
63030,
63079,
64228,
64235,
64370,
65506,
65515,
84648,
85181
] |
249 | (…) nevydělal 13 miliard korun na ekonomické krizi, energetické krizi a dalších krizích jako váš Agrofert v roce 2022. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Premiér Petr Fiala reaguje na Andreje Babiše, který kritizuje českou muniční iniciativu a kauzu Podnikatelské družstevní záložny, ve které měl nepřiznaný podíl i Fiala a další členové ODS. Předseda vlády se ohrazuje tržbami koncernu Agrofert v roce 2022, ke kterým měla podle jeho slov přispět ekonomická a energetická krize. Koncern Agrofert podle výroční zprávy o hospodaření za rok 2022 dosáhl konsolidovaného zisku po zdanění ve výši 12,97 miliard korun (.pdf, str. 8). Tato částka tvořila dokonce dvojnásobek zisku z roku 2021, kdy firma vydělala 5,8 mld. Kč. Podle zprávy mělo na zvýšení zisků podíl hlavně chemické odvětví v zahraničí, odkud pocházela více než polovina tržeb. Úspěch navzdory krizi Předseda představenstva Agrofertu Zbyněk Průša k tržbám za rok 2022 uvedl, že zisky v zemědělství rostly díky vysokým cenám komodit. Redaktor Jan Brož z Hospodářských novin si úspěch Agrofertu vysvětluje tak, že se společnosti podařilo promítnout zdražení plynu do koncových cen hnojiv. Brož zároveň upozorňuje na to, že vysoké ceny energií se podařilo využít více podnikům, které byly úspěšné navzdory krizi. Analytik Radim Dohnal zisky Agrofertu odůvodnil vysokými světovými cenami výrobků: „To bylo dáno válkou, panikou a náběhem energetické krize. Naopak ceny vstupů v České republice měly zemědělské subjekty spíše nízké. Jako doběh staré doby byly zafixované.“ Agrární analytik Petr Havel však upozorňuje na to, že ačkoli byla nominální výše zisků vyšší, procento zisků z celkové ceny mohlo být stejné kvůli vyšším nákladům. Závěr Zisky Agrofertu za rok 2022 skutečně dosáhly téměř 13 miliard korun, a to především díky chemickým továrnám v zahraničí. V porovnání s předchozím rokem se jedná o více než dvojnásobek. Analytici vysvětlují, že do nárůstu zisků se promítly vyšší ceny komodit způsobené energetickou krizí. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý. | Zisky koncernu Agrofert v roce 2022 dosáhly 12,97 miliard Kč. Za vyšší tržby mohly mj. vyšší náklady, které narostly vlivem energetické krize a následně se promítly do finálních cen. | Evropské volby | [
2616,
63098,
63130,
63204,
65558,
65561,
65599,
84524,
87437
] |
250 | 120 tisíc (ukrajinských uprchlíků, pozn.) je na našem pracovním trhu. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Premiér Petr Fiala v kontextu výroku zmiňuje, že se jakožto předseda vlády snaží posilovat bezpečnost českých občanů, pro kterou je podle něj důležité, aby Česko pomáhalo Ukrajině ve válce s Ruskem. Uvádí, že součástí této pomoci je také přijetí ukrajinských uprchlíků, kteří se podle jeho názoru úspěšně integrují do české společnosti, a to i s přihlédnutím k tomu, že jich 120 tisíc pracuje. Situace uprchlíků z Ukrajiny Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v dubnu 2024 oznámilo, že dle dat pracuje v Česku přibližně 123 000 ukrajinských uprchlíků. Zároveň uvedlo, že se každý týden počet pracujících ukrajinských uprchlíků zvyšuje zhruba o tisícovku, v současnosti tak může být číslo ještě o něco vyšší. Zaměstnanost sleduje i Úřad práce, z jehož tiskové zprávy vyplývá, že ke konci dubna bylo zaměstnaných 118 163 ukrajinských uprchlíků (.pdf, str. 3). V nejnovější tiskové zprávě, kterou úřad zveřejnil až po námi ověřované debatě, stojí, že jich bylo již zhruba 121 tisíc (.pdf, str. 2). Dřívější závěry výzkumné organizace PAQ Research ukazují, že v Česku pracuje 72 % z ekonomicky aktivní populace ukrajinských uprchlíků (.pdf, str. 22). Společnost mezi ekonomicky aktivní populaci řadí všechny uprchlíky starší 17 let, kteří aktuálně pracují v Česku nebo na Ukrajině či jsou nezaměstnaní (.pdf, str. 4). Ukrajinští uprchlíci většinou pracují na hůře placených pozicích, kdy čtyři z deseti pracujících vykonávají manuální a pomocné práce a dokonce dvě třetiny pracují pod svou kvalifikací (.pdf, str. 22–23). Závěr Podle posledních dat MPSV a Úřadu práce v Česku v dubnu 2024 pracovalo zhruba 120 tisíc ukrajinských uprchlíků. Výrok premiéra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý. | Podle posledních údajů Ministerstva práce a sociálních věcí v Česku k dubnu 2024 pracovalo přibližně 123 tisíc ukrajinských uprchlíků. Podobné číslo uvádí i Úřad práce. | Evropské volby | [
62264,
80643,
80677
] |
251 | Kdo tady požívá dočasné ochrany, tak nemůže být námi poslán zpátky na Ukrajinu. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Premiér Petr Fiala reaguje na otázku, jakým způsobem ovlivní českou politiku rozhodnutí ukrajinského Ministerstva obrany, že všichni Ukrajinci, kteří se nacházejí v zahraničí a je jim více než 17 let, se budou muset vrátit na Ukrajinu a zaregistrovat se tam. Předseda vlády odpověděl, že si přeje, aby Ukrajinu bránili všichni, kdo mohou. Zároveň ale dodal, že česká ekonomika potřebuje ukrajinské uprchlíky, kteří u nás pracují. V tomto kontextu zdůraznil, že osoby, které mají dočasnou ochranu, podle něj česká vláda nemůže vyhostit z politické vůle. Dočasná ochrana Dočasnou ochranu na evropské úrovni upravuje směrnice z roku 2001, která byla do českého právního řádu později zapracována zákonem o dočasné ochraně cizinců. Rada EU dočasnou ochranu popisuje jako „krizový mechanismus EU, který se aktivuje za výjimečných okolností v případě hromadného přílivu osob“. Tuto směrnici musí aktivovat Rada EU na návrh Komise (.pdf, str. 3–4). Poprvé se tak stalo v březnu 2022 v reakci na ruskou vojenskou invazi na Ukrajině. Rada EU kromě toho rozhoduje o prodloužení dočasné ochrany a jejím ukončení. Vláda Petra Fialy následně přijala (.pdf) návrh tzv. Lex Ukrajina, který poté schválil Parlament a podepsal prezident. Tento zákon stanovil, že lidé s udělenou dočasnou ochranou mají oprávnění k pobytu na území Česka. Odejmutí dočasné ochrany V případě neudělení nebo odebrání dočasné ochrany se rozhodnutí řídí zmíněným zákonem o dočasné ochraně cizinců. V něm stojí, že povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany nesmí být uděleno nebo musí být odebráno v případě, že žadatel o její poskytnutí představuje bezpečnostní ohrožení státu, dopustil se zločinu proti lidskosti, válečného zločinu, zločinu proti míru nebo se provinil činy, které jsou v rozporu se zásadami a cíli OSN. Povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany také může být odepřeno či odejmuto, pakliže byl žadatel odsouzen za zvlášť závažný zločin a zároveň je kvůli tomu stále nebezpečný pro společnost. Dalším případem, kdy může být oprávnění k pobytu odepřeno, je důvodné podezření ze spáchání závažného trestného činu na území jiného státu nebo uvedení nepravdivých údajů či zamlčení skutečnosti klíčových pro zjištění stavu věci. Závěr Lidem, kteří obdrželi povolení k pobytu za účelem dočasné ochrany, lze toto povolení odebrat jen z výše vyjmenovaných závažných důvodů. Nelze je tedy poslat zpět do země původu bezdůvodně pouze z politického rozhodnutí. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý. | Osobám, které mají udělenou dočasnou ochranu a dostaly povolení k pobytu, nelze tuto ochranu odebrat na základě politického rozhodnutí. Dle zákona jim může být ochrana odejmuta pouze ze závažných důvodů, jako je např. spáchání zvláště závažného trestného činu. | Evropské volby | [
2565,
7809,
13088,
13150,
64356,
28470,
83171
] |
252 | Dneska 120 000 Ukrajinců na našem pracovním trhu přispívají více, než kolik pomáháme jejich kolegyním a kolegům, kteří u nás jsou. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Premiér Petr Fiala reaguje na otázku, jestli by měla Evropa pomáhat vracet bojeschopné muže na Ukrajinu. Řekl, že toto rozhodnutí záleží na nich samotných a že ukrajinští uprchlíci podle něj na českém pracovním trhu přispívají více, než kolik z něj obdrží ve formě pomoci. Kromě toho pochválil i českou společnost za přijetí a integraci ukrajinských uprchlíků. Pracující uprchlíci z Ukrajiny přispívají do státního rozpočtu a zároveň české ekonomice pomáhají tím, že zaplňují neobsazená pracovní místa. V našem odůvodnění se ale zaměříme jen na to, jestli jejich příspěvky do státního rozpočtu převyšují částku, kterou stát na podporu ukrajinských uprchlíků v Česku vynakládá. Pomoc ukrajinským uprchlíkům Stát ukrajinským uprchlíkům pomáhá především ve formě humanitárních dávek. Tím se rozumí pomoc cizincům, kterým byla na českém území udělena dočasná ochrana „a kteří nemají prostředky na úhradu základních životních potřeb“ (.pdf, str. 3). Podle Lex Ukrajina, který nabyl účinnosti v březnu 2022, činila humanitární dávka původně 5 000 Kč za měsíc (.pdf). První dávku bylo možné získat už v měsíci, kdy byla cizinci v České republice udělena dočasná ochrana. Následně si o příspěvek mohli žádat opakovaně po dobu pěti kalendářních měsíců. V rámci zmiňovaného zákona Lex Ukrajina se poskytoval také tzv. příspěvek pro solidární domácnost. Ten dostávaly fyzické osoby, které bezplatně ubytovaly cizince s dočasnou ochranou (.pdf, str. 14–15). Jestliže ubytovaný uprchlík sdílel bydlení přímo s ubytovatelem (např. v případě, kdy ubytovatel poskytl pokoj v domě, kde sám bydlí), činil měsíční příspěvek 3 000 Kč. Od začátku července 2023 došlo ke zpřísnění podmínek pro nárok na humanitární dávku a příspěvek pro solidární domácnost. Částky související s bydlením jsou poskytovány přímo cizincům s dočasnou ochranou společně s humanitární dávkou. Tyto podmínky byly představeny v rámci vládní novely zákonů pod názvem Lex Ukrajina 5. Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky měly zvýšit účast Ukrajinců na hrazení životních nákladů (.pdf). Příjmy převyšují výdaje V dubnu letošního roku Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) oznámilo, že podle dat pracuje v České republice přibližně 123 000 ukrajinských uprchlíků. Zároveň uvedlo, že se každý týden počet pracujících ukrajinských uprchlíků zvyšuje zhruba o tisícovku, v současnosti tak může být číslo ještě vyšší. Zaměstnanost sleduje i Úřad práce, z jehož tiskové zprávy vyplývá, že ke konci dubna bylo zaměstnaných 118 163 ukrajinských uprchlíků (.pdf, str. 3). V nejnovější tiskové zprávě, kterou úřad zveřejnil až po odvysílání námi ověřované debaty, stojí, že jich bylo již zhruba 121 000 (.pdf, str. 2). Pracující uprchlíci do rozpočtu přispívají odvody z výdělků, daní z přidané hodnoty a spotřební daní. V lednu 2024 MPSV uvedlo, že za daný měsíc přinesli ukrajinští uprchlíci do státního rozpočtu více něž dvojnásobek toho, na kolik vyšly humanitární příspěvky (.pdf). Podpora běženců stála 0,9 miliardy korun, zatímco z odvodů na pojistném nebo spotřební dani stát získal 1,9 miliardy. Z tiskové zprávy vyplývá, že trend v příjmech a výdajích na uprchlíky se změnil již ve třetím čtvrtletí roku 2023, kdy příjmy přesáhly výdaje (.pdf, str. 2). Podle analytičky MPSV Magdaleny Klimešové stát vyplatil za první čtvrtletí roku 2024 na podporu ukrajinských uprchlíků zhruba 3,5 miliardy korun, zatímco příspěvky Ukrajinců do státní kasy činily přibližně 6,4 miliardy korun. Mnoho uprchlíků ale stále pracuje na pozicích pod svou kvalifikací. Problémem je zejména složité uznávání diplomů a případná neznalost českého jazyka. Shrnutí Podle MPSV bylo v dubnu 2024 na českém pracovním trhu přibližně 123 000 ukrajinských uprchlíků. Obdobný údaj uvádí i Úřad práce. České ekonomice tito pracující uprchlíci přispívají více způsoby. Kromě toho, že zaplňují neobsazená pracovní místa, přispívají do státního rozpočtu odvody a daněmi. Příjmy, které stát z těchto odvodů a daní získal, překročily výdaje na pomoc uprchlíkům v ČR poprvé v polovině roku 2023. V prvním čtvrtletí roku 2024 přispěli ukrajinští uprchlíci téměř dvojnásobek oproti vyplacené pomoci. Výrok Petra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý. | V ČR dle dat MPSV v dubnu 2024 pracovalo asi 123 000 ukrajinských uprchlíků. Ti za první čtvrtletí roku 2024 odvedli do státního rozpočtu 6,4 miliardy Kč. Výdaje ve formě sociální pomoci ukrajinským uprchlíkům byly za stejné období opravdu nižší a činily jen 3,5 miliardy Kč. | Evropské volby | [
2523,
3510,
6421,
7356,
8834,
10155,
13279,
13150,
59070,
62331,
64366,
65618,
80643,
80677
] |
253 | Vy jste ho měl v Bílém domě (zbrojaře Michala Strnada, pozn.) | Nepravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | V diskuzi s premiérem Petrem Fialou o české muniční iniciativě pro Ukrajinu Andrej Babiš tvrdí, že Česká republika na Ukrajinu posílá nekvalitní a drahou munici. Opírá se přitom o vyjádření zbrojaře Michala Strnada, kterého označuje za zbrojaře Petra Fialy slovy: „To říká váš zbrojař.“ Předseda hnutí ANO Babiš v souvislosti s tím uvádí, že premiér Petr Fiala Strnada vzal s sebou při své návštěvě Bílého domu. Michal Strnad je majitelem a předsedou představenstva průmyslově-technologického holdingu Czechoslovak Group (CSG). CSG je mimo jiné nejvýznamnější zbrojařskou firmou v Česku. V rozhovoru pro britský list Financial Times Strnad uvedl, že zhruba polovina munice, kterou jeho společnost jménem ČR zakoupila, nebyla dostatečně kvalitní, aby se bez dalšího zpracování mohla odeslat na Ukrajinu. Ve stejném rozhovoru Strnad také uvedl, že „každý týden se cena zvyšuje a s komponenty jsou velké problémy.“ Fialova návštěva Bílého domu Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli zmínku, že by se Michal Strnad zúčastnil jednání premiéra Petra Fialy s americkým prezidentem Joem Bidenem v Bílém domě, které se uskutečnilo 15. dubna 2024. Součástí návštěvy v Bílém domě byla také bilaterální jednání delegací Česka a USA. Podle vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara se na české straně jednání účastnil vedle něj a předsedy vlády také velvyslanec v USA Miloslav Stašek, první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák „a pak lidé přímo od premiéra“. Tyto osoby ovšem blíže nespecifikoval. Novinky.cz uvedly, že vedle výše zmíněných osob se schůzky také zúčastnili vrchní ředitelka Sekce Kabinetu předsedy vlády Petra Fojtíková, ředitel odboru komunikace Úřadu vlády Václav Smolka a ředitel Odboru strategie a analýz Úřadu vlády Jakub Kajzler. Ten o svém setkání s Joem Bidenem informoval i na síti X (dříve Twitter), stejně jako např. Jiří Kozák. Kromě nich byla s delegací ve Washingtonu také mluvčí vlády Lucie Ješátková. Jednání v Bílém domě proběhlo ve velmi uvolněné a přátelské atmosféře. Prezident Biden ocenil roli, kterou Česko v současném světě hraje. pic.twitter.com/GFcGbh0aDu Michal Strnad v USA Strnad se v dubnu 2024 ve Washingtonu nacházel, dohledatelná je ale pouze jeho účast na galavečeři zaměřené na prezentaci českých investic v USA, která se odehrála 16. dubna ve washingtonském Cosmos Clubu. Večeři uspořádal spolek Jagello 2000, který se zaměřuje na oblast české zahraniční bezpečnostní politiky a členství Česka v NATO. Michal Strnad byl zachycen např. na fotografii u facebookového příspěvku skupiny Jagello 2000. Na zveřejněných fotografiích lze rozpoznat, že Strnad na galavečeři seděl u stejného stolu jako premiér Petr Fiala, bližší informace o jejich jednání ale nejsou k dispozici. Podle slov ředitele odboru komunikace Václava Smolky ze 6. června Michal Strnad do USA „přijel po vlastní ose“ jako zbytek podnikatelské delegace a nebyl součástí doprovodného týmu premiéra Fialy. Podobně se pro Demagog.cz vyjádřila i mluvčí vlády Lucie Ješátková, podle které Strnad „nebyl součástí delegace“ a návštěvy v Bílém domě se neúčastnil. Závěr Andrej Babiš tvrdí, že zbrojař Michal Strnad navštívil s premiérem Petrem Fialou Bílý dům. Ačkoliv Strnad v té době ve Washingtonu také byl, jeho setkání s Petrem Fialou je zdokumentované pouze z galavečeře pořádané spolkem Jagello 2000. O Strnadově přítomnosti v Bílém domě ve veřejně dostupných zdrojích není žádná zmínka a neobjevuje se ani na žádné fotografii z Fialovy návštěvy Bílého domu. Mluvčí Úřadu vlády pro Demagog.cz uvedla, že Strnad součástí české delegace nebyl a návštěvy Bílého domu se neúčastnil. Z těchto důvodů hodnotíme výrok Andreje Babiše jako nepravdivý. | Michal Strnad byl ve Washingtonu ve stejné době jako Petr Fiala. Jednání v Bílém domě se ale neúčastnil, což pro Demagog.cz potvrdila i mluvčí Úřadu vlády Lucie Ješátková. | Evropské volby | [
2766,
2857,
5462,
5584,
6964,
10143,
10182,
10185,
10216,
10241,
10242,
10243,
62378,
63224,
64510,
65637,
84752
] |
254 | Já jsem teda žádného zbrojaře v Bílém domě neměl. | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Premiér Petr Fiala reaguje na tvrzení Andreje Babiše, který v debatě uvedl, že Fiala na své jednání s americkým prezidentem Joem Bidenem v Bílém domě přivedl zbrojaře Michala Strnada (video, čas 1:03:47). Ten je majitelem a předsedou představenstva průmyslově-technologického holdingu Czechoslovak Group (CSG). CSG je mimo jiné nejvýznamnější zbrojařskou firmou v Česku. Fialova návštěva Bílého domu Premiér Petr Fiala se s Joem Bidenem v Bílém domě setkal v rámci své třídenní návštěvy USA, která probíhala od 14. do 16. dubna 2024. S americkým prezidentem měl Fiala schůzku v pondělí 15. dubna. Po úvodní řeči před novináři pokračovala bilaterální jednání mezi představiteli obou států bez přítomnosti médií. Podle vládního poradce pro národní bezpečnost Tomáše Pojara se na české straně jednání účastnil vedle něj a předsedy vlády také velvyslanec v USA Miloslav Stašek, první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák „a pak lidé přímo od premiéra“. Tyto osoby ovšem blíže nespecifikoval. Podle Staška o podobě týmu, který se jednání účastnil, „rozhoduje americká strana, která stanovuje formát jednání“. Novinky.cz uvedly, že vedle výše zmíněných osob se jednání také zúčastnili vrchní ředitelka Sekce Kabinetu předsedy vlády Petra Fojtíková, ředitel odboru komunikace Úřadu vlády Václav Smolka a ředitel Odboru strategie a analýz Úřadu vlády Jakub Kajzler. Ten o svém setkání s Joem Bidenem informoval i na síti X (dříve Twitter), stejně jako např. Jiří Kozák. Kromě nich byla s delegací ve Washingtonu také mluvčí vlády Lucie Ješátková. Jednání v Bílém domě proběhlo ve velmi uvolněné a přátelské atmosféře. Prezident Biden ocenil roli, kterou Česko v současném světě hraje. pic.twitter.com/GFcGbh0aDu Premiér Petr Fiala o průběhu jednání novinářům řekl, že s prezidentem Bidenem mluvili především o ruské invazi na Ukrajinu, české muniční iniciativě nebo vzájemných ekonomických vztazích. Tématem podle předsedy vlády byla i přítomnost českých firem na americkém trhu a možnost posílení spolupráce v oblasti jaderné energetiky a dodávek zkapalněného zemního plynu. Michal Strnad v USA Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nenašli zmínku, že by se Michal Strnad zúčastnil jednání mezi Fialou a Bidenem. Strnad se neobjevuje ani na žádné fotografii z premiérovy návštěvy Bílého domu. Ve Washingtonu se sice v dubnu 2024 nacházel, dohledatelná je ale pouze jeho účast na galavečeři zaměřené na prezentaci českých investic v USA, která proběhla 16. dubna ve washingtonském Cosmos Clubu. Večeři pořádal spolek Jagello 2000, který se věnuje oblasti české zahraniční bezpečnostní politiky a členství ČR v NATO. Michal Strnad byl zachycen např. na fotografii u facebookového příspěvku skupiny Jagello 2000. Na zveřejněných fotografiích lze rozpoznat, že Strnad na galavečeři seděl u stejného stolu jako premiér Petr Fiala, bližší informace o jejich jednání ale nejsou k dispozici. Podle ředitele odboru komunikace Smolky Michal Strnad do USA „přijel po vlastní ose“ jako zbytek podnikatelské delegace a nebyl součástí doprovodného týmu premiéra Fialy. Podobně se pro Demagog.cz vyjádřila i mluvčí vlády Lucie Ješátková, podle které Strnad „nebyl součástí delegace premiéra“ a návštěvy v Bílém domě se neúčastnil. Závěr Petr Fiala vyvrací tvrzení Andreje Babiše, že s sebou na jednání do Bílého domu vzal zbrojaře Michala Strnada. Podle veřejně dostupných informací se Strnad jednání s americkým prezidentem Joem Bidenem opravdu nezúčastnil, což pro Demagog.cz potvrdila i mluvčí Úřadu vlády Lucie Ješátková. Z dostupných zdrojů vyplývá, že se schůzky neúčastnil ani jiný český zbrojař. Z těchto důvodů hodnotíme výrok premiéra Petra Fialy jako pravdivý. | Jednání v Bílém domě se zúčastnili poradce pro bezpečnost Tomáš Pojar, velvyslanec ČR v USA Miloslav Stašek a první náměstek ministra zahraničí Jiří Kozák. Přítomný byl i premiérův komunikační tým. Michal Strnad ani jiný zbrojař na schůzce nebyl. | Evropské volby | [
2827,
10143,
10284,
10185,
10182,
10216,
10242,
10241,
10243,
62407,
63261,
63224,
64510,
65637,
84752,
84894
] |
255 | V chartě NATO je devětkrát slovo mír, že členové NATO mají řešit konflikty mírovými prostředky. | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš odpovídá na otázku, jestli souhlasí s tím, že Ukrajina používá dodané zbraně k útokům na Rusko. S tím Babiš souhlasí, protože je podle něj Moskva agresorem, který na Ukrajinu zaútočil. Zároveň se ale obává následné reakce Kremlu a upozorňuje na to, že Severoatlantická aliance (NATO) nemá dostatečné obranné kapacity. V tomto kontextu zmiňuje „chartu NATO“, tedy Severoatlantickou smlouvu z roku 1949, která NATO založila . Obsah smlouvy Severoatlantická smlouva opravdu obsahuje devět zmínek o míru. O tom, že členové NATO mají řešit konflikty mírovými prostředky, pojednává hned první článek. Říká, že se smluvní strany zavazují urovnávat veškeré mezinárodní spory mírovými prostředky. Toto ustanovení smlouvy se přitom odvolává na Chartu Spojených národů (.pdf). Článek 5 poté připouští použití ozbrojené síly v případě, že by byl napaden členský stát NATO. Útok na jednoho člena se totiž na základě tohoto článku považuje za útok na všechny. Konkrétně v článku stojí, že „dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich (smluvních stran, pozn. Demagog.cz) uplatní právo na individuální nebo kolektivní obranu, (…) pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v souladu s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost severoatlantické oblasti“. Závěr Severoatlantická smlouva, na jejímž základě vzniklo NATO, opravdu obsahuje devět zmínek o míru. Smluvní strany se v ní také zavázaly k tomu, že mezinárodní spory budou řešit mírovými prostředky. Výrok Andreje Babiše tak hodnotíme jako pravdivý. | Severoatlantická smlouva, která založila NATO, obsahuje devět zmínek o míru. Upřednostňuje také řešení mezinárodních sporů mírovými prostředky, přičemž použití ozbrojené síly připouští jen při napadení člena NATO. | Evropské volby | [
62360,
65661,
80851,
85181
] |
256 | Já jsem i řekl (...), že jsou to vyšší stovky milionů korun (částka, kterou Česko poskytne v rámci muniční iniciativy pro Ukrajinu, pozn.) | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Premiér Petr Fiala reaguje na otázku, kdy se česká veřejnost dozví, kolik peněz Česko přispívá do muniční iniciativy pro Ukrajinu. Předseda vlády odpověděl, že již v minulosti řekl, že jde o vyšší stovky milionů korun. Přesnou částku prý ale v tuto chvíli říct nemůže, protože se jedná o utajené informace. Zároveň dodal, že veřejnost se přesnou částku dozví, až to bude možné. Vyjádření Petra Fialy Muniční iniciativu pro Ukrajinu představil premiér Petr Fiala na mimořádném summitu EU na začátku února 2024. Prostřednictvím bilaterální spolupráce s třetími zeměmi (státy mimo EU) chce Česká republika Ukrajině dodávat zbraně, munici a jinou zbrojní techniku. Český návrh se podle prezidenta Petra Pavla k polovině dubna 2024 rozhodlo podpořit 20 států. Přesná částka, kterou Česko na nákup munice vyčlenilo, není známá, protože její výši vláda přijala v utajeném režimu. Premiér uvedl, že toto rozhodnutí podle něj bylo správné kvůli bezpečnosti lidí, kteří na muniční iniciativě pracují. Petr Fiala na začátku dubna v pořadu Co na to premiér na CNN Prima News řekl, že na nákup munice pro Ukrajinu dá Česká republika vyšší stovky milionů korun (video, čas 23:15). Dodal, že množství finančních prostředků podle jeho názoru odpovídá „podílu, který by země naší velikosti a prosperity měla do těch věcí vložit“. Muniční iniciativa Česká pomoc Ukrajině, která se týká oblasti dodávek dělostřelecké munice, je podle Ministerstva obrany založená na třech pilířích. Prvním pilířem je spolupráce s Dánskem a Nizozemím na dodávkách těžké techniky (např. tanků, bojových vozidel, dronů nebo velkorážní munice). Druhý pilíř stojí na přímé spolupráci mezi Ukrajinou a českými firmami (zejména se týká dodávek velkorážové munice sovětského typu). Třetí pilíř tvoří právě zmíněná muniční iniciativa, v rámci které chce Česko Ukrajině zajistit zejména dělostřeleckou munici ráže 155 milimetrů. Konkrétní ambicí je dodat Ukrajině 800 000 nábojů do konce roku 2024. Petr Fiala před jednáním o bezpečnosti s evropskými státníky v Praze na konci května řekl, že do iniciativy už přispělo 15 zemí částkou 39,5 miliardy korun. Závěr Předseda vlády Petr Fiala dříve opravdu řekl, že česká vláda na pomoc Ukrajině v rámci muniční iniciativy vyčlení vyšší stovky milionů korun. Vyjádřil se tak na začátku dubna na CNN Prima News. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý. | Premiér Petr Fiala v dubnu 2024 na CNN Prima News skutečně řekl, že Česká republika vyhradila na nákup nábojů pro Ukrajinu v rámci muniční iniciativy vyšší stovky milionů korun. | Evropské volby | [
10009,
10395,
64214,
65681,
84632,
84500,
87013
] |
257 | Děláme spolu s dalšími 15 státy (...) tuto českou iniciativu (nákup munice pro Ukrajinu, pozn.) | Pravda | Petr Fiala | 2024-06-05T00:00:00 | ODS | Premiér Petr Fiala v debatě zmiňoval, že je v zájmu České republiky, aby se Ukrajina dokázala ubránit ruské agresi. Podle jeho slov se jedná o „jedinou cestu k míru“, a proto je dle něj důležité, aby Česko Ukrajině pomáhalo. Uvádí, že v rámci této pomoci Česko organizuje iniciativu nákupu munice pro Ukrajinu, a tvrdí, že se do této iniciativy spolu s ČR zapojilo 15 států. Česká muniční iniciativa Na mimořádném summitu EU na začátku února 2024 se lídři unijních zemí shodli, že EU musí urychlit dříve přislíbené dodávky munice na Ukrajinu, které se nepodařilo dodat podle původního plánu. Premiér Fiala tehdy na summitu navrhl, aby Unie dělostřeleckou munici nakupovala i mimo země EU, což by podle něj mohlo pomoct unijní slib splnit. Schválení takového návrhu ovšem později zablokovalo několik členských zemí EU. Česká republika se nakonec rozhodla postupovat nezávisle na Evropské unii. V polovině února prezident Petr Pavel oznámil, že se Česku podařilo mimo EU najít zdroje dělostřelecké munice, kterou by ČR mohla nakoupit a poměrně rychle dodat Ukrajině, pokud by další země pomohly s financováním. Do českého projektu se poté skutečně rozhodly zapojit i další státy. Počet států zapojených do muniční iniciativy Jednotlivé státy se mohou k iniciativě oficiálně připojit podepsáním memoranda o porozumění s Českou republikou. Podle informací dostupných před ověřovanou debatou, které ministryně obrany Jana Černochová uvedla koncem května, se k iniciativě připojilo celkem 18 států. Stejné číslo zmínil předtím i náměstek ministryně obrany Daniel Blažkovec. Jednotlivé státy v rámci iniciativy přislíbí konkrétní částku, kterou následně pošlou České republice. Ke konci května 2024 peníze přišly jenom od pěti států, konkrétně od Kanady, Dánska, Nizozemska, Portugalska a také od Německa. Konkrétní částku ale přislíbilo i Norsko, Švédsko, Finsko, Island, Lotyšsko, Litva, Slovinsko, Lucembursko a Belgie. Polsko rovněž Česku přislíbilo konkrétní částku, kterou posléze dokonce zdvojnásobilo, její výše nicméně není z veřejných zdrojů dohledatelná. Vedle toho slíbilo i logistickou pomoc. Připojení k iniciativě deklarovala i Francie, která ovšem neuvedla, zda poskytne finanční prostředky. Ve veřejně dostupných zdrojích je možné naopak dohledat jen zmínky o tom, že se Francie podílí na vyhledávání dostupných zásob munice a střelného prachu. Řecko se rozhodlo zapojit tím, že prodá iniciativě munici ze svých zásob. Závěr Podle informací, které byly veřejně dostupné v době debaty, se zavázalo poslat peníze na českou muniční iniciativu celkem 15 zemí, 5 z nich už tehdy finanční prostředky Česku přímo zaslalo. Některé další státy, např. Řecko, se rozhodly do českého projektu zapojit jiným způsobem. Dle vyjádření ministryně obrany Jany Černochové z konce května se tak do iniciativy zapojilo celkově 18 států. Výrok premiéra Fialy tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. | Do české muniční iniciativy, jejímž cílem je nakupovat munici pro Ukrajinu mimo EU, se podle zástupců Ministerstva obrany zapojilo ke konci května 2024 celkem 18 zemí. Dle veřejně dostupných informací přislíbilo přispět konkrétní finanční částkou 15 států. | Evropské volby | [
5500,
5514,
5543,
5576,
5600,
6444,
7298,
7323,
7885,
7952,
10259,
10000,
62359,
62111,
62459,
62909,
62943,
80879,
81149,
81335,
84094,
84548
] |
258 | Já osobně jsem například dával peníze na záchranu 1 000 volyňských Čechů. | Pravda | Andrej Babiš | 2024-06-05T00:00:00 | ANO | Předseda hnutí ANO Andrej Babiš v debatě vyzýval premiéra Fialu, aby řekl, kolik peněz ODS nebo on osobně věnoval Ukrajině. Následně uvádí, že hnutí ANO bylo jediné, které na pomoc Ukrajině poskytlo deset milionů korun, a že on sám finančně přispěl na záchranu tisícovky volyňských Čechů. Babiš a volyňští Češi Volyňští Češi jsou potomci českých emigrantů, kteří se v 19. století usadili v oblasti Volyně, která je dnes součástí Ukrajiny. Část z nich se do Česka vrátila po druhé světové válce, další až po roce 1989. Někteří z Ukrajiny odešli po únoru 2022 kvůli ruské invazi. Místopředsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martinková v březnu 2022 řekla, že se díky tehdejším evakuačním akcím do ČR podařilo dopravit zhruba 800 volyňských Čechů. Později sdružení napsalo, že autobusy z Ukrajiny převezly celkem 1 000 osob (.pdf, str. 2). Podle sdružení tato pomoc začala tak, že Dagmar Martinková kontaktovala předsedkyni Rady Čechů na Ukrajině Ludmilu Čiževskou, která ji požádala o pomoc s přesunem dětí (.pdf, str. 1). Martinková poté peníze na evakuaci sháněla na Ministerstvu vnitra a od humanitárních organizací, což se dle jejích slov nepovedlo. Následně tak kontaktovala poslankyni Jaroslavu Pokornou Jermanovou (ANO) a předsedu hnutí ANO Andreje Babiše (.pdf, str. 1), který podle Martinkové evakuaci podpořil (video, čas 12:44) a sdružení předal „potřebnou částku“. Martinková dodala, že nakonec i resort vnitra nabídl doprovod, „který by napomohl např. na hranicích“ (.pdf, str. 1). Andrej Babiš se o záchraně volyňských Čechů zmiňoval opakovaně v Poslanecké sněmovně a na svých sociálních sítích (video, čas 14:13). Jeho roli nám potvrdila Dagmar Martinková také v e-mailové komunikaci. „Andrej Babiš skutečně pomáhal při záchraně 1 000 volyňských Čechů na počátku války a jejich evakuaci do ČR. Pomohl najít dopravce a financoval dopravu z ohrožených míst na hranice – což nikdo v té době nebyl schopen zajistit,“ uvedla pro Demagog.cz. Shrnutí Podle vyjádření místopředsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martinkové předseda hnutí Andrej Babiš pomáhal při evakuaci tisícovky volyňských Čechů a poskytl finance na jejich přesun. Z těchto důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý. | Místopředsedkyně Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel Dagmar Martinková opakovaně potvrdila, že Andrej Babiš finančně přispěl na evakuaci tisícovky volyňských Čechů z Ukrajiny. | Evropské volby | [
5047,
5469,
6315,
15936,
58959,
64650,
84533,
85373
] |
259 | My to máme v programu (nesouhlas se zrušením práva veta, pozn.) | Pravda | Alexandr Vondra | 2024-06-02T00:00:00 | ODS | Lídr koalice SPOLU ve volbách do Europarlamentu Alexandr Vondra odpovídá na otázku, jestli má jednoznačný názor na rušení práva veta v EU. Reaguje, že právo veta rušit nechce, protože by to podle něj vedlo k oslabení Česka, k omezení prostoru pro společná jednání a v konečném důsledku i k rozložení EU. V tomto kontextu uvádí, že koalice SPOLU se proti zrušení vyslovuje i ve svém volebním programu. Právo veta Právo veta znamená, že každý členský stát může odmítnout navrhované rozhodnutí Rady EU, které se týká citlivých oblastí. Jedná se například o daňovou politiku, rozhodnutí o přijetí nového člena do EU nebo společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Pokud se tedy na takovém rozhodnutí neshodnou všechny členské země, není přijato. Zastánci reformy práva veta zdůrazňují potřebu větší flexibility v rozhodování EU, protože s rostoucím počtem zemí je stále složitější najít jednomyslnou shodu. Odpůrci naopak poukazují na to, že bez práva veta by menší státy mohly být snadno přehlasovány. Program SPOLU Program, se kterým jde koalice SPOLU do Evropských voleb 2024, obsahuje čtyři hlavní tematické okruhy, ve kterých SPOLU prezentuje svůj souhlasný či odmítavý postoj k jednotlivým problematikám (.pdf, str. 9–21). Stanovisko k zachování práva veta obsahuje konkrétně závěrečný okruh nazvaný Budoucnost EU. V části, ve které se koalice mimo jiné hlásí k podpoře rozšiřování EU o státy východní a jihovýchodní Evropy včetně Ukrajiny, se SPOLU zároveň vyslovuje proti „rušení práva veta v klíčových oblastech zahraniční politiky, obranné politiky nebo daní“ (.pdf, str. 21). Závěr Volební program koalice SPOLU před volbami do Evropského parlamentu skutečně obsahuje nesouhlas se zrušením práva veta. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý. | Ve svém volebním programu pro evropské volby koalice SPOLU opravdu uvádí, že nesouhlasí se zrušením práva veta. Konkrétně se vymezuje proti jeho zrušení v daňové, zahraniční a obranné politice. | Za pět minut dvanáct | [
2637,
7946,
10320
] |
260 | Vy (ke Kláře Dostálové, pozn.) jste tam (do Evropského parlamentu, pozn.) předminule dodali čtyři, dva vám utekli. Teď jste tam dodali šest a tři vám utekli. | Pravda | Alexandr Vondra | 2024-06-02T00:00:00 | ODS | Lídr koalice SPOLU do eurovoleb Alexandr Vondra reaguje na kritiku od lídryně kandidátky ANO Kláry Dostálové, která tvrdí, že koalice SPOLU je nejednotná v otázce zachování práva veta v EU. Vondra poukazuje na to, že je podle něj hnutí ANO v některých ohledech méně jednotné než koalice SPOLU. Argumentuje tím, že se s hnutím ve volebním období 2014–2019 rozešli dva z jeho čtyř europoslanců a ve volebním období 2019–2024 se s ANO rozešli tři z jeho šesti europoslanců. Europoslanci ANO ve volebním období 2014–2019 Ve volbách do Evropského parlamentu (EP) v roce 2014 získalo hnutí ANO čtyři mandáty, byli zvoleni Pavel Telička, Petr Ježek, Dita Charanzová a Martina Dlabajová. Ti následně vstoupili do politické skupiny ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu). Europoslanec Pavel Telička ovšem v roce 2017 ukončil s ANO spolupráci. Od hnutí se podle svých slov odstřihnul kvůli neshodám ohledně politického směřování hnutí a nedostatečnému prosazování evropské tematiky. Mandát europoslance si ale ponechal. Na začátku roku 2018 se s hnutím rozešel europoslanec Petr Ježek, kterému vadila podpora Miloše Zemana v prezidentských volbách a spolupráce s KSČM. Oba europoslanci v roce 2019 založili nové politické hnutí Hlas. Europoslanci ANO ve volebním období 2019–2024 V evropských volbách v roce 2019 hnutí ANO vyhrálo se ziskem šesti křesel a následně se stalo součástí nové frakce Renew Europe, která vznikla jako nástupce skupiny ALDE. Zvoleni byli Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Radka Maxová, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík. Hnutí v roce 2020 opustila Radka Maxová, která kritizovala, že podle ní v ANO převažují marketingové zájmy nad původními idejemi hnutí. Později v roce 2021 navázala spolupráci se sociální demokracií (SOCDEM), kterou poté v EP zastupovala jako nezávislá. Současně přestoupila z frakce Renew Europe do frakce S&D (Progresivní aliance socialistů a demokratů). V roce 2023 spolupráci s ANO ukončila Dita Charanzová, která uvedla, že se v nadcházejících volbách do europarlamentu už za hnutí kandidovat nechystá. Na hnutí kritizovala konzervativní a „národovecké“ směřování. Místopředseda ANO Karel Havlíček naopak odchod Dity Charanzové vysvětloval její nespokojeností s pravděpodobně nízkým umístěním na kandidátce hnutí ANO v nadcházejících eurovolbách. Ve stejné době Charanzovou následovala europoslankyně Martina Dlabajová, která hnutí vytýkala odklon od liberálních hodnot a obávala se možné budoucí spolupráce ANO s SPD. Europoslankyně Charanzová a Dlabajová nadále zůstaly ve frakci Renew Europe jako nezávislé. Hnutí ANO tak v Evropském parlamentu zbyli už jen tři europoslanci: Martin Hlaváček, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík. Závěr V minulém volebním období (2014–2019) opustili hnutí ANO dva ze čtyř zvolených europoslanců. V tomto volebním období (2019–2024) mělo původně ANO v europarlamentu šest mandátů, tři europoslankyně se ovšem postupně s hnutím rozešly. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý. | Ve volebním období 2014–2019 s hnutím ANO ukončili spolupráci dva ze čtyř zvolených europoslanců. V následujících volbách v roce 2019 hnutí v europarlamentu získalo šest křesel, během volebního období jej ale postupně opustily tři europoslankyně. | Za pět minut dvanáct | [
7291,
8767,
10319,
10375,
10378,
10383,
10463,
59072,
62514,
62519,
62550,
63375,
63419,
63447,
82896,
84058,
84195,
84415,
84595,
85241
] |
261 | Euro 7 (…) tak tam přes ty své výhrady on (Luděk Niedermayer, pozn.) hlasoval s námi. Na rozdíl od vás (hnutí ANO, pozn.) kdy i vaši tři zbylí europoslanci nakonec hlasovali proti té osekané Euro 7. | Pravda | Alexandr Vondra | 2024-06-02T00:00:00 | ODS | Europoslanec Alexandr Vondra (ODS) v kontextu výroku porovnává jednotu v rámci hnutí ANO a v rámci koalice SPOLU. Mluví proto o svém kolegovi z koalice SPOLU Luďku Niedermayerovi (TOP 09) a argumentuje, že v zásadních otázkách oba zastávají podobný názor. Emisní norma Euro 7 Emisní normy Euro stanovují limity škodlivin, které do ovzduší vypouštějí motorová vozidla. Jedná se o závazné právní akty, které se postupem času zpřísňují. Nejnovější normu Euro 7 schválili europoslanci v březnu 2024. Euro 7 nahrazuje předcházející normy, a to konkrétně normu Euro 6, která platila pro osobní automobily, dodávky a lehká vozidla, a také Euro VI, která platila pro nákladní automobily a těžká nákladní vozidla. Euro 7 je tedy jedinečnou normou v tom, že se vztahuje na oba druhy vozidel. Významnou změnou, kterou Euro 7 přináší, jsou nová opatření ke snížení emisí pevných částic z opotřebovávání pneumatik a brzd. Kromě toho např. zavádí požadavky na zvýšení životnosti baterií. Někteří europoslanci nakonec schválenou podobu návrhu kritizovali za to, že byla mírnější než původní představený návrh. Především u osobních automobilů totiž emisní limity z výfukových plynů zůstaly na úrovni předchozí normy (.pdf, str. 26). Hlasování o Euro 7 Zpravodajem nové normy byl v Evropském parlamentu sám Alexandr Vondra. Jeho spolustraníci z ODS a kolegové z koalice SPOLU hlasovali pro přijetí této normy. Jedním z hlasů pro byl i ten Luďka Niedermayera, který měl dříve výhrady k tomu, že podle něj norma zasáhne jen málo aut nebo k údajně nedostatečné akcentaci zdravotních dopadů emisí. Proti přijetí normy pak skutečně hlasovali všichni tři poslanci hnutí ANO, tedy Martin Hlaváček, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík, které Vondra označil za „zbylé“. Tím odkazuje na skutečnost, že z hnutí Andreje Babiše v tomto volebním období odešly tři europoslankyně, původně zvolené právě za ANO. Jako první se s hnutím ANO rozešla Radka Maxová, která jej opustila v roce 2020 a později navázala spolupráci se sociálními demokraty (SOCDEM). V roce 2023 se pro podobný krok rozhodla i místopředsedkyně Evropského parlamentu Dita Charanzová a také europoslankyně Martina Dlabajová, které nyní v europarlamentu působí jako nezávislé. Ve zmiňovaném hlasování normu Euro 7 podpořila Dita Charanzová i Radka Maxová, stejně jako zástupci koalice SPOLU. Martina Dlabajová se tehdy hlasování neúčastnila. Závěr Alexandr Vondra (ODS) správně uvádí, že jeho kolega z koalice SPOLU Luděk Niedermayer (TOP 09) hlasoval pro přijetí nové emisní normy Euro 7. Proti jejímu přijetí naopak hlasovali všichni tři z původních šesti zástupců hnutí ANO v Evropském parlamentu. | Luděk Niedermayer hlasoval pro přijetí nové emisní normy Euro 7 spolu s Alexandrem Vondrou i dalšími představiteli koalice SPOLU. Proti naopak hlasovali všichni tři současní zástupci hnutí ANO v Evropském parlamentu. | Za pět minut dvanáct | [
99,
2477,
5650,
5741,
10471,
10547,
58944,
62248,
80852,
80889,
81222,
81303,
83061,
83317,
85117,
87615
] |
262 | Včetně těch evropských fondů (...), protože čistá pozice pro Českou republiku je zhruba 1,1 bilionu korun. | Pravda | Klára Dostálová | 2024-06-02T00:00:00 | Za ANO | Lídryně hnutí ANO Klára Dostálová ve volbách do Evropského parlamentu v kontextu výroku zmiňuje, že ačkoliv jsou s EU podle ní spojená i negativa, členství v ní je pro Česko výhodné. Ilustruje to na tom, že ČR od EU dostala víc peněz, než do ní odvedla. Platby a příjmy od EU Čistá pozice, o které Dostálová mluví, představuje finanční bilanci mezi příspěvky členského státu do rozpočtu EU a příjmy, které tento stát získává z evropských fondů. Jednoduše řečeno se tedy jedná o rozdíl mezi tím, jakou částku země do EU odvádí, a kolik od EU přijímá. Česká republika je tzv. čistým příjemcem (.pdf), což jsou státy, jejichž příjmy z evropského rozpočtu převyšují odvody. Saldo čisté pozice ČR od jejího vstupu do EU do konce roku 2023 podle Ministerstva financí činilo 1,065 bilionu korun, kdy do unijního rozpočtu zaplatila (.xls) celkem 876,6 mld. a získala 1 941 mld. Kč. Následující graf znázorňuje vývoj plateb do rozpočtu EU a také příjmy z něj. Závěr Data Ministerstva financí ukazují, že Česko od svého vstupu do EU do konce roku 2023 z unijního rozpočtu získalo o 1,065 bilionu korun více, než do něj zaplatilo. Klára Dostálová se zmíněnou hodnotu vejde do naší standardní 10% tolerance, a její výrok tak hodnotíme jako pravdivý. | Česká republika od svého vstupu do EU do konce roku 2023 obdržela z unijního rozpočtu o 1,065 bilionu korun více, než do něj zaplatila. | Za pět minut dvanáct | [
12330,
12379,
87603
] |
263 | (...) ráda slyším od pana Vondry, že on podporuje právo veta, ale váš pan kolega Niedermayer na vaší kandidátce je opačného názoru. | Pravda | Klára Dostálová | 2024-06-02T00:00:00 | Za ANO | Kandidátka do Evropského parlamentu Klára Dostálová (ANO) v debatě obhajuje právo veta, jelikož podle ní v EU garantuje kompromis. Dále kritizuje koalici SPOLU kvůli tomu, že je v postoji k právu veta nejednotná. Poukazuje na fakt, že Luděk Niedermayer (TOP 09) je na rozdíl od lídra kandidátky Alexandra Vondry (ODS) pro jeho zrušení. Právo veta v hlasování Rady EU V Radě EU, která se skládá z ministrů členských zemí, fungují tři způsoby přijímání rozhodnutí. Pro schválení procedurálních otázek je potřeba prostá většina, kterou tvoří alespoň 14 států. Většinu právních předpisů Rada schvaluje tzv. kvalifikovanou většinou. Tu představuje minimálně 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. Právo veta mohou státy využít při třetím typu hlasování, při kterém je nutné dosáhnout jednomyslnosti a které se týká oblastí evropské politiky, jež členské země považují za citlivé. Jedná se například o společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, daňovou politiku nebo rozšiřování EU. Návrh projde, i pokud se některý stát zdrží hlasování. Niedermayer a veto Europoslanec Luděk Niedermayer omezení práva veta v některých oblastech označil za dobrý nápad například už v dubnu 2019 (video, čas 0:35). Jako důvod uvedl, že členské státy často jednotlivá rozhodnutí blokují v rámci strategie, kdy veto využívají jako druh „vydírání“ při jednání o jiném bodu (video, čas 7:04). Zneužívání veta komentoval v dubnu 2022 také na svém facebooku. V příspěvku tehdy kritizoval především Polsko, které se chystalo vetovat společná pravidla globálního zdanění velkých firem: „Je bohužel nedobrou praxí v EU, že země s něčím nespokojené, blokují veškerá, či některá jednomyslná rozhodnutí a tím dostávají EU do krizových situací.“ V červnu 2022 za to samé kritizoval Maďarsko, které vetovalo zavedení minimální 15% sazby daně pro velké společnosti. Ve spojitosti s maďarským blokováním dohody o korporátní dani poté Luděk Niedermayer předložil spolu s dalšími europoslanci návrh usnesení, které se týkalo právě omezení práva veta. Dokument zdůrazňoval, že by členské státy EU „měly zvážit přidanou hodnotu přechodu na hlasování kvalifikovanou většinou, jak to doporučila Konference o budoucnosti Evropy“. Závěrečná zpráva z dané konference konkrétně doporučovala (.pdf, str. 83, 180 z 336), aby se o všech otázkách, o kterých se v současnosti hlasuje jednomyslně, rozhodovalo jen kvalifikovanou většinou. Výjimkou by dle závěrů konference měly být jen případy, kdy se hlasuje o přijetí nových členů do Unie a o změnách základních principů EU. V říjnu 2023 Niedermayer také reagoval na prezidenta Petra Pavla, který omezení jednomyslnosti podpořil. Ve svém příspěvku na portálu Aktuálně.cz uvedl, že debata o vetu podkopává vzájemnou důvěru: „Dobře nemůže fungovat ani Unie, ve které část politiků přesvědčí veřejnost o potřebě pojistky ve formě veta s odkazem na to, že se ostatní proti nám mohou kdykoliv spiknout.“ Dále zmiňoval, že pokud k sobě členské země budou mít dostatek důvěry, „je vlastně skoro jedno, zda veto zůstane nebo bude v některých oblastech oslabeno“. Svůj postoj Niedermayer vyjádřil i v rozhovoru pro Deník N v listopadu 2023. Vyzdvihl sice fakt, že EU je postavená na jednomyslnosti, ovšem dodal: „Pokud existuje vůle k dohodě, je skoro jedno, co se rozhoduje jednomyslně a co většinově.“ Vyjádřil také obavu, že lpění na jednomyslnosti může zablokovat rozšiřování Unie. Naproti tomu Alexandr Vondra v námi ověřované debatě (video, 9:00) i ve svých dřívějších vyjádřeních uváděl, že zrušení práva veta nepodporuje. Jednou z oblastí, kde by podle Vondry mělo jednomyslné hlasování zůstat zachováno, jsou např. přímé daně. Do této kategorie se přitom řadí výše zmíněná korporátní daň. Závěr Luděk Niedermayer v minulosti skutečně několikrát kritizoval právo veta v Radě EU. Argumentoval například tím, že jednomyslnost se dá zneužít jako zbraň při vyjednávání. V Evropském parlamentu byl také jedním z předkladatelů dokumentu, který doporučoval zvážit přechod od jednomyslného hlasování k hlasování kvalifikovanou většinou. Zmíněný text se tehdy vztahoval především k případu, kdy Maďarsko využitím veta blokovalo zavedení minimální sazby korporátní daně. Alexandr Vondra naproti tomu zmiňoval, že zrušení práva veta nepodporuje a zachováno by podle něj mělo být například právě v oblasti přímých daní. Výrok Kláry Dostálové tak hodnotíme jako pravdivý. | Luděk Niedermayer, který kandiduje za koalici SPOLU, dlouhodobě podporuje zrušení práva veta například v oblasti daní. Alexandr Vondra zrušení tohoto principu odmítl, a to i v případě přímých daní. | Za pět minut dvanáct | [
5581,
6411,
6486,
6752,
6929,
63463,
83320,
83356,
83871,
85295,
85452,
85614,
85771
] |
264 | Hned po volbách odešla paní Maxová k socialistům a pak těsně před volbami nás opustila paní Charanzová, paní Dlabajová. | Pravda | Klára Dostálová | 2024-06-02T00:00:00 | Za ANO | Lídryně kandidátky hnutí ANO do eurovoleb 2024 Klára Dostálová reaguje na dotaz moderátora, zda v budoucnu nehrozí odchod europoslanců zvolených za ANO, jako se to stalo v tomto volebním období, kdy hnutí opustili hned tři z jeho původních šesti europoslanců. Dostálová odpovídá, že podobný scénář nehrozí, jelikož si ANO dalo záležet na tom, aby na kandidátní listině byli lidé, kteří dle jejích slov už pro hnutí mají něco odpracováno. Odchod Radky Maxové Poslední evropské volby se konaly v květnu 2019 (.pdf). Hnutí ANO tehdy vyhrálo se ziskem šesti křesel a následně se stalo součástí frakce Renew Europe. Za hnutí ANO byli do Evropského parlamentu zvoleni Dita Charanzová, Martina Dlabajová, Martin Hlaváček, Radka Maxová, Ondřej Knotek a Ondřej Kovařík. Na začátku října 2020, tedy přibližně rok a čtyři měsíce po volbách a mj. v době konání voleb do zastupitelstev krajů, opustila hnutí Radka Maxová, která kritizovala údajné převažování marketingových zájmů v ANO na úkor původních idejí. V březnu 2021 navázala spolupráci se sociální demokracií (SOCDEM), kterou v EP zastupovala jako nezávislá. Současně přestoupila z frakce Renew Europe do frakce S&D (Progresivní aliance socialistů a demokratů). Odchod Dity Charanzové a Martiny Dlabajové V červnu 2023 spolupráci s ANO ukončila Dita Charanzová, která uvedla, že se v nadcházejících volbách do Europarlamentu už za hnutí kandidovat nechystá. Na hnutí kritizovala konzervativní a „národovecké“ směřování. Místopředseda ANO Karel Havlíček naopak odchod Dity Charanzové vysvětloval její nespokojeností s pravděpodobně nízkým umístěním na kandidátce hnutí ANO v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu. Ve stejné době Charanzovou následovala i europoslankyně Martina Dlabajová, která hnutí vytýkala odklon od liberálních hodnot a obávala se možné budoucí spolupráce ANO s SPD. Europoslankyně Charanzová a Dlabajová nadále zůstaly ve frakci Renew Europe jako nezávislé. Závěr Radka Maxová se s hnutím ANO rozešla přibližně rok po minulých volbách do Evropského parlamentu. O pár měsíců později navázala spolupráci se sociální demokracií. K odchodu Dity Charanzové a Martiny Dlabajové došlo necelý rok před nadcházejícími volbami do Europarlamentu. Výrok Kláry Dostálové proto hodnotíme jako pravdivý. | Radka Maxová opustila hnutí ANO asi rok po minulých volbách do Evropského parlamentu. O několik měsíců později přestoupila k sociální demokracii. Dita Charanzová a Martina Dlabajová se s hnutím rozešly necelý rok před nadcházejícími eurovolbami. | Za pět minut dvanáct | [
10383,
10463,
62561,
62562,
62625,
63375,
63447,
63544,
82896,
84415,
84595,
85241
] |
265 | Emisní povolenka v Evropě se nám pohybuje někde mezi 70 a 100 eury, v Americe kolem 32 eur a i podobný systém v Číně, kde jsme na nějakých 6–8 eurech. | Pravda | Klára Dostálová | 2024-06-02T00:00:00 | Za ANO | Klára Dostálová, kandidátka hnutí ANO na post europoslankyně, hovoří v kontextu výroku o konkurenceschopnosti Evropy, která se podle ní snižuje především kvůli ceně energií. V této souvislosti srovnává ceny emisních povolenek v Evropě, Číně a USA. Emisní povolenky v EU Systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) je vytvořený Evropskou unií a klade si za cíl snížit emise skleníkových plynů jejich zpoplatněním. Princip tohoto systému je jednoduchý – znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli zaplatit. Společnosti tak na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Ty udávají cenu, kterou musí energetická společnost zaplatit za každou tunu ekvivalentu oxidu uhličitého vypuštěnou do atmosféry. Samotný systém byl unií spuštěn už v roce 2005. Emisní povolenky vydává Evropská unie každý rok, přičemž jejich množství pravidelně snižuje přibližně o 2 %. Část povolenek získávají některá zařízení zdarma, část musí provozovatelé zařízení získat formou aukcí. EU nicméně plánuje, že od roku 2034 už bezplatné povolenky fungovat nebudou. Subjektům zapojených do systému jsou emise měřeny a pokud skleníkových plynů vypustí více, než ke kolika je povolenky opravňují, dostanou pokutu ve výši 100 eur za každou vypuštěnou tunu CO₂ navíc a povolenky si musí dokoupit i tak. Cena emisních povolenek v EU byla zpočátku nízká a z dlouhodobého hlediska se příliš nezvyšovala, dokonce občas docházelo k prudkým poklesům. Roku 2021 ovšem začala cena rapidně růst a hranici 70 eur, kterou zmiňuje Klára Dostálová, překonala v listopadu 2021. V únoru 2022 pak dokonce atakovala zmíněných 100 eur. Celkově se tedy v posledních letech cena emisních povolenek v Evropské unii většinově pohybuje nad hranicí 70 eur, s výjimkou února a září 2022 a období od ledna do dubna 2024. Čína Čína v roce 2021 po vzoru EU též zavedla systém emisních povolenek, jejichž cílem je snížit emise skleníkových plynů prostřednictvím jejich zpoplatnění. Čínský systém emisních povolenek reguluje více než dva tisíce společností zodpovědných za vypouštění pěti miliard tun emisí oxidu uhličitého ročně. Systém funguje na podobném principu jako ten evropský, kdy firmy na pokrytí svých emisí musí získat povolenky. Cena emisních povolenek v Číně byla od spuštění systému víceméně stabilní a po většinu času se za tunu CO₂ pohybovala mezi 9 a 11 eury. V posledních měsících nicméně došlo k nárůstu jejich cen, v dubnu 2024 například dosáhla cena 14,05 dolarů, tedy přibližně 13 eur. Spojené státy americké USA nemají na rozdíl od Evropské unie a Číny jednotný systém pro obchodování s emisemi. Místo toho si jednotlivé americké státy určují vlastní politiky pro tuto oblast. Ze všech 50 států má celkem 11 z nich funkční systém emisních povolenek (Virginie v roce 2023 ukončila svou účast v systému). Tyto systémy se od sebe ale liší svým fungováním. Největším systémem pro obchod s emisemi v USA je The Regional Greenhouse Gas Initiative (RGGI), která sjednocuje trh s emisními povolenkami mezi 10 státy na východě USA. Ačkoliv státy, které se účastní tohoto systému si i nadále nastavují část regulací samy, všechny dotčené subjekty v daných státech musí nakupovat povolenky ve společných čtvrtletních aukcích. Výnosy z těchto aukcí jsou pak použity k investicím do energetické účinnosti a udržitelnosti. Aukční cena povolenek v rámci RGGS překonala v posledním čtvrtletí roku 2021 hranici 10 eur. Od té doby se pohybovala kolem 13 až 14 eur, v rámci poslední aukce z března tohoto roku pak stoupla cena na přibližně 15 eur. O něco vyšší ceny dosahují povolenky v systému, který využívá stát Kalifornie, který je obdobný jako evropský EU ETS. Také zde ceny povolenek rostou, přičemž poslední dostupná data z února 2024 ukazují cenu 41,76 dolarů, tedy přibližně 38 eur. Závěr V EU se tedy za vypuštěnou tunu ekvivalentu CO₂ v současnosti platí přes 70 eur, v Číně je to přibližně 13 eur. V USA nefunguje jednotný povolenkový systém, v rámci systému sdružujících nejvíc států se však cena aktuálně pohybuje kolem 15 eur, v Kalifornii je pak vyšší, kolem 38 eur. Klára Dostálová správně poukazuje na to, že ceny emisních povolenek jsou v Evropské unii vyšší než v Číně či USA. Správně uvádí i přibližnou cenu povolenek v EU a jen nepatrně nižší částku v případě Číny. Poslankyně Dostálová nicméně opomíjí skutečnost, že v USA funguje vícero systémů emisních povolenek a jednotnou cenu tak není možné určit. S ohledem na to, že např. v Kalifornii se ceny povolenek opravdu pohybují mezi 30 a 40 eury, hodnotíme celý její výrok jako pravdivý s výhradou. | Cena povolenek v Evropě se dlouhodobě drží nad 70 eur/t, v Číně se pak pohybuje mezi 9 a 13 eur/t. V USA neexistuje jednotný systém pro obchod s povolenkami, ale například v Kalifornii ceny aktuálně dosahují 38 eur a na východě USA kolem 15 eur. | Za pět minut dvanáct | [
2494,
2563,
2578,
2725,
3602,
5491,
5507,
5519,
5523,
5585,
5587,
5598,
5624,
5754,
6385,
6487,
6496,
6567,
6600,
65696,
80629,
689,
80898,
833,
84079,
86217
] |
266 | Poslední oblasti, kde existuje právo veta, to jsou daně přímé, zahraniční a obranná nebo bezpečnostní politika. | Pravda | Alexandr Vondra | 2024-06-02T00:00:00 | ODS | Lídr kandidátky SPOLU v evropských volbách Alexandr Vondra odpovídá na otázku, jestli má jednoznačný názor na zachování práva veta. Uvádí, že toto právo nechce rušit, jelikož by to podle něj vedlo k oslabení Česka, které by se vzdalo nástroje k vynucení jednání. V tomto kontextu zmiňuje, že právo veta se aplikuje pouze na některé poslední oblasti. Právo veta Právo veta mohou členské státy uplatnit v Radě EU, která je složená z ministrů členských zemí. Ti mají tři způsoby, jak přijímat rozhodnutí. Pro schválení procedurálních otázek je potřeba prostá většina, kterou tvoří alespoň 14 států. Většinu právních předpisů Rada schvaluje tzv. kvalifikovanou většinou. Tu představuje minimálně 55 % členských států, které zastupují alespoň 65 % celkového počtu obyvatel EU. Právo veta mohou státy využít ve třetím typu hlasování, ve kterém je nutné dosáhnout jednomyslnosti, která stojí na shodě mezi všemi členskými zeměmi. Ty tak nehledě na velikost či počet obyvatel mohou daný návrh vetovat. Jednomyslnosti je dosaženo i v případě, že se některý stát hlasování zdrží, a neblokuje tak schválení návrhu. Oblastí, ve kterých státy hlasují jednomyslně, v průběhu vývoje Evropské unie ubylo. Po přijetí Lisabonské smlouvy se tento způsob hlasování týká oblastí evropské politiky, které členské země považují za citlivé. Web Rady Evropské unie i databáze eur-lex jako oblasti jednomyslnosti vyjmenovávají následující: zdanění, sociální zabezpečení nebo sociální ochranu, přistoupení nových členských států a společnou zahraniční, bezpečností a obrannou politiku. Dalšími oblastmi, kterých se jednomyslnost týká, jsou udělení nových práv občanům EU, některá ustanovení v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí, jako je policejní spolupráce mezi členskými státy či rodinné právo, jazyková pravidla a rozhodování o sídlech unijních institucí. Česká republika využila své právo veta jen jednou, a to v daňové oblasti. Stalo se tak v roce 2006, kdy vetovala snahu o zvýšení minimální spotřební daně na pivo. Závěr Přímé daně a zahraniční, obranná a bezpečnostní politika skutečně patří mezi jedny z posledních oblastí, kde se stále hlasuje jednomyslně. Členské státy mohou navíc vetovat i návrhy týkající se sociální ochrany a zabezpečení, jazykových pravidel či udělení nových práv unijním občanům. Výrok Alexandra Vondry tak hodnotíme jako pravdivý s výhradou. | Zmiňovaná témata jsou jedněmi z posledních oblastí, kde mohou členské země v Radě EU využívat právo veta. Kromě toho mohou vetovat i návrhy zabývající se sociální ochranou a zabezpečením, jazykovými pravidly či udělením práv občanům EU. Výrok tak hodnotíme jako pravdu s výhradou. | Za pět minut dvanáct | [
6411,
12399,
59013,
83320
] |
267 | Pařížská klimatická dohoda (...) říká, jak velké množství celkových kumulovaných emisí od začátku průmyslové revoluce až do teď můžeme ještě vypustit. | Nepravda | Mikuláš Peksa | 2024-05-29T00:00:00 | Piráti | Pařížská dohoda, o které mluví kandidát do Europarlamentu za Piráty Mikuláš Peksa, je úmluva o ochraně klimatu, která byla přijata na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Té se zúčastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Dohoda vstoupila v platnost v listopadu 2016 a Česká republika ji ratifikovala o rok později. Společně s ostatními členskými státy EU se tak mj. přihlásila ke snížení emisí skleníkových plynů nejméně o 40 % ve srovnání s rokem 1990. Pařížská klimatická dohoda stanovuje cíl udržet nárůst průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C ve srovnání před průmyslovou revolucí a současně usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti předindustriálnímu období (.pdf, str. 2). Dohoda nicméně neuvádí konkrétní množství celkových kumulovaných emisí, které lze ještě vypustit. Tímto konceptem, který je známým jako „uhlíkový rozpočet“ se zabývají vědecké studie, například od Global Carbon Project (.pdf) nebo Mezivládního panelu pro změnu klimatu (.pdf), které modelují, kolik CO₂ lze vypustit, aniž by byly překročeny teplotní cíle stanovené Pařížskou dohodou. Další zdroje, jako například MCC Carbon Clock, vizualizují zbývající uhlíkový rozpočet a ukazují, jak rychle se tento rozpočet vyčerpává při současných emisích. Některé studie potom říkají, že při současných emisích máme jen několik let, než překročíme zmíněnou hranici oteplení o 1,5 °C. S celkovým množstvím emisí kalkulují (.pdf, čl. 4 odst. 16) také signatáři Pařížské dohody, kteří se zavázali ke snižování emisí (str. 2). Evropská unie například ve své poslední zprávě vypočítává množství emisí skleníkových plynů v kilotunách, které jednotlivé členské státy do roku 2030 přestanou vypouštět (.pdf, str. 15–16). Jedná se ale o srovnání s rokem 2005, s celkovým množstvím emisí od začátku průmyslové revoluce EU nepracuje. Závěr Pařížská dohoda se zaměřuje na cíl udržet nárůst průměrné globální teploty pod 2 °C, ideálně 1,5 °C oproti předindustriálním úrovním. Neobsahuje ale konkrétní ustanovení o množství emisí, které lze ještě vypustit. Tento koncept známý jako uhlíkový rozpočet zkoumají zejména vědecké studie, proto hodnotíme výrok Mikuláše Peksy jako nepravdivý. | Cílem Pařížské dohody je snížení emisí skleníkových plynů a udržení nárůstu průměrné globální teploty pod 2 °C ve srovnání s úrovní před průmyslovou revolucí. Dohoda ale neuvádí množství celkových kumulovaných emisí, které lze ještě vypustit. Tomu se věnují vědecké studie. | Deník | [
2512,
2587,
5484,
5511,
6410,
6452,
6518,
10686,
10720,
84914
] |
268 | Ta dohoda, která vznikla v roce 2020, pod kterou se podepsala i Česká republika, tehdy ještě slovy předsedy vlády Andreje Babiše. | Pravda | Mikuláš Peksa | 2024-05-29T00:00:00 | Piráti | Mikuláš Peksa v kontextu výroku mluví o rychlosti snižování emisí. V souvislosti s tím zmiňuje schválené dohody, které ochranu klimatu upravují. Na začátku rozhovoru popisuje Pařížskou klimatickou dohodu (video, čas 0:38), kterou zástupci 196 států přijali v roce 2015. Následně ale mluví o evropské legislativě a byť přímo nezmiňuje, o které dohodě hovoří, z kontextu výroku vyplývá, že je řeč o Green Dealu neboli Zelené dohodě pro Evropu. Zelenou dohodu představila Evropská komise v prosinci 2019. Jejím cílem je připravit EU na udržitelné hospodaření a snížení emisí skleníkových plynů. Evropská komise chce do roku 2030 snížit produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990 (.pdf, str. 4). Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality. Návrh Evropské komise v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima a navrhla jeho urychlené schválení (.pdf, str. 5). Při schválení Zelené dohody přitom svou roli sehrál i bývalý předseda vlády Andrej Babiš, který se tehdejšího jednání zúčastnil. V Evropské radě totiž Českou republiku zastupuje její premiér, jímž v době schválení Zelené dohody byl právě Babiš. Zástupci všech členských států (s výjimkou Bulharska) v Radě EU posléze schválili evropský rámec pro klima v červnu 2021. Zelená dohoda, na kterou naráží Mikuláš Peksa, tedy vznikla už ke konci roku 2019. Evropská rada ji ale schválila až v roce 2020, kdy její přijetí za Českou republiku odsouhlasil tehdejší premiér Andrej Babiš. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. | Evropská komise představila Zelenou dohodu, na kterou Peksa naráží, už v prosinci 2019. Evropská rada ji ale schválila až v roce 2020, kdy ji za Česko opravdu odsouhlasil tehdejší premiér Andrej Babiš. | Deník | [
6378,
6405,
10686,
83962,
83983,
85025,
85292,
10511
] |
269 | (Zelená dohoda, pozn.) říká, že má Evropa snížit emise o 55 % do roku 2030. | Pravda | Mikuláš Peksa | 2024-05-29T00:00:00 | Piráti | Mikuláš Peksa v kontextu výroku mluví o rychlosti snižování emisí. V souvislosti s tím zmiňuje schválené dohody, které ochranu klimatu upravují. Na začátku rozhovoru popisuje Pařížskou klimatickou dohodu (video, čas: 0:38) a poté mluví o evropské legislativě. Ačkoliv přímo nezmiňuje, o jaké dohodě hovoří, z kontextu výroku vyplývá, že je řeč o Green Dealu neboli Zelené dohodě pro Evropu. Návrh Zelené dohody zveřejnila Evropská komise v prosinci 2019. Záměrem tohoto plánu je připravit Evropskou unii na udržitelné hospodaření a snížit emise skleníkových plynů. Jedním z hlavních cílů (.pdf, str. 4), je snížit do roku 2030 produkci veškerých skleníkových plynů (včetně oxidu uhličitého) alespoň o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. Do roku 2050 by pak EU dle plánu měla dosáhnout klimatické neutrality. Návrh Evropské komise v prosinci 2020 schválila Evropská rada, která se také rozhodla tento plán zakomponovat do evropského právního rámce pro klima. Součástí unijních snah v oblasti klimatu je i balíček předpisů s názvem Fit for 55, prostřednictvím kterých se dle Evropské rady dosáhne zmíněného snížení emisí. Mezi tyto předpisy patří například Směrnice o obnovitelných zdrojích energie, která stanovila, že podíl energie z obnovitelných zdrojů má být v roce 2030 minimálně 42,5 %, čímž navýšila předešlý cíl. Zelená dohoda pro Evropu opravdu obsahuje cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030, a to oproti hodnotám z roku 1990. Výrok Mikuláše Peksy tak hodnotíme jako pravdivý. | Jedním z cílů Zelené dohody pro Evropu je skutečně snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % oproti hodnotám z roku 1990. | Deník | [
6566,
7983,
58997,
59081,
83962,
83983,
85025,
85292,
10511
] |
270 | Vůči tomu jsme se dostali dolů o nějakých 40 % (snížení emisí oproti roku 1990, pozn.) | Pravda | Mikuláš Peksa | 2024-05-29T00:00:00 | Piráti | Mikuláš Peksa v kontextu výroku mluví o snižování emisí skleníkových plynů, k čemuž se Evropská unie zavázala v Zelené dohodě pro Evropu. Ta říká, že EU do roku 2030 sníží emise vypouštěných skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Evropská komise později doporučila redukovat emise do roku 2040 dokonce o 90 % (.pdf, str. 3). Podle slov europoslance Peksy se EU v současné době podařilo emise snížit již o 40 %. Cesta k uhlíkové neutralitě Evropská komise v roce 2019 představila Zelenou dohodu pro Evropu, jejímž cílem je vytvořit z Evropy první klimaticky neutrální kontinent. Součástí dohody je také balíček „Fit for 55,“ který obsahuje návrhy, jež mají EU pomoci vytyčených cílů dosáhnout. Cílem EU je do roku 2030 dosáhnout snížení emisí skleníkových plynů o 55 % v porovnání s rokem 1990. Toto snížení emisí je však pouze mezikrokem k dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. V únoru 2024 předložila Evropská komise návrh, ve kterém doporučuje snížit čisté emise do roku 2040 o 90 % ve srovnání s úrovní v roce 1990. Jedná se však pouze o doporučení, legislativní návrh představí až nadcházející komise, která vznikne po červnových eurovolbách. Cíl EU pro rok 2040 navazuje na hodnocení Pařížské dohody, kde vyšlo najevo, že snahy států o snižování emisí nevedou k udržení oteplování pod hranicí 2 °C a už vůbec ne k jeho omezení na 1,5 °C. Dosavadní výsledky Evropská komise každý rok publikuje zprávu o pokroku ve snižování emisí. Podle poslední zprávy, která hodnotí vývoj za rok 2022, se celkové emise skleníkových plynů z průmyslu, zemědělství i domácností meziročně snížily o 3 %, čímž pokračuje klesající trend. Oproti roku 1990 celkový pokles činil 32,5 % (.pdf, str. 3). Zpráva za rok 2023 zatím není k dispozici, celkové emise však lze vypočítat z dat Eurostatu. Po sečtení čtyř kvartálů za rok 2023 tvořily emise skleníkových plynů celkem 3,432 miliardy tun. V roce 2022 státy EU vyprodukovaly celkem 3,615 miliardy tun ekvivalentu CO₂, jedná se tedy o 5% meziroční pokles. V porovnání s rokem 1990 státy EU v roce 2023 vyprodukovaly o necelých 35,9 % emisí méně. Závěr Cílem EU je do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Evropská komise proto představila v únoru 2024 doporučení na snížení emisí o 90 % do roku 2040, aby bylo možné dosáhnout vytyčených cílů. Podle zprávy hodnotící pokrok ve snižování emisí za rok 2022 došlo oproti roku 1990 ke snížení emisí skleníkových plynů o 32,5 %. V roce 2023 se podle dat Eurostatu celková redukce emisí dostala na 35,9 % oproti roku 1990. Podle Mikuláše Peksy došlo ke snížení emisí o 40 %, pohybuje se tedy na hranici naší 10% tolerance. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou. | Z dat Eurostatu vyplývá, že členské státy EU v roce 2023 produkovaly o 35,9 % méně emisí skleníkových plynů než v roce 1990. | Deník | [
5529,
7329,
7983,
10758,
83983,
86931
] |
271 | Ministerstvo průmyslu a obchodu předpokládalo, že v roce 2036 dostavba (jaderné elektrárny Dukovany, pozn.) skončí. | Pravda | Mikuláš Peksa | 2024-05-29T00:00:00 | Piráti | Europoslanec Mikuláš Peksa v kontextu výroku mluví o tom, že jedním z nástrojů pro snižování emisí může být nahrazení spalování uhlí obnovitelnými zdroji nebo jadernou energií. Moderátor následně zmiňuje, že vláda plánuje dostavbu čtyř nových jaderných reaktorů v Dukovanech a Temelíně, přestože se původně mělo jednat pouze o jeden blok v Dukovanech. Na dotaz, zda je takový projekt reálný, Peksa odpovídá, že elektrárny by mohly být hotové v roce 2040 za předpokladu, že by výstavba začala neprodleně. Ve svém odhadu vychází z toho, že tendr na dostavbu jednoho bloku v Dukovanech ČEZ zahájil v roce 2022, kdy podle něj Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) předpokládalo, že dostavba bude dokončena v roce 2036. Zpráva MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu v březnu 2022 zveřejnilo informaci o tom, že stát souhlasil se zahájením výběrového řízení na dodavatele nového jaderného zdroje v Dukovanech. Resort už během vlády Andreje Babiše v roce 2021 do tendru přizval tři uchazeče, kteří prošli bezpečnostní prověrkou (.pdf). Konkrétně se jedná o společnosti Électricité de France (EDF), Korea Hydro and Nuclear Power Company (KHNP) a Westinghouse Electric Company. Ruská společnost Rosatom byla z tendru vyloučena poté, co vyšlo najevo důvodné podezření o zapojení ruských agentů do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Podle informací MPO z března 2022 má být smlouva s vítězem výběrového řízení uzavřena v roce 2024. Zahájení dostavby Dukovan bylo plánováno na rok 2029 a blok měl být podle přepokladů spuštěn v roce 2036. MPO dále uvedlo, že součástí zakázky je i nezávazná smlouva na další bloky v Temelíně a Dukovanech. Vývoj tendru V usnesení z ledna 2024 dala Fialova vláda ministru průmyslu a obchodu a ministru financí za úkol předložit do prosince 2024 návrh financování dalších jaderných zdrojů v Dukovanech a Temelíně (.pdf). Fialův kabinet také vyzval EDF a KHNP k předložení závazných nabídek ke stavbě až čtyř nových reaktorů. Ze soutěže zároveň vyřadil americkou firmu Westinghouse, protože její nabídka podle ministra Jozefa Síkely nebyla závazná a při hodnocení tedy nemohla být srovnatelná s konkurenty. Podle nového plánu vláda dodavatele vybere do konce června 2024. Změna původní zakázky však nemá mít vliv na plánované dokončení prvního reaktoru, jehož zkušební provoz má začít v roce 2036. Ostatní bloky by pak měly být postupně dokončeny do roku 2050. Závěr Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2022 odsouhlasilo rozšíření jaderné elektrárny Dukovany o další reaktor. Podle tehdejších informací resortu má být dostavba nového bloku dokončena v roce 2036. Tento odhad se přitom nezměnil ani potom, co byl tendr rozšířen na výstavbu čtyř nových reaktorů jak v Dukovanech, tak i Temelíně. Výrok Mikuláše Peksy proto hodnotíme jako pravdivý. | Ministerstvo průmyslu a obchodu v roce 2022 opravdu odhadovalo, že dostavba nového jaderného bloku v Dukovanech skončí v roce 2036. Termín se nezměnil ani potom, co byl tendr rozšířen na výstavbu čtyř nových reaktorů v Dukovanech a Temelíně. | Deník | [
5499,
5627,
5873,
6564,
7288,
10406,
10407,
10429,
10756,
10799,
10822,
63560,
63608,
63634,
65708,
65730,
85313,
87708
] |
272 | Z pohledu fotovoltaik je životní cyklus jaderné elektrárny delší. Fotovoltaiku během jednoho roku postavíte, během sedmi až deseti let se vám musí vrátit, po 15 letech doslouží. | Pravda | Mikuláš Peksa | 2024-05-29T00:00:00 | Piráti | Mikuláš Peksa (Piráti) mluví o cíli snížit emise skleníkových plynů, k čemuž se zavázala i Česká republika podepsáním Pařížské dohody. Řešení spatřuje především v jaderné energii a obnovitelných zdrojích. Tyto zdroje energie by měly nahradit uhelné elektrárny, které mají v současnosti ze všech sektorů nejvyšší podíl na vypouštění emisí skleníkových plynů. Moderátor se poté ptá, zda hlavní výhodou jaderných elektráren není jejich životnost oproti větrným či solárním elektrárnám, které se musí po pár letech obnovit. Peksa v odpovědi popisuje životní cyklus fotovoltaiky, přičemž jsou podle něj její výstavba, návratnost investice a životnost výrazně kratší než u jaderné elektrárny. Zároveň zmiňuje i nevýhody jaderných elektráren, např. nákladné rekonstrukce a nejistotu návratnosti vzhledem ke kolísavému vývoji cen elektřiny. Výstavba Před samotnou instalací solárních panelů, neboli fotovoltaik, je potřeba splnit několik bodů. První fáze obnáší výběr instalační firmy, v některých případech získání povolení, popřípadě zažádání o dotaci. Dodavatel následně posoudí stav domu a navrhne solární systém tak, aby vyhovoval střeše a energetickým potřebám. Tato fáze může trvat od jednoho do čtyř týdnů. Samotná instalace fotovoltaických panelů je rychlá a dle firem trvá přibližně tři dny. Pro spuštění fotovoltaického systému je nutná návštěva revizního technika, který provede kontrolu zapojení, poté přichází technik od energetické společnosti, který celý systém znovu zkontroluje a připojí elektrárnu do sítě. Tato fáze by měla trvat pár týdnů. Celkově může proces instalace solární elektrárny od návrhu systému po připojení k síti trvat tři až šest měsíců. Časový harmonogram se však u každého zákazníka a společnosti může lišit, délka by však neměla zpravidla přesahovat jeden rok. Výstavba jaderných elektráren je mnohem delší a složitější proces. Příprava projektu, včetně regulačních a environmentálních povolení, může trvat i přes 20 let. V průměru nicméně trvá 11 až 12 let (.pdf, str. 43). Samotná stavba jaderného reaktoru pak trvá přibližně 6 až 8 let. V Česku fungují dvě jaderné elektrárny – Temelín a Dukovany. Rozhodnutí postavit jadernou elektrárnu Temelín vzniklo v roce 1979, první blok začal vyrábět elektřinu v roce 2000 a druhý blok o dva roky později. Výstavba elektrárny Dukovany byla rychlejší, v roce 1970 byla podepsána dohoda o výstavbě, první blok byl dokončen už v roce 1985, poslední blok o dva roky později. Návratnost investic Návratnost investic do fotovoltaik se u každé domácnosti může lišit na základě mnoha faktorů. Roli hraje např. spotřeba elektřiny dané domácnosti a podle toho zvolený výkon a počet solárních panelů. Vliv v Česku mají také dotace v rámci programu Nová zelená úsporám. Od 15. února 2024 je možné získat dotaci až 200 000 Kč za instalaci fotovoltaiky, pokud si uživatel zároveň instaluje i zateplení. 160 000 korun je možné dostat pouze za instalaci fotovoltaiky bez zateplení. Návratnost investic také souvisí s ukládáním přebytků do fyzické a virtuální baterie. Podle magazínu Forbes dosahovala v roce 2023 návratnost investice do fotovoltaiky deset let. Údaj zveřejňují i samotní dodavatelé, např. společnost S-power udává průměrnou návratnost investice do 6–7 let v souvislosti se spotřebou domácnosti. K podobnému závěru dochází i společnost E-ON, podle které návratnost může být do 7 let. Jaderné elektrárny oproti tomu vyžadují velmi vysoké počáteční investice a dlouhou dobu výstavby, což ve výsledku zvyšuje celkové náklady a prodlužuje dobu návratnosti. Dle odborného článku Fio banky (.pdf) by se návratnost nových bloků jaderné elektrárny Temelín mohla pohybovat v rozmezí 14 až 29 let, přičemž ji mohou ovlivnit faktory jako výše finální investice či cena elektřiny (str. 2). Tyto faktory mohou teoreticky vést i k situaci, kdy je projekt jaderné elektrárny ve výsledku ztrátový. Obavy z nenávratnosti investice vedly např. k zastavení tendru na dostavbu bloků v Temelíně v roce 2014, kdy rozhodnutí vedení ČEZ souviselo s nízkými cenami elektřiny na trhu. Životnost Hranice životnosti fotovoltaik je obvykle stanovena poklesem výkonu do 20 %. Fotovoltaická elektrárna má podle výrobců předpokládanou životnost 25 let a více. Výrobci panelů nabízejí zpravidla záruky na výkon 25 až 30 let (.pdf, str. 782), z čehož lze usuzovat, že za tuto dobu by výkon panelů neměl klesnout o zmíněných 20 %. U kvalitních fotovoltaických panelů můžeme předpokládat, že jejich životnost bude dokonce i 30 nebo 40 let. Roli ovšem hraje např. správná údržba, neboť i drobná poškození na panelech mohou snižovat výkon, a tím životnost elektrárny. Jaderné elektrárny mohou být naopak v provozu mnohem déle, často 40 až 60 let, v některých případech i více, pokud jsou dobře udržovány a modernizovány. Např. jaderná elektrárna Dukovany již dosáhla projektové živostnosti 30 let, díky kvalitní údržbě by ale mohla fungovat dalších 10 až 20 let. Shrnutí Mikuláš Peksa správně uvádí, že životní cyklus jaderné elektrárny je oproti cyklu fotovoltaických elektráren delší. To zahrnuje delší dobu výstavby, delší dobu návratnosti investic i delší provozní životnost. Výstavba fotovoltaických elektráren vyjde na dva až šest měsíců, zatímco příprava a výstavba jaderné elektrárny trvá mnohem déle. Návratnost investice do fotovoltaik se pohybuje mezi 7 až 10 lety, avšak jejich životnost může dosáhnout 25 až 40 let. Jelikož Peksa uvádí nepřesnou hodnotu u životnosti fotovoltaik, hodnotíme jeho výrok jako pravdivý s výhradou. | Fotovoltaické systémy mají oproti jaderným elektrárnám skutečně několikanásobně kratší dobu výstavby i návratnost investice. Mikuláš Peksa ovšem podceňuje jejich životnost, která se zpravidla udává od 25 let. Výrok tedy hodnotíme jako pravdu s výhradou. | Deník | [
343,
372,
459,
460,
543,
582,
738,
745,
857,
2461,
2688,
5470,
5489,
5504,
5522,
5528,
5530,
5557,
5569,
5892,
6466,
6483,
7382,
7387,
7453,
10856,
59061,
63686,
65747,
80606,
143,
144,
177,
732,
80897,
81196,
83982,
84914,
87768
] |
273 | Je tam (v migračním paktu, pozn.) napsáno stanovený počet (migrantů, pozn.) stanovený počet je kvóta. | Zavádějící | Jaroslav Bžoch | 2024-05-14T00:00:00 | ANO | Kandidát do Evropského parlamentu za hnutí ANO Jaroslav Bžoch v debatě navazuje na svého předřečníka Andreje Poleščuka (STAN), který zmiňoval, že unijní pakt o migraci a azylu nestanovuje povinné kvóty na přerozdělování migrantů v EU. Bžoch v diskuzi nejdříve pakt kritizuje, protože podle něj neřeší problém migrace jako takový a zabývá se jen migranty, kteří už v Unii jsou. Vzápětí uvádí, že se v Česku ohledně kvót často slovíčkaří. Právě v této souvislosti říká, že se v paktu píše o stanoveném počtu migrantů, a podle jeho slov tak kvóty obsahuje. Následně Bžoch dodává, že lze diskutovat o tom, jestli pakt explicitně mluví o povinných relokačních kvótách, nebo jestli jsou povinné kvóty „schované“ v rámci mechanismu povinné solidarity. Povinná solidarita Zmíněný mechanismus povinné solidarity, jehož cílem je pomoci unijním státům nejvíce zasaženým migrací, je jedním z hlavních bodů migračního balíčku. Členské státy si mohou vybrat z více způsobů, kterými se do systému zapojit (.pdf, str. 162–166). Rezervoár solidarity Důležitou roli v mechanismu povinné solidarity hraje tzv. rezervoár solidarity. Ten každoročně stanoví počet relokací a výši finančních příspěvků, které jsou potřebné „k vyváženému a účinnému řešení“ migrační situace (.pdf, str. 10, 82). Čísla v rezervoáru solidarity bude v první fázi navrhovat Evropská komise, o konečných hodnotách pokaždé rozhodne až Rada EU (.pdf, str. 82, 165) složená ze zástupců jednotlivých zemí Unie. Podle migračního paktu musí Evropská komise navrhnout rezervoár solidarity tak, aby zahrnoval minimálně 30 000 relokací a aby navrhovaná hodnota finančních příspěvků dosahovala nejméně 600 milionů eur (.pdf, str. 82). Podle vyjádření Komise pakt nepředpokládá, že bude každý rok dosaženo obou těchto hodnot – právě proto, že si státy mohou vybrat mezi relokacemi a finančními příspěvky. Případně si mohou zvolit i jejich kombinaci či alternativní pomoc (.pdf, str. 166). Určení podílu jednotlivých států O výše zmíněném návrhu Komise následně jednají státy EU (.pdf, str. 85–86). Ty se nejdříve dohodnou na hodnotách v rezervoáru solidarity, přesněji řečeno na celkovém unijním „referenčním počtu“ potřebných relokací a finančních příspěvků (str. 165–166). Zároveň každá členská země při jednáních uvede, jaké konkrétní počty relokací, příspěvků a alternativní pomoci se rozhodla přislíbit. Celkový příslib každého státu přitom musí odpovídat spravedlivému podílu z celounijního „referenčního počtu“ (.pdf, str. 166, 183). Podíl členské země se stanovuje podle klíče, který vychází z dat Eurostatu o velikosti populace a celkovém HDP státu (str. 211 z 213). Pokud bychom použili současná čísla Eurostatu, vycházel by podíl České republiky na 2,2 %. Konkrétní přísliby jednotlivých členských států i celková podoba rezervoáru solidarity jsou následně součástí prováděcího aktu, který schvaluje Rada EU (.pdf, str. 165). Plnění povinností Evropská komise na svém webu upozorňuje, že migrační pakt nezavádí povinné relokace (.pdf, str. 16), tedy přemístění migranta z jednoho členského státu EU do druhého (.pdf, str. 56). V určitých případech se nicméně podle paktu mohou stát povinnými tzv. kompenzace v oblasti příslušnosti (.pdf, str. 22, 177–179), kdy jeden stát od druhého „namísto relokací“ přebírá příslušnost při posuzování žádostí migrantů o udělení mezinárodní ochrany. Důležité je zdůraznit, že podle stanoviska Rady EU i vyjádření Evropské komise se tyto kompenzace budou týkat jen migrantů, kteří se již fyzicky nachází na území přispívajícího státu. Závěr Migrační pakt říká, že Evropská komise každý rok v návrhu stanoví celkový počet „potřebných“ relokací, který nebude nižší než 30 000. O konečném počtu těchto „potřebných“ relokací poté rozhoduje Rada EU. Migrační pakt tak v tomto kontextu skutečně zmiňuje „stanovený počet“ migrantů. Bžochovi dává za pravdu Ústav pro jazyk český – „stanovený počet“ a „kvóta“ jsou synonyma. Státy si ale mohou zvolit jiné formy solidarity, než jsou relokace. Povinné relokační kvóty migrační pakt neobsahuje. Protože Jaroslav Bžoch v kontextu diskuze výrokem naznačuje, že migrační pakt stanovuje počet povinných relokačních kvót, hodnotíme jej jako zavádějící. | Dle migračního paktu Evropská komise každoročně navrhne „potřebný“ počet relokací migrantů, nejméně 30 000. Státy ale mají na výběr jiné formy solidarity než pouze relokace. Protože výrok naznačuje, že pakt obsahuje povinné relokační kvóty, hodnotíme ho jako zavádějící. | 360° | [
273,
6429,
10848,
86547,
86828
] |
274 | Kvóty tam (v migračním paktu, pozn.) povinné nejsou. | Pravda | Andrej Poleščuk | 2024-05-14T00:00:00 | STAN | Kandidát do Europarlamentu Andrej Poleščuk odpovídá na otázku, jaké nepravdivé informace ohledně migračního paktu, který v den námi ověřované debaty definitivně potvrdily členské státy EU, dle něj kolují veřejným prostorem. Podle jeho názoru se jedná mj. o tvrzení, že migrační pakt nic neřeší. Poté reaguje na navazující dotaz moderátorky a uvádí, že pakt neobsahuje povinné kvóty na přerozdělování migrantů. Povinné kvóty a migrační pakt Migrační pakt mluví o relokacích migrantů, ale jen jako o jedné z možností v rámci tzv. povinné solidarity (.pdf, str. 82, 162–166), jejímž cílem je pomoci unijním státům nejvíce zasaženým migrací. Členské státy EU si budou moci vybrat ze tří způsobů, jak se do systému zapojit. Kromě relokací mohou zaplatit finanční příspěvek (.pdf, str. 163). Další možností je poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 166). Všechny druhy solidarity přitom mají podle migračního paktu stejnou váhu a je možné je mezi sebou kombinovat (.pdf, str. 162, 166). Evropská komise pro každý rok navrhne počet relokací migrantů, který je v rámci Unie „potřebný“ k tomu, aby došlo k účinnému řešení migrační situace (.pdf, str. 82, 165–166). O konečné výši tohoto počtu relokací poté rozhoduje Rada EU, která se skládá ze zástupců členských států, a spolu s tím určí i výši potřebných finančních příspěvků (.pdf, str. 82, 166). Tyto referenční počty relokací a finančních příspěvků jsou součástí tzv. rezervoáru solidarity, do kterého se každý členský stát musí zapojit spravedlivým dílem. Je ovšem vhodné zopakovat, že relokace jsou jen jednou z variant, kterou si unijní stát může vybrat. Migrační pakt počítá i se situací, kdy země Unie celkově přislíbí relokovat méně osob, než by bylo podle Rady EU potřeba. V této spojitosti pakt mluví o takzvaných kompenzacích v oblasti příslušnosti, které mohou v případě migrační krize být pro některé členské státy povinné (.pdf, str. 177–179). Tzv. přispívající státy (typicky ty státy, které nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů) pak mají podle paktu povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ do výše nejméně 60 % „potřebného“ referenčního počtu relokací. Tímto způsobem tak státy v podstatě budou „kompenzovat“ část potřebných, ale nepřislíbených relokací. Důležité je ale zdůraznit, že podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i Evropské komise se tyto kompenzace budou týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní. Závěr Migrační pakt povinné kvóty na přerozdělování migrantů nenařizuje. Relokace jsou pouze jednou z možností, kterou si členské státy EU mohou v mechanismu povinné solidarity vybrat. Další možností, jak se do systému zapojit, je zaplacení finančního příspěvku či poskytnutí alternativní pomoci např. ve formě materiální podpory či vyslání odborníků. Výrok Andreje Poleščuka tak hodnotíme jako pravdivý. | Migrační pakt povinné kvóty skutečně neobsahuje. Relokace migrantů jsou jen jednou z možností, kterou si členské státy mohou v rámci povinné solidarity zvolit. Dalšími variantami jsou finanční či alternativní pomoc. | 360° | [
5143,
6429,
10878,
10922,
59118,
591,
83248,
85357,
12790
] |
275 | Migrační pakt mluví o tom, že ten člověk má požádat o azyl v první bezpečné zemi a pokud nebude, tak to bude mít následky pro jeho azylové řízení. | Nepravda | Andrej Poleščuk | 2024-05-14T00:00:00 | STAN | Andrej Poleščuk, který do Evropského parlamentu kandiduje za koalici Starostové a osobnosti pro Evropu, v diskuzi oponuje Jaroslavu Bžochovi (ANO), který hovoří o tom, že problémem nově přijatého migračního paktu je to, že neřeší, že migranti do Evropy přicházejí i přes tzv. bezpečné země, ve kterých si podle jeho slov mají zažádat o azyl – tedy nikoliv až v EU (video, čas 8:51). Obsah migračního paktu V migračním paktu se ustanovení, že osoba „má požádat o azyl v první bezpečné zemi“, nenachází. V článku o povinnostech žadatele o azyl pouze stojí, že „žádost o mezinárodní ochranu se učiní a zaregistruje v členském státě prvního vstupu“ (.pdf, str. 128). Toto ustanovení se tedy vztahuje pouze na členské státy EU, nikoliv na třetí bezpečné země, o kterých v diskuzi mluví. Členské státy následně s žadatelem zahájí řízení o určení členského státu příslušného pro poskytnutí mezinárodní ochrany (.pdf, str. 183). Pokud se některá země domnívá, že k posouzení žádosti je příslušný jiný členský stát, požádá tento druhý stát o to, aby vyřízení žádosti převzal (str. 186). Žadatel ovšem musí být přítomný v členské zemi „až do určení příslušného členského státu a případně do provedení přemístění“ (str. 130). V případě, kdy žadatel o mezinárodní ochranu nezažádá o azyl v první členské zemi a nedovoleně se pohybuje mezi členskými státy či porušuje jiné povinnosti ustanovené v článku 17 (str. 128 až 130), plynou pro něj z takovéhoto jednání procesní důsledky (str. 45) a ztrácí určité nároky v azylovém procesu (str. 131). Povinnost žádat o azyl v první bezpečné zemi neukládají ani další dokumenty mezinárodního práva, jak jsme ověřovali již dříve. Závěr Migrační pakt neukládá žadateli o mezinárodní ochranu povinnost požádat o azyl v první bezpečné zemi. Pouze uvádí, že má migrant zažádat o mezinárodní ochranu „v členském státě prvního vstupu,“ čímž je myšlena země EU, přičemž porušení této povinnosti má vliv na azylový proces žadatele. Výrok Andreje Poleščuka tak hodnotíme jako nepravdivý. | Podle migračního paktu má migrant podat žádost o azyl v členském státě prvního vstupu, tedy v první zemi EU, nikoliv v první bezpečné zemi. Osoby vstupující do EU z bezpečných zemí nejsou nijak penalizovány. | 360° | [
80896
] |
276 | Pokud člověk vstupuje na území Evropské unie, tak existuje právní fikce toho, že na to území vůbec nevstoupil. | Pravda | Andrej Poleščuk | 2024-05-14T00:00:00 | STAN | Fikce nevpuštění Právní fikce, o které Andrej Poleščuk mluví, se nazývá „fikce nevpuštění“ (fiction of non-entry). Typickým příkladem jsou tranzitní zóny na mezinárodních letištích, ve kterých se cestující nachází, dokud neprojdou pasovou kontrolou. V této zóně mohou být zadrženy osoby podezřelé z nelegálního překročení hranic, kterým je zde omezena svoboda pohybu a přístup k azylovému řízení. Žadatelům pak hrozí vrácení do země původu (.pdf, str. 6). Podle mezinárodní Úmluvy o právním postavení uprchlíků musí státy žadatelům o azyl poskytnout ochranu a pomoc po dobu trvání žádosti i poté, co získají status uprchlíka. Státy se této povinnosti snaží vyhnout právě skrz zavádění tranzitních zón, kde formálně neplatí vnitrostátní právo (.pdf, str. 2). Tranzitní zóny v EU K rozšíření tranzitních center přistoupilo například Německo, které v roce 2018 rozšířilo fikci nevpuštění i na pozemní přechody. Dále také například Rakousko, Belgie, Francie, Španělsko, Řecko, Maďarsko nebo Portugalsko formálně nepovažují žadatele o azyl na svých hranicích nebo tranzitních zónách za osoby, které legálně vstoupily na jejich území (.pdf, str. 3). Podle německé úpravy nejsou tranzitní zóny omezeny na konkrétní oblast, ale vážou se k právnímu statutu uprchlíka (.pdf, str. 2). Tranzitní zóna tedy cestuje spolu s žadatelem o azyl, dokud patřičné orgány neurčí jeho imigrační status. Pokud úřady zjistí, že žadatel vstoupil do Německa nelegálně, je vrácen do prvního státu EU, na jehož území vstoupil. Žadatel zároveň formálně není vpuštěn do Schengenského prostoru. Tím se jeho tranzitní zóna rozšíří přes další státy (.pdf, str. 3). Evropská legislativa Azylovým řízením se zabývá i pakt EU o migraci a azylu přijatý v květnu 2024, který si klade za cíl zrychlení řízení na hranicích. Nová legislativa přináší sjednocení postupů pro jednotlivé státy, které dosud v azylové politice mohly jednat podle individuálních pravidel. Úvodní screening žadatelů by měl nově probíhat rychleji, a to během prvních sedmi dní od příchodu. Na základě úvodního screeningu bude žadatel moci postoupit ke standardní azylové proceduře, která trvá šest měsíců (.pdf, str. 17). Pokud žadatel nebude splňovat podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, uvede falešné údaje nebo ponese bezpečnostní riziko, přistoupí se ke zrychlenému azylovému řízení, které trvá maximálně 12 týdnů (.pdf, str. 45). Screening i zrychlené řízení budou probíhat v tranzitních zónách na vnějších hranicích EU za použití metody fikce nevpuštění, kdy se žadatelé právně nebudou nacházet na území Unie. Závěr Fikci nevpuštění využívají státy EU, aby dohlížely na příchod migrantů, kteří v tzv. tranzitních zónách čekají na připuštění k azylovému řízení. Po dobu pobytu v těchto zónách se žadatelé o azyl formálně nenacházejí na území EU. Výrok Andreje Poleščuka proto hodnotíme jako pravdivý. | Fikce nevpuštění (Fiction of non-entry) nastává, když žadatelé o azyl čekají na zahájení řízení v tzv. tranzitních zónách, které se formálně nepovažují za území daného státu. | 360° | [
421,
2795,
5520,
5667,
5763,
62343,
80860,
86547
] |
277 | Ten pakt to neobsahuje (ustanovení, že migrant musí o azyl požádat v první bezpečné zemi, pozn.) | Pravda | Jaroslav Bžoch | 2024-05-14T00:00:00 | ANO | Kandidát do Evropského parlamentu za hnutí ANO Jaroslav Bžoch v souvislosti s přijatým migračním paktem vyzdvihuje jako zásadní téma ochranu vnějších hranic. V rámci této oblasti považuje za problematické, že pakt podle jeho slov neřeší, že migranti do Evropy přicházejí i přes tzv. bezpečné země, ve kterých by si podle něj měli zažádat o azyl. Pojem „bezpečné země“ vztahuje poslanec Bžoch také na státy, se kterými má EU uzavřené tzv. readmisní dohody, které je podle něj potřeba vyžadovat a rozšiřovat (video, čas 8:58). Migrační pakt V migračním paktu v článku o povinnostech žadatele o azyl stojí, že „žádost o mezinárodní ochranu se učiní a zaregistruje v členském státě prvního vstupu“ (.pdf, str. 128). Toto ustanovení se tedy vztahuje pouze na členské státy EU, nikoliv na třetí bezpečné země, o kterých je v námi ověřované debatě řeč. Výjimku z této povinnosti má žadatel v případě, že je držitelem platného víza nebo dokladu o oprávnění k pobytu v konkrétní členské zemi EU. V takovém případě žádost o mezinárodní ochranu podá ve členském státě, který takové oprávnění vydal (.pdf, str. 128). Členské státy následně s žadatelem zahájí řízení o určení členského státu příslušného pro poskytnutí mezinárodní ochrany (.pdf, str. 183). Pokud se některá země domnívá, že k posouzení žádosti je příslušný jiný členský stát, požádá tento druhý stát o to, aby vyřízení žádosti převzal (str. 186). Žadatel ovšem musí být přítomný v členské zemi „až do určení příslušného členského státu a případně do provedení přemístění“ (str. 130). Povinnost žádat o azyl v první bezpečné zemi neukládají ani další dokumenty mezinárodního práva, jak jsme ověřovali již dříve. Bezpečné země a readmisní dohody Tzv. koncept bezpečné země je podle OSN v kontextu uprchlictví a žadatelů o azyl aplikován na země, které buďto neprodukují uprchlíky, nebo ve kterých může být uprchlíkům udělen azyl bez dalšího ohrožení. Readmisní dohody mezi členskými státy EU a třetí zeměmi, o kterých Bžoch v kontextu výroku také mluví, jsou mezinárodní smlouvy upravující zpětné přebírání státních příslušníků, kteří neoprávněně vstoupili nebo neoprávněně pobývají na území státu druhé smluvní strany. V současnosti má EU takových právně závazných dohod uzavřených 18 (.pdf, str. 11–12). Většina těchto smluv, např. dohoda s Albánií (.pdf), upravuje i zpětné přebírání státních příslušníků třetích zemí a osob bez státní příslušnosti. Smluvní země by měla na základě žádosti členského státu EU převzít také tyto osoby, a to za předpokladu, že mají, či v době vstupu měly, vízum nebo povolení k pobytu vydané touto zemí. Další variantou je, že před vstupem na území EU v tomto státu pobývaly či přejížděly přes jeho území (.pdf, str. 23). Závěr Migrační pakt neobsahuje ustanovení o tom, že migrant musí o azyl požádat v první bezpečné zemi. Obdobné ustanovení pakt vztahuje pouze na členské země EU, kdy je nutné o azyl požádat v členském státě prvního vstupu. Výrok Jaroslava Bžocha tak hodnotíme jako pravdivý. | Migrační pakt obsahuje pouze ustanovení, podle kterého má migrant požádat o mezinárodní ochranu v prvním členském státě EU, do nějž vstoupil. Skutečně se tedy nejedná o první bezpečnou zemi. | 360° | [
334,
377,
378
] |
278 | V Libyi nejdřív (působili, pozn.) wagnerovci, dneska GRU jako tzv. bezpečnostní experti. | Pravda | Tomáš Zdechovský | 2024-05-14T00:00:00 | KDU-ČSL | Tomáš Zdechovský v kontextu výroku uvádí, že na území Afriky dle něj hrají roli ruské dezinformace. Dále tvrdí, že ve zdrojových zemích migrace působí Rusko prostřednictvím Wagnerovy skupiny či ruské vojenské zpravodajské služby GRU. To dle jeho názoru posiluje migrační toky do Evropské unie. Severoafrickou Libyí od pádu diktátora Muammara Kaddáfího zmítala nejistota a časté boje, šest let v zemi dokonce trvala občanská válka. V ní byla na jedné straně vláda v Benghází podporovaná jednotkami Libyjské národní armády, za kterou stálo Rusko, Spojené arabské emiráty, Egypt či Jordánsko. Proti ní válčily jednotky vlády z Tripolisu, které měly podporu OSN, Turecka nebo Kataru. Obě vlády v roce 2020 nakonec uzavřely dohodu o trvalém příměří. Wagnerova skupina Wagnerova skupina, také zvaná wagnerovci, je soukromá armáda, jež vznikla v roce 2014 v Rusku. Skupina tvoří pro ruský stát alternativu, která skýtá výhodu oproti využití vlastních vojsk. Moskva totiž tuto soukromou armádu využívá k akcím, ke kterým se sama nechce otevřeně hlásit a odpovědnost za působení wagnerovců proto popírá. Podle odborníka na bezpečnost Richarda Stojara Wagnerova skupina pravděpodobně vznikla v kontextu začátku konfliktu na Ukrajině v roce 2014. Skupina je odpovědná za válečné zločiny jak na území Ukrajiny, tak například právě v afrických zemích. Důležitost a postavení skupiny se ale změnilo po jejím tažení na Moskvu v souvislosti s válkou na Ukrajině a poté, co velitel skupiny Jevgenij Prigožin zemřel při havárii soukromého letadla o několik měsíců později. Podle analytiků z amerického Institutu pro studium války letadlo sestřelila raketa, jejíž vypálení nařídil ruský prezident Vladimir Putin. Wagnerovci v Africe Wagnerova skupina se v Libyi začala angažovat na straně vlády v Benghází kolem roku 2018. Jejím cílem bylo získání přístupu k ropným zdrojům a celkové otevření přístupu do Afriky pro Rusko. Skupina působila právě poblíž nerostných nalezišť, například dolů na chromovou rudu. Za dobu přítomnosti v Africe došlo k vytvoření sítě aktivit, které jsou na wagnerovce napojeny. Většinou se jedná o podniky v odvětví těžby zlata, dřeva nebo vaření piva. Působnost těchto společností však mnohdy přesahuje hranice Libye a dotýká se i zemí, jako je např. Středoafrická republika. Wagnerova skupina v Libyi prováděla široké spektrum aktivit, od vojenského zapojení do tamní občanské války přes ochranu ropných nalezišť až po poskytování poradenských služeb bezpečnostním složkám (.pdf, str. 4). Po Prigožinově smrti došlo k postupnému odklonu od operací wagnerovců. GRU v Libyi Tomáš Zdechovský ve svém výroku zmiňuje, že aktivity Wagnerovy skupiny v Libyi nahradila rozvědka GRU. Nezávisle potvrdit její působení je už z podstaty této organizace složité, podle některých zdrojů nicméně GRU ovlivňuje jak samotné wagnerovce, tak i situaci v Libyi. Podle experta na bezpečnost Andrewa McGregora Rusko operace skupiny konsoliduje pod větším vlivem rozvědky. Tuto změnu mělo odstartovat právě úmrtí Jevgenije Prigožina v létě 2023. Uvádí také, že se v Libyi pohybuje zhruba 800 ruských zástupců. Institut pro bezpečnostní studia uvedl, že Rusko po Prigožinově smrti sáhlo po založení Afrického sboru, který by měl do jisté míry nahradit Wagnerovu skupinu. Sbor funguje přímo pod kontrolou ruského ministra obrany. Postavení této skupiny je proto odlišné, neboť se jedná o oficiální ruské jednotky přímo navázané na státní struktury. Na činnost Afrického sboru má dohlížet ruský náměstek ministra obrany Junus-bek Jevkurov, jenž v nedávné době v doprovodu generála GRU Andreje Averjanova navštívil několik afrických zemí včetně Libye. Averjanov v minulosti vedl nechvalně známou Jednotku 21955, která stála za řadou vražd, špionáží, hackerských útoků a dalších akcí s cílem destabilizovat evropské státy. Právě agenty této jednotky viní česká policie z útoku na muniční sklad ve Vrběticích v roce 2014. Shrnutí Wagnerova skupina se skutečně angažovala v Libyi, a to převážně během tamní občanské války. Kromě vojenské podpory poskytovala i poradenské služby bezpečnostním složkám. Přestože se nám ve veřejných zdrojích nepodařilo dohledat, zdali agenti ruské zpravodajské služby GRU v Libyi působí jako bezpečností experti, podle odborníků tam operují jednotky vedené GRU či ruským ministerstvem obrany. Výrok Tomáše Zdechovského tak hodnotíme jako pravdivý. | Wagnerovci působili v Libyi během tamní občanské války, kdy vládě v Benghází asistovali při vojenských operacích a při ochraně ropných nalezišť. Také poskytovali poradenskou činnost. V zemi v současnosti dle expertů operují jednotky pod vedením GRU či ruského ministerstva obrany. | 360° | [
356,
392,
406,
436,
466,
490,
736,
892,
2599,
5242,
5244,
5488,
5498,
5505,
5526,
5554,
5559,
5594,
5882,
10948,
10990,
11006,
11029,
59818,
63712,
63720,
64795,
80607,
80848,
662,
83240,
84088,
84938,
85631,
87773
] |
279 | (Bývalý šéf Frontexu Fabrice Leggeri, pozn.) teď kandiduje za Marine Le Pen. | Pravda | Zuzana Majerová | 2024-05-14T00:00:00 | Triko | Kandidátka do Evropského parlamentu za SPD a Trikoloru Zuzana Majerová v debatě o migračním paktu obhajovala názor, že migranti mířící do Evropy by měli být zastaveni již na moři. Na otázku moderátorky, jak by to chtěla udělat, odkazuje na kroky bývalého šéfa Frontexu Fabriceho Leggeriho, který podle ní kandiduje za stranu francouzské političky Marine Le Pen. Leggeriho vedení Frontexu Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) vznikla v roce 2004 s cílem pomáhat členským státům EU a zemím schengenského prostoru při správě jejich vnějších hranic. Francouzský politik Fabrice Leggeri vstoupil do čela Frontexu začátkem roku 2015. Předtím například zastával funkci vedoucího oddělení boje proti nelegálnímu přistěhovalectví na francouzském ministerstvu vnitra. Od roku 2020 čelila agentura řadě obvinění, že se přímo i nepřímo podílela na vytlačování lodí s migranty z unijních řeckých vod zpět za tureckou námořní hranici. Agenturu kvůli tomu vyšetřoval Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) a prověřována byla také Evropským parlamentem (.pdf). Fabrice Leggeri nicméně obvinění popíral. Kontrolní skupina při Evropském parlamentu v roce 2021 uvedla, že nenašla přesvědčivé důkazy o tom, že by se Frontex na vytlačování lodí migrantů zapojil přímo (.pdf, str. 5). Podle závěrů zprávy ale agentura věděla, že k porušování práva dochází ze strany členských států EU. Podle pozdější zprávy OLAF z února 2022 Frontex kryl vytlačování lodí migrantů prováděné Řeckem a tyto případy zatajoval orgánům, kterým je měl nahlásit (.pdf, str. 8–9). Vytlačování se podle OLAF také účastnila plavidla, která Frontex spolufinancoval (.pdf, str. 102–103). V souvislosti s obviněními se v dubnu 2022 sešlo vedení Frontexu. Fabrice Leggeri dobrovolně nabídl svoji rezignaci a z funkce odešel. Kandidatura Fabrice Leggeri v současnosti skutečně kandiduje do Evropského parlamentu za francouzskou krajně pravicovou stranu Národní sdružení (dříve Národní fronta), kterou od roku 2011 vedla Marine Le Pen. V roce 2022 Le Pen sice tuto funkci opustila, stále ovšem zůstává vůdčí osobností strany a vede její poslanecký klub. Předsedou Národního sdružení je nyní europoslanec Jordan Bardella. Leggeri nyní kritizuje evropské instituce za jejich přístup k migraci a tvrdí, že nový migrační pakt promění Evropu v „obří neziskovou organizaci na přijímání migrantů“. Zdůrazňuje potřebu přísnější imigrační kontroly, což je zároveň jedno z ústředních témat Národního sdružení. Shrnutí Bývalý šéf Frontexu Fabrice Leggeri skutečně kandiduje za stranu Národní sdružení, kterou dříve vedla Marine Le Pen. Výrok Zuzany Majerové tak hodnotíme jako pravdivý. | Bývalý šéf Frontexu Fabrice Leggeri skutečně ve volbách do Evropského parlamentu kandiduje za francouzskou stranu Národní sdružení, ve které Marine Le Pen dlouhodobě působila jako předsedkyně. Vůdčí osobností strany Le Pen zůstává i po odchodu z této funkce. | 360° | [
307,
336,
350,
420,
590,
2646,
2709,
2887,
5509,
6510,
6674,
6883,
7982,
11045,
62631,
65748,
80609,
80611,
80836,
619,
80883,
80890,
80891,
85000
] |
280 | Pavlína WOLFOVÁ: Připomeňme, že se (o migračním paktu, pozn.) hlasovalo v balíčku nějakých deseti hlasování a vy jste nehlasovali ani v jednom pro? Markéta GREGOROVÁ: My jsme hlasovali proti osmi a pro dvě, které se týkají integrace. | Pravda | Markéta Gregorová | 2024-05-14T00:00:00 | Piráti | Rada Evropské unie, složená ze zástupců jednotlivých členských států, schválila pakt o migraci a azylu 14. května 2024. Cílem tohoto reformního balíčku je zejména zajistit rychlejší, spravedlivější a efektivnější migrační a azylový systém. Markéta Gregorová (Piráti) v debatě mluvila o hlasováních, která o migračním paktu probíhala v europarlamentu. „My jsme v Evropském parlamentu byli proti většině těch částí,“ řekla k tomu nejdříve. Z kontextu debaty vyplývá, že popisuje postoj Pirátské strany. Gregorová poté odmítavé hlasování zdůvodňovala (video, čas 3:07) obavami z toho, že opatření obsažená v migračním paktu naopak byrokratický proces na hranicích prodlouží a zatíží. V odpovědi na otázku moderátorky následně upřesňuje popis výše zmíněného hlasování, tedy hlasování Pirátů v Evropském parlamentu. Piráti a hlasování v Evropském parlamentu Europarlament schvaloval migrační pakt 10. dubna 2024. Projednával konkrétně deset legislativních návrhů, které tvoří hlavní jádro celého migračního balíčku, a všechny je přijal. Mezi odsouhlasené texty patří nařízení, které zavádí povinné azylové řízení na vnějších hranicích EU, nebo nařízení, podle něhož budou neúspěšní žadatelé o azyl navraceni do zemí původu právě už přímo z vnějších hranic Unie. Pakt také stanovuje jednotná pravidla pro udělování mezinárodní ochrany a přijímání žadatelů o azyl. Největší mediální pozornost si získalo nařízení zavádějící mechanismus povinné solidarity, v jehož rámci budou muset členské země pomáhat státům Unie, které jsou přílivem migrace zatíženy více než ostatní. Pirátskou stranu zastupují celkem tři europoslanci: Markéta Gregorová, Marcel Kolaja a Mikuláš Peksa, kteří jsou v Evropském parlamentu součástí frakce Zelených / Evropské svobodné aliance (Verts/ALE). Jak ukazuje přehled níže, ze zmiňovaných deseti legislativních textů Piráti skutečně podpořili jen dva, u ostatních osmi hlasovali proti. Prvním návrhem, pro který pirátští europoslanci zvedli ruku, bylo nařízení vytvářející „rámec Unie pro přesídlování a humanitární přijímání“ (.pdf). Jeho prostřednictvím budou unijní země na dobrovolném základě nabízet útočiště lidem ze třetích zemí, které za uprchlíky uznala Organizace spojených národů (.pdf, str. 20–21). Text zmiňuje, že pokud to bude možné, budou unijní země těmto uprchlíkům před odjezdem nabízet tzv. orientační programy, jejichž cílem je u těchto lidí posílit integraci ve společnosti (str. 13, 46). Programy budou zahrnovat zejména jazykové kurzy nebo poskytování „informací o sociální, kulturní a politické situaci“ v daném členském státě. Dalším textem, který Piráti podpořili, byla směrnice týkající se norem pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu (.pdf). Podle dokumentu budou muset unijní země mj. zajistit, aby na jejich území měli žadatelé o mezinárodní ochranu přístup k jazykovým kurzům, kurzům občanské výchovy nebo kurzům odborné přípravy (str. 33, 37, 61). Shrnutí Europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti) mluvila v diskuzi o schvalování migračního paktu v Evropském parlamentu. Pirátští europoslanci skutečně hlasovali proti osmi z deseti legislativních textů spadajících do migračního balíčku a podpořili jen zbývající dva. Oba dva dokumenty zahrnují body týkající se integrace uprchlíků do společnosti. Proto hodnotíme tento výrok jako pravdivý. | Migrační pakt se skládá z balíčku nařízení, o kterých se hlasovalo samostatně. Pirátská strana při jednání v europarlamentu skutečně hlasovala proti osmi z těchto deseti legislativních textů a podpořili jen dva dokumenty. Oba dva zahrnují body týkající se integrace. | 360° | [
2479,
2507,
5917,
6429,
10848,
59221,
62656,
62697,
80847,
86828
] |
281 | Různé brněnské firmy nebo české tam mají čističky vody (ve zdrojových zemích migrace, pozn.) | Pravda | Markéta Gregorová | 2024-05-14T00:00:00 | Piráti | Kandidátka do Evropského parlamentu a dosavadní europoslankyně Markéta Gregorová reaguje na debatu o destabilizaci Sýrie a mluví o příčinách migrace ze Středního východu. Jednou z nich je podle ní klimatická změna a s ní spojený úbytek pitné vody. Dodává, že EU může zasaženým zemím s tímto problémem pomáhat. Následně zmiňuje, že české firmy pomáhají tím, že ve zdrojových zemích migrace mají čističky vody. České systémy čištění odpadních vod Firma Sweco Hydroprojekt dlouhodobě podniká v Iráku, Afghánistánu či Ugandě. V roce 2019 se například věnovala obnově vodního hospodářství v oblasti syrské Východní Ghúty zasažené válkou. Vypracovala také studii proveditelnosti, která mapovala stav znečištění povrchových vod v Aleppu. Společnost se dále spolu s firmou Ekomonitor podílela na výstavbě čistírny odpadních vod pro nemocnici Al-Huda v Damašku, která byla zasažena bombovými útoky. Na vodohospodářských projektech v rozvojových zemích pracují i další české firmy. Společnost Vodní zdroje Ekomonitor v Sýrii zbudovala „Vodovod Aqraba“. Jedná se o kontejnerovou úpravnu, která čistí pitnou vodu pro 25 tisíc obyvatel města Aqraba. Na dodávkách se podílela také firma Arc House. Firma G-servis Praha zase zprovoznila úpravnu vody pro syrský pivovar. České firmy se podílejí i na obnově Iráku. Společnost Tesla – Technologie úpravy vody dodala čističku vody pro nemocnici v Basře nebo tamní televizní stanici. Zprávu o možnosti pro české podnikatele podílet se na rekonstrukci Bagdádu v oblasti nejen vodohospodářství publikovalo v roce 2010 také Ministerstvo průmyslu a obchodu. Firma Bioanalytika CZ pracovala na zajištění pitné vody pro irácké město Baharka, ve kterém se nachází i uprchlická komunita ze Sýrie. Hodonínská firma VAG zajistila dodávky armatur pro instalaci potrubního systému v ománském městě Suhár. Díky tomuto projektu se k obyvatelům dostane pitná voda z odsolovacích stanic. Česká čistička od brněnské firmy Hutira zase od května 2024 čistí vodu v Ghaně. Závěr České firmy se aktivně podílejí na projektech čištění vod ve zdrojových zemích migrace, přičemž se zejména jedná o Sýrii (.pdf, str. 10). Ve veřejně dostupných zdrojích jsme nedohledali, zda některé takové společnosti sídlí v Brně, brněnská Hutira ovšem dodala čističku vody do Ghany. Výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý. | Řada českých společností se zapojuje do projektů, které podporují rozvoj vodohospodářství ve zdrojových zemích migrace. Jde přitom zejména o Sýrii a Irák. | 360° | [
298,
318,
386,
393,
404,
616,
732,
2502,
5660,
6078,
6572,
63824,
80835,
83120,
85080,
85161
] |
282 | V Německu naprostá většina lidí, kteří tam přišli od roku 2015, pracují a přispívají do ekonomiky té země. | Pravda | Markéta Gregorová | 2024-05-14T00:00:00 | Piráti | Markéta Gregorová reaguje na Zuzanu Majerovou, podle které některé země v západní Evropě nezvládly migrační vlnu z roku 2015. Gregorová kontruje tvrzením, že většina migrantů, kteří od tohoto roku přišli do Německa, se stali ekonomicky aktivními. Míra zaměstnanosti Z pohledu pracovního trhu se společnost rozděluje na ekonomicky aktivní a neaktivní jedince. Podkategorií ekonomicky aktivních osob je zaměstnané obyvatelstvo, kam spadají všichni, kteří pracují. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jejíž data v odůvodnění používáme, popisuje míru zaměstnanosti jako podíl počtu zaměstnaných osob k celkovému počtu obyvatel v produktivním věku. Jelikož Markéta Gregorová mluví o lidech, kteří pracují a přispívají do ekonomiky, budeme sledovat podíl zaměstnaných lidí, nikoliv ekonomicky aktivních. Zaměstnanost imigrantů v Německu Situaci imigrantů sleduje OECD, která vydává zprávu o jejich integraci v členských zemích OECD, EU a dalších vybraných státech. Poslední vydání pochází z roku 2023 a pracuje s daty do konce roku 2021 (.pdf). Ve zprávě OECD mimo jiné uvádí právě míru zaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti v jednotlivých státech s důrazem na lidi narozené mimo danou zemi (str. 76–81). Ze zprávy vyplývá, že v Německu bylo v roce 2021 zaměstnáno přibližně 68 % obyvatel ve věku 15 až 64 let, kteří se narodili mimo Německo (.xlsx). Z občanů ve stejném věkovém rozmezí, kteří se v zemi narodili, bylo zaměstnáno takřka 78 %, rozdíl mezi rodilými Němci a imigranty je tedy přibližně 10 procentních bodů (.xlsx). Podobná míra zaměstnanosti byla v Německu zaznamenána (.xlsx) i při předchozím šetření z roku 2018 (.pdf, str. 73). OECD navíc zveřejnilo data (.xlsx), jež rozdělují migranty na nedávno příchozí, kteří do nového státu přišli v roce 2016 a později, a na usazené, kteří v zemi bydlí více než deset let. Kromě toho dělí migranty na osoby narozené v EU a mimo ni. U nedávno příchozích a migrantů ze zemí mimo EU ve věku 15–64 let je sice zaměstnanost v Německu nižší – konkrétně 57,4 % a 63,8 % – stále se ovšem jedná o nadpoloviční většinu. Závěr Podle nejnovějších dat OECD bylo v Německu v roce 2021 zaměstnáno přibližně 68 % všech přítomných cizinců ve věku 15–64 let. Z nedávno příchozích, tedy těch, kteří přišli v roce 2016 a později, je ve stejném věkovém rozmezí zaměstnáno 57,4 %. Jde tedy o nadpoloviční většinu a výrok Markéty Gregorové tak hodnotíme jako pravdivý. | V Německu je ve věku 15 až 64 let zaměstnaných 68 % všech přítomných cizinců a 57,4 % těch, kteří do země přišli v roce 2016 či později. | 360° | [
373,
576,
59287
] |
283 | Od roku 2015 tady neustále proudí návaly kolem milionu – v roce 2015 to bylo téměř dva miliony – migrantů. | Nepravda | Zuzana Majerová | 2024-05-14T00:00:00 | Triko | Zuzana Majerová v kontextu výroku kritizuje pakt o migraci a azylu, jehož cílem je mimo jiné zefektivnit azylové řízení a zajistit, aby Evropská unie zvládla nápor přicházejících osob. Podle slov Majerové jsou čísla příchozích osob jsou stále vysoká, migrační pakt navíc údajně nemá význam, protože migraci do EU nezastaví. Kdo je žadatel o azyl a kdo migrant? Z vyjádření Zuzany Majerové není zřejmé, o jakém druhu migrace mluví. Je totiž rozdíl, zda mluvíme o počtu žadatelů o azyl, nebo o celkové imigraci do Evropské unie ze zemí mimo EU. Žadatelé o azyl se ucházejí o mezinárodní ochranu a mohou ji získat, pokud jsou v zemi svého původu prokazatelně pronásledováni nebo jim hrozí nějaké jiné nebezpečí. Tito lidé musí požádat o azyl v první členské zemi EU, do které vstoupí, jak je obsaženo i v migračním paktu (.pdf, str. 128). Pod pojem „migrant“ spadají osoby, které odcházejí ze země původu například kvůli hledání lepšího zaměstnání, aby zlepšili svoji životní úroveň. V jiných případech se stěhují za vzděláním nebo kvůli sjednocení rodiny. Z takových důvodů by jim podle mezinárodního práva nebyla přiznána mezinárodní ochrana a nemohli by tak být považováni za uprchlíky. Žadatelé o azyl Data o počtu žadatelů o azyl v EU sbírá statistický úřad Eurostat. V roce 2015, kdy Evropu zasáhla migrační krize, přišlo těchto lidí nejvíce – počet žádostí o azyl tehdy dosahoval skoro 1,3 milionu. V roce 2016 bylo žádostí přibližně o 60 tisíc méně a v následujících pěti letech lze pozorovat propad, kdy se počty žadatelů o azyl pohybovaly pod 700 tisíci. Až v roce 2022 a 2023 se čísla navýšila přibližně na milion. V roce 2023 o azyl nejčastěji žádali obyvatelé Sýrie a Afghánistánu, dále pak lidé z Turecka nebo Venezuely. Při posuzování počtu žadatelů o azyl je nicméně nutné brát v úvahu i to, že ne všichni žadatelé mezinárodní ochranu skutečně dostanou. Neúspěšní žadatelé nadále pobývající v EU se tak typicky řadí do kategorie nelegálních migrantů. Vstupy do EU Následující graf zobrazuje počet nelegálních a legálních vstupů do EU, v čemž jsou zahrnuty i žádosti o azyl. Jak je z něj patrné, nelegální migrace tvoří pouze malou část celkové migrace do EU. Výjimkou je krizový rok 2015, kdy představovala téměř polovinu. Počet nelegálních i legálních vstupů dohromady se ve většině posledních let pohyboval okolo tří milionů. V roce 2015 a 2022 ale došlo skoro ke čtyřem milionům vstupů. V pandemickém roce 2020 se tento počet naopak snížil. Nejvíce povolení k pobytu v roce 2022 obdrželi lidé z Ukrajiny a Běloruska, následování občany Indie a Maroka. Závěr Z výroku Zuzany Majerové není zcela jasné, zda mluví o počtu žadatelů o azyl, nebo o celkové migraci do EU. Ani jedna uvedená skupina se ale neshoduje s čísly, která zmiňuje. Počet žadatelů o azyl od roku 2015 dosáhl okolo milionu pouze ve čtyřech letech a ke dvěma milionům se navíc v roce 2015 nepřiblížil. Počet nelegálních vstupů do EU se v roce 2015 k této hranici skoro dostal, v ostatních rocích se ale pohyboval nejvýše na 500 tisících. Také počet legálních vstupů byl kromě roku 2015 odlišný, než jaký uvádí Majerová. Její výrok tak hodnotíme jako nepravdivý. | V roce 2015 došlo k téměř dvěma milionům nelegálních vstupů na území EU, v dalších letech však tento počet klesl hluboko pod milion. Údaje uvedené Zuzanou Majerovou neodpovídají počtu nelegálních migrantů, legálních migrantů ani žadatelů o azyl. | 360° | [
2884,
6650,
84980,
84987
] |
284 | Bývalý šéf Frontexu (...) byl odvolán. | Nepravda | Zuzana Majerová | 2024-05-14T00:00:00 | Triko | Kandidátka do Evropského parlamentu za SPD a Trikoloru Zuzana Majerová v debatě o migračním paktu obhajuje názor, že migranti mířící do Evropy by měli být zastaveni již na moři. Na otázku moderátorky, jak by to chtěla udělat, odkazuje na kroky bývalého šéfa Frontexu Fabriceho Leggeriho. Ten v minulosti mimo jiné čelil obvinění, že se pod jeho vedením Frontex podílel na nelegálních deportacích migrantů na řecko‑turecké hranici. Majerová nejdříve uvádí, že byl Leggeri ze své funkce odvolán (video, čas 5:50), a později v debatě také odporuje tvrzení Tomáše Zdechovského, podle kterého Leggeri naopak sám rezignoval (video, čas 15:19–15:40). Frontex Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) vznikla v roce 2004 s cílem pomáhat členským státům EU a zemím schengenského prostoru při správě jejich vnějších hranic. Hlavní úlohou Frontexu je koordinace operací na hranicích, posílení bezpečnosti a předcházení nelegální migraci a přeshraniční kriminalitě. Agentura spolupracuje s národními orgány hraniční kontroly, v České republice se jedná o službu cizinecké policie. Francouzský politik Fabrice Leggeri vstoupil do čela Frontexu začátkem roku 2015. Předtím například zastával funkci zástupce vedoucího francouzského velvyslanectví v Jižní Koreji a od roku 2013 funkci vedoucího oddělení boje proti nelegálnímu přistěhovalectví na francouzském ministerstvu vnitra. V průběhu let agentura pod Leggeriho vedením posílila své zdroje a personál, aby mohla lépe kontrolovat vnější hranice EU. Odchod Fabriceho Leggeriho Frontex od roku 2020 čelil řadě obvinění z podílení se na nelegálních deportacích migrantů ve Středomoří. Jako důkaz sloužily například videozáznamy zveřejněné investigativním portálem Bellingcat, podle kterého lodě Frontexu na řecko‑turecké námořní hranici vytlačovaly lodě s migranty z řeckých vod. Frontex byl také dle Bellingcatu u toho, když lodě s migranty údajně vytlačovala řecká pobřežní stráž. Vytlačení migrantů z vod EU je přitom podle mezinárodního práva nezákonné (.pdf, str. 2–3), jak je zakotveno v Úmluvě o právním postavení uprchlíků (.pdf, str. 11) a v Evropské úmluvě o lidských právech (.pdf, str. 34). Agenturu vyšetřoval Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), který se zabýval i údajným setkáváním zástupců Frontexu s neregistrovanými lobbisty ve zbrojním průmyslu. Frontex byl také prověřován Evropským parlamentem (.pdf), který pro kontrolu Frontexu vytvořil speciální pracovní skupinu. Fabrice Leggeri nicméně obvinění popíral. Zmíněná pracovní skupina při Evropském parlamentu v roce 2021 uvedla, že nenašla přesvědčivé důkazy o přímém zapojení Frontexu do vytlačování lodí migrantů z unijních vod (.pdf, str. 5). Frontex podle ní ale věděl o tom, že ze strany členských států EU, se kterými prováděl společné operace, dochází k porušování práva. Kritika pracovní skupiny se vztahovala především k tomu, že se Frontex „těmito porušeními nezabýval a neprovedl v návaznosti na ně rychlé, důsledné a účinné kroky“. Pozdější zpráva OLAF z února 2022 zmiňovala, že se Frontex podílel na závažném porušování lidských práv (.pdf, str. 8–9). Mimo jiné kryl vytlačování lodí migrantů prováděné Řeckem a tyto případy zatajoval orgánům, kterým je měl nahlásit. Vytlačování se podle OLAF účastnila plavidla, která Frontex spolufinancoval (.pdf, str. 102–103). V souvislosti s obviněními se v dubnu 2022 sešlo vedení Frontexu a Fabrice Leggeri dobrovolně nabídl svoji rezignaci, kterou správní rada následně přijala. Funkci ředitele agentury poté dočasně převzala Leggeriho zástupkyně Aija Kalnaja, která později taktéž čelila vyšetřování. V prosinci 2022 ji nahradil Hans Leijtens. Shrnutí Bývalý šéf Frontexu Fabrice Leggeri ze své funkce nebyl odvolán, ale sám odstoupil v reakci na vyšetřování Evropského parlamentu a Evropského úřadu pro boj proti podvodům, která se týkala obvinění z porušování předpisů a nelegálních deportací migrantů. Výrok Zuzany Majerové tak hodnotíme jako nepravdivý, a to i s přihlédnutím k tomu, že se v debatě přímo vymezovala proti tvrzení, že Leggeri sám rezignoval. | Bývalý šéf Frontexu Fabrice Leggeri ze svého postu nebyl odvolán, ale v roce 2022 sám rezignoval v souvislosti s obviněními, podle kterých se podílel na nelegálních deportacích migrantů na řecko-turecké námořní hranici. | 360° | [
528,
336,
2604,
2622,
5031,
5474,
5579,
5678,
5968,
6510,
7972,
11045,
62631,
80609,
80617,
80815,
80836,
610,
619,
625,
80891,
81408,
85000
] |
285 | Azylová řízení (...) trvají až pět let. | Pravda | Zuzana Majerová | 2024-05-14T00:00:00 | Triko | Kandidátka SPD a Trikolory v evropských volbách Zuzana Majerová tvrdí, že migrační politika Evropské unie nefunguje, a dodává, že azylová řízení podle ní trvají až pět let. Jelikož se vyjadřuje o celoevropské úrovni, zaměříme se na to, jak dlouho tato řízení trvají v celé EU, nikoliv pouze v Česku. Právní předpisy V současné době, tedy ještě před vstupem migračního paktu v účinnost, se azylová řízení ve státech EU řídí směrnicí o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany. Dle ní musí členské státy zajistit, „aby řízení o posouzení žádosti (o azyl, pozn. Demagog.cz) bylo skončeno do šesti měsíců od podání žádosti". Za určitých podmínek je povoleno tento limit překročit, a to např. v případě velkého množství žadatelů. Celková délka azylového řízení ale podle pravidel nesmí překročit 21 měsíců (.pdf, str. 19 z 36). Jelikož se jedná o směrnici, členské státy mají povinnost cíle v ní vytyčené splnit, způsob naplnění těchto cílů je ale v dikci jednotlivých států. V Česku je směrnice uplatněna skrze zákon o azylu, který upravuje výše zmíněné lhůty. Současné unijní předpisy upraví zmíněný migrační pakt (.pdf, str. 2), který v květnu 2024 definitivně přijala Rada EU. Jeho cílem je mj. urychlit azylová řízení na území EU. Ačkoliv výše uvedené lhůty zůstávají stejné (.pdf, str. 123–125), pakt zavádí procedury pro jednotné azylové řízení, včetně zrychleného řízení, které má být rozhodnuto nejpozději do tří měsíců (.pdf, str. 31, 124). Skutečný stav Informace o azylovém řízení v zemích EU zveřejňuje například Agentura Evropské unie pro otázky azylu (EUAA). Podle ní bývá každoročně přibližně jen polovina žádostí o azyl vyřízena ve stanovené lhůtě do šesti měsíců (s výjimkou roku 2020). V roce 2023 si tak na vyřízení své žádosti více než šest měsíců počkalo přes 400 tisíc lidí. EUAA ovšem neposkytuje podrobnější údaje o tom, o kolik měsíců tato řízení zmíněnou šestiměsíční hranici přesahují. Z jejích dat tedy není možné zjistit, jestli trvají například sedm měsíců či pět let, o kterých mluví Zuzana Majerová. Data o délce azylového řízení v některých členských státech EU sbírá také Azylová informační databáze (AIDA). Její zprávy o azylové situaci ve vybraných zemích většinou obsahují informace o průměrné době, za kterou úřady vydají rozhodnutí o žádosti v tzv. prvním stupni (.pdf, str. 32). Kromě toho uvádějí i průměrnou dobu, za níž úřady rozhodnou o žádostech o odvolání, které délku azylového řízení ještě dále prodlužují (.pdf, str. 41). Data v tabulce níže ukazují, že v některých státech azylová řízení trvají průměrně i více než tři roky. Ne vždy se tak zemím EU daří dodržovat lhůty stanovené v unijní směrnici. Vůbec nejdelší průměrné doby vyřízení žádostí jsou podle Azylové informační databáze ve Španělsku, kde se délka rozhodování úřadů v prvním stupni obvykle pohybuje v rozmezí od 3 měsíců do 3 let (.pdf, str. 57). Vyřízení žádosti odvolání úředníkům v průměru zabere další jeden až dva roky (str. 62), a i ve Španělsku tak délka řízení může dosáhnout až pěti let. V řadě případů nicméně může rozhodování úřadů trvat ještě déle, než je průměr, který vyčísluje AIDA. Německý deník Zeit a další média v nedávné době informovala o tom, že někteří žadatelé v Německu čekají na konečné rozhodnutí právě i více než pět let. Řízení jsou velmi dlouhá i na Kypru. AIDA zmiňuje, že v některých případech trvá i čtyři roky, než zde žadatel obdrží jen rozhodnutí prvního stupně (.pdf, str. 33). Závěr V EU skutečně existují případy, kdy se azylové řízení protáhlo na pět let, podle médií k tomu došlo například v Německu. Podle unijní Azylové informační databáze (AIDA) může řízení trvat až pět let také ve Španělsku, pokud se žadatel proti prvnímu rozhodnutí úřadů odvolá. AIDA také uvádí, že azylové řízení bývá velmi dlouhé například i na Kypru. Zde v řadě případů trvá až čtyři roky, než úřady vydají rozhodnutí v prvním stupni, proti kterému se žadatel může dále odvolat. Výrok Zuzany Majerové tak hodnotíme jako pravdivý. | Průměrná délka azylového řízení v zemích EU je výrazně kratší. Řízení, včetně odvolání, se ale v řadě případů skutečně protáhne až na pět let např. ve Španělsku a podle mediálních zdrojů i v Německu. Několik let může trvat také na Kypru, kde může přesáhnout čtyři roky. | 360° | [
347,
349,
431,
718,
2644,
5756,
6514,
13292,
28470,
86300
] |
286 | Titulek německého kancléře Scholze (...), který říká, že migranti se musí masivně vyhošťovat. | Zavádějící | Zuzana Majerová | 2024-05-14T00:00:00 | Triko | Kandidátka do eurovoleb za SPD a Trikoloru Zuzana Majerová v debatě nejdříve kritizovala migrační situaci v Německu, Francii a Švédsku. Následně reagovala na tvrzení Markéty Gregorové (Piráti), podle níž má v Německu práci většina migrantů, kteří do země přišli po roce 2015. Právě v odpovědi na její výrok Zuzana Majerová čte z papíru „titulek německého kancléře Scholze“, který podle ní pro Hospodářské noviny řekl, že „se migranti musí masivně vyhošťovat“ (video, čas 13:52–14:20). Vytrženo z kontextu V českých médiích se nám pomocí mediální databáze Newton podařilo najít jen jeden článek, jehož titulek popisovanou frázi obsahuje. Jde o komentář Ondřeje Housky s názvem „Masivně vyhošťovat. Aneb když svůj pohled na migraci zreálnil už i německý kancléř“, který 24. října 2023 zveřejnily Hospodářské noviny. Redaktor v úvodu textu zmiňoval případ vraždy dvou švédských fotbalových fanoušků, které 15. října 2023 v belgickém Bruselu zavraždil neúspěšný žadatel o azyl. Ten už se v době spáchání zločinu v EU podle pravidel nacházet vůbec neměl, belgické úřady ho totiž správně měly vyhostit do Tuniska. Dále komentář Ondřeje Housky poukazoval na to, že se zemím Unie daří vyhošťovat necelých 30 procent lidí, kteří v EU neúspěšně požádali o azyl. O Scholzovi redaktor konkrétně psal: „Přesto se ale pohled na migraci napříč unií zásadně mění – naštěstí. ‚Musíme konečně začít ve velkém vyhošťovat,‘ prohlásil pro týdeník Der Spiegel německý kancléř Olaf Scholz.“ V článku přitom Houska na několika místech mluvil o vyhošťování „ekonomických migrantů, kteří nárok na ochranu prostě nemají“ a nutnosti držet „odmítnuté migranty“ v hlídaných táborech. Popisovaný komentář z Hospodářských novin odkazuje na rozhovor německého kancléře Olafa Scholze pro týdeník Der Spiegel z 20. října 2023. Ten sice měl titulek „Scholz a uprchlická politika: Musíme konečně ve velkém měřítku deportovat“, jednalo se ale o zjednodušení Scholzova vyjádření o vyhošťování migrantů, „kteří nemají právo v Německu zůstat“. Scholz v rozhovoru upřesnil, že mluví o migrantech, kteří nemají šanci získat povolení k pobytu. Kromě toho německý kancléř kritizoval zejména pomalou rychlost, jakou deportace nelegálních migrantů zpět do zemí jejich původu probíhají. Ve spojitosti s migrací také zmiňoval, že Německo potřebuje přijímat pracovníky z cizích zemí, zejména odborníky a talenty. Za samozřejmost zároveň považuje přijímání uprchlíků, kteří jsou doma politicky pronásledováni nebo „utekli před válkou a smrtí“. Olaf Scholz legální migraci od té nezákonné odlišuje dlouhodobě. V lednu 2024 například zkritizoval pravicovou Alternativu pro Německo (AfD), která diskutovala o plánech na hromadné deportace milionů přistěhovalců – včetně těch, kteří už mají německé občanství. Závěr Hospodářské noviny v říjnu 2023 zveřejnily komentář s titulkem „Masivně vyhošťovat. Aneb když svůj pohled na migraci zreálnil už i německý kancléř“. V něm se autor odkazoval na článek německého listu Der Spiegel s názvem „Scholz a uprchlická politika: Musíme konečně ve velkém měřítku deportovat“. Tyto titulky tak oba odpovídají tomu, co ve výroku zmiňuje Zuzana Majerová. Titulek Spiegelu je ale ve skutečnosti zjednodušením Scholzova delšího vyjádření o tom, že je podle něj nutné rychleji deportovat migranty, kteří nemohou získat povolení k pobytu. Protože výrok Zuzany Majerové v kontextu debaty vytváří dojem, že Scholz mluvil o vyhošťování všech migrantů obecně, hodnotíme jej jako zavádějící. | Hospodářské noviny zveřejnily komentář s titulkem „Masivně vyhošťovat. Aneb když svůj pohled na migraci zreálnil už i německý kancléř“. Olaf Scholz ale ve skutečnosti mluvil o vyhošťování těch migrantů, kteří nemohou získat povolení k pobytu, ne o všech migrantech obecně. | 360° | [
304,
924,
11175,
64774,
83548,
84089
] |
287 | Tomáš ZDECHOVSKÝ: Jednu z těch částí (migračního paktu, pozn.) jsem vyjednával já. Pavlína WOLFOVÁ: Která to je? Řekněte nám to. Tomáš ZDECHOVSKÝ: Dobrovolné relokace (...), mechanismus, když si stát někoho chce vzít, tak ať si ho vezme a my mu na to přispějeme. | Pravda | Tomáš Zdechovský | 2024-05-14T00:00:00 | KDU-ČSL | Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o unijním paktu o migraci a azylu, jehož cílem je zejména zajistit rychlejší, spravedlivější a efektivnější migrační a azylový systém. Celý tento migrační balíček se skládá z několika legislativních textů. Deset návrhů, které tvoří hlavní jádro paktu, přijal letos v dubnu Evropský parlament. Rada Evropské unie, složená ze zástupců jednotlivých členských států, schválila tuto desítku nařízení v květnu. Stínovým zpravodajem pro přesídlovací politiku EU Zdechovský se skutečně účastnil vyjednávání o jedné z částí migračního paktu. Zastával roli tzv. stínového zpravodaje pro nařízení (.pdf), které se týká politiky EU pro přesídlování (.pdf, str. 1). Prvotní návrh tohoto nařízení předložila Evropská komise už v roce 2016 (.pdf). V Evropském parlamentu byl návrh přidělen (.pdf, str. 6) Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci (LIBE), který měl na starosti jeho důkladné prozkoumání a vyjednávání s Radou EU, Evropskou komisí a politickými skupinami v europarlamentu. Pověřený výbor má vždy za úkol vypracovat zprávu k návrhu nařízení, která obvykle obsahuje doporučení a pozměňovací návrhy. Za vytvoření textu je konkrétně zodpovědný jeden zpravodaj (anglicky rapporteur) vybraný z řad členů výboru nebo náhradníků. Při přípravě zprávy jedná s dalšími evropskými poslanci, konzultuje s odborníky atp. Kromě tohoto zpravodaje výbor na začátku volí i několik stínových zpravodajů, aby sledovali postup vyjednávání dokumentu z pozice ostatních politických stran a skupin. Nemusí přitom zastávat stejné stanovisko jako hlavní zpravodaj textu. Tento tzv. shadow rapporteur je klíčovým hráčem při projednávání tématu ve své politické skupině. „Proto jsou stínoví zpravodajové podstatní pro vyjednávání kompromisu při přípravě zprávy,“ vysvětluje web Evropského parlamentu. Výslednou podobu zprávy pak schvaluje celý výbor. Hlasuje i o pozměňovacích návrzích, které mohou předkládat jednotliví členové výboru i náhradníci. Tomáš Zdechovský byl v minulém volebním období v letech 2014–2019 členem výboru LIBE, v současném období je od července 2019 náhradníkem. Právě v aktuálním volebním období se Zdechovský stal stínovým zpravodajem pro zmiňovaný návrh nařízení o unijní politice přesídlování. Zprávu k návrhu výbor předložil na podzim 2017 a zároveň tehdy rozhodl o zahájení interinstitucionálních jednání mezi výborem, Radou EU a Evropským parlamentem. Část vyjednávání tedy probíhala předtím, než LIBE Zdechovského stínovým zpravodajem určil. Výbor se návrhem nařízení a jednáním o něm ovšem dále zabýval i po zahájení nového volebního období v roce 2019. Europarlament a Rada EU se na podobě nařízení dohodly v prosinci 2022 pod českým předsednictvím Rady EU a v únoru 2024 LIBE schválil text dohody, který z vyjednávání vzešel (.pdf, str. 1). Pak už v dubnu 2024 následovalo schvalování nařízení přímo na plénu Evropského parlamentu. Rámec Evropské unie pro přesídlování Nové přesídlovací nařízení tvoří trvalý rámec, jímž se budou řídit státy, které se rozhodnou dobrovolně přesídlovat osoby ze třetích zemí. Systém byl vytvořen s cílem poskytnout pomoc a bezpečnou cestu do EU těm, kteří jsou nuceni ze své země uprchnout. Vztahuje se na osoby, které mají nárok na mezinárodní ochranu a které Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) označí za způsobilé k přesídlení (.pdf, str. 7, 13). Peníze na přesun a integraci osob půjdou z rozpočtu EU (.pdf, str. 4, 6, 17), konkrétně z unijního Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF). Státy, které se rozhodnou účastnit se evropského přesídlovacího rámce, mají z AMIF nárok na příspěvek ve výši 10 tisíc eur za každou osobu, kterou na své území přesídlí (.pdf, str. 21). Relokace a přesídlování v migračním paktu Zatímco Tomáš Zdechovský se v Evropském parlamentu věnoval nařízení o přesídlování osob (angl. resettlement), v debatě použil pojem „relokace“ (angl. relocation). Zmíněné výrazy je možné v angličtině považovat za synonyma, a překlad anglického slova resettlement jako „relokace“ tak nelze označit jako chybný. Důležité je ovšem doplnit, že v paktu o migraci a azylu označují tyto pojmy dva různé procesy. V kontextu EU se pojmem „relokace“ obecně myslí přesun osob, které získaly mezinárodní ochranu nebo o ni požádaly, z jednoho členského státu EU do jiného státu EU. Takto relokaci definuje i nařízení o řízení azylu a migrace (.pdf, str. 76), ve kterém jsou relokace součástí tzv. trvalého mechanismu povinné solidarity (.pdf, str. 111, 236–239). Ten byl zaveden, aby ulevil státům pod vysokým migračním tlakem. Ostatní členské státy EU si mohou formu podpory, kterou těmto státům poskytnou, vybrat – buď si zvolí relokace osob na své území, nebo poskytnutí finančního příspěvku. V určitých případech si může stát vybrat i poskytnutí alternativní pomoci, kam patří personální či věcná podpora. Oproti tomu „přesídlování“ (.pdf, str. 7) v kontextu migračního paktu znamená, že stát na své území přijímá státní příslušníky třetích zemí „na základě doporučení vysokého komisaře OSN pro uprchlíky“, pokud takovým lidem „byla udělena mezinárodní ochrana“. Na rozdíl od „relokace“ jde tedy o mezinárodní, ne pouze evropský, mechanismus solidarity. Závěr Tomáš Zdechovský skutečně byl u vyjednávání jedné z částí unijního migračního paktu. Jako stínový zpravodaj dohlížel na přípravu rámce EU pro přesídlování. Podle tohoto nařízení mohou členské státy EU dobrovolně nabídnout útočiště osobám ze třetích zemí, které získaly mezinárodní ochranu. Za každou takto přijatou osobu přitom dostanou z evropského rozpočtu příspěvek ve výši 10 tisíc eur. Výrok Tomáše Zdechovského proto hodnotíme jako pravdivý. | Zdechovský působil jako stínový zpravodaj při vyjednávání o podobě nařízení, které se týká zcela dobrovolného přesídlování osob ze třetích zemí. Podle schváleného textu, který je součástí migračního paktu, stát EU za každou přesídlenou osobu získá 10 tisíc eur z rozpočtu Unie. | 360° | [
351,
569,
5512,
6429,
10455,
59358,
59411,
59766,
59979,
60831,
62753,
62787,
80847,
80868,
83055,
83226,
83876,
86547,
86828,
87017
] |
288 | S tím nemá problém ani Marine Le Pen, která tuhle část velmi ocenila (část migračního paktu o dobrovolném přesídlování, kterou Zdechovský pomáhal vyjednat, pozn.) | Neověřitelné | Tomáš Zdechovský | 2024-05-14T00:00:00 | KDU-ČSL | Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) v debatě mluví o unijním paktu o migraci a azylu a vyzdvihuje část, kterou pomáhal vyjednat. Konkrétně říká, že šlo o mechanismus „dobrovolných relokací“, a upřesňuje, že podle tohoto principu má každý členský stát možnost přijmout žadatele o azyl a zbytek EU mu přispěje na jejich integraci. Dále dodává, že tento mechanismus ocenila i bývalá předsedkyně francouzské krajně pravicové strany Národní sdružení Marine Le Pen. Dobrovolné přesídlování Zdechovský byl tzv. stínovým zpravodajem při vyjednávání nového rámce EU pro přesidlování a humanitární přijímání, který je součástí migračního paktu. Rámec nastavuje jednotná pravidla, jimiž se budou řídit státy, které se na své území rozhodnou dobrovolně přesídlit osoby ze třetích zemí. Systém byl vytvořen s cílem poskytnout pomoc a bezpečnou cestu do EU těm, kteří jsou nuceni uprchnout ze své země. Vztahuje se na osoby, které mají nárok na mezinárodní ochranu a které Vysoký komisař OSN pro uprchlíky (UNHCR) označí za způsobilé k přesídlení (.pdf, str. 7, 13). Za přijmutí uprchlíků budou mít členské státy nárok na finanční podporu (.pdf). Peníze na přesun a integraci osob půjdou z rozpočtu EU (.pdf, str. 4, 6), konkrétně z unijního Azylového, migračního a integračního fondu (AMIF). Podle stanovených pravidel (.pdf, str. 17) stát za každou přesídlenou osobu obdrží z AMIF 10 000 eur (.pdf, str. 21). Doplňme, že Zdechovský v této části debaty používal termín „relokace“ (angl. relocation), zatímco v popisované části migračního paktu (.pdf) se používá jen výraz „přesídlování“ (angl. resettlement). Zmíněné výrazy je možné v angličtině považovat za synonyma, překlad anglického slova resettlement jako relokace tak nelze označit jako chybný. Nutné je ale upřesnit, že v paktu označují tyto pojmy dva různé procesy. Relokací se v kontextu EU myslí přesun osob, které získaly mezinárodní ochranu nebo o ni požádaly, z jednoho státu Unie do druhého. Tyto relokace jsou součástí mechanismu povinné solidarity (.pdf, str. 111, 236–239), jehož cílem je pomoci státům, ve kterých se v daném okamžiku nachází velký počet žadatelů o azyl, a jsou tak pod migračním tlakem. Do povinné solidarity se členské státy mohou zapojit třemi způsoby – přijetím migrantů, zaplacením finančního příspěvku, nebo poskytnutím alternativní pomoci, pokud takovou pomoc zasažený stát vyžaduje (.pdf, str. 236–239, 242). Postoj Marine Le Pen k dobrovolnému přesídlování Marine Le Pen je dlouhodobě známá tvrdým postojem vůči migraci. Migrační pakt jako celek kritizovala kvůli tomu, že podle jejího názoru členské státy zbavuje pravomoci o sobě rozhodovat a přistěhovaleckou politiku budou určovat nevládní organizace. Její konkrétní postoj k dobrovolnému přesídlování se nám však ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Obrátili jsme se proto s dotazem na Tomáše Zdechovského. Ten ve svém vyjádření uvedl, že vycházel z rozhovorů s europoslancem Thierry Marianim ze strany Národní sdružení, se kterým se setkal v Evropském parlamentu. Podle Zdechovského odpovědi Marianiho strana i Marine Le Pen dobrovolné přesídlování vítají. Toto tvrzení však z dostupných zdrojů nelze potvrdit. Pro kontext však můžeme doplnit, že europoslanci Národního sdružení, kteří jsou součástí frakce Identita a demokracie (ID), iniciovali hlasování o zamítnutí nového rámce EU pro přesídlování (.pdf, str. 99). Pro zamítnutí této části migračního paktu zvedl ruku také Thierry Mariani (.pdf, str. 99). Závěr Tomáš Zdechovský mluví o rámci EU pro přesídlování. Na rozdíl od relokací, které jsou součástí povinné solidarity mezi státy EU, se jedná o mezinárodní mechanismus přijímání uprchlíků ze třetích zemí. Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat, zda Marine Le Pen tuto část migračního paktu v některém ze svých vyjádření podpořila. Tomáš Zdechovský pro Demagog.cz pouze uvedl, že vycházel z osobních rozhovorů s europoslancem Národního sdružení Thierry Marianim. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný. | Podle nového rámce EU pro přesídlování mají státy, které dobrovolně přijmou uprchlíky ze třetích zemí, nárok na finanční podporu z rozpočtu EU. Stanovisko Marine Le Pen k tomuto mechanismu se nám ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. | 360° | [
351,
650,
5503,
6501,
10922,
11178,
59766,
60077,
61006,
63852,
80834,
83055,
83226,
86828
] |
289 | To v migračním paktu není (ustanovení, že migrant musí o azyl požádat v první bezpečné zemi, pozn.) | Pravda | Tomáš Zdechovský | 2024-05-14T00:00:00 | KDU-ČSL | Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) obhajuje mandát v Evropském parlamentu a ve výroku reaguje na tvrzení Andreje Poleščuka. Ten uvedl, že podle migračního paktu musí migrant požádat o azyl v první bezpečné zemi (video, čas 9:14). Zdechovský namítá, že takové ustanovení se v paktu nenachází. Obsah migračního paktu V migračním paktu v článku o povinnostech žadatele o azyl stojí, že „žádost o mezinárodní ochranu se učiní a zaregistruje v členském státě prvního vstupu“ (.pdf, str. 128). Ustanovení se tedy vztahuje pouze na členské státy EU, nikoliv na třetí bezpečné země, o kterých je v námi ověřované debatě řeč. Výjimku z této povinnosti má žadatel v případě, že je držitelem platného víza nebo dokladu o oprávnění k pobytu v konkrétní členské zemi. V takovém případě podá žádost o mezinárodní ochranu ve státě, který oprávnění vydal (.pdf, str. 128). Daný členský stát zahájí s žadatelem řízení o určení státu příslušného pro poskytnutí mezinárodní ochrany (.pdf, str. 183). Pokud se domnívá, že k posouzení žádosti je příslušný jiný členský stát, požádá jej, aby řízení převzal (str. 186). Žadatel ovšem musí být přítomný v členské zemi prvního vstupu či v té, kde má oprávnění k pobytu, „až do určení příslušného členského státu a případně do provedení přemístění“ (str. 130). V kontextu výroku Tomáš Zdechovský také tvrdí, že ustanovení, o kterém Andrej Poleščuk mluví, se nachází v Chartě OSN (video, čas 10:04). Ani ta ale uprchlíkům neukládá povinnost žádat o azyl v první bezpečné zemi, do které přijdou (.pdf). Tato podmínka přitom nevyplývá ani z jiných mezinárodních pravidel. Závěr Tomáš Zdechovský správně uvádí, že migrační pakt neobsahuje ustanovení, které by dávalo migrantům povinnost požádat o azyl v první bezpečné zemi. Pakt obsahuje pouze povinnost požádat o mezinárodní ochranu „v členském státě prvního vstupu“. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. | Migrační pakt skutečně neobsahuje podmínku, že by musel migrant žádat o azyl v první bezpečné zemi nacházející se mimo EU. V paktu pouze stojí, že žádost o azyl musí být podána v členském státě prvního vstupu. | 360° | null |
290 | (...) Charty OSN, která říká, že ten člověk, pokud je azylant, měl požádat o azyl v první bezpečné zemi. | Nepravda | Tomáš Zdechovský | 2024-05-14T00:00:00 | KDU-ČSL | Europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský v debatě reaguje na Andreje Poleščuka, kandidáta hnutí STAN v evropských volbách, podle kterého nový migrační pakt nařizuje lidem žádat o azyl v první bezpečné zemi. Zdechovský uvádí, že takové ustanovení v paktu není a že se nachází už v Chartě Organizace spojených národů (OSN), která tuto otázku řeší. Bezpečné země České ani evropské právo pojem „první bezpečná země“ přesně nevymezují. Používají ale termín „bezpečná třetí země“ (.pdf, str. 12), kterou definují jako stát, kde uprchlík dříve pobýval, vytvořil si na něj vazby a může se do něj vrátit, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo nebezpečí, které by ohrozilo jeho život a svobodu (.pdf, str. 21–22 z 36). Kromě toho právo také pracuje s pojmem „první země azylu“, kterou se rozumí taková země, kde byl žadatel o mezinárodní ochranu již v minulosti uznán za uprchlíka a může se do ní bezpečně vrátit (.pdf, str. 20–21 z 36). Definuje ji směrnice Evropského parlamentu o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (.pdf). Některé členské státy EU, např. Belgie nebo Slovinsko, v minulosti odmítly poskytnout azyl migrantům, kteří dříve v první zemi azylu žili. Charta OSN Charta OSN je ustanovující dokument celé organizace a byla přijata v roce 1945. Stanovila práva a povinnosti členských států, ustanovila postupy fungování OSN a zřídila několik orgánů, např. Valné shromáždění nebo Radu bezpečnosti. Spojené národy se v ní zavázaly posílit mezinárodní součinnost prostřednictvím úcty k lidským právům a základním svobodám (.pdf, str. 8). O právech migrantů a uprchlíků ani o povinnosti žádat o azyl v první bezpečné zemi nebo první zemi azylu se ovšem Charta OSN nezmiňuje (.pdf). Úmluva o právním postavení uprchlíků Mezinárodní ochranu uprchlíků upravuje například Úmluva o právním postavením uprchlíků (.pdf), která byla přijata v roce 1951. Podle dokumentů OSN (.pdf, str. 1–2) nebo třeba i britského parlamentu (.pdf, str. 5) nicméně tato úmluva ani mezinárodní právo žádné nařízení, že uprchlíci musí požádat o mezinárodní ochranu „v první bezpečné zemi“ nebo „první zemi azylu“, neobsahuje. K postoji, že by lidé „měli žádat“ o azyl v první bezpečné zemi, do níž přijedou, Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky doslova uvádí: „Tento princip nelze nalézt v Úmluvě o právním postavení uprchlíků a v mezinárodním právu žádný takový požadavek neexistuje.“ (.pdf, str. 1–2) Dokument OSN z roku 1991 uvádí, že tzv. koncept bezpečné země je v kontextu uprchlictví a žadatelů o azyl aplikován na země, které buďto neprodukují uprchlíky, nebo ve kterých může být uprchlíkům udělen azyl bez dalšího ohrožení. V tomto smyslu existují dvě kategorie, a to bezpečná země původu a bezpečná země azylu. V případě člověka, který je občanem země klasifikované jako bezpečná země původu, je žádost o azyl přímo zamítnuta, nebo je uprchlík nucen svůj status důsledně prokázat, protože země jeho původu není považována za nebezpečnou. V případě bezpečné země azylu je uprchlíka nebo žadatele o azyl možno navrátit do bezpečné země, kde usiloval nebo mohl usilovat o azyl, jelikož jeho bezpečnost již nebyla ohrožena. Závěr Ačkoliv přijímající země mohou uprchlíka či migranta do první bezpečné země či první země azylu navrátit, Charta OSN, Úmluva o právním postavení uprchlíků ani mezinárodní právo neukládají migrantům ani uprchlíkům povinnost v těchto zemích žádat o azyl. Výrok Tomáše Zdechovského proto hodnotíme jako nepravdivý. | Charta OSN neobsahuje ustanovení, podle kterého by měl uprchlík požádat o azyl v první bezpečné zemi. Tuto povinnost neukládá ani Úmluva o právním postavení uprchlíků, ani mezinárodní právo. | 360° | [
2558,
6351,
13292,
13376,
58967,
28470,
80864,
82894,
84594,
84971,
85158,
86300,
86802,
86810
] |
291 | S čím Leggeri, (…) bývalý šéf Frontexu začal (…), je vyslání pracovníků Frontexu do zdrojových zemí. | Pravda | Tomáš Zdechovský | 2024-05-14T00:00:00 | KDU-ČSL | Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) v diskuzi mluvil o migraci z Afriky do EU. Ve svém výroku zmiňuje bývalého šéfa agentury Frontex Fabriceho Leggeriho, o kterém v dřívější části debaty hovořila Zuzana Majerová (Trikolora). Právě pod Leggeriho vedením Frontex podle Zdechovského začal vysílat své pracovníky do zdrojových zemí migrace, což následně označuje za jeden z nástrojů, jak migraci z Afriky omezit. Frontex Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) je agentura spadající pod EU, jejímž cílem je pomáhat členským státům EU a zemím schengenského prostoru při správě jejich vnějších hranic. Fabrice Leggeri byl šéfem Frontexu od ledna 2015 až do své rezignace v dubnu 2022. Okolnostem jeho odstoupení jsme se věnovali více zde. Agentura má například za úkol monitorovat migrační toky, pomáhat při kontrole migrantů nebo koordinovat navracení neúspěšných žadatelů o azyl zpět do jejich domovských zemí (.pdf, str. 2). Spolupracuje přitom i se třetími zeměmi, které leží mimo EU či schengenský prostor, a to především se sousedy Unie a se zeměmi „původu a tranzitu migrantů“ (.pdf, str. 2). Styční úředníci Pokud jde o pracovníky vysílané do zemí mimo EU, Frontex na svých stránkách v této souvislosti zmiňuje tzv. styčné úředníky. Agentura získala pravomoc vysílat tyto pracovníky do třetích zemí v roce 2011 (.pdf, str. 3). Do té doby styčné úředníky mohly do států mimo Unii vysílat jen členské státy, jak popisovalo např. starší nařízení o vytvoření evropské sítě styčných úředníků. Styční úředníci Frontexu (.pdf, str. 20, 72) působí mimo EU vždy na základě dohod s danou hostitelskou zemí nebo na základě mezinárodních dohod. Spolupracují s místními úřady, shromažďují informace o migračních trasách a převaděčích a jejich hlavním úkolem je předcházet nelegální migraci či zajistit návrat migrantů. První vyslání Výroční zprávy Frontexu z let 2011 (.pdf, str. 3) a 2012 (.pdf, str. 15) zmiňovaly jen to, že agentura má možnost styčné úředníky vyslat. Prvního pracovníka ale Frontex nakonec mimo EU poslal až v roce 2016, konkrétně do Turecka (.pdf, str. 34). Rozhodnutí padlo v průběhu roku 2015 (.pdf, str. 16), tedy v době, kdy Frontexu začal šéfovat Fabrice Leggeri. V roce 2017 agentura vyslala styčného úředníka i do Srbska a Nigeru (.pdf, str. 39). Frontex označil právě Niger za jednu z hlavních zemí, ve kterých působí nelegální převaděči a ze kterých putuje řada migrantů směrem do Lybie (.pdf, str. 6, 11) a odtud pak k evropským hranicím. O dva roky později se Frontex rozhodl poslat svého styčného úředníka i do Senegalu (.pdf, str. 70). V roce 2020 také uvedl (.pdf, str. 61), že pod agenturu nově spadá Evropská síť styčných úředníků pro navracení (EURLO), která dříve fungovala odděleně (.pdf, str. 29). V roce 2021 tak Frontex vyslal do třetích zemí celkem devět těchto úředníků pro navracení (.pdf, str. 26). Pozdější zpráva zmiňuje, že na konci roku 2022 byli tito pracovníci např. v Ghaně, Gambii, Etiopii či Nigérii (.pdf, str. 20). Shrnutí Agentura Frontex získala pravomoc posílat své styčné úředníky do třetích zemí v roce 2011. Prvního z těchto pracovníků do států mimo EU agentura poslala až v roce 2016, konkrétně do Turecka. O rok později styčný úředník Frontexu začal působit i v Nigeru. Právě Niger byl tehdy jednou z hlavních tranzitních zemí, odkud putovala řada migrantů do Libye a poté směrem k evropským hranicím. V roce 2019 byl vyslán styčný úředník Frontexu i do Senegalu. Agentura navíc později přebrala působnost nad Evropskou sítí styčných úředníků pro navracení (EURLO) a jejím prostřednictvím vyslala další pracovníky do dalších afrických zemí. Frontex tak skutečně začal styčné úředníky posílat do třetích zemí až za vedení Fabrice Leggeriho, který v čele agentury stál mezi lety 2015 a 2022. Výrok Tomáše Zdechovského proto hodnotíme jako pravdivý. | Frontex má od roku 2011 možnost vysílat tzv. styčné úředníky do zemí mimo EU. První takové pracovníky poslal Frontex do těchto států skutečně až v době, kdy agenturu vedl Fabrice Leggeri. Od r. 2017 působil styčný úředník v Nigeru, odkud putuje řada migrantů přes Libyi do EU. | 360° | [
306,
514,
5002,
59041,
62789,
80836,
81193
] |
292 | On (bývalý ředitel Frontexu Fabrice Leggeri, pozn.) odstoupil sám. | Pravda | Tomáš Zdechovský | 2024-05-14T00:00:00 | KDU-ČSL | Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) v debatě zmiňoval, že podporoval bývalého ředitele Frontexu Fabrice Leggeriho, když vysílal pracovníky této agentury do zdrojových zemí migrace. O Leggerim, za jehož vedení čelil Frontex obvinění z účasti na nelegálním deportování migrantů z řeckých do tureckých vod, v diskuzi dříve mluvila i Zuzana Majerová (Trikolora). Na Zdechovského slova reaguje tvrzením, že byl Leggeri odvolán právě „kvůli tomu, že viděl, co se děje“ ve zdrojových zemích. Zdechovský jí následně oponuje a říká, že někdejší šéf Frontexu rezignoval sám. Obvinění vůči Frontexu Fabrice Leggeri vstoupil do čela Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex) začátkem roku 2015. Od roku 2020 agentura čelila řadě obvinění z podílení se na nelegálních deportacích migrantů ve Středomoří. Jako důkaz sloužily například videozáznamy zveřejněné investigativním portálem Bellingcat, podle kterého lodě Frontexu na řecko-turecké námořní hranici vytlačovaly z řeckých vod čluny s migranty. Frontex byl také dle Bellingcatu u toho, když lodě s migranty údajně vytlačovala řecká pobřežní stráž. Vytlačení migrantů z vod EU je přitom podle mezinárodního práva nezákonné (.pdf, str. 2–3), jak je zakotveno v Úmluvě o právním postavení uprchlíků (.pdf, str. 11) a v Evropské úmluvě o lidských právech (.pdf, str. 34). Agenturu vyšetřoval Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), který se zabýval i údajným setkáváním zástupců Frontexu s neregistrovanými lobbisty ve zbrojním průmyslu. Frontex byl také prověřován Evropským parlamentem (.pdf), který pro kontrolu Frontexu vytvořil speciální pracovní skupinu. Fabrice Leggeri nicméně obvinění popíral. Zmíněná pracovní skupina při Evropském parlamentu v roce 2021 uvedla, že nenašla přesvědčivé důkazy o přímém zapojení Frontexu do vytlačování lodí migrantů z unijních vod (.pdf, str. 5). Frontex podle ní ale věděl o tom, že ze strany členských států EU, se kterými prováděl společné operace, dochází k porušování práva. Kritika pracovní skupiny se vztahovala především k tomu, že se Frontex „těmito porušeními nezabýval a neprovedl v návaznosti na ně rychlé, důsledné a účinné kroky“. Pozdější zpráva OLAF z února 2022 zmiňovala, že se Frontex podílel na závažném porušování lidských práv (.pdf, str. 8–9). Mimo jiné kryl vytlačování lodí migrantů prováděné Řeckem a tyto případy zatajoval orgánům, kterým je měl nahlásit. Vytlačování se podle OLAF účastnila plavidla, která Frontex spolufinancoval (.pdf, str. 102–103). V souvislosti s obviněními se v dubnu 2022 sešlo vedení Frontexu a Fabrice Leggeri dobrovolně nabídl svoji rezignaci, kterou správní rada následně přijala. Funkci ředitele agentury poté dočasně převzala Leggeriho zástupkyně Aija Kalnajaová, která později taktéž čelila vyšetřování. V prosinci 2022 ji nahradil Hans Leijtens. Shrnutí Fabrice Leggeri skutečně odstoupil z funkce ředitele Frontexu dobrovolně. Učinil tak v reakci na vyšetřování Evropského parlamentu a Evropského úřadu pro boj proti podvodům, které se týkalo obvinění z porušování předpisů a nelegálních deportací migrantů. Z uvedených důvodů hodnotíme výrok Tomáše Zdechovského jako pravdivý. | Fabrice Leggeri nabídl svou rezignaci dobrovolně v reakci na vyšetřování a vznesená obvinění vůči jeho osobě. Správní rada Frontexu jeho rezignaci následně přijala. | 360° | [
5031,
5678,
6510,
7982,
2709,
11045,
62631,
80609,
610,
80891,
81408,
85000
] |
293 | Jako premiér říkal (Andrej Babiš, pozn.) že musí být alternativa k povinným kvótám. | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | Jan Farský v rozhovoru komentuje své stanovisko k migračnímu paktu, který členské státy EU odsouhlasily v únoru 2024. Farský dále dodává, že podle něj Andreji Babišovi migrační dohoda nevadí, protože jako premiér obhajoval alternativu k povinnému přerozdělování migrantů, kterou schválený pakt obsahuje. Migrační kvóty Systém přerozdělování žadatelů o azyl (migrační kvóty), který členským státům určoval počet přidělených uprchlíků, byl schválen v září 2015 na jednání Rady ministrů. Kvóty však platily jen dočasně do září 2017. V říjnu 2017 Evropská rada vyzvala k využívání dobrovolných programů přesidlování (.pdf, str. 2). Zástupci členských států se navíc dohodli, že nové migrační kvóty bude možné přijmout jen jednomyslně. Výlučně dobrovolné přijímání migrantů lídři EU odsouhlasili na summitu v červnu 2018 (.pdf, str. 2, bod 6). Téma migračních kvót se znovu otevřelo v souvislosti se zmiňovaným migračním paktem, jehož původní návrh předložila Evropská komise již v roce 2020. Dohoda, na které se unijní země shodly v červnu 2023, tedy po několika letech vyjednávání, je nicméně neobsahuje. Podle verze schválené v únoru mohou státy v rámci tzv. povinné solidarity místo přijetí žadatele o azyl poskytnout finanční nebo materiální pomoc (.pdf, str. 122–123). Andrej Babiš a jeho vyjádření K povinným kvótám se Andrej Babiš vyjadřoval např. v lednu 2018 na schůzce s tehdejším předsedou Evropské komise a dalšími představiteli EU. Pro ČT tehdy uvedl, že v Bruselu prezentoval názor, „že ty kvóty nejsou řešením, že je to samozřejmě problém, který rozděluje tu Evropu. Že chceme vlastně přesvědčit Komisi a další členské země o tom, že jsme solidární, že najdeme jiné řešení, řešení bez toho, abysme museli přijímat uprchlíky“ (video, čas 31:30). Před jednáním Evropské rady v červnu 2018 Andrej Babiš řekl, že odmítne návrh Itálie na společnou zodpovědnost za migranty ve Středozemním moři. Místo toho nabídl finanční pomoc nebo vyslání policejních či vojenských jednotek. Zároveň mluvil o nutnosti řešit situaci v zemích, odkud migranti přicházejí (video, čas 37:50). Na jednání s italským premiérem v srpnu 2018 Andrej Babiš opět kritizoval kvóty a jako priority označil zastavení migračních toků, podporu zasažených států a uzavření dohod s africkými státy. V boji s pašeráky navrhoval využít bezpilotních letadla, která by monitorovala pobřeží. Povinné přerozdělování Babiš kritizoval také na tiskové konferenci v září 2018 (video, čas 23:24), kde vyzdvihoval fakt, že Česko již potřebným zemím poskytlo peníze a experty nebo pomoc prostřednictvím programu MEDEVAC, který se zaměřuje na poskytování lékařské péče zranitelným skupinám obyvatelstva v regionech zasažených migrací. Na adresu samotného migračního paktu pak v roce 2020 tehdejší premiér prohlásil: „Pozitivní je, že tam nejsou ty kvóty, to je pro nás velice důležité. Stejně jako možnost jednotlivých členských států, aby solidárně podpořily (země v nouzi), ale aby si vybraly jak.“ Závěr Andrej Babiš jako premiér skutečně navrhoval, aby k povinným kvótám vznikla alternativa. Nejčastěji uváděl finanční pomoc nebo poskytnutí expertů. Vyzdvihoval také nutnost dohod s domovskými státy migrantů a prevenci migračních toků. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. | Andrej Babiš jako premiér několikrát kritizoval povinné kvóty a jako alternativu navrhoval finanční a materiální pomoc zasaženým zemím a řešení situace ve státech, odkud migranti přicházejí. | CNN Prima News | [
310,
10454,
10499,
11240,
11293,
11297,
11335,
61380,
62880,
63894,
81322,
83162,
83897,
86809
] |
294 | Ona to připustila (Danuše Nerudová publikování v predátorských časopisech, pozn.) | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | Kandidát do Evropského parlamentu Jan Farský (STAN) reagoval na dotaz, zda se neobává ztráty voličské podpory poté, co se ukázalo, že lídryně jejich kandidátky Danuše Nerudová publikovala v predátorských akademických časopisech. Jednalo se o devět článků v periodicích, která se nachází na Beallově seznamu potenciálně predátorských časopisů. Stalo se tak mezi lety 2009 a 2015 v době, kdy Nerudová působila nejdříve jako proděkanka a poté jako prorektorka na Mendelově univerzitě v Brně. Predátorské časopisy Hlavním cílem predátorských časopisů je zisk prostřednictvím publikačních poplatků bez ohledu na kvalitu uveřejněných textů. Časopisy nedodržují zavedené standardy recenzního řízení (peer review), a může tak dojít k šíření zkreslených či falešných vědeckých informací. Mezi znaky těchto časopisů patří zneužívání názvů zavedených periodik, smyšlená jména členů ediční rady či chybějící kontaktní informace. Tuto problematiku v ČR v roce 2016 zpopularizovala konference Akademie věd s názvem Parazitické vztahy v akademickém publikování. Na ní výzkumníci z Univerzity Karlovy představili provedený experiment s nastrčenou studií, který odhalil nedůvěryhodnost predátorských časopisů. V témže roce vznikly i výukové materiály (.pdf) a další práce (.pdf), které nekalé praktiky vymezují. Vyjádření Danuše Nerudové Danuše Nerudová publikování v predátorských časopisech připustila: „Samozřejmě z dnešního pohledu nejsem ráda, že některé mé články vyšly v časopisech, které mají pochybnou hodnotu.“ Zároveň upozornila na to, že od chvíle, kdy se o predátorských časopisech začalo v akademické sféře více mluvit a akademická obec nastavila nová pravidla, už v žádném z nich nepublikovala. Obdobně se vyjádřila i pro televizi Nova (video, čas 2:43). Svůj postoj zveřejnila také na svých sociálních sítích: „Řeší se některé z mých starších prací, které byly publikovány před rokem 2016. Před tímto rokem univerzity neměly jasně nastavená pravidla pro tzv. časopisy pochybné kvality (predátorské časopisy). Systém hodnocení tlačil na kvantitu, nikoliv kvalitu. Několik málo publikací tak najdete bohužel i na tomto seznamu. Od doby nastavení jasných pravidel však žádné." Závěr Jan Farský správně uvádí, že Danuše Nerudová své publikování v predátorských časopisech přiznala. Jeho výrok tak hodnotíme jako pravdivý. | Danuše Nerudová přiznala, že v minulosti, konkrétně mezi lety 2009 a 2015, publikovala v tzv. predátorských časopisech. | CNN Prima News | [
326,
328,
611,
5472,
5495,
5562,
5761,
6494,
62545,
64915,
65790
] |
295 | Její práce (Danuše Nerudové, pozn.) se objevila v desítkách renomovaných časopisů. | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | Jan Farský v rozhovoru pro CNN Prima News obhajuje Danuši Nerudovou, která čelila kritice kvůli svým publikacím v tzv. predátorských časopisech. Podle Farského se Nerudová chyby nedopustila, jelikož své vědecké texty do nich publikovala ještě předtím, než se akademická obec v této oblasti shodla na přesných pravidlech. Dodává, že od té doby se práce Nerudové objevila v desítkách renomovaných časopisů. Predátorské časopisy Kauza okolo publikací v predátorských časopisech vypukla na začátku května, kdy měl bývalý rektor Slezské univerzity v Opavě Pavel Tuleja nahradit Helenu Langšádlovou na postu ministra pro vědu, výzkum a inovace. Nominace se ovšem sám vzdal poté, co se do médií dostala informace o jeho publikacích v predátorských časopisech. Seznam Zprávy následně přišly s informací, že v těchto kontroverzních časopisech publikovala i lídryně kandidátky hnutí STAN do eurovoleb Danuše Nerudová. Články publikované v predátorských časopisech představují problém z hlediska odbornosti. Cílem časopisů je totiž generovat zisk prostřednictvím publikačních poplatků, které si od vědců účtují. Texty následně vydávají bez ohledu na jejich kvalitu, kdy neprovádí recenzní řízení. Vědci si tak mohou publikováním v predátorských časopisech uspíšit kariéru. Predátorské časopisy lze najít například na tzv. Beallově seznamu, který funguje od roku 2008. V roce 2017 Jeffrey Beall svůj blog zrušil a nyní je dostupný archiv vedený bez jeho záštity. V časopisech, které jsou na tomto seznamu uvedeny, Danuše Nerudová publikovala v letech 2009 až 2015 celkem devět článků. Podle některých odborníků je Beallův list ve svém hodnocení příliš přísný, a některé publikace proto eviduje neprávem. Podobných seznamů existuje více, byť žádný z nich není jednotně uznáván vědeckou komunitou. Publikace Danuše Nerudové Jan Farský v rozhovoru mluví o publikační činnosti v renomovaných časopisech. Vědecké časopisy jsou hodnoceny podle tzv. bibliometrických ukazatelů, kdy je zásadním měřítkem citační analýza, která zpravidla vyjadřuje kvalitu časopisu. Na základě těchto ukazatelů jsou časopisy rozděleny do deseti decilů nebo čtyř kvartilů. Nejprestižnější časopisy se nacházejí v prvním kvartilu (Q1) nebo prvním decilu (D1). Články, na kterých se Danuše Nerudová podílela, lze dohledat například v databázích Web of Science (WoS) nebo Scopus, které shromažďují publikace napříč prestižními vědeckými časopisy. Pro účely našeho ověření tak hodnotíme jako renomované všechny časopisy, které se v těchto databázích nachází. Podařilo se nám dohledat celkem 37 článků Nerudové, které byly vydané v letech 2016 až 2023 a zveřejněné v 21 časopisech. Ověřit relevanci nebo prestiž těchto časopisů lze přímo v databázi WoS nebo v databázích Journal Citation Reports (JCR) a Scimago. V nejrenomovanějších časopisech (Q1) publikovala Danuše Nerudová pět článků. Nejvíce, tedy 14 článků, se objevilo v kategorii Q2. Další pak v Q3 a Q4. Vedle psaní vědeckých článků navíc Danuše Nerudová přispívala i do knih. Závěr Danuše Nerudová čelila kritice kvůli tomu, že některé články, na kterých se podílela, vyšly v tzv. predátorských časopisech. Od roku 2015 jí ale vyšlo 37 článků v 21 renomovaných časopisech. Výrok Jana Farského proto hodnotíme jako pravdivý. | Databáze Web of Science a Scopus evidují od roku 2016 celkem 37 vědeckých článků, na kterých se Danuše Nerudová podílela. Ty byly publikovány ve více než dvaceti renomovaných časopisech. | CNN Prima News | [
305,
326,
348,
364,
365,
374,
394,
402,
2557,
5492,
5525,
6024,
2605,
5761,
11322,
62581,
65790,
534,
545
] |
296 | Dnes víc než čtvrtina eurokomisařů prošla volbami do Evropského parlamentu a byla zvolena. | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | Jan Farský odpovídá na otázku, zda není podvodem na voliče, že hnutí STAN do čela kandidátky nasazuje Danuši Nerudovou, která má zároveň zájem o post eurokomisařky. Argumentuje tím, že je pozitivní, když kandidát na eurokomisaře projde volbami do Evropského parlamentu, protože to dle jeho názoru posiluje demokratickou legitimitu Evropské komise, která je podle něj často kritizována pro demokratický deficit. V této souvislosti uvádí, že více než čtvrtina současných eurokomisařů byla v minulosti zvolena ve volbách do Europarlamentu. Složení komise Evropská komise se skládá z 27 komisařů a komisařek, přičemž zastoupení v ní má každý členský stát. Funkční období komisařů trvá pět let. Nově zvolený předseda komise nejprve jednotlivým kandidátům přiděluje politické portfolio, následně parlamentní výbory posuzují, zda jsou nominovaní politici pro výkon funkce způsobilí. Evropskou komisi jako celek schvaluje Evropský parlament a formálně jmenuje Evropská rada. Poslance Evropského parlamentu volí na pět let přímo občané všech členských států. Ze současných 27 eurokomisařů bylo v minulosti celkem deset členy Europarlamentu. Jejich přehled obsahuje následující tabulka. Závěr Zkušenost s působením v Evropském parlamentu má 10 ze současných 27 eurokomisařů. V procentuálním vyjádření se jedná dokonce o 37 %, tedy výrazně více než čtvrtinu. Výrok Jana Farského tak hodnotíme jako pravdivý. | 10 z 27 současných eurokomisařů bylo dříve členy Evropského parlamentu. Jde tedy o více než čtvrtinu, dokonce přibližně o 37 %. | CNN Prima News | [
2514,
9208,
59729,
61402,
61526,
61543,
62883,
80813,
565,
3684,
83028,
10993,
87794
] |
297 | Minulé volební období kandidoval pan Zahradil a rovnou říkal, že půjde do komise. Teď je to Marcel Kolaja za Piráty. | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | Kandidát do Evropského parlamentu za hnutí STAN Jan Farský odpovídá na dotaz, zda umístění Danuše Nerudové jakožto lídryně kandidátky v evropských volbách není nespravedlivé vůči voličům. Nerudová má totiž zájem o post eurokomisařky a v případě zisku této pozice by nemohla vykonávat funkci europoslankyně. Farský reaguje, že tato praxe je v zahraničí běžná a zmiňuje, že se tak děje i v Česku. Podle něj do Evropského parlamentu (EP) a zároveň do Evropské komise (EK) v minulosti kandidoval europoslanec Jan Zahradil a letos kandiduje europoslanec Marcel Kolaja. Jan Zahradil ve volbách 2019 Dlouholetý europoslanec Jan Zahradil za ODS v evropských volbách 2019 obhajoval svůj post. Zároveň byl volebním lídrem frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR), čímž se zařadil mezi kandidáty na předsedu EK. Svou kandidaturu hájil (audio, čas 17:26) a vyjádřil se o ní jako o pozitivním kroku pro Českou republiku, a to i přesto, že systém volby šéfa komise z volebních lídrů původně kritizoval. Marcel Kolaja ve volbách 2024 Současný europoslanec Marcel Kolaja svou pozici v nadcházejících evropských volbách obhajuje jakožto lídr kandidátky Pirátské strany. Ta ho už v listopadu 2023 zvolila za kandidáta na pozici českého eurokomisaře. V lednu 2024 ho poté Evropská pirátská strana nominovala jako svého volebního lídra a kandidáta na předsedu EK. Kolaja už dříve uvedl, že má zájem o eurokomisaře pro vnitřní trh. O své kandidatuře a o tom, že v případě úspěšného jmenování nebude vykonávat mandát europoslance mluvil např. také v dubnu 2024 (video, čas 40:42). O tom, kdo má na nominaci příštího českého eurokomisaře nárok, se ale Piráti dlouhodobě přou s hnutím STAN. Předseda Starostů a ministr vnitra Vít Rakušan uvedl, že toto právo má na základě ústní dohody s premiérem Petrem Fialou právě jeho hnutí. Piráti ale zastávají názor, že kandidáti mohou být dva, jelikož předseda vlády dle Ivana Bartoše dříve potvrdil, že kandidáta nominuje koalice Pirátů a Starostů. Fiala se později vyjádřil, že dohodu chápal tak, že právo jmenování bude náležet Starostům. Vyjasnění sporu ale nechal na obou subjektech. Evropská komise Jednotlivé politické strany, které prosazují podobný program, se sdružují do evropských politických stran. Zároveň v Europarlamentu tvoří politické skupiny, tzv. frakce. Evropské politické strany a politické skupiny si do evropských voleb vybírají volební lídry, tzv. spitzenkandidáty, kteří jsou jejich nominanty na předsedu EK. Volební lídr vítězné politické skupiny je po volbách na tento post navržen. Předseda komise ovšem musí být schválen Europarlamentem, který zároveň schvaluje i celý sbor eurokomisařů, jenž poté formálně jmenuje Evropská rada. Závěr Jan Zahradil v minulých volbách kandidoval do Evropského parlamentu a zároveň na post předsedy Evropské komise, Marcel Kolaja je v těch letošních v obdobné pozici. Oba o svých kandidaturách během kampaně otevřeně mluvili. Výrok Jana Farského tak hodnotíme jako pravdivý. | Europoslanec Jan Zahradil v roce 2019 kandidoval jak do Evropského parlamentu, tak do Evropské komise. Ve stejné pozici před nadcházejícími volbami je Marcel Kolaja. Oba o své kandidatuře do komise předem mluvili. | CNN Prima News | [
415,
2541,
4977,
5039,
6252,
6601,
61402,
61680,
61717,
61863,
62640,
62935,
63921,
63953,
64924,
65021,
65037,
66037,
81313,
83559,
85086,
85634,
85996,
87794
] |
298 | (…) Ministerstvo financí kupuje benzínky. | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | V reakci na otázku týkající se nízké důvěry ve Fialovu vládu poukázal Jan Farský (STAN) na několik kroků vlády, které podle jeho názoru přispívají k jejímu negativnímu vnímání v očích veřejnosti. V tomto kontextu kritizuje, že stát dle něj kupuje benzinové stanice v době, kdy se dle Farského má připravovat na elektromobilitu. Nákup benzinek Stát již v rámci akciové společnosti Čepro, která je ve stoprocentním vlastnictví státu, vlastní čerpací stanice EuroOil. O rozšíření firmy Čepro o benzinové stanice Robin Oil informoval Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) v listopadu 2023, kdy nákup odsouhlasilo Ministerstvo financí. To je od roku 2006 jediným akcionářem Čepra. ÚOHS musel nejdříve akvizici schválit a prověřit, jestli je spojení obou podniků v souladu s hospodářskou soutěží. Informaci o provedení nákupu, v rámci kterého Čepro získalo 75 benzinových stanic, resort financí zveřejnil v lednu 2024. Podle ministra financí Zbyňka Stanjury byly pro tuto akvizici dva důvody, a to ekonomický a bezpečnostní – návratnost investice je podle něj devět let a čerpací stanice ve vlastnictví státu využívají záchranné složky a armáda v případě krizí. Ministerstvo financí ani Čepro sice cenu nákupu nesdělily, podle serveru E15 ale vyšel na 4,5 miliardy korun. Hospodářské noviny později uvedly, že tuto částku jim potvrdily osoby obeznámené s detaily transakce. Podle předsedy představenstva Čepra Jana Duspěvy zahrnuje tato cena tržní podíl, čerpací stanice, domy a autocisterny, přičemž samotné benzinky a další majetek z toho přišly na 2,4 mld. Kč. Podle dostupných zdrojů má být cena zaplacena z rozpočtů firmy Čepro, tedy nikoliv přímo ze státního rozpočtu. E15 ale napsal, že transakci předcházelo stažení necelých 1,6 miliardy korun, které by jinak směřovaly do státního rozpočtu jako dividenda z Čepra. Kritika státní akvizice Státní nákup čerpacích stanic vyvolal kritiku opozice. Místopředseda Poslanecké sněmovny Karel Havlíček (ANO) pro televizi Nova řekl: „Nemáme na školství. V době, kdy nemáme na zdravotnictví, a v době, kdy lidem rostou enormním způsobem ceny energií, tak se kupují čerpací stanice“ (video, čas: 1:24). Kriticky se vyjádřil také bývalý ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09), který na svém profilu na síti X (dříve Twitter) uvedl, že stát by měl vlastnit pouze to, co nezbytně musí. Už v listopadu 2023 byl k nákupu kritický i Jan Farský. Závěr Státní podnik Čepro, jehož jediným akcionářem je Ministerstvo financí, koupil síť čerpacích stanic Robin Oil. Nákup přitom už v listopadu 2023 odsouhlasil právě resort financí. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. | Státní podnik Čepro, jehož jediným akcionářem je Ministerstvo financí, koupil síť čerpacích stanic Robin Oil. Transakci v listopadu 2023 odsouhlasilo právě Ministerstvo financí a následně ji potvrdil Úřad na ochranu hospodářské soutěže. | CNN Prima News | [
320,
346,
2842,
5479,
7242,
11355,
11389,
12426,
12469,
62937,
65036,
66036,
84177,
84213,
86194,
86201,
86232,
86477
] |
299 | Proto je u nás na kandidátce z každého kraje minimálně jeden člověk. | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | Kandidát do europarlamentu za hnutí STAN Jan Farský odpovídá na otázku, jak lidem vysvětlí, že se vyplatí zůstat členem EU. Odpovídá, že podle něj chybí pozice, na které by někdo vysvětloval, jak Evropská unie funguje a jaké oblasti díky členství profitují. Následně uvádí, že na kandidátní listině Starostů je z každého kraje alespoň jeden člověk, čímž chce hnutí přiblížit EU všem občanům. Kandidátka STANu Kandidátní listina Starostů a osobností pro Evropu se skládá z celkem 28 lidí. Jak je vidět v následující tabulce, na seznamu se skutečně nachází nejméně jeden kandidát z každého ze 14 krajů ČR. Nejpočetnější zastoupení má přitom Praha a Jihomoravský kraj. Na rozdíl např. od sněmovních nebo senátních voleb se v Česku v evropských volbách volí pouze v jediném společném volebním obvodu a všichni občané ČR si tak vybírají ze stejných kandidátů. Českou republiku bude v dalším volebním období opět zastupovat 21 europoslanců, přičemž o mandát se uchází celkem 675 kandidátů. Závěr Na kandidátní listině Starostů a osobností Evropu, které zastupuje Jan Farský, má opravdu každý kraj svého zástupce. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. | Na kandidátce Starostů a osobností pro Evropu se z každého kraje skutečně nachází alespoň jeden uchazeč o pozici europoslance. | CNN Prima News | [
452,
61785,
62972,
82860,
82888,
87775
] |
300 | V migračním paktu alternativa je (vůči povinným kvótám, pozn.) buď finanční, nebo můžeme nabídnout technickou pomoc nebo jinou formou pomoci třetím zemím. | Pravda | Jan Farský | 2024-05-12T00:00:00 | STAN | Kandidát na europoslance Jan Farský (STAN) mluví o migračním paktu, na kterém se v únoru shodli vyjednavači Evropského parlamentu a členských zemí EU a který v dubnu europoslanci schválili. Členské státy jeho přijetí definitivně potvrdily v květnu, až po vydání námi ověřovaného rozhovoru. Formy pomoci Migrační pakt počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi, které jsou vystaveny migračnímu tlaku. Nabízí státům volnost v tom, jakou formu pomoci zvolí (.pdf, str. 125) Budou si moci vybrat relokaci, tj. přijetí běženců, roční finanční příspěvek nebo poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí zasažených migrační krizí, pokud takovou pomoc unijní stát zasažený migrací vyžaduje (.pdf, str. 125). O podobě příspěvku nebo naopak o tom, kterou pomoc státy zasažené migrační krizí potřebují, se budou moci zástupci států vyjádřit na fóru solidarity EU (str. 58). Všechny druhy solidarity přitom budou mít podle migračního paktu stejnou váhu (str. 9). Evropská komise bude každý rok zpracovávat zprávu o aktuální migrační situaci (.pdf, str. 7–9, 49–53), která poslouží jako podklad pro návrh zřízení ročního rezervoáru solidarity (str. 56–58). Ten bude odrážet potřeby států vystavených migračnímu tlaku a rozhodovat o výši potřebných příspěvků. Výše příspěvků (ať již ve formě přijetí uprchlíků nebo finanční a materiální pomoci) bude vypočítávána pro každý stát zvlášť, přičemž z poloviny bude příspěvek odvozen od velikosti populace daného státu a z poloviny dle jeho ekonomické síly, tedy hrubého domácího produktu (str. 137). Migrační pakt obsahuje také možnost tzv. kompenzací v oblasti příslušnosti, které mohou v případě migrační krize být pro některé členské státy povinné. Tzv. přispívající státy (typicky ty státy, které nejsou přímo vystaveny velkému počtu přicházejících migrantů) pak mají povinnost převzít od států vystavených migračnímu náporu „příslušnost u žádostí o mezinárodní ochranu, u nichž byl členský stát, který využívá pomoci, určen jako příslušný“ až do výše nejméně 60 % referenční hodnoty. Podle stanovisek Rady EU, Odboru migrační a azylové politiky Ministerstva vnitra i eurokomisařky Ylvy Johansson by se ale tyto kompenzace měly týkat jen migrantů, kteří se již nachází na území přispívajícího státu. Za účelem vyřízení jejich žádostí by tak nemělo docházet k fyzickým relokacím migrantů, ale pouze k převedení příslušnosti k vyřízení žádostí na stát, ve kterém jsou migranti již přítomní. Závěr Členské státy EU si na základě migračního paktu budou smět vybrat, jakou formu pomoci zvolí. Kromě přijetí běženců si mohou zvolit finanční příspěvek nebo poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí zasažených migrační krizí. Tato pomoc se ale netýká třetích zemí, ale přímo unijních států. Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako pravdivý s výhradou. | Migrační pakt nabízí unijním státům tři možnosti, jak pomoci jiným členským zemím zasaženým migrační krizí. Kromě přijetí migrantů si mohou zvolit finanční příspěvek nebo poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků. | CNN Prima News | [
5143,
11240,
10878,
10922,
59118,
63966,
12177,
591,
83248,
86828,
12790
] |
Subsets and Splits
No community queries yet
The top public SQL queries from the community will appear here once available.